Pamatuj si mě     Zapomenuté heslo?   Registrovat  

Chyba ze zvyku

B. Löbe

 

Lidé si osvojili velmi špatný zvyk. Jen si něco přečtou, uslyší nebo uvidí, hned se cítí být oprávněnými hledat chyby v tom, co jiný napsal, řekl nebo vytvořil.

Toto zlo ze zvyku je plevelem, všechno hubícím. Nejhorším ovšem tam, kde se člověk domnívá, že tomu rozumí.

Často je kritika zlem, zprvu tajeným. Pak vybuchne v otevřené útoky, nejprudší právě tam, kde napadá něco nového, co by mohlo obsahovat věčné hodnoty. V takových případech se útočí přímo na toho, kdo toto nové přinesl. Žalostný osud Ježíše, Syna Božího, je smutným důkazem této skutečnosti.

Kde je příčina této povýšenosti, končící ničením! Je to falešně jdoucí důslednost, vzniklá ze směsi ješitnosti s nevědomostí. Základ je falešný a z něj vznikají pak falešné úsudky. Ješitnost je stálá, navyklá chyba.

Může se jeviti mnohými způsoby. Chce se za každou cenu uplatniti, umí všechno lépe, ví to lépe, je lepší než konkurence, lpí na penězích, je povrchní, chce vládnout a poroučet, je ctižádostivá, chtivá poct, domýšlivá. Ješitnost skrývá svou nedostatečnost, lpí na naučeném, mluví pokrytecky a mnoho, lísá se, nezná svých chyb. Často se projevuje strachem, obavami a úzkostmi, nechybí jí nikdy vypočítavosti.

Kdo myslí, musí uznati, že na př. pokročilé poznávání Boha není ničím jiným, než logickým pokračováním v poznání, které má za následek vysvětlení chybných názorů. Tak jako každý vynález je doplněním technických a vědeckých názorů. Směšné je jen, když při každém objevu něčeho nového celé houfy kritiků začnou vynášet své úsudky.

Nikdo dosud neupozornil, jak zde ješitnost překáží jakémukoliv pokroku.

Jasně je to viděti na lidech, kteří si jen nedostatečně pročetli nové učení „Ve Světle Pravdy“, aby mohli mluviti o „novém náboženství či sektářském učení“. Na tomto příkladě můžeme viděti důkaz pro toto nové učení i jím žádané správné stanovisko k věci.

Dílo „Ve Světle Pravdy“ přináší vědění o stvoření pro všechny lidi. Je to skutečně první učebnice k osvojení si znalosti zákonů ve stvoření a jejich samočinného působení.

Kde se však mluví o zákonech, musí být řeč i o zákonodárci. Proto to však není ještě náboženství, církev nebo sektářství.

Každé vědění musí jít po stupních. První a hlavní věc je správný poměr člověka k jeho Tvůrci, k Bohu. Jen se správného stanoviska je možno správně viděti a poznávati.

Je to, jako když badatel jde do cizí zemi. Musí mít správný poměr k věci, musí si utvořiti základnu, umožňující poznáni. V knize „Ve Světle Pravdy“ není těžko najít takovou základnu pro poznání.

Kdo ji najde, vidí před sebou správnou cestu a cíl. Proto mluví tato učebnice napřed o nutnosti správného poměru lidského ducha k Bohu. Není to však nové náboženství, církevnictví nebo sektářství, jak to někteří povrchně soudící lidé chybně označují, nýbrž je to úvod k rozšíření poznání a vědění o Bohu a Jeho působení.

 

Přidat komentář

Odeslat