Prospívající hodnoty
od Markéty Fritschové
Jediné volání šlo světem. Každého lidského ducha mělo zasáhnout. Avšak pouze málokdo je uslyšel a následoval.
Každou duší ženy mělo nejprve zatřásti a strhnouti zdi, aby se tam jiskra zanítila a plamenem hořela. Plamenem, jenž vše falešné zničí a spálí. Teprve pak může se očištěná ženskost povznésti z bahna, které si sama utvořila, a tím celé lidstvo zatáhla do zkázy.
Jak se to stalo, že ženskost mohla tak hluboko klesnouti, když jí přece byly dány všechny možnosti, aby působila zušlechťujícím způsobem ve veškerém tvorstvu? Byla přece obdařena jemnější možností citovou, aby mohla vésti všechno kolem sebe ke světlu. V tom tkvěla její moc, její velikost!
Ne bez viny stojí každá žena vůči tomuto nezdaru. Daleko leží doba, kdy světlá síla v čisté harmonii proudila světem. V čistotě byla přijata ženou a udělujíc požehnání, byla podávána dále.
Přišla však doba, kdy uposlechla našeptávání Lucifera a tím dovolila, že vrchním vládcem nad ní stal se rozum. Její jemnější citovost, její duch utrpěl stále víc a více škody. Bývalá čistota byla zapuzena ješitností a tím byly všem z toho plynoucím zlým vlastnostem dveře i brány otevřeny. Ponenáhlu bylo tím strženo celé lidstvo do propasti.
Ovšem, že tyto zkázy, které byly vyvolány, nejsou popírány, avšak schází tu pravé porozumění pro kořen zla a pouze málokdo má oči otevřené.
Z tohoto důvodu bývá páka nasazena vždy na nesprávném místě běží‑li o to, zabývati se ženskou otázkou. Ponejvíce děje se tak ze stanoviska státoprávního nebo povolání, při čemž se objasňují povinnosti a práva ženy.
Zřídka je vzpomenuto tiché práce ženy v domácnosti a v rodině. Bohužel, zůstává toto v pozadí a právě zde jest ohnisko, z kterého vycházejí prospívající hodnoty.
Nemůžeme zavříti očí před faktem, že již dávno uplatňují se jiné vlivy, při nichž státní nařízení udávají směry, jimž se rodiny víc a více musí podrobovati. Ve většině případů se to nepociťuje ani jako škodlivý vliv, musí‑li se různí příslušníci rodiny včleniti do organisací, ve kterých jsou pak spojeni v celkový pojem, který ponejvíce vývoj jednotlivce maří nebo dokonce usmrcuje.
Jasně a zřetelně objasňuje se ženě v Poselství Grálu, jaké zodpovědné postavení jest jí ve stvoření určeno. Že právě ona jest prostřednicí duševních hodnot. Živoucí božskou sílu, která proudí stvořením, přijímá nejprve žena. Svou jemnější a pasivní částí jest k tomu uschopněna a následkem své větší citovosti má býti vedoucí a silnější. Muž přijímá tuto sílu pouze částečně, je částí výkonnou a převádí tuto sílu v čin. Proto jest žena obdařena a je schopna vykonávati rozhodný vliv na rodinu a národ.
Mateřství není nejsvětějším posláním ženy, neboť toto tkví, přesně jako u zvířat v bytostném. I při nejvyšším vypjetí mateřské lásky není nejvyšším úkolem ženy; neboť tento jest duchovního druhu. Duchovní musí být východiskem jejího působení! V nesprávném pojetí ženské otázky muselo téměř celé lidstvo dospěti k jinému pochopení!
Již chápání čistoty jest lidmi zkaleno a pokaženo. Místo duchovního cítění byly stanoveny užší hranice citu, které jsou však zplozeny rozumem. A poněvadž toto smyšlení rozumové stojí dnes na prvním místě, bylo cítění, na vyšším stupni stojící, potlačeno.
Představíme‑li si nyní dnešní ženu, musíme zjistiti, že je daleko od pravého pojmu čisté, vznešené ženskosti.
Již naše dorůstající ženská mládež ukazuje ve svém nadšení pro sport výstřelky, které jsou takřka nepřekonatelné. Mnohé z nich jsou ovládány jen jedinou myšlenkou: Nejvyšší výkon za každou cenu. A cena, kterou za to zaplatí – – – jest důstojnost a půvab ženy. Těchto drahocenných hodnot zbavují se s lehkovážností, aniž by uvážily, že se tím každé děvče olupuje o svou nejdrahocennější ozdobu. Avšak co jim na tom záleží, jen když se jim dostane uznání a ceny!
Nejinak má se to se všemi výstřelky módy. Bližšího o tom psáti není potřebí, neboť každý svá pozorování učinil ve společenském životě nebo na koupališti. Zde není vidět žádné pravé ženskosti, neboť o čistotě ženy nemůže býti více ani řečí.
Pozorujeme‑li místo těchto přestřelků ony dobro chtějící ženy, pak musíme v nejčastějších případech zjistiti, že veškerá pozornost – je obrácena k pozemskému chtění. Veškeré námahy pro rodinu a okolní svět platí pozemskému tělu a čistě pozemským cílům. Zde řádně působiti – na to se pohlíží jako na hlavní úkol ženy.
Avšak ducha nechá žena hladověti, rovněž i lidské duchy, kteří jsou její ochraně svěřeni. Jen zřídka vzplane jiskra nějaké touhy po duchovních cílech. Zde budiž hned připomenuto, že duchovním cílem není míněna čilost rozumová; neboť právě tento přepěstovaný rozum umrtvuje každý vyšší vzlet duchovní.
Musíme se ještě zmíniti o jedné z nejvznešenějších povinností ženy, která je od ní vyžadována, totiž, aby šířila kolem sebe krásu. Pravá krása může však kvésti pouze tam, kde panuje touha po čistotě. Musí znovu procitnouti cit pro krásu všeho přirozeného. Zákon krásy má spojení se světlými výšinami, kde vše září v kráse.
Při trošce námahy jest lehko oprostiti se od napodobení. Každá žena může vyvinouti vlastní osobitost, a vzbuditi krásu ve všem, co koná.
Pravá žena musí nyní v sobě probuditi schopnost přijímat a předávat dále záření a snažit se poznat svůj vlastní úkol ve stvoření. Má opět, jako za dávných časů, předcházeti ve vzestupu.
Tímto nejen že napraví vinu, nýbrž splní zároveň samozřejmou povinnost.
V zaslíbeném tisíciletém království Božím na zemi může pouze nová žena dáti nový podklad k tomu, by se vše správně pohybovalo v zákonech Božích. Velký úkol na ní spočívá, aby veškeren jed a hniloba byly odstraněny.
Díkůplný jásot naplní pak každou ženu, pozná‑li správnou, Bohem chtěnou cestu a uvědomí‑li si, jaké velké hodnoty jest schopna urychliti. Pak opět rozkvete:
Čistota, důstojnost a půvab ženy!
