Pamatuj si mě     Zapomenuté heslo?   Registrovat  

Proč pěstujeme hudbu?

Claer Weglein

 

Všichni stojíme v těžkém životním boji. Společný osud nás postavil před veliký úkol. Mnoho věcí kolem nás a mnoho statků ztratilo v posledních letech na ceně - naučili jsme se proto obracet svůj pohled do nitra po statcích, které nám nemohou být odebrány.

V těchto časech ostrých disharmonií probouzí se opět touha po pravdě, jasu, po kráse a harmonii.

Snad je právě smyslem takových časů, aby nás více otevřely všemu dobrému, pravému, krásnému, všemu, co nám umožňuje spojení s vyššími duchovními sférami, nad nimiž tušíme Tvůrce.

Co však skrývá v sobě více schopnosti pozvednouti nás nad sebe samy, dáti zapomenouti denního života se všemi jeho strastmi, než každé pravé umění? A zase žádné z nich nemluví tak k srdci člověka, že v něm rozpouští bídu a zoufalství, vrací mu duševní rovnováhu a osvobozuje od každého tlaku, jako hudba, řeč tónů, jež dovede vyjádřiti to, co by slovy nikdy nemohlo být řečeno.

Hudebně se vyjádřiti znamená vlastně říci v tónech, co a jak cítíme. Člověk nemusí býti k tomu skladatelem, samostatně tvořícím umělcem. I když je dána látka, je hrajícím oživována a utvářena, prožívána a způsob, jak ji utváříme, jak ji pojímáme a podáváme, zrcadlí naši vlastní osobnost v jejím osobním ražení.

Protože to víme, často se plaše zdráháme přistoupiti výkonně k hudbě. Naše schopnosti jsou těsně omezeny.

Není však vůbec třeba, abychom dokázali virtuositu. Prostý dětský kus, svým způsobem dokonale zahraný, může se snad více dotknouti našeho srdce a vnitřně rozechvěti, než nějaká komposice, působící svou vnější brilantností. Podmínkou je pouze, aby obsah kusu odpovídal našemu cítění, abychom mohli vždy hráti poctivě, přirozeně a především přesvědčeně.

Hrajeme přece, abychom činili radost sobě i druhým!

Tuto radost nemusíme hledati v hluboce otřásajícím obsahu nějakého kusu; perlivé pasáže, které působí jako zurčení potoka, humoristické sloky, originelní rytmy, jež vyvolávají v naší představě třeba taneční obrazy a upomínají nás na gnomy a skřítky, nebo v lidové melodičnosti, to vše nás může potěšiti svou živostí a svěžestí, svou původností.

Radost z hudby bývá tak rozličná; ale pěstovati hudbu by měl jen ten, kdo v ní nachází tolik radosti, že rád podnikne i nezbytná cvičení k přemáhání těžkostí.

Jistě právě to není vždy k radosti bližních, neboť Vilém Busch má pravdu: hudba nebývá často shledávána krásnou, protože je většinou spojena s hlukem.

Ale právě ve vítězství nad potížemi spočívá radost, jakou jsme již všichni v nějaké formě prožili: „ - přece jsem to dokázal!“ - a to nás pobízí k dalšímu přemáhání.

To je také nejzávažnější důvod, proč by měly být děti vyučovány hře na nějaký nástroj, přes všechno, co by se tomu mohlo postaviti v cestu.

Ve vyučování hudbě je výchovná cena jen zřídka správně chápána.

Toto vyučování jednotlivců umožňuje to, co není možno škole, totiž spolupracovati v nejširší míře na duševním vývoji dorůstajícího člověka. Ukazuje přece způsobem, jakým hraje a také tím, co by chtěl hráti, jak m v něm vypadá, co chybí k jeho harmonickému rozvoji, nebo čeho je snad nadbytek.

Pro hudebního vychovatele je to nevyčerpatelně bohaté, životné a mnohostranné prožívání a pozorování, jež mu pomáhá pochopiti duši jeho žáka, když má v sobě jemně cítící touhu pomoci.

Učiti znamená přece: vypátrati dary a schopnosti člověka, probuditi a podporovati je a s jasným zrakem směřovati k cíli, jenž odpovídá těmto darům. Jíti společně k tomuto cíli se strhující vůlí k vítězství, s největší radostí z práce a boje, učiti se jeden na druhém, růsti vítězným přemáháním všech potíží; tím se stane vyučování a učení čistou radostí.

Právě při hudební výchově osvojí si žák sebepoznání, sebepřemáhání, vytrvalost, trpělivost a pořádek, vlastnosti, kterých potřebuje každý člověk, chce-li úspěšně obstáti v životním boji. Je také vychováván k tomu, aby naslouchal sám v sobě.

A jaké to znamená osvobození a ulehčení, můžeme-li své prožitky, bolest, radost, boj, vítězství a mír svěřiti tónům! Tak mnohé se nedá slovy říci ani nejlepšímu příteli - a lidská duše je sdílná.

Pro naše děti je taková možnost výrazu nutnější, než kdy jindy; prožívají a trpí snad více, než tušíme, a mohou v hudbě nalézti pomoc.

Samotné naslouchání hudbě v koncertech, z radia neb gramofonu nemůže být srovnáváno s vlastní hrou. Může to být krásný a cenný doplněk k vlastnímu hraní, může být také pobídkou, ale nedá se to postaviti na roveň vlastní činnosti.

Jen vlastní činností v hudbě učíme se správně chápati a rozuměti. Je jasné, že získáme správné porozumění pro nějakou věc, lhostejno ve kterém oboru, jen když se jí sami zabýváme.

To přirozeně neznamená, že všichni, kdo hudbu činně nepěstují, nic z ní nerozumí, nebo v ní ničeho nenalézají!

Za to však výkonná hudba budí porozumění, prohlubuje je a rozšiřuje. A naši tvůrčí umělci potřebují takového porozumění, neboť tam, kde chybí tato ozvěna, tato resonance, přestává hudební tvoření. Zploští a stane se buď „limonádou“ nebo akrobacií. Obojí nemá se skutečnou hudbou, s pravým uměním nic společného.

Přirozeně jsou možnosti koncertů velmi omezené. Ale právě proto musíme sami více hráti, ať už v orchestru, nebo zpívati ve sboru, nebo jednotlivě, což znamená dnes pod jménem „domácí hudba“, pramen nejčistší radosti.

Od počátku lidstva se zpívalo a hrálo. Každá země, každý národ pěstoval hudbu od nepaměti. Různotvárné jsou způsoby, jak bylo zachycováno zpívání v nás a mimo nás.

Nechť debatují učenci o tom, zda má umělá hudba větší cenu než lidová píseň. I tady, jako všude záleží na jednotlivém případě.

Jako měřítko pro umění tónů musí vždy mluviti naše nejvnitřnější cítění.

Cítíme-li se hudbou dotčeni v hloubi srdce, dává-li nám rozechvěti se k dobrému a pravému, setkáváme se s čistou hudbou, s pravým, čistým a hlubokým uměním. Může nám dáti tušení ráje, pozvedne-li nás ještě nad naše jednotlivé já a najde vyvrcholení ve společné hudbě a jásání.

Pak je splněn předpoklad, aby vysoké umění vstoupilo do služby náboženskému cítění, neboť pak září v jejím pokorném znění, naplněném díkem, chválou a velebením, „Alleluja“ zaznívá zpět, odkud nám byla darována a tím splní teprve pravý smysl všeho života.

 

Přidat komentář

Odeslat