Hovory o knihách
„Zaváté doby se probouzejí.“
Výhledy do osudových cest světového kola, podané těmi, kteří byli Světlem omilostněni. Díl II. A III.
Obě knihy ukazují ve vybraných kapitolách stručně nastíněné dějiny duchovního vývoje lidstva, navazující na historické události oněch dob, o nichž vypravují.
Jsou zde líčeny výňatky z různých dob, které byly nepopíratelnými znaky dosažené výše nebo znamenaly obrat kultury a duchovního vývoje lidstva.
Dovídáme se o bájemi obestřené zmizelé Atlantidě a ocitáme se v říši Inků, která se táhla střední Amerikou a z valné části i Amerikou jižní. Nebyla to jen velká, politicky světová říše, nýbrž Inkové stáli i státně politicky, hospodářsky a umělecky na takové výši lidského bytí, jaká se jen zřídka objevuje v dějinách národů.
Další vybraná kapitola seznamuje nás blíže s bytostí, druhem a jménem Parsifala, vznešenou, nábožensky duchovní postavou, která se úzce přimyká k osudům lidstva a jež je až dosud obestřena jen legendami.
I postava Jana Křtitele, o níž vypráví bible, ukazuje se nám v novém, správnějším světle.
- díl seznamuje nás s Egyptem, zemí Faraonů, která podobně, jako říše Inků, stála kdysi na nejvyšším bodě kulturního a náboženského vývoje. Po prudkém vzestupu nastal rovněž tak náhlý pád a úpadek, jakmile se knížecí rod, kněží a národ odvrátili od pravdy.
První část tohoto třetího dílu nese název: „Dychtění po pravdě“, tedy příprava. Vypráví nám o Egyptě.
Druhá část, nazvaná „A když slovo pravdy přišlo“, znamená splnění. Zde se před námi otevírá neznámé ze života Syna Božího, Ježíše, evangelium Janovo a život apoštolů.
Možno namítnout, že tato líčení jsou známa již z podání bible.
Je to právě zvláštnost této knihy, že líčení jest podáváno v našich pojmech, v našem světě představ a že všechny události navazují jedna na druhou. Není to básnické líčení člověka, nýbrž vnitřní nazírání na skutečnost.
Třetí část, označená „Slovo pravdy v lidské ruce“, přináší obrazy z německých dějin.
Jsou zde líčeny dějiny německé kultury, německého ducha ranného věku v zrcadle Božského poznání, jak je později přinesl lidstvu Kristus, posel Boží. Je to hledání vědění, po němž již mnoho lidí touhyplně prahlo. Obraz německého národa v síle, čistotě a odvaze k životu v jeho ranném mládí, jako obraz Bohem chtěného vřadění se do nejpřirozenějších zákonů stvoření.
Je to líčení zcela neodvislé a prosté všeho přimísení čistě materialistických – geopolitických úvah, založené jedině na hledisku skutečných událostí. Žíti podle slov, přinesených Kristem ve smyslu Pravdy, neznamená jen jednoznačné připnutí se na křesťanství, ježto tento pojem křesťanství se stal pozemsky‑nábožensko‑historický.
V nástinu německých miniaturních dějin dočítáme se o životě Germánů a jejich vykonávání soudní pravomoci. Před našima očima oživují postavy některých velikánů, jak působili ve smyslu pravdy nebo proti ní. Před námi se vynořuje: Heřman Osvoboditel, Bonifác, Karel Veliký, Oto z Bamberka, Bernhard z Clairvaux, Arnold z Brescie a Fridrich Barbarossa.
Obě knihy jsou doplňující historická díla k životnímu obsahu Poselství. Tyto příběhy nejsou suchopárné a únavné, ale je to líčení živě procítěné, plné tepla vyprávěče, který je přijímal a spolu prožíval.
Slova jsou při veškeré věcnosti takové básnické krásy, že je lze plně označit za hudební.
Hle, co praví předmluva k třetímu dílu:
„Hlasy, hlasy ve vesmíru!
Nutí a prosí, žádají a volají,
Chtějíce se vyprostit z viny,
Jež je tíží, nebo, aby objasňujíce
Prorážely cesty, které přivedou lidstvo k Pravdě!“
Dr. A. F.
