Pamatuj si mě     Zapomenuté heslo?   Registrovat  

Myšlenky, toť šípy jsou

ve hruď soka mířené,

radost i žal zanesou

tam, kam byly míněné.

 

Myšlenky, ty křídla mají,

vzhůru unáší,

nad hvozdy a luhy vlají,

k Světlu povznáší.

 

Tvoji jsou to poslové,

jež vesmírem letí v dál …

kde jsou temní duchové,

způsobují však žal.

 

Otevřená kde jsou srdce,

tam bol rychle zhojí,

dříve nežli zářné slunce

svoji hlavu skloní.

 

Zlý čin temna podpoří

též myšlenka tvoje!

Nechť se v tobě rozhoří

světlé setby zdroje!

 

Účel a cíl života

od H. V. Eickstedt

 

V poslední době je zvlášť mnoho lidí, které životní boj unavuje až si zoufají. Jakoby bylo stále hůř a již se nikdy neměly vrátiti ty „staré, zlaté časy“.

Všechno se zdá být těžší, poměry neudržitelnější. Každý člověk den za dnem v napětí očekává nové události a zprávy, všechno možné, jen ne nic dobrého …

Není vyhlídky na nějakou náhlou změnu k lepšímu. Proto ta spousta nesmyslných vražd a sebevražd i činů, jež nemohly vyjít ze zdravého rozumu.

Nechť si odůvodňujeme tyto činy zoufalství beznadějností dneška, přece jich nelze omluviti nevědomostí, protože následky se tím nedají odstraniti. Všechno, každý dobrý i zlý čin jde za každým a nikdo jiný to za něj nemůže odčiniti.

Nechť si odůvodňujeme tyto činy zoufalství beznadějností plně stát a odpovídat za své činy!

 

*

 

Co člověk XX. století ještě neví? Podle jeho mínění je vše již prozkoumáno i v atomy a molekuly rozloženo. Není žádné nevědomosti. Všechno je vyzkoumáno. Umělé výrobky lidské ruky jsou často lepší než produkty přírody. A přece …

Technika a věda, zdá se, že poznala hmotu. Pomyslete však na pojmy vyšší než hmota, jako duch, duše … . Před tím stojí lidé nevědomí, stejně tak jako před prostou otázkou, která by jim měla být nejbližší, protože je nejdůležitější:

K čemu je nám život a proč jsme zde?

Mnozí dnes ve své bídě a zoufalství proklínají své zrození a zoufají nad sebou i nad světem, s nímž žijí v nesváru. Nemají, co by je těšilo, neznají cíle, vidí jen jedno východisko, udělat konec nesmyslnému životu a to navždy. Jiní snad žijí prostě a jsou i ve skrovných poměrech jakž takž spokojeni i veselí. První i druzí nevědí ničeho a snadno podlehnou v boji. Druzí se zdají mít jasnější tvář. Žije v nich něco, co sami neznají:

Víra a touha po Světle!

 

*

 

Co je vlastně účelem našeho života? Každý duchovní rádce ví, že se lidé jen velmi neradi zabývají touto otázkou. Je to z nejistoty a bázně, protože je v ní nějaké nepohodlné napomínání. Toto napomínání naléhá. Ať se člověk zdráhá jak chce, nakonec se jím zabývat musí.

Již v bibli najdete u Isaiáše l. 5, výmluvnou větu:

„Vůl zná hospodáře svého a osel jesle pánů svých, ale …“

Člověk je výš než zvíře, jeho oživujícím jádrem je duch. A tento člověk nezná již svého stvořitele, nechce znát svého Boha.

Každý dělník či řemeslník potřebuje a dostává nářadí, aby mohl udělat svou práci. Měl by člověk být postaven do stvoření aniž by se mu dostalo toho, čeho potřebuje k pouti na zemi?

Může být jeho život bez účelu a smyslu, když všechno má svůj účel a je řízeno spravedlivými zákony? Jak pro vše, tak i pro člověka je pobyt v hmotnosti přípravou pro další úkol: má nabýt poznání a vyšším věděním vyvíjet se výše, k stále rostoucímu vědění o Bohu!

Ušlechtile vedený boj o život může jen posíliti. Co člověk zaseje, to musí skliditi. Zkušenosti vpalují se prožitím do duše, aby byly mezníky na její cestě. Blaze tomu, kdo do svého životního koberce tkal jen ušlechtilá vlákna.

Z dějin lidstva dovídáme se, jak před tisíciletími učil kníže Abd‑ru‑shin v chrámu svůj lid Is‑ra:

Dávám Vám jednou pro vždy pravé a nedotknutelné slovo o právu a povinnosti člověka!

Kdo činí nároky na práva, nechť si je předem vědom svých povinností. Musí být mezi nimi rovnováha, má‑li člověk svůj život prožít tak, jak to chce Bůh!

Žádný člověk nechť nesoudí druhého, žádný nechť to také na jiném nežádá.

Každý člověk nechť jde svou cestou a mluví svou řečí, aby se nestal obrazem druhého!

Nikdo se nedívej na jiného, kdo se mu líbí, aby ho z tohoto důvodu napodobil; není žádného člověka, jehož by Bůh stvořil, aby v sobě neměl nějaké krásy.

Dávám vám nejvyšší přikázání, z něhož plynou všechna ostatní:

Splnění povinností k Bohu!

Z toho vyplývá splnění povinnosti k bližšímu, ke zvířatům a rostlinám.

Nepatrný stojí člověk před Bohem a hloubá o povinnostech k Němu.

Být přirozeným, žít přirozeně, to skrývá v sobě plnění povinnosti.

Člověku jsou dány vysoké cíle. Dřímají v hloubi jeho duše.

Nechte je procitnouti! Nepotlačujte každé hnutí, které vás chce oblažiti.

'I'o je začátek cesty splnění povinnosti k Bohu, která však vede přes plnění povinností k člověku. Pomozte a přispějte svému bližnímu, tím plníte to, čím jste mu povinni. Vy, lidé, jste na této pouti proto, abyste na sobě dozráli. Nic vám nepomůže, nezpůsobíte‑li nikomu utrpení tím, že se uzavřete a odloučíte od lidí. Tím zameškáváte svou povinnost!

Požehnaně se však otevře nebe poznání tomu, kdo se s lidmi spojil a mohl se s nimi zase rozejíti, protože mohl na nich prožíti všechno to, co potřeboval a vzájemně prospěl i jejich vzestupu.

Beřte dary, které vám na tuto pouť byly dány a nechte je rozkvétat. I když se vám zdají být malé při srovnání s druhými, všichni mají stejná práva.

Záleží jen na tom, jak s nimi nakládáte, zda dobře nebo škodlivě. I když se vám zdají malé, mohou, vaší rukou správně použity, přinésti více užitku než jiné, které se zdají větší a nejsou plně využity.

Každá nevyužitá vloha nebo síla stane se člověku osudnou!

Jen člověk, který plní svou povinnost, má jedině právo žít v tomto stvoření.

Jen on má právo na existenci.

 

Přidat komentář

Odeslat