Poselství Grálu od Abdrushina

Ve světle Pravdy

Jak se má Poselství přijímati

 

Usiluje-li pozemský člověk o duchovní vědění, dopouští se jedné veliké chyby: chtěl by se dostat skokem kupředu, místo aby v pevné jistotě postupoval krok za krokem. Sotva se ho dotkl nějaký podnět, mající ho vésti k hledání duchovních hodnot, už se ptá po nejvyšších věcech, jež jsou daleko za schopností chápání lidského ducha.

Činí se tím už předem neschopným chápání. Ztratí odvahu a zmaten zanechá brzy hledání. Nezřídka vystoupí v jeho duši dokonce i zloba a tu se posmívá, zesměšňuje, zlobně se utrhuje na jiné hledající a vystupuje proti nim nepřátelsky. Toto nepřátelství vyrůstá z pocitu tísnivého poznání, že sám nebyl schopen nalézti v duchovnu určité hodnoty. Vědomí bezmocnosti činí ho za pomoci nepřízně a závisti nepřítelem.

Není to z převahy, když se někdo posmívá, ale jen z roztrpčení. V posmívání a výsměchu je otevřené přiznání vlastní nedostatečnosti, vlastní slabosti, nemožnosti porozuměti nějaké věci, k jejímuž pochopení chybí posměvači schopnosti. Nebo je to také závist, která z něho mluví; závidí, že někdo dovede pochopiti to, co jemu zůstalo nepochopitelným.

Jinou zvláštností lidského ducha je, že mu nechybí posměchu a výsměchu tam, kde se domnívá mít více vědění. Je-li o svém vědění skutečně přesvědčen, není v něm podnětu k nenávisti a nepřátelství. -

Lidského ducha může přivésti do stavu nenávisti ještě i strach. Především strach, že bude ve veřejném mínění zatlačen zpět. Strach, že bude veřejně známo, kterak jeho dosud tak pyšně na odiv nošené vědění dostalo ránu věcí, kterou on sám není schopen nebo nemůže sledovati, aniž své dosavadní chtění věděti označil za vadné nebo dokonce za falešné.

Toto je ovšem nejhorší důvod pro lidského ducha k útokům, k posměchu a výsměchu, ano i k nejodpornějším bojům. Neustoupí se ani před pomluvou a lží a přejde se i k násilnostem, když nelze jinak úspěchu dosáhnouti.

Tak je tomu v maličkostech i ve velkých věcech. Čím více vlivu měl člověk svým chtěním věděti a čím více ostatní lidé o tom věděli, tím energičtěji bude se uzavírati proti novým poznatkům, přijdou-li s cizí strany, a tím zoufaleji bude proti nim pracovat.

Tak mnohý pozemský člověk by se rád otevřel novému vědění, i když je proti jeho dosavadnímu domnělému, falešnému chtění věděti, pokud nikdo nezná jeho staré názory.

Znají-li však spolulidé jeho názory, nedovolí mu jeho ješitnost, aby se přimkl k novému vědění, které mění jeho vlastní. Dokazoval by tím přece, že dosud šel falešným směrem. Odmítá tedy, často i proti svému vnitřnímu přesvědčení, které mu způsobí mnohou těžkou chvíli!

Zbaběle hledá pěkně znějící slova, mající skrýti jeho ješitnost a zchytralý rozum mu k tomu dopomáhá. Prohlásí důstojně, že se cítí zodpověden za ty, kteří ho dosud na jeho cestách následovali. Z "lásky" k jiným zamítá nové vědění, aby nebyl rozšiřován neklid v onom pokoji a klidu, jakého došly duše jeho věřících v dosavadním myšlení.

Prokletí hodní pokrytci, kteří takto mluví; jejich vychvalovaný pokoj jest jen spánek, poutající lidského ducha, aby se nemohl podle Božího zákona pohybu snažiti rozvinouti svého ducha, aby mu rostla křídla k letu do světlých výšin, kam v pokojném spánku nemůže dospěti!

Ale za takovými škůdci Božích zákonů mnozí lidé pospíchají rádi, protože pohodlnost, jíž oni učí, je tolik svůdná pro líné lidské duchy! To je ta široká pohodlná cesta, vedoucí k zatracení, do oblasti rozkladu. Ne bez účelu poukazoval Ježíš, Syn Boží, tak často na tvrdou kamenitou, úzkou cestu k výšinám a varoval před širokou cestou pohodlnosti! Znal příliš dobře shnilou lenost těchto lidských duchů a svádění luciferských trabantů, kteří této slabosti využívají!

Člověk se musí hýbat, chce-li dojít do světlých výšin! Ráj na něj čeká, ale nesestupuje k němu, když on sám o něj neusiluje. Usilovati neznamená jen myšlení, prošení, žebrání, jak to dosud činíte, usilovati znamená jednati, pohybovati se, abyste tam došli!

Lidé však jen žebrají a domýšlivě míní, že budou ještě vyneseni vzhůru rukama, které kdysi nenávistně probili hřeby! Je a bude vám všem jen ukázána cesta, jít po ní musíte sami! K tomu se musíte již sami namáhati.

Jak často to Ježíš řekl, a přece věříte, že vám mohou být hříchy beze všeho odpuštěny, bezprostředně, jen když o to prosíte. Žijete podle svých přání a žádostí a ještě žebráte, aby se vám k tomu dostalo Boží pomoci. Očekáváte tuto pomoc zase jen v takové formě, jak vy ji chcete, kladete tedy dokonce i podmínky.

Lenost a opovážlivost, kamkoliv se podíváte. Nic jiného! I to je lenost ducha, když v prvních počátcích svého duchovního probuzení skokem se ptá po nejvyšších věcech. Chcete takto hned při počátku věděti, jestli se to vyplatí jít po cestě, která vám způsobí námahu. Vy nevíte, jak směšný je člověk s takovými otázkami před tím, kdo vám může dát odpověď. Neboť takové otázky mohou být vysvětleny jen Tím, kdo vědomě přichází shůry, kdo byl v těchto nejvyšších výšinách.

A kdo přichází shůry, Ten také ví, že ani jediný z lidských duchů nemůže tušiti tyto věci, natož aby je vědomě pochopil.

Já jsem vám přinesl Poselství, které pozemští lidé potřebují, aby mohli duchovně stoupati vzhůru! Jen do něho skutečně nahlédněte! Vy však v nejlepším případě shledáte je krásným . . . a hned se ptáte po věcech, které nikdy nebudete moci pochopiti. Proto jsou pro vás také bez užitku.

Jestliže jste však celé Poselství správně v sebe přijali a každé slovo v sobě prožili, zažili, abyste je pak proměnili v čin jako samozřejmost vašeho bytí na zemi, stane se vaším vlastnictvím jako vaše maso a krev, které na zemi potřebujete ke splnění pozemské pouti.

Jednáte-li takto, nebudete už klásti tyto otázky, protože jste se stali vědoucími, tak vědoucími, jak jen lidský duch vědoucím může být. Současně s tím přestanou i nesmyslná přání, neboť věděním stali jste se opravdu pokornými, odložili jste slabosti své lidské ješitnosti, pýchy, domýšlivosti svého vlastního chtění vše věděti lépe a všechny ty mnohé chyby, které si lidský duch osvojil.

Kdo tedy klade tyto a podobné otázky, ten ještě v lenosti svého ducha spí a domnívá se jen, že ptaním zdůrazňuje život svého ducha a svůj mocný pud k hledání. Podobá se dítěti, které chce běžeti o závod a neumí ještě ani choditi!

Nemůžete také z Poselství vybírati jednotlivosti, které se vám právě líbí, vás zajímají: zájem nestačí k učení ducha, to stačí pro rozum, ne pro ducha, který žádá víc.

Musíte přijmouti všechno, nebo nic.

Ovšem, že může být také opravdové hledání ze zájmu, ne však snadno a jen velmi zřídka. Také spěch škodí; svádí ke skokům, které oslabují. Klidně kráčet vpřed, slovo za slovem a větu za větou ne číst a ne učit, ale obrazně, tak jako v životě, snažit se přijímati vše, co jsem vám v Poselství dal. Prokopejte se do mých slov, pak teprve a jedině tak může k vám přijíti tušení, že máte v rukou Slovo života, samotné živé Slovo, které nebylo poskládáno z naučeného nebo smyšleného.

Jen když sami sebe přimějete k životu v Božím zákonu harmonického pohybu, může se Slovo ve vás stát životem, aby vám dalo vystoupiti vysoko vzhůru do světlých výšin, jež jsou vaším pravým domovem. Rozbořte však předem všechny zdi, které kolem vás leností ducha za tisíciletí pevně ztvrdly, sešněrovaly křídla vašeho ducha a drží jej dole, takže ztrnulé, mrtvé dogma vám stačí, ba jeví se i velikým. Snažíte se tak sloužiti jen prázdnou formou tomu Bohu, který sám je životem! -

Přesto dal jsem vám nakonec v náznacích vysvětlení toho, co jmenujete posledními věcmi a jež jsou ve skutečnosti prvními, takže není už pro vás další otázky v celém bytí. Dal jsem vám to jako odměnu, neboť abyste náznakům rozuměli, museli jste se předem podrobiti námaze a slovo za slovem celé Poselství živé v sebe přijmouti! Kdo tuto práci vynechá, nemůže mi rozuměti, i kdyby se to domníval.

Varujte se proto všeho přeskakování, ale zkoumejte každé z mých slov od začátku, větu za větou. Ani jediný člověk nemůže zde na zemi vyčerpati hodnotu Poselství; neboť jest pro všechny světy! Nevybírejte bez volby po částech jednotlivosti z Poselství! Je nerozdílným celkem, jako Boží zákony tohoto stvoření. Lidský duch nemůže na něm nic změniti nebo zkřiviti, aniž přitom byl poškozen. Nemůžete také do něho nic vnésti zvenčí nebo na jednotlivá místa postaviti něco cizího, co je vám příjemnější, lhostejno, jestli to pochází ze známého vám učení nebo od vás samotných.

Musíte ponechati mé Poselství nezměněno od prvního do posledního slova, má-li vám přinésti užitek. Musíte je napřed v sobě prožíti, abyste je pak navenek svým životem utvářeli!

Budete-li tak jednati, půjdete dobře a před vaším duchem otevřou se světlé výšiny, aby vám daly projíti k nejvyšší říši radostného tvoření blažených lidských duchů, jíž říkáte Ráj. Tam budete moci vytušit praduchovno a cítiti sílu Božského, jak jsem to dal v náznacích. Pak se už nebudete ptát, poněvadž ve svém štěstí nebudete mít přání! Pak vás už rozum nebude mučit, protože budete vše prožívati.

Abdrushin