Poselství Grálu od Abdrushina

Ve světle Pravdy

Bílý rytíř

Abdrushin

Jako nejpřednější z lidí, kteří prošli vývojem, jest ve službě svatého Grálu Bílý rytíř. Jeho plášť nese symbol jeho činnosti, kterou vykonává věrně,  jako vznešenou úlohu. Jsou to váhy s bdělým okem.

Bdí nad tím, aby v novém království Božím zde na zemi, byl konečně přísně plněn Bohem určený prazákon stvoření ku blahu lidstva. Dosud na to nikdo nedbal, ba v zaslepení označovalo se to dokonce za nekřesťanské a neušlechtilé.

Lidstvo se svými pozemskými pojmy snažilo se tu opět zlepšovat dokonalost vůle svého Stvořitele a nalezlo v této osobivosti k tomu brzy příjemný pláštík. Říká se mu soustrast! Soustrast, která nemá nic společného s milosrdenstvím Samaritána, jak to kdysi Ježíš Kristus v podobenství učil.

Milosrdenství jest velikost ducha soustrast jest farizejství!

Soustrast byla vytvořena rozumem, jako karikatura milosrdenství. V soustrasti se člověk sám sobě líbí, obdivuje sám sebe, když ji prokazuje nebo dává se vésti chytrostí!

Ten, kdo soustrast přijímá, vyžaduje ji nebo očekává v mnoha případech jen ze samozřejmosti, z pohodlnosti a závisti, která se může stupňovat až k nenávisti.

To vše jest proti železnému zákonu Božímu, podle něhož jen v dávání smí býti přijímáno! Zde musí být věčné vyrovnávání, které jedině jest schopno vytvářeti pohyb, nutný pro zdravý a svěží pokrok v trvalém vývoji. Jen toto věčné vyrovnávání v pravém smyslu přináší pak vzestup a dokonalou harmonii! Jen tam, kde se dávání a braní udržuje přesně v rovnováze, může býti mír a také štěstí! Takový jest zákon Boží, který udržuje a podporuje celé stvoření. Každý nesouzvuk, vzniklý následkem změny tohoto zákona, musí přinésti zlenivění nutného pohybu, umdlení, stav klidu a pak úpadek pro všechno, co jest v tomto stvoření. Proto ta nespokojenost, nemoc a smrt! Z toho vzniká pak závist, nenávist, loupež a vražda a všechna zla, která se dnes jeví a jež se budou stupňovat až ku zhroucení všech nadějí a každé snahy.

Podle vůle Boží musí v tom býti neúprosně vytvořena změna. Jedině dávání jest podmínkou braní! Kdo není ochoten dávat, nesmí také brát. To znamená, že také nic nesmí mu býti darováno! Ani ne Slovo, poněvadž to má býti získáno! Jinak je to nezdravé a nemůže nikdy přinésti požehnání i když se to pozemsky tak nejeví, protože je to proti Božímu prazákonu stvoření!

V prvním okamžiku zdá se vám to přísné a tvrdé. Avšak právě to je ta největší pomoc, které se může dostati lidskému duchu. Právě to ho nutí k oné hybnosti, kterou jako každý tvor ve stvoření bezpodmínečně potřebuje. Jedině hybností vyvíjí se zákonitým způsobem a povzbuzuje a posiluje také okolí. Místo toho pěstoval však dosud na mnohých místech jen lenost, která ochromuje ducha.

V budoucnosti nesmí proto býti dáváno již nic, kde nebude také vždy za to dána protihodnota, i kdyby to byla jen čistá radost! Jedině v tom spočívá probuzení všech lidských duchů zde na zemi, kteří ke svému ozdravění a zesílení nutně potřebují správného pohybu právě tak, jako jejich hrubohmotná těla a jako vše ve stvoření! Bez trvalého pohybu v tvořivém tlaku Boží síly není žádného pravého pokroku, žádné radosti ze vzestupu a žádného požehnaného kladu všeho bytí!

„Člověče, vždyť stvoření leží před tebou rozprostřeno v celé své kráse! Hýbej se však v něm sám a získej, co z něho chceš mít!“

Tak hučí to mocně jako výstraha ze Světla, jako zákon pohybu při vysokém tlaku. A tento tlak bude teď v soudu zesílen. Kdo není úplně ochoten přeměniti tento tlak užitečně k požehnání pro sebe a pro druhé v neúnavné činnosti, kdo nechce jíti s tímto silným tlakem, ten bude jím zkrušen a rozemlet jako překážka a neupotřebitelný rušitel míru!

Tento zákon neutuchající nutnosti pohybu stojí v tomto světě již od počátku. Člověk ve své ješitnosti ho však zkroutil v soustrast, aby on mohl se dáti obdivovat jako dárce, a tak následkem povinnosti díku vytvořil z člověka zneuctěného otroka.

Ve stoupající lenosti byli tím mnozí ochromeni a stali se duchovními mrzáky, kteří dovedou již jen závidět všem a všechno, co druzí získali a pak vše jen nenávidět. Člověče, pohybuj se konečně sám v duchu a na zemi, abys získal, co potřebuješ a co chceš míti! Každé ulehčení v tomto směru jest pro tebe jedem! Činí tě malátným a ochromeným, vede k pohodlnosti a nezdravým přáním a na konec k tělesné chorobě a duchovnímu rozkladu!

Podle vůle Boží stane se pohyb ve vyrovnávání mezi dáváním a braním neúprosným zákonem budoucnosti! To platí pro všechna životní postavení!

Jest povinností Bílého rytíře, aby na to dbal a provedl tento zákon ve službě svatého Grálu s bezvyjímečnou přísností, aby tak vynutil ozdravění ochotných lidských duchů a tím celého stvoření! Proto bude nazýván královským kupcem. Není to míněno v pozemském smyslu, nýbrž ve vznešeném smyslu duchovním, poněvadž svou činností má vynutit rovnováhu a vyrovnání v celém lidstvu.

To přivede lidského ducha opět do silnějšího pohybu, právě tak, jako jsou zvířata donucována k tomuto pohybu nutností sebeobrany. Jinak by již dávno upadla ve vývoji a šla zpět. Bílý rytíř jest povolaným operatérem, který ostrými řezy v nakaženém těle nynější doby přispěje k záchraně. Kdyby chtěl soustrastně chorobnou část nějak šetřit, otevřel by tím chorobnému jedu cestu, aby mohl stoupat do oněch částí, které mohou ozdravět v ranách soudu a očisty. Proto ku blahu lidstva platí pro něho v jeho službě jen neúchylná a neochvějná věcnost, která s chladným klidem a nesoustrastnou jistotou vyřízne všechny nespokojené a protivníky tohoto zákona Božího, jako pařeniště chorob, které přinášejí zkázu.

Bílý rytíř jest tedy určen jako strážce bezpodmínečné rovnováhy mezi dáváním a braním, a tím jako bdící a nutící udržovatel nutného pohybu, který v tom spočívá. Tento pohyb zůstává ve všech druzích stvoření, od čistě duchovního až do hrubohmotnosti, mystériem krevního tepu a oběhu pro bytí a smrt podle věčného prazákona stvoření.

 


--------------------------------

 


Der weiße Ritter


 

von Abdruschin

Im Dienste des Heiligen Grales stehet unter den Entwickelten als erster mit der weiße Ritter. Sein Mantel trägt das Symbol seiner Tätigkeit, die er als hohe Aufgabe getreu erfüllen wird. Es ist die Waagemit dem wachseienden Auge.

Er wacht darüber, daß im neuen Gottesreiche hier auf Erden endlich auch ein gottgewolltes Schöpfungsurgesetz zum Heil der Menschheit streng erfüllet wird, was bisher nicht nur unbeachtet blieb, sondern in Verblendung gar als unchristlich und unedel bezeichnet wurde.

Die Menschheit mit nur irdischen Begriffen suchte darin wieder einmal die Vollkommenheit desWillens ihres Schöpfers zu verbessern, fand für diese Anmaßung auch bald ein schimmernd Mäntelchendazu. Mitleid wurde es benannt! Mitleid, das nichts zu tun hat mit Barmherzigkeit des Samariters, dieeinst Christus Jesus in dem Gleichnis lehrte.

Barmherzigkeit ist Geistesgröße, Mitleid Pharisäertum!

Das Mitleid wurde vom Verstand geschaffen als ein Zerrbild der Barmherzigkeit. Im Mitleide gefällt,bewundert sich der Mensch, der es gewährt, oder er läßt die Klugheit dabei walten.

Der Nehmende aber verlangt oder erwartet es in vielen Fällen aus Selbstverständlichkeit, Bequemlichkeit und Neid, der sich zum Hasse steigern kann.

Das alles aber ist nun gegen Gottes ehernes Gesetz, nach dem im Geben nur ein Nehmen werden darf! Ewiger Ausgleich muß darin bestehen, der allein Bewegung schafft, damit gesund und frisch erhältund Fortschritt in andauernder Entwickelung bedingt, in wahrem Sinn den Aufstieg bringt und volleHarmonie! Nur wo sich Geben mit dem Nehmen ganz genau die Waage hält, dort wird auch Frieden sein und Glück! So ist das Gottgesetz, welches die ganze Schöpfung hält und fördert. Jeder Mißklangdarin durch Veränderung dieses Gesetzes muß die Trägheit der notwendigen Bewegung, Lähmung,Rückgang, Stillstand bringen allem, was in dieser Schöpfung ist. Damit den Unfrieden, die Krankheit,Tod! Darin wieder erstand der Neid, der Haß, der Raub und Mord und alles Übel, das sich heute zeigt und steigern wird bis zum Zusammenbruche jeder Hoffnung, jedes Strebens.

Darin muß unerbittlich Änderung geschaffen werden nach dem Willen Gottes! Geben allein bedingtdas Nehmen! Wer nicht bereit zum Geben ist, soll auch nicht nehmen dürfen, das heißt, ihm soll auch nichts geschenkt werden! Auch nicht das Wort, es will erworben sein! Sonst ist es ungesund und kann nie Segen bringen, auch wenn es irdisch derart scheinen mag; denn es ist gegen Gottes Schöpfungsurgesetz!

Streng, hart erscheint es Euch im ersten Augenblick. Doch ist gerade das die größte Hilfe, die derMenschengeist erhalten kann, weil es ihn zwingt zu jener Regsamkeit, die ihm wie jeder Kreatur bedingt ist in der Schöpfung. Durch Regsamkeit allein entwickelt er sich in gesetzmäßiger Art, fördert auch dieUmgebung und erstarkt. Statt dessen aber hat er bisher an so vielen Stellen nur die Trägheitgroßgezogen, die den Geist erlahmt.

Nichts darf also in Zukunft weiterhin gegeben sein, wo nicht ein Gegenwert dafür geboten wird, seies auch nur in wirklich reiner Freude! Allein darin liegt das Erwachen aller Menschengeister hier aufErden, die zur Gesundung und Erstarkung richtige Bewegung nötig haben wie die grobstofflichen Körper, und wie alles in der Schöpfung! Ohne dauernde Bewegung in dem Schöpfungsdruck der Gotteskraft kein wahrer Fortschritt, keine Aufstiegsfreudigkeit, und keine segenbringende Bejahung alles Seins!

„Die Schöpfung liegt in Schönheit vor Dir ausgebreitet, Mensch, doch rege Dich darin auch selbst,erwirb, was du von ihr besitzen willst!“

So braust es machtvoll mahnend aus dem Licht als ein bewegendes Gesetz in hohem Druck. Und dieser Druck wird nun in dem Gericht verstärkt. Wer nicht ganz willig ist, ihn nutzbringend für sich undandere zum Segen zu verwenden in unermüdlicher Betätigung, wer nicht mit diesem starken Druckegehen will, der wird davon zermürbt, zermalmt als Hemmung und als unbrauchbarer Störenfried!

Dieses Gesetz der unaufhörlichen Bewegungsnötigkeit steht schon von Anfang an in dieser Welt.Der Mensch aber führte in seiner Eitelkeit das Mitleid ein, damit er sich als Gebender bewundern lassen kann, sowie durch Dankespflicht sich menschheitsunwürdige Sklaven schuf.

Dadurch erlahmten viele in steigender Trägheit, wurden Geisteskrüppel, welche nur noch neiden,hassen können allem, was sich andere erwarben. Bewege Dich nun endlich selbst im Geiste und aufErden, Mensch, um zu erwerben, was Du nötig hast, was Du besitzen willst. Jede Erleichterung darin ist für Dich Gift! Sie macht Dich matt und lahm, führt zur Bequemlichkeit mit ungesunden Wünschen, und zuletzt zu körperlicher Krankheit, geistigem Verfall!

Bewegung in dem Ausgleich zwischen Geben und dem Nehmen wird zum unerbittlichen Gebot derZukunft nach dem Willen Gottes! Es gilt für alle Lebenslagen!

Darauf zu achten ist des weißen Ritters Pflicht, die er mit ausnahmsloser Strenge in dem Dienste des Heiligen Grales durchzuführen hat, um die Gesundung der willigen Menschengeister und damit der Schöpfung zu erzwingen! Deshalb wird er benannt der königliche Kaufmann. Es ist dies nicht imErdensinn gedacht, sondern in hohem Geistessinne, da er durch seine Tätigkeit den Ausgleich in derganzen Menschheit zwingen soll. Das bringt den Menschengeist wieder in stärker schwingende Bewegung, wie sie den Tieren durch die Selbstverteidigungsnotwendigkeit schon immer aufgezwungen blieb, sonst wären diese längst in der Entwickelung zurückgegangen. — Der weiße Ritter ist dafürberufener Operateur, welcher durch scharfe Schnitte im verseuchten Körper der jetzigen Zeit zur Rettung beizutragen hat. Will er mitleidig einen kranken Teil verschonen, so öffnet er damit demKrankheitsgifte einen Weg, wiederum aufzusteigen in die Teile, die gesunden konnten in den Schlägen des Gerichtes und der Reinigung. So gibt es für ihn zu dem Heil der Menschheit nur die unentwegte Sachlichkeit in seinem Dienst, welche mit kalter Ruhe, mitleidloser Sicherheit die Unzufriedenen und Gegner dieses Gottgesetzes auszuschneiden hat als Krankheitsherde, die Verderben bringen.


Der weiße Ritter ist also bestimmt zum Hüter unbedingten Ausgleiches zwischen dem Geben und dem Nehmen, damit zum wachenden und drängenden Erhalter der notwendigen Bewegung, welche darin liegt, und die in allen Schöpfungsarten vom Reingeistigen bis in die Grobstofflichkeit dasMysterium des Pulsschlags für das „Stirb“ und „Werde“ bleibt, nach dem ewigen Schöpfungsurgesetz!