Otevřete oči i uši, aby krůpěje Světla dopadly na živnou půdu
Žena bude vždy jen věrným obrazem onoho světa myšlenkových forem, který spočívá na jejím národě … Ctěte ženu a važte si jí jako takové a ona se zformuje podle toho. Stane se tím, co vy v ní vidíte.
*
„Bdi a modli se“ neznamená nic jiného než výzvu ke zjemnění a zesílení citové schopnosti pozemského člověka. To je totéž, jako oživení ducha, který je jedinou věčnou hodnotou člověka. Také jedině duch může se vrátiti do ráje, do prastvoření, ze kterého vyšel.
*
Tam, kde muž nemůže vzhlížeti k ženě v její ženskosti, nemůže rozkvétati žádný lid a žádný národ.
*
Má‑li býti vůbec mluveno u modlitbě, jest samozřejmo, že tato slova platí jen těm, kdo se modlitbou zabývají. Kdo necítí v sobě touhu po modlitbě, může se jí klidně zřeknouti, protože jeho slova nebo myšlenky se přece nutně rozplynou v nic.
*
Mnohostrannost modlitbu vždy oslabuje. Dítě také nepřichází k otci současně hned se sedmi prosbami, nýbrž vždy jen s tím, co jeho srdce právě nejvíce tíží, nechť je to bolest nebo přání.
*
Modlitba vyžaduje nejhlubší vážnosti. Modleme se v klidu a čistotě, aby klidem zvýšena byla síla citu. Aby se čistotou dostalo této síle citu oné světlé lehkosti, která jest schopna nésti modlitbu vzhůru až k výšinám Světla a čistoty. Pak najdete i takové vyslyšení, které prosícímu prospěje nejvíce a přivede ho ke skutečnému pokroku v celém jeho bytí!
*
Z každého Božího poselství udělali jste náboženství! Ke svému pohodlí! A to bylo nesprávné! Náboženství postavili jste na zvláštní povýšený stupeň, stranou od všedního života! A v tom byla největší chyba, jakou jste mohli udělati. Tím postavili jste stranou od všedního života i Boží vůli, anebo což je totéž, postavili jste sebe stranou od Boží vůle, místo abyste se s ní spojili a umístili ji do středu života a shonu svého všedního dne!
Abd‑ru‑shin.