Zasláno z kruhu čtenářů:
Úvahy československého kněze, jehož níže otištěný dopis, adresovaný redakci, způsobí, že se jistě mnoho vážných, pravdu hledajících lidí zamyslí. Při té příležitosti oznamujeme, že nejnovější přednášky Abd‑ru‑shinovy budou uveřejňovány jen v časopise „Hlas“.
Redakce.
Redakci
časopisu „H L A S“
v Praze.
Měl jsem příležitost pročísti veškery Vaše publikace a nyní Váš nový časopis „Hlas“. Dovolte mně, abych podal svoji kritiku či úsudek o tom všem jako kněz.
Úkolem kněze je podávat lidem duchovní pomoc a útěchu. Přišel jsem do rodiny, kde leželo dítě třináctileté s kloubovou tuberkulosou a hnisavým zánětem páteře a v hrozných mukách umíralo. Rodina zdrcena. Co jim říci?
Stál jsem před otázkou: Odkud a nač utrpení, bolest, neštěstí a smrt?
Prostudoval jsem tolik směrů: katolicism, protestantism, moderní německou theologii, unitářství …… s nevýslovnou žízní jsem poslouchal spisovatele Přemysla Pittra, Dra Somra‑Baťka, Dra N. F. Čapka, nakladatele B. Kočího, navštěvoval jsem celou řadu evangelických denominací: baptisty, adventisty, armádu spásy, methodisty … pročítal jsem spisy Pavly Moudré, Dra Velenovského, Dra Šimsy …… ale odpovědi jsem na tyto otázky nikde nedostal.
Musel jsem se pouze spokojiti s biblickou větou: Neznámy jsou cesty prozřetelnosti Boží! Přesto však v hlavě vířila nedůvěra: A kde je ta věhlasná spravedlnost Boží? Je libovůle v osudech lidí?
Vaše publikace – a opět je to ona zlatá kniha „Ve Světle Pravdy“* – mi jasně ukázaly, v čem je Boží spravedlnost a jak ji mohu jiným dokázati!
Naše církev má jednu přednost přede všemi církvemi ostatními, že není dogmaticky spoutaná a tím, že nemůže býti nikdy ztrnulá a že touží po pokroku, po vnitřním růstu. Nepopírá vědu. Ale jak vytvořiti most mezi naší církví a vědou? Je ku př. možno věřit v zázraky? Je možno tyto uvésti v soulad s vědou? Pak‑li ano, jak? Řídí život lidí zákonitost nebo libovůle? Existuje náhoda nebo zákonitá přesnost: co jest duchovní vedení?
Co nám odpovídá naše učení na otázky sociální, jak pomoci lidem v těch hrůzných převratech a přesunech sociálních, v nezaměstnanosti, v boji kapitálu a dělnictva? A jak rozřešíme strašný problém války, abychom nezradili učení Kristova a také se nepodobali kněžstvu, žehnajícímu zbraně obou protivných stran? Jak se postavíme k světovému zápasu o nové názory hospodářsko‑politické, komunismus, fašismus, demokracie? Jsme pro techniku nebo proti ní? Co racionalisace práce a s ní úzce související nezaměstnanost? A jak je to s racionalisací zemědělství, která končí spalováním zemědělských produktů v lokomotivách a ničením v moři, zatím co tisíce strádají hlady? Jak se k tomu všemu postavíme, chceme‑li zůstat pokrokovými?
A nyní se obraťme k otázce: odkud vzniklo zlo? Jak je možné, že dílo Boha, který je dokonalost sama, připouští nedokonalost?
A poslední nevyřešené otázky: je‑li Kristus člověkem který zjevuje vůli Boží – může‑li vůbec, jako člověk, t. j. člověk mající v sobě lidského ducha, vůli Boží zvěstovat – jak může činit zázraky? Jak to, že se po své fysické, skutečné smrti zjevuje apoštolům a jiným? Jak mohl vstoupiti na nebesa?
Či toto vše – smrt, vzkříšení, zjevování se, nanebevstoupení, zázraky …… chceme vysvětlovat symbolicky? A což naše představy o království nebeském, o ráji, věčném zatracení?
Někdo mi snad namítne, že toto jsou otázky dogmatické, které ubíjejí pokrok. A což nejasné myšlení, různá a různorodá, navzájem si odporující vysvětlování nejzákladnějších prvků, vědomé uhýbání přesné formulaci úhelných kamenů křesťanství a úmyslné vyhýbání se těmto není mravní nákaza a duchovní lenost? Není to hra na schovávanou? Jest čestné nebýti ani rybou ani rakem?
Svoboda svědomí a osobního přesvědčení je velikou předností naší církve …… ale i nebezpečím, končícím až v nezadržitelné anarchii.
Život klade na člověka stále větší požadavky. Ptá se, proč tolik zla, sociální nespravedlnosti a bídy? Umíme mu odpovědět tak, aby neztratil víry ve spravedlnost Boží?
Co odpovíme tisícům umírajících, dojde‑li k válce? Jsme připraveni? Věda, technika, politika, hospodářství, obchod, zemědělství, mravnost ano i lidstvo nalézá se v strašných bolestných křečích všemožných krisí. Krisi prodělává celý náš svět. Je možno nalézti na tuto nějaký lék?
Tolik jsem toužil, tolik hledal. Prošel a prostudoval jsem, mimo již uvedeného, tato odvětví různého vědění: sugesci, autosugesci, hypnosu, spiritismus, okkultismus, mystiku, theosofii, anthroposofii …… a nenalezl jsem. Buď to neodpovídalo vědeckému badání, nebo v tom či onom byla jen částečka pravdy. Zůstal jsem tedy u tak zvané synthesy, t. j. z dosud poznaného náboženství křesťanského a mimokřesťanského různých duchovních směrů ponechal jsem si souhrn nejvyšších pravd.
Bylo to sice dobré, ale ne úplné. Zase jsem znal jen pravdu částečnou a ne vědění úplné.
Dnes však mohu říci s nevýslovnou radostí a vnitřním uspokojením všem, kteří mají ducha bdělého, jimž není kněžství jen zaměstnáním, nýbrž službou Bohu, Bohu svatému a nejvýš dobrému, že odpovědi jasné a prosté – na veškeré zde uvedené rozpory, záhady i problémy, jsem nalezl. Nechci je vnucovat ostatním; prosím jen, aby sami hledali.
Prosím všechny, kteří nechtějí dávat kamení místo chleba, aby hledali. Mohu‑li sám komu pomoci, smím‑li, napište mi, neboť znát odpověď na nejnaléhavější otázky dnešního života je věcí příliš vážnou a zodpovědnou. Nemohu a nesmím mlčet.
Poznal jsem jasně vůli Boží. Totéž ze srdce bych přál svým spolubratřím – kněžím všech vyznání – jak v zájmu spásy jejich duší, tak v zájmu duší jim svěřených. Úžasná zodpovědnost před Bohem jest složena na bedra každého z nás kněží.
Časopisu „Hlas“ do nového života přeji, aby se dostal do rukou všech povolaných učitelů českého národa, toho národa, který jest povolaným bojovníkem Božím. Těm pak, kteří jej budou čísti, nechť stane se ukazovatelem cesty k Pravdě.
V nejdokonalejší úctě Váš
farář J. …
* Od Abd‑ru‑shina
Došlé dopisy budou nakladatelstvím předány autorovi.