Ve světle Pravdy

Prostor pro čtenáře Abdrushinova Poselství Grálu

Návštěvy

Dnes105
Včera179
Týden1243
Celkem450706

Právě přítomno

9
online

Přihlášení

 

Přidejte se k nám na MyČeši:  

 

Skupina Poselství Grálu

 

 

 

Příspěvky v této skupině jsou vidět pouze pro členy této skupiny.

 

 

Real time web analytics, Heat map tracking

Jedno indické ráno…

 

 

Prokop Zapletal

 

Indická rána bývají příjemná. Ostré východní slunce zlatí kamínky, ojediněle ležící na prašných cestách, a probouzející se příroda začíná živě šumět. Ještě je trochu chladno. Jemný hluk cvrčků, hadů a brouků se mísí se zpěvem ptáků a sílí. Všechno spěje k rušnému dni.

Ani toto ráno nebylo jiné. Mlžný opar už se rychle rozplýval a ulice malého městečka Saruváthí naplňovala vůně silného kořeněného čaje a vonných tyčinek ze santalového dřeva, které zdejší obyvatelé zapíchali jen tak do hlíny před svá obydlí jako první svou ranní zvyklost.

Sluneční paprsky ještě ani nestihly prohřát hliněné střechy prostých domků, prochlazené nocí, ale nepočetná skupinka mladých Indů už byla dlouho čilá. Tito čistí, hladce oholení mužové byli mistrovými žáky. Každý jeden z nich pocházel z jiné části obrovské Indie, každému bylo vlastní jiné rodné nářečí rozmanité vlasti. Ale jedno je spojovalo: chtěli se učit poznávat zákony karmy a přizpůsobit jim svůj život.

Muži vstali dříve než zbytek rušného Saruváthí, ještě před východem slunce. Už dávno měli nyní dopité své čaje a již s prvními ranními červánky se byli shromáždili v prostorné, nízké místnosti, aby mohli naslouchat slovům svého učitele dříve, než žár indického poledne znemožní každou čilou práci a soustředění.

Místnost, ve které se shromažďovali k učení a společným ceremoniím, zářila navzdory své skromné jednoduchosti elegantní čistotou ve zdejších končinách zcela vzácnou. Krom vyleštěných prken z velikých bambusů, jež pokrývala podlahu a po kterých se chodilo zásadně bosky, nebyla prostora téměř nikterak vybavena. Žádné židle, žádné stoly; neboť žáci i skromný mistr vystačili si pohodlně se sezením na zemi v tureckém sedu, jak byli zvyklí odmala. Jenom v rohu byla hromada papyrových spisků, které mistr žákům půjčoval podle jejich momentální potřeby.

Žáci seděli v půlkruhu kolem svého mistra. Ten byl oblečen do téhož žlutého roucha jakou ostatní, ale navzdory tomu se lišil hned na první pohled dlouhým, téměř bílým vousem, na kterém bylo patrné, že přes svou velkou střídmost dbá mistr o svou čistotu a vkusnou upravenost.

Starý muž, kterému oči zářily jasněji než všem jeho učedníkům, hovořil k nim klidným hlasem, plným síly a tónu, takže vzbuzoval v posluchačích přirozenou úctu.

Toto dopoledne k nim promlouval o nutnosti vyrovnání, o harmonii, kdy člověk, chce-li brát, musí také dávat.

„To platí i pro poučení!“ varoval. „Jestliže chcete přijímat vědění, nesmíte ho v sobě dusiti a utajovati před svými druhy!

Buďte vděčni za poznání, kterého se vám dostalo, a dávejte ho ochotně dál těm, kteří stejně jako vy nesou v sobě upřímnou vůli ke změně.“

Žáci chápali, že nesmí ostatním upírati vědění. Oni sami přece mohou za něj jenom děkovat.

„Ale jednoho se střežte,“ pokračoval mistr po krátké pomlce, kterou dal svým žákům, aby si mohli právě řečené obrazně představit, a tím ujasnit, „střežte se toho, abyste dávali více, než jste přijali! Není žádné harmonie v tom, chcete-li dáti více, než co sami máte. Z toho nemůže vzejíti nic dobrého.

Obzvláště to platí o vědění. Říkám vám, chraňte se, abyste dávali v poučování více, než co sami víte. Není v tom moudrosti ani laskavosti, jak si můžete namlouvat. Ať to nazvete jakkoli krásnými a ušlechtilými slovy, nikdy v tom nebude víc než pouhá domýšlivost. Pamatujte toho!

Ať je váš úmysl sebelepší, domýšlivé učení z chytrosti rozumu nemůže nikdy státi na pevném základě.

Učíte-li z neznalosti, snadno se stane, že předáte pouze omyly, které se mohou stát osudnými tomu, kdo je lehkomyslně přijme bez vážného přezkoumání.

Obzvláště toto nebezpečí hrozí, mají-li k vám vaši bližní velkou důvěru, poněvadž už vědí, že vaše rady jsou moudré. Mnohý si na to rychle zvykne a další vaše slovo již přijímá s důvěrou dítěte, které naslouchá své matce s bezmeznou vírou v nedotknutelnou pravdivost každého jejího slova!

Dobře si pamatujte mou výstrahu a neste ji v duši skrze celý váš život. Vždy buďte toho pamětlivi, budou-li na vás žádati rady a poučení!“

Mistr se odmlčel. Cítil, že pro dnešek řekl již dost. Krom toho parné horko rychle sílilo a mistr věděl, že brzy dosáhne takového stupně, že žáci nebudou schopni dostatečně soustřeďovat své myšlenky a místo bdělého naslouchání by propadali snění.