Ve světle Pravdy

Prostor pro čtenáře Abdrushinova Poselství Grálu

Právě přítomno

Přihlášení

 

MyČeši ♥ 

 

 

česká vlastenecká sociální sítí

 

Real time web analytics, Heat map tracking
 
Dnešní rádoby duchovní učitelé a mistři
 
 
 
 
 
Představte si člověka, který neumí počítat, který neví, že deset a deset je dvacet a tvrdí, že je to dvacet pět. Představte si ho jak se tlačí do role učitele a chce ostatní lidi učit počítat. Naprosto nepřijatelná situace že? Všichni určitě souhlasí, že takového tápajícího učitele by všichni vypískali.
 
A nyní se podívejte na dnešní rádoby duchovní učitelé; esoteriky a jiné blábolisty, Choboty, Fauny či Chauny, různé esoterické a tzv. transformační internetové televize a pod. Jestliže chci nějaký obor vyučovat, tak prvně musím být mistrem v onom oboru. To přece platí ve veškerém odvětví a každý s tímto postupem souhlasí. Proč v oblasti duchovědy je tomu jinak? Zamyslel se nad tím už někdo?
 
Za všechny své skutky je člověk zodpovědný a v oblasti duchovědy to platí s obzvlášť velkou přísnosti, protože jde o lidské duše a nikoli jen o nějaké pozemské pomíjivostí. Jestliže bylo řečeno: hledejte a naleznete, tak to znamená, že ti, kteří se dnes nazývají hledajícími, že nejsou opravdovými hledajícími, protože kdyby jimi byli, tak by nalezli a už by nebyli hledající. A pouze ten, který nalezl a má pravé vědění, tak pouze ten může učit druhé a je vést. Přesně tak, jak je tomu i ve všech pozemských oborech. 
 
Každý člověk, který svede a svým bludným, nedokonalým učením na sebe připoutá jiné lidi, zůstává na ně vázán. Nebo lépe řečeno oni zůstávají vázání na svého učitele. Po smrti to takový samolibý esoterik hned pozná, když uvidí tisíce jemnohmotných vláken, která ho poutají k jeho obětem. Nemůže vůbec pomýšlet na vlastní vzestup, dokud nepomůže všem, až do jím posledního, svedeného. A tady hrozí, že to nestihne a půjde do rozkladu spolu s hmotou (duchovní smrt).
 
Jak je tedy možné, že naprosto bezstarostně kdejaký blouznivec se opovažuje vyučovat duchovní věci, když každému, kdo alespoň trochu uchoval špetku čistého cítění je jasné, že tito rádoby učitelé jsou naprosto vedle, že tápou. Kolik z nich skutečně vede lidi k Bohu? Na místo úcty ke Stvořiteli se hledá jen sebezbožňování. Kolik z nich skutečně klade důraz na dodržování základních zákonů Božích (desatero)? 
 
Hlavní příčina je v tom, že většina lidstva opravdově nehledá, takže mohou smělé vyrůstat různí rádoby duchovní učitelé (falešní proroci), kteří rovněž tak nehledají z opravdové touhy srdce. Škoda rozvádět dále. Jen se nad tím zamyslete... v pozemském vám to přijde samozřejmé, že jako mistra a učitele považujete pouze toho, kdo v daném oboru je skutečně znalý. V duchovní věcech toho ovšem nedbáte. Vlastně možná úmyslně, protože tušíte, že se skutečnými mistry v duchovních oborech, byste museli zanechat samolibosti a sebeukájení a že by bylo zapotřebí začít skutečně na sobě pracovat a skutečně se zajímat o zákony stvoření.
 
V bibli v evangeliu Janově kapitola 7 verše 16,17,18 čteme:
 
Ježíš jim odpověděl: "Mé učení není mé, ale toho, kdo mě poslal.

Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe.

Kdo mluví sám za sebe, hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravdivý a není v něm nepravosti.
 
 
Ježíš říká, že kdo chce skutečně žít podle Vůle svého Stvořitele, tak ten pozná pravé učení. Kdo hledá svou slávu, ten nevyučuje Pravdě, nebo což je ještě horší, Pravdu pozmění či falšuje, protože kdo vyučuje Pravdě, tak na sebe dnes akorát přivolá nenávist samolibých rozumářů a blouznivých esoteriků, kteří hledají jen opájení se sebou samých. Kdo mluví sám za sebe, hledá svou vlastní slávu... to znamená že hovoří, že vyučuje tak, aby získával stoupence. Dělá jím ústupky, maže jim med kolem úst a podobně. A ješitní ukáječi takovým učitelům padají jako mouchy do pavučiny. Tito farizejové, tedy pokrytci jsou mezi všemi skupinkami, mezi esoteriky, věřícími a pod.
 
Namísto pokorného a v modlitbě vzhůru usilující chtění k Dárci života, vidíme zapáchající močál sebeukájení, seberozplývání, sebezbožňování, sebepodkuřování samolibých skupinek esoteriků. Až uhodí paprsek Božího hněvu do tohoto slizkého močálu, tak už oni tzv. božští tvůrci své reality se nebudou moci rozpomenout na pravou pokornou prosbu, která jim byla vždy vzdálená při vědomí své tzv. božskosti. 
 
Až přijde Pravda a zatřese jimi, tak nechť se rozpomenou na svou božskost, budou li moci. Bylo by to často směšné, kdyby nešlo lidem o život. Nikdo nebude násilím nucen, aby zanechal samolibosti a skutečně usiloval v pokoře o duchovní poznání. A bez pokory a nejčistšího úsilí a touhy po Světle a Pravdě je naprosto vyloučeno, aby člověk obstál v závěrečném očistném dění.
 
 
Pokud svou touhou po Pravdě lidé nepřekročí svůj vlastní pozemský rozum, tak se nikam nedostanou. Pokud vaše "touha" po Pravdě bude stále vycházet jen z HMOTNÉHO mozku, tak se dostanete vždy jen k hmotným věcem např. k tzv. mimozemšťanům. Tito mimozemšťané vám jsou naprosto k ničemu a nijak vám nepomohou, stejně jako vám je k ničemu luštění křížovek, ježto slouží jen k zaměstnání rozumu a tím k chvilkovému klidu, kdy vás váš rozum neobtěžuje, protože jste jej zaměstnali na chvíli. Protože skutečně jej ovládat zatím mnozí nejsou schopní.

Musíte svým duchem (čistým cítěním) se dostat nad rozum a hledat oním duchem Pravdu. Pravda je vysoko nad hmotnými vesmíry. Mimozemšťané nestvořili ani naši Zemi ani vesmír, jsou v něm hosté stejně jako my. Nijak nám nemohou pomoci. Je úplně jedno jestli marníte čas s indiánem nebo jiným křovákem z jižní Ameriky nebo mimozemšťanem z jiné planety. Ani křovák ani mimozemšťan vám nepřivodí vyšší duchovní zralost. Vlastní vyšší duchovní zralost se dosahuje toliko vroucí touhou po Pravdě a z toho plynoucí poznávání zákonů stvoření a žití podle nich. Pouze opravdové vřazení se do zákonů stvoření a čisté usilování ke Světlu může člověka posunout kupředu.
 
 
 
 

Komentáře   

ANU
+3 # ANU 2017-01-10 19:08
Lidé všeobecně přestali brát zřetel na věci budoucí a až na výjimky pojímají tento život za jediný. A proto k nim už nepromlouvá intuice, svědomí, nemluvě o jakémkoli vědění. Vždy, když se tu a tam ozve pravdivý hlas, není ho slyšet, protože ho překřičí houfy těch "blízko" pravdy, co si z falešných kázání upletli ohlávky na lidi. To, že jim ti svedení zbloudilci zůstanou viset na krku, neřeší, protože to buď nevědí, nebo je jim to jedno, neboť stejně nejsou věřícími. A hledajícím lidem nezbývá nic jiného, než v kupě jehel (ne sena) s námahou najít jen tu jednu jedinou správnou. Ale doba už pokročila, takže nic jiného nezbývá, pokud se chce člověk chopit záchranného lana.

Nemáte oprávnění publikovat komentáře.