Právě přítomno

Přihlášení

 

ČEKÁME...

Pane, jak dlouho ještě bude nás trápit po Tobě žízeň?
Pane, jak ještě dlouho potrvá bez Tebe naše trýzeň?
Tvé zářivé Světlo nezříme, ono se skrývá.
Temnota hustá nás halí a ze všech stran nám kývá!
Jak ještě asi dobu dlouhou,
budem po Tobě zmírat marnou touhou?
My víme teď, že jsme Tě nehodní byli;
a že jsme málo Slovo Tvoje ctili!
Avšak nyní je všemu zabráněno!
Tvá milost skrytá je a Světlo uvězněno!
Ve světovém soudu vesmíru, stojíme sami –
čekáme na Tě, Pane (až se smiluješ) ó, smiluj se nad námi!
Ty přijdeš dolů v paprscích blesku a v bouři!
Kdy mukou lítostí se lidstvo svíjí, v údolí temném kouři;
ve zlatém Světle vkročíš pak opět v lidský svět –
a planoucí Tvůj zrak – zas uzřít budem smět –
Slovo Tvé zaslechne potom všech lidí sluch,
Slovo, jež dávno tak postrádá lidský duch
a milosti Lásky Tvé je doprovodí,
v jejíž záři se všechno znovuzrodí!

 

             Hermann Wenng

 

Cenzura Poselství Grálu

IMAGE Kdo se ujal Hory po válce?
pátek 31. srpen 2012 11:47
Kdo se ujal Hory po válce?     Osada Grálu na Vomperbergu   napsal: Pavel Krajíček     Některým lidem stále unikají souvislosti a mají za to, že po válce se ujali Hory ti praví... číst více...
IMAGE V březnu 2012 mi přišel zajímavý e-mail
sobota 6. září 2014 11:41
V březnu 2012 mi přišel zajímavý e-mail   Možná bude některým k užitku      Vážený pane Krajíčku, jeden známý čtenář nás upozornil na Vaši webovou stránku, do které jsem... číst více...
IMAGE Jak poznáme farizeje z Hnutí Grálu?
neděle 7. září 2014 10:38
Jak poznáme farizeje z Hnutí Grálu?     napsal: Pavel Krajíček Normální člověk, když má vyvodit důsledky a závěry z nějaké situace, tak si vyhodnotí všechny skutečnosti a... číst více...
IMAGE Irmingard versus Abdrushin
středa 17. říjen 2012 12:49
Prohlášení   Irmingard versus Abdrushin   Prohlášení  slečny Irmingard (část):Poselství Grálu přepracoval v letech 1939 až 1941 sám autor, pan Oskar Ernst Bernhardt.V září 1938... číst více...
IMAGE Dopis slečně Irmingard od učedníka Helmutha Müllera 1976
čtvrtek 24. listopad 2011 0:00
Dopis slečně Irmingard od učedníka Helmutha Müllera z roku 1976     Rotz, 6. března 1976 Opis Doporučeně.   Slečna Irmingard Bernhardt Gralssiedlung Vomperberg A 6134 Vomp/Tirol  ... číst více...
IMAGE Nové důkazy o tom, že Poselství Grálu bylo pozměněno lidskou rukou
neděle 7. září 2014 10:49
Nové důkazy o tom, že Poselství Grálu bylo pozměněno lidskou rukou   napsal: Pavel Krajíček   Průběžně je na našem webu barevně označován text, který byl Hnutím Grálu... číst více...
Free visitor tracking, live stats, counter, conversions for Joomla, Wordpress, Drupal, Magento and Prestashop

Informace

Buďte jako děti

 

August Manz

 

Ježíš pravil, jak to stojí napsané v 18. kapitole Matoušova evangelia:

„Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.“

To, že toto slovo v sobě skrývá klíč ke království nebeskému, je nám jasné díky Poselství, jež nám přinesl Syn člověka.

Slovo Ježíšovo, které patřilo jeho učedníkům, které však platí celému lidstvu, požadovalo, aby se obrátili, neboť putovali po špatné cestě, na scestích, která nevedou vzhůru do světlé říše Boží. Lidstvo se tedy musí stát jiným, než jakým bylo doposud; musí opustit ty bludné cesty, chce-li skutečně najít cestu ke Světlu. Musí se postavit zcela jinak, jinými slovy: musí se plně přestavit. Zároveň nám Ježíš zjevil, jakým směrem se má tato přestavba ubírat a která je ta cesta, která vede vzhůru ke Světlu: Je to táž cesta, kterou dosud kráčí dítě, samo ještě nevědomé a kterou dospělý ztrácí. Je to ta cesta, kterou cit dobře zná a kterou nám Poselství Grálu ukazuje od začátku až do konce.

„Buďte jako děti!“ Jací ale jsou ti, kterých je to nejhlavnější a nejdůležitější vlastnost; ti, kdo se změnili, aby byli správní a žili tak, jak to Bůh chce? Jak se přijde k takové cestě, kterou putují malí, nedospělí; k té cestě, která je nechá vystoupat až do ráje?

Syn člověka nám tuto osobitost dětského věku jasně zjevil v přednášce Pohlavní síla ve svém významu k duchovnímu vzestupu:

Malým tělem bere na sebe již tak dalece vyvinutá lidská duše plášť hrubohmotnosti, který jest nutným, aby se mohlo v pozemské hrubohmotnosti slyšeti, viděti a cítiti všechno, co jen jest možno prostřednictvím stejnohmotného a stejnorodého obalu, nebo nástroje. Teprve nyní může přejíti od mlsání ke skutečnému ochutnávání a tím k úsudku. Jest pochopitelno, že se duše musí teprve učiti, jak má tohoto nového nástroje používati a toto tělo ovládati.

Avšak již po dlouhou dobu nemůže v přirozeném dění žádná duše vejíti na zemi k prvnímu vtělení. Narozením přicházejí sem již pouze duše, které prošly již nejméně jedním pozemským životem.

Proto jsou již při narození těsně opleteny mnohonásobnou karmou. Možnost osvoboditi se z této karmy dává pohlavní síla.

Obalem hrubohmotného těla jest duše člověka po všechna dětská léta odloučena od proudů, které snaží se dostati k duši zvenčí. Všechno temné a zlé, co oživuje pozemskou úroveň, najde svou cestu k duši zamezenou hrubohmotným pozemským tělem. Nemůže proto také získati žádného vlivu na dítě a nemůže mu způsobiti škodu. Avšak zlo, které si přinesla znovu vtělená duše z předešlého života, zůstane jí ovšem zachováno i v době dětství.

Tělo tvoří tuto přehradu tak dlouho, dokud jest ještě nehotové a nezralé. Zdá se, jako by se duše byla uchýlila do hradu, u něhož jest zdvihací most vytažen. Nepřeklenutelná propast zeje během těchto let mezi dětskou duší a jemnohmotným stvořením, v němž žijí jemnohmotné výchvěvy viny a odpykání. Tak spočívá duše ukryta v pozemském obalu, zraje k zodpovědnosti a čeká na okamžik, který přivodí spuštění zdvihacího mostu k vlastnímu životu ve hmotnosti.“

V důsledku přirozeného dění a přirozeného vývoje je dítě uzavřeno všemu temnému a zlému, všem luciferským léčkám, které se valí na lidské duše chtějíce je svést na scestí, že se obtěžkávají opět novou a novou vinou, čímž jsou stále strháváni níž a níž a stále silněji a pevněji zaklíněni ve svých omylech, které je vedou vstříc zničení. Karma, vina, kterou si s sebou znovuvtělená lidská duše přinesla z dřívějška, stále platí, jen o ní duše neví. Neboť novorozenému dítěti je inkarnací přidána páska, která karmu – v dokonalé nevědomosti o předchozím vývoji, předchozím bytí – zakrývá.

Skutečnost této dokonalé ochrany před temnem nám Poselství zjevuje i na dalším místě, v přednášce „Člověk a jeho svobodná vůle“. Tam stojí psáno:

„Dítě jest z toho důvodu duchovně dosud nezletilé, protože není u něho ještě vytvořeno spojení mezi duchovnem a hmotou – vstupem pohlavní síly. Teprve okamžikem nastoupení této síly nabývají jeho city takové mohutnosti, že mohou pronikavě prouditi hmotným stvořením a přetvořovati je. Tím přejímá dítě samočinně plnou a celou zodpovědnost. Před tím není ani zvratné působení tak silné, protože schopnost citu účinkuje mnohem slaběji. Při první inkarnaci nemůže proto ani karma býti tak mocná. Může padati na váhu nanejvýš při zrození a spolupůsobit na tom, do jakých poměrů se dítě narodí, aby tyto poměry napomáhaly pak duchu při jeho pozemském životě k vyčerpání karmy tím, že jsou poznány její vlastnosti. Hrály při tom velkou úlohu body přitažlivosti stejnorodých druhů. Ale všechno jen v slabém smyslu. Vlastní, silná a pronikavá karma začíná teprve tehdy, když se v člověku spojí pohlavní síla s jeho silou duchovní. Tím stává se nejen plnocenným ve hmotném, ale může hmotnost v každém ohledu daleko převýšiti, zaujme-li k ní správné stanovisko.

Až do této doby nemůže se také k člověku bezprostředně přiblížiti temno a zlo. Dítě je před tím ochráněno mezerou ke hmotnému. Je jako odděleno. Chybí most.

Proto porozumí mnozí posluchači a čtenáři nyní lépe, proč děti těší se mnohem větší ochraně před zlem, což jest i příslovečné. Nastoupení pohlavní síly utvoří most přes tuto mezeru. Cestou po tomto mostě může kráčeti člověk v plné své bojovné síle, avšak může pak k němu také touže cestou všechno jiné, není-li dosti dbalým. V žádném případě nemůže se tak státi dříve, dokud nemá k tomu potřebné síly k obraně. Není tu ani na okamžik nerovnost, která by pak připouštěla omluvu.“

A na třetím místě, v přednášce „Modlitba“ nám Syn člověka sděluje:

„Ježíš ve svém způsobu učinil vše lidstvu snadným, správně by se řeklo ‚dětsky lehkým‘. Poukázal na to výslovně: ‚Buďte jako děti!‘. Tedy myslete jednoduše, aniž byste hledali složitostí.“ ——————

Ze všech těchto slov Poselství vyplývá se vší jasností a zřetelí, v čem tkví vlastní způsob dítěte s jeho vlastnostmi, které má na rozdíl od dospělých a které mu umožňují putovat po pravé cestě ke Světlu, již lidstvo ztratilo.

„Buďte jako děti!“ — uzavřeni všemu temnému a zlému, sídlícímu na zemi. A zároveň neškodící, prostí a přirození. Pak naleznete i pravou cestu, na níž vás vaše cítění povede za Světlem. — Tak musíme Slovo vykládati. Ale jsme schopni jej i uskutečniti

Především: jak se můžeme uzavřít všemu temnému a zlému, jak se máme oprostiti od účinků karmy, která není činná v dětském věku, jež však přesto je mocná a ostře se zařezávající, jakmile člověk vyzraje do pozemské dospělosti — co bychom si pak měli ze slov Poselství odnésti?

I zde nám Poselství ukazuje cestu, po které můžeme kráčeti; zjevuje nám, jak si může člověk onen stav bohulibé dětskosti v nejvyšším slova smyslu udržet anebo jak jej může nabýti, ztratil-li jej.

Vycházejme v naší úvaze z okamžiku, ve kterém mladé tělo stává se vyzrálým a – abychom to vyjádřili slovy Poselství –  padací most k dosud uzavřenému hradu se spouští dolů.

 „Po tomto mostě,“ sděluje nám Poseltví,“ může pak obyvatel hradu, tedy lidská duše plně vyzbrojena vyjíti ven, ale ve stejné míře mohou jíti k ní dovnitř přátelé nebo nepřátelé, kteří hrad obléhají. Tito přátelé nebo nepřátelé jsou v první řadě jemnohmotné proudy dobrého nebo zlého druhu, avšak také i záhrobní bytosti, které čekají jen na to, aby se jim nějakým přáním podala ruka. Tím ocitnou se v možnosti, aby se pevně zachytily a působily stejnorodým vlivem.

Zákony Stvořitelovy však v nejpřirozenějším stupňování pustí zvenčí dovnitř vždy jen stejnou sílu, proti které možno z nitra působiti tak, že jest úplně vyloučen nestejný boj. Dokud se při tom nehřeší. Neboť každý umělým drážděním vyvolaný nepřirozený pohlavní pud otvírá tento pevný hrad předčasně, čímž jest dosud stejnoměrně nezesílená duše vydána všanc. Musí podlehnouti útočícím zlým jemnohmotným proudům, jimž by jinak nezbytně odolala.

Při normálním dozrávání může v přirozeném dění býti vždy na obou stranách jen stejná síla.“

„Plně vyzbrojena a bojeschopná a stejné síly jako nepřátelé“ – a výzbroj a sílu dává člověku právě pohlavní síla, která se v dospívajícím těle přirozeně rozvine.  Nachází se, jak víme, pouze ve hrubohmotnosti a je jejím nejjemnějším a nejušlechtilejším květem, tím nejvyšším, co může skýtat hrubohmotné stvoření. Je pulzujícím životem vší hmotnosti a tvoří most k bytostnému a tím i k duchovnímu.  Ona dává lidskému duchu plnou sílu a teplo života a činí ho tím pozemsky bojeschopným; skrze ni obdrží člověk mocnou sílu k rozletu vzhůru, ke všemu ideálnímu, krásnému a čistému.

A i to jest ona, která ho uschopňuje k obraně proti všemu temnému neb zlému. Dítě ještě tuto sílu nemá, ani ji neprotřebuje; v přirozeném dění je skrze přepážku nezralého a nehotového odříznuto ode všeho zlého, co by z vnějšku chtělo lidské duši uškoditi. Tento přirozený, samozřejmý štít dospělý člověk ztrácí – avšak namísto toho se stane obranyschopným a získá schopnost se ve správném používání nově se oběvivší a k němu proudící síly sám odříznout ode všeho temného a zlého ve hrubohmotnosti i jemnohmotnosti.  Stačí mu jen správně chtít; potom bude ve hmotnosti vždy vítězit.

Syn člověka nám líčí v přednášce následující:

 „Tato vůle při dobrém chtění vždy zvítězí v této jemnohmotnosti, to jest v průbězích záhrobního světa. Průměrný člověk nemůže viděti tento záhrobní svět, pokud dlí ještě na zemi. On však jest s ním úzce a mnohem živěji spojen, než jeho hrubohmotné, jemu viditelné okolí.

Jest tomu ovšem zcela jinak, podá-li obyvatel hradu vnějšímu jemnohmotnému příteli nebo nepříteli, nebo i proudům dobrovolně ruku, učiní-li tak tedy vlastním přáním nebo svobodným rozhodnutím.

Poněvadž tím zaujme určité stanovisko vůči venku čekajícím oblehatelům, mohou tito proti němu lehce rozvinouti deseti- ba stonásobnou sílu. Je-li tato síla dobrá, dostane se mu pomoci a požehnání. Je-li však zlá, sklidí zkázu. V této svobodné volbě osvědčuje se vlastní svobodná vůle. Odhodlal-li se k tomu jednou, jest nezbytně podroben následkům. Tyto následky vymykají se již jeho svobodné vůli. Podle vlastní volby přimyká se k němu dobrá nebo zlá karma, které jest samozřejmě podroben tak dlouho, dokud se vnitřně nezmění. –

Pohlavní síla má úkol i schopnost pozemsky „prožhaviti“ celé duchovní cítění duše. Tím dostane se duchu teprve pravého spojení s veškerou hmotností a on stává se tím také teprve pozemsky plnocenným. Teprve pak může obsáhnouti vše, čeho jest třeba, aby si získal v této hmotnosti k plnému uplatnění. Aby v ní pevně stál, pronikavě působil, měl ochranu a v plné výzbroji vítězně se bránil.“

Jako bylo dítě nejprve proti zlému nevědomě chráněno, tak si může dospělý tuto ochranu vytvořit vědomě – správným využíváním pohlavní síly, jež ho žene vzhůru. Musí chtít upřímně, správně a opravdově jen to dobré, čisté a ušlechtilé, co v něm vyvstane – tak zůstane takovým, jakým byl jako dítě, čistým a dobrým. A bude mu to ještě snáze dosažitelné, když se i tak bude namáhat setrvávat vědomě v tom stavu, ve kterém se nachází zcela nevědomě každé dítě, kdy špatné vlivy nemají moc, kdy je neškodné, prosté a jednoduché, nezkažené vzděláním a přirozené.

A co se daří dospívajícímu chlapci či dívce, když používají správně onu sílu – zůstat jako dítě a tím kráčet dál po pravé cestě ke Světlu, téhož může a má dosáhnout každý člověk i později. „Buďte jako děti!“  – uzavřeni temnu a všemu zlu, neškodní, přirození, čistí a dobří. Člověk se musí jen rozhodnout myslet jednoduše a nekomplikovaně a tím se co nejdříve duchovně osvobodit. Důkladně jsme sledovali tuto úvahu k povážení pro cítění – kam vše přijde v prvé řadě, pokud chce člověk nalézt cestu ke Světlu – v přednášce: „Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich je království nebeské“ *). Slovo Syna člověka, které nás touto úvahou provázelo, bylo následující: „Z toho důvodu zůstává učenost i lidstvo, které se podle ní řídí, stále lpěti na jednotlivostech a detailech. Při tom však každý člověk chová v sobě‚ jako dar celý ten veliký nepochopitelný celek. Má úplnou schopnost dosíci nejvyššího a nejušlechtilejšího, bez pracného učení!“

„Proto pryč se zbytečnou mukou duchovního otroctví! Veliký Mistr nevolá k vám nadarmo: Buďte jako děti!“

Cestu ke Světlu, jež leží připravena před každým člověkem, může rovněž každý najít, kdo se změní a s prostým, jednoduchým myšlením hledá Pravdu — jako dítě.

Prosto předsudků se dítě do všeho vrhá, do hry i práce. A přichází i při hře na příčiny věcí postupujíc vpřed na cestě k jádru, k podstatě současné věci. A uděláme-li to stejně, přijdeme i my opět na pravou cestu, na kterou jen prostá jednoduchost může vésti.

„Buďte jako děti!“ , chcete-li nalézti Pravdu a cestu ke Světlu; to je totéž jako: osvoboďte se od přejatých omylů, kterými se až doposud řídil váš k zemi připoutaný rozum, odvraťte se od bludných cest komplikovaného, slátaného a zkaženého myšlení!

A pokud jste Pravdu i nalezli, tak již stojíte na oné cestě, jež vede do nebeského království. Poté se můžete uzavřít před vším zlem a temnem skrze správné vřazení se do Béžích zákonů, které tím poznáte.

A každý, kdo nalezl v prosté jednoduchosti Pravdu a cestu ke Světlu, takový se může i osvobodit od své karmy, jejíž působení s jeho dozráváním nastupuje, jako jsme viděli. S nastoupením pohlavní síly – jak zvěstuje Syn člověka – dává moudrá spravedlnost Stvořitelova nejen možnost, nýbrž k tomu i přirozený popud, všechnu karmu, jíž je obtížen, lehce a bez námahy setřást.  Je to moment, ve kterém může a má hravě setřást ve své plné síle vše, co leží za ním. Musí si při tom jen udržet chtění k dobrému, k čemuž ho tato doba neustále naléhavě tlačí. Musí zůstat dítětem, anebo se znovu stát, čím již byl.

Tak vyvíjí se důsledně jedno z druhého v dokonalosti Božích zákonů, jakmile jen člověk správně pochopí Slovo a změní se tak, jak nás to učil Ježíš a Syn člověka nám dal jako požadavek:

Buďte jako děti, potom i vy vejdete do nebeského království.

Amen.

*) Přednáška Augusta Manze č. 15

do češtiny přeložil Prokop Zapletal

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit