K Abd-ru-shinově článku „Tajemství krve“
od vlád. rady MUDr. Leopolda Ceipka
Článek o tajemství krve v prvním sešitě časopisu „Hlas“ mne zaujal nejen jako člověka, ale velmi pohnul a hluboce dojal jako lékaře. Jak jen bylo možno, že lékařská věda, která se obzvláště na poli výzkumu krve po desítiletí vyznamenávala zvlášť pilným zkoumáním, měla poměrně tak malé výsledky! Teprve nyní Abd-ru-shin vyslovil jasně a zřetelně, základní poznatek, že krev „tvoří most pro činnost ducha (duše) na zemi“ a že „duch utváří lidskou krev“. Současně tento poznatek také jasně zdůvodnil.
Jistě nechceme býti nespravedlivými a zmenšovati dosavadní výsledky vědeckého výzkumu krve, řízené pouze rozumem. Výzkum tento odkryl útvary buněčných složek krve (červená a bílá krevní tělíska, krvinky) a jejich změny při různých nemocech. Vypátral také chemické složení krve a její změny při mnohých chorobách. Poznal, že různá onemocnění způsobují změnu hustoty krve a učil z toho vyvozovati závěry. Krevní výzkum naučil nás rozeznávati krevní skupiny, sestavil nauku o alergických chorobách atd. Přesto však teprve Abd-ru-shinovo učení o tajemství krve otevírá zcela nové, základní a ve svém dosahu dosud nedohledné poznání. Je to, jako by se náhle otevřela brána, vedoucí ke světlu. Jeho thesi nelze ovšem chápati jen čistě rozumovým myšlením. Předpokládá také cit a víru, tedy čistě duchovní chápání
Lze tedy připustiti, že čistě rozumově řízená věda se k této nové thesi, alespoň z většiny, postaví odmítavě. Je přece ochotna uznati jen to, co se může poznávat a dokazovat smyslovými orgány, tedy vážením, měřením, zrakem, sluchem, chutí atd. To je ovšem také vysvětlením, že teprve tak zvaný laik mohl otevřít velikou bránu k tajemství krve.
Chci se následujícími řádky pokusili vybudovat most a ulehčiti rozumově řízenému badání cestu k snadnějšímu porozumění. Pokud možno postavím se na její stanovisko. Chtěl bych tajemství krve učiniti předmětem diskuse a budu se současně snažit je vysvětliti.
Dnes je již mimo veškeru pochybnost známo, že každé lidské tělo má své vlastní záření. Toto osobní záření bylo již různými vědci poznáno a také rozličnými aparáty měřeno. Prokázalo se tedy jako fysikálně objektivní. Vzniká tu jen velká otázka, co je nositelem tohoto osobního záření, které je u každého jednotlivce rozdílné? Jsou to orgány a jejich buňky nebo je to krev? Není zde přijatelnější, že je krev nositelem tohoto osobního záření? Krev je přece čerpací silou srdce hnána všude, do všech buněk těla. Již její tekutý stav, to jest molekulárně lehčí stavba je jako stvořená státi se nositelem jemnohmotné životní funkce již zmíněného osobního záření.
Dnes není snad již nikdo tak zpátečnický, aby popíral existenci duše, nebo jak Abd-ru-shin říká ducha, duchovní složky v člověku. Přijmeme-li, že duch (duše) je hnacím perem našeho života - mluvíme přece také o tom, že při umírání „vypustil ducha“ - pak musí být mezi světem ducha a tělem, které patří k hrubé hmotnosti, nějaký spojovací článek. Je přece nemožné připouštěti, že svět ducha ve svém, naprosto jiném složení může bezprostředně působiti na tělo, patřící k hrubohmotnosti. Nevysvítá z toho, že může býti krev tímto mostem pro činnost ducha na zemi?
Abd-ru-shin uvádí jako zdůvodnění souvislosti mezi krví a duchem tu okolnost, že krev je v těle jen v době mezi vstupem a výstupem ducha, tedy jen během pohybu ducha v těle. Pokud se týká bodu výstupu ducha z těla, je toto tvrzení naprosto správné, zřetelné a nelze o něm pochybovati. Jakmile nastala smrt, jsou všechny tepny bez krve. Jen v žilách najdou se nepotřebné a zředěné zbytky krve. Jako neklamný prostředek k rozeznání skutečné smrti od zdánlivé užívá se otevření tepny, aby byla zjištěna její bezkrevnost.
Poněkud těžší je otázka vstupu ducha do těla. Dokonale samostatný, od mateřského krevního oběhu naprosto nezávislý oběh krve nastává u dítěte teprve v okamžiku oddělení pupeční šňůry. To však vůbec nevylučuje, že již dříve, tedy v době spojení plodu s mateřským oběhem krve v mateřském těle, ve chvíli vtělení se ducha, uprostřed těhotenství, mimo mateřské krve nekolovala také vlastní krev budoucího lidského těla. Nedá se to ovšem tak striktně dokázati, jako okamžik výstupu ducha při smrti. Již dávno se mi zdálo být nesmyslným, že by okamžik vtělení nového ducha byl přenechán babičce, nebo osobě, která obstarává oddělení dítěte. Ne, vtělení nového ducha nastává podle obdivuhodných a nepošinutelných zákonů stvoření uprostřed těhotenství, teprve, když se ve zcela určitém vývojovém stadiu diferencuje pohlaví plodu a nastávají první pohyby. Je jistě možno, že v tomto okamžiku začíná po prve kroužiti vlastní krev plodu. Oddělením pupeční šňůry, kdy dítě učiní svůj prvý vdech a první výkřik, stává se jen v viditelně samostatným.
Uznáme-li, že krev představuje most k činnosti ducha na zemi, musí tedy přirozeně mít každý člověk zcela určité a pro svou duši vhodné složení krve. Musí tedy být nesmírně mnoho jemných rozdílů a tím také mnohem více krevních skupin a druhů krve, než jsou tyto čtyři dosud vědecky uznávané. Nám lékařům je pochopitelně nejbližší otázka, jakým způsobem a jakými prostředky je možno poznati tak jemně diferencované rozdíly a jejich chybná složení, aby bylo možno vytvořit odpomoc. Těšíme se a napjatě čekáváme na podrobné detaily o tajemství krve, které Abd-ru-shin slíbil uveřejniti.
Ke skutečnosti, že s procitnutím pohlavní síly mění se také složení krve, chtěl bych jen uvésti, že v době puberty houfně se objevují nečistoty pleti (pupínky, puchýřky, zvané trudovina), které očividně souvisí s očisťujícím a měnícím se procesem v krvi a pak zase samy zmizí.
Že různé temperamenty jsou podmíněny různým druhem složení krve, vysvítá již z běžné mluvy mluvící o „líné krvi“ člověka, jak bývají označováni melancholikové. Je to zcela jasný poukaz na různost krve.
Dává-li teprve správné vyzařování krve duchu možnost k správné činnosti na cestách těla v pozemském bytí, tu se musíme nejdříve naučit poznávat, která vyzařování chybí tomu, či onomu člověku, a jakým pokrmem a nápojem, samozřejmě také jakými léky a jakým zářením má býti chybící vyzařování nahraženo nebo doplněno, aby bylo dosaženo lepší účinnosti dotyčného ducha na jemu přidělené tělo. Mělo by to být nemožné? Vzpomeňme si jen na staré a časté zprávy o nápojích lásky. Nápojem bylo dosaženo dostavení se zcela určité duchovní (citové) disposice. Ve starých pověstech spočívá prastaré, nezkažené vědění z dětských dob lidstva, které jistě zaslouží pozornosti.
Je-li však možno vyzařování krve, nejen její chemické a materielní složení, vhodnými pokrmy a nápoji a případnými léky ovlivňovati, pak se nám lékařům otevírají netušené nové cesty k vysvobození lidstva od mnohých utrpení, před kterými jsme dosud často stáli bezradní. Snad přijde také zde nová, vřele vytoužená cesta k osvobození lidstva od těžkého jha rakovinných nemocí. Ozvaly se již různé lékařské hlasy, které ovšem ještě v hrubě materielním pojetí označují překyselení krve jako disposici k onemocnění rakovinou.
Abd-ru-shin ve svém článku ukazuje zajímavým a objasňujícím způsobem, jak se může v budoucnosti zameziti tak zvaným strašidelným úkazům, jak je možné léčení tak zvaných „posedlých“, a „duchovně zaostalých“ dětí.
Jistě se také zcela jinak utváří lidová hygiena budoucnosti, získáme-li možnost správným využitím zákonů nového, Abd-ru-shinem přineseného tajemství krve, přinést národům nový dar zdraví ve shodě s Božskými zákony rozkvětu. Znamená to vývoj nádherných schopností a možností k míruplnému usilování ke světlu. Který lékař chtěl by tu stát stranou a nechtěl by všemi svými silami spolupomáhati při této „nekrvavé“ obnově lidstva použitím tajemství krve!
