Ve světle Pravdy

Prostor pro čtenáře Abdrushinova Poselství Grálu

Strnulost

Abdrushin

Vše ve stvoření je pohyb. Pohyb, tlakem Světla zákonitě vyvolaný, vytváří teplo a tím vznikají formy. Bez Světla nemohlo by tedy býti pohybu. člověk si může proto také představiti, že v blízkosti Světla musí býti pohyb daleko rychlejší a silnější, než ve veliké vzdálenosti od něho.

Skutečně, vzdalováním se od Světla se pohyb také stále zvolňuje, je lenivější, ba časem může vésti až k ztrnutí všech forem, které se s počátku čilejším ještě pohybem již vytvořily.

Výrazem "Světlo" není v tomto případě samozřejmě míněno světlo nějaké hvězdy, nýbrž Prasvětlo, jež jest život sám, tedy Bůh ! Navazuje na daný obraz velikého přehledu dění ve stvoření, chci dnes obrátiti pozornost k zemi, která krouží nyní v daleko větší vzdálenosti od Prasvětla, nežli jak tomu bylo před mnoha miliony lety, poněvadž propadala stále víc a více tíži temnot vinou lidí, kteří se pro svoji směšnou domýšlivost jednostranně přepěstovaného rozumu vzdálili od Boha. Toho rozumu, který je a vždy zůstane obrácen jen dolů, k hrubé hmotnosti, poněvadž k tomu byl dán lidem, ovšem za předpokladu, že možnost přijímání všeho záření a dojmů shůry, ze světlých výšin, zůstane při tom nezkalena.

Přednímu mozku je vyhrazena veškerá práce rozumu pro zevní uplatnění v nejhrubším hmotném, tedy ve hmotnosti. Zadní mozek má za úkol přijímati a k dalšímu zpracování předávati dojmy shůry, jež jsou lehčí a světlejší než hrubá hmotnost.

Tato harmonická spolupráce obou mozků, daná k užitku lidstva, byla jednostranným přikloněním se lidí jen k pozemskému, tedy k hrubohmotnému působení porušena a postupem času úplně podvázána, ba sešněrována, poněvadž přední mozek se přílišnou činností v poměru k zanedbávanému zadnímu mozku musel časem nadměrně vyvinouti, čímž se jeho schopnost přijímání stále zmenšovala a slábla. Tak vzniklo průběhem tisíciletí a hrubohmotným rozmnožováním lidí dědičné zlo; neboť již děti si přinášely při svém zrození v poměru k zadnímu mozku mnohem lépe vyvinutý přední mozek a tím také nebezpečí probuzení dědičného hříchu, které spočívá již v předem vzniklém myšlení, jež musí býti upřeno jen na pozemské, tedy od Boha odvrácené.

Každý vážně zkoumající člověk to beze všeho dalšího lehce pochopí a kromě toho jsem to v mnohostranných vývodech objasnil ve svém Poselství.

Všechno zlo na zemi vzniklo tím, že člověk, v důsledku svého duchovního původu, mohl svým chtěním vykonávati tlak na vše, co se nalézalo na zemi, zatím co právě pro tento duchovní původ mohl a také měl vše povznášeti vzhůru; neboť to byl a jest jeho nejvlastnější úkol v pozdějším stvoření, v němž přirozeně všechno duchovní je vedoucí. Může vésti vzhůru, což by bylo přirozené, rovněž však také dolů, jestliže chtění duchovní převážně usiluje pouze k pozemskému, jak je tomu u pozemských lidí.

V mém Poselství a v něm mnou přineseném vědění o stvoření a s tím spojeném vysvětlení všech ve stvoření samočinně působících zákonů, jež možno také zváti zákony přírodními, ukazuje se také celé bezmezerné tkaní ve stvoření, dávajíc jasně poznávati všechny děje. V nedotknutelné důslednosti rozvíjí i účel celého lidského života, jeho "odkud" a "kam" a dává proto odpověď' na každou otázku, jestliže člověk vážně hledá.

Zde se musí zastavit dokonce i nejzlomyslnější odpůrci, poněvadž jejich zchytralosti nestačí na to, aby rušivě zasáhli do dokonalého řečeného celku, aby tím připravili lidi i o tuto pomoc.

Řekl jsem, že pohyb ve stvoření musí býti tím pomalejší, čím něco nachází se ve větší vzdálenosti od Prasvětla, východiska tlaku, který jako následek přivozuje pohyb.

Tak je tomu v tuto dobu se zemí. Vinou pozemských lidí se její dráha stále vzdalovala, pohyby se tím zpomalovaly, stávaly se stále lenivějšími, tím se mnohé již téměř nalézá před údobím nastupujícího ztrnutí.

Také ztrnutí má velmi mnoho stupňů a nelze je v počátcích tak snadno rozeznat. I při svém dalším postupu je rozpoznání vyloučeno, byť i někdy záblesk Světla přinutil k ostřejšímu pozorování.

Je to již proto těžké, poněvadž všechno, co žije v okruhu stále více se zpomalujících pohybů, je stejnoměrně strhováno s sebou do vzrůstajícího zhutnění, jež vede ke ztrnutí. Tím nejen snad tělo člověka, nýbrž všechno, také jeho myšlení. Zasahuje to až do nejmenších maličkostí. Nepozorovatelně se mění a posunují i všechny pojmy, dokonce i ty, které se vztahují na vlastní smysl řeči.

Člověk to nemůže pozorovati u svých bližních, poněvadž je sám tažen těmitéž línými záchvěvy, jestliže se nesnaží s vynaložením nejsilnějšího chtění a houževnatosti probojovati se duchovně vzhůru, aby se tak dostal alespoň o trochu blíže ke Světlu, čímž se jeho duch stane zvolna pohyblivějším a tím lehčím a světlejším a ovlivní pozemské poznávání.

Pak ovšem pln zděšení a hrůzy uvidí nebo při nejmenším vycítí, kam až dospěla ztrnulost všech pokřivených pojmů na této zemi. Chybí široký přehled skutečnosti, poněvadž vše jest vtěsnáno do úzkých, nepřehledných hranic, jimiž nelze více proniknouti a které v určitou dobu musí úplně zdusit vše, co obsáhly.

Již častokrát jsem poukazoval na pokřivené pojmy. Nyní však docházejí na cestě dolů v trvalém vzdalování od Světla, zvolna ke ztrnutí.

Není nutno dokládati to jednotlivými případy, takových vysvětlování by se vůbec nedbalo nebo by byla označována za obtížné slovíčkářství, ježto lidé jsou příliš ztrnulí nebo líní, aby se nad tím hlouběji zamyslili.

Mluvil jsem již také dosti o síle slova, o tajemství, jímž zejména lidské slovo v okruhu země může napomáhati činnosti stvoření buď tvořivě nebo rozkladně, poněvadž zněním, tónem a sestavením slova uvádějí se do pohybu přírodní síly, které nepůsobí podle smyslu mluvčího, nýbrž podle smyslu slova v jeho významu.

Význam byl však kdysi dán silami, které slovo uvádějí do pohybu a které odpovídají přesně správnému smyslu nebo obráceně, ale nikoli chtěním mluvčího. Smysl a slovo vzniklo ze shodných sil pohybových, proto jsou neoddělitelné, jsou jedno!

Myšlení člověka uvádí do pohybu opět jiné proudy sil, odpovídající smyslu myšlení. Proto by se měl člověk namáhati voliti vhodná slova k vyjádření svých myšlenek a tím tedy správněji a jasněji vyciťovati.

Dejme tomu, že některý člověk bude na něco tázán, o čem slyšel nebo co mohl zčásti také vidět. Byv tázán, beze všeho dalšího by tvrdil, že to ví!

Podle mínění mnoha lidí povrchních byla by tato odpověď správná a přece jest po pravdě falešná a zavrženíhodná; neboť "věděti" znamená moci podati přesnou zprávu o všem, od začátku až do konce, vyložiti každou jednotlivost, bez mezer a z vlastního prožití! Teprve potom může člověk říci, že něco ví.

Veliká zodpovědnost spočívá ve výrazu a s ním spojeném pojmu "věděti"!

Poukázal jsem již jednou na veliký rozdíl mezi "věděním" a "naučeným". Učenost není ještě dávno skutečným věděním, které může být jen čistě osobní, kdežto naučené znamená přijetí něčeho mimoosobního.

Něco slyšeti a částečně snad také viděti není ještě dlouho vlastním věděním! Člověk nesmí tvrditi: vím to, nýbrž smí nejvýše říci: slyšel jsem o tom, nebo viděl jsem to. Chce-li však jednati správně, podle pravdy, pak je povinen říci: nevím to !

Takové jednání je pak v každém ohledu správnější než kdyby vyprávěl něco s čím nepřišel vůbec do styku a co tedy také nemůže být skutečným věděním. Neúplnou zprávou uvaloval by na jiné lidi jen podezření nebo by je zatěžoval, či snad dokonce uvrhl zbytečně do neštěstí, aniž by znal vlastní souvislosti. Odvažujte proto úzkostlivě svým citem každé slovo, jehož chcete použít.

Kdo myslí hlouběji a nechce se spokojiti ztrnulými již pojmy, aby tím omluvil sám sebe a své žvanivé dělání se důležitým a zlé chtění, ten porozumí snadno těmto vývodům a tichým zkoumáním se naučí hledět dále při všem co řekne.

Podobných zúženin pojmů je již nepřehledné množství a svými zkázonosnými následky staly se zvyklostí mezi pozemskými lidmi, byly lačně zachyceny a podporovány otroky rozumu jako nejochotnějšími trabanty luciferovského vlivu nejtěžších temnot.

Učte se bedlivě pozorovati a správně používati proudění v tomto stvoření, která nesou vůli Boží a tím Boží spravedlnost v nejčistší formě. Pak také naleznete opět skutečné lidství, jež vám bylo vyrváno.

Jak mnoho utrpení bylo by tím odvráceno a jak mnoha zlo-chtějícím lidem byla by vzata také možnost k jejich konání.

Tomuto zlu nutno také připsati, že vylíčení pozemského života Syna Božího, Ježíše, nesouhlasí ve všech bodech se skutečností, z čehož postupem času až do dneška vlivem lidského myšlení, vznikl úplně falešný obraz. Jeho slova byla tak pokřivena,. jako se to stalo i se všemi naukami, jež byly povýšeny na náboženství a které měly lidem přinésti povznesení a zdokonalení ducha.

A to je také kořen všech velikých zmatků mezi lidmi, kteří si stále méně mohou vzájemně doopravdy rozumět, z čehož bují a kvete nepokoj, nedůvěra, pomluvy, nenávist a závist. To všechno jsou neomylné příznaky pokračující ztrnulosti na zemi!

Vytrhněte svého ducha vzhůru, začněte velkoryse a všeobsáhle mysleti a mluviti, se zrakem obráceným daleko kupředu! To vše podmiňuje přirozeně také, že nebudete pracovat pouze rozumově, poněvadž rozum patří k nejhrubší hmotnosti, nýbrž, že poskytnete i svému duchu opět možnost vésti váš rozum, který mu má sloužiti podle určení vašeho Stvořitele, jehož vůlí jste s počátku nezkřiveni vznikli na této zemi.

Tak mnohé se již nalézá v prvním stupni ztrnulosti. Zanedlouho může být zasaženo celé vaše myšlení a musí probíhati nepošinutelnými železnými kanály, které vám přinášejí jen nepohodlí, utrpení za utrpením, aby vás nakonec přinutily sestoupit dolů se stupně vašeho lidství na stupeň bezobsažného, jen temnu sloužícího stroje, daleko ode všeho Světla.