Pamatuj si mě     Zapomenuté heslo?   Registrovat  

Mládež od Charlotty von Troeltsch

 

„Století dítěte“ stále ještě nedospělo ku konci!

Po právech, jež bývají tak často hájena, nastupují také povinnosti.

„Povinnosti máme všichni,“ praví starší a staří. Je to spravedlivé, že se o tom energicky mluví v přítomnosti mládeže, té mládeže, která si zvykla, pohlížeti na život jako na celou řadu výhod pro její postup.

Avšak tato radost brzy se rozplyne, když starší slyší, v čem tkví požadavky k mládeži.

„Kde zůstáváme my, rodiče? Kde zůstal domov?“

Rodiče cítí se zkráceni vůči svým dětem, které mají již docela jako dospělí svou každodenní pravidelnou práci, plně vyplněný den školou, úkoly, sportem a j.

Děti mají rodičovský dům za nutné ubytování a výživu a čím více projevuje otec a matka nespokojenost s přítomným stavem, tím méně cítí se mladí lidé doma, tím důležitějšími si sami sobě připadají.

„Což se nedá naprosto nic dělat, aby se nám děti tak neodcizovaly?“ táží se rodiče s povzdechem. „Jsou to přece naše děti, o něž se musíme starati, často i nad své poměry! Což nemají mladí lidé povinností vůči nám?“

Zajisté, že mají povinnosti! Je na vás, rodičích, abyste je přivedli k tomuto poznání, nikoli nářkem a kázáním, nýbrž životem.

Buďte jim příkladem ve svém vlastním životě! Nechte je mlčky procítit, jak se vy sami chováte mezi sebou, k služebnictvu, ke spoluobčanům. Musí přijít k poznání, že není výkonu, který by nebyl kryt výkonem, že se to nevyplácí, je-li jedna strana stále přijímající na úkor druhé.

Vytvořte dětem slunné dětství, domov prohřátý mírem, avšak učte je tomu, aby usilovaly samy o svůj podíl na tomto slunci, aby nahlédly, že mohou samy a musí přispívat k tomuto míru.

Děti pomáhají tak rády! Již napodobovací pud, v nich dřímající, nutí je k tomu, aby s radostí využily každé příležitosti dělat vše tak jako dospělí. Musí se cítit býti důležitými, je-li jim něco uloženo, co smějí provésti samostatně a zodpovědně. Proč se však využije této vlastnosti tak málo v domácnostech?

Protože matku zdržuje nepohodlí, aby stále znovu a znovu ukazovala dítěti vyžadované hmaty, aby nad jeho počínáním bděla. Domnívá se, že to půjde rychleji a lépe, udělá-li sama menší práci. Je to rychlejší, ale dítěti to škodí. Přisvojí si názor matčin a ve věku dospělejším vzepře se proti povinnostem, které mu mají býti náhle uloženy.

Proti tomu není obrany. Stát a škola uplatňují svá práva, kladou požadavky na dorůstající mládež. Avšak tam, kde od počátku bylo v dítěti pěstováno vědomí, že musí býti činnou složkou rodiny, aby v pravdě k ní náleželo, tam bude samozřejmě a s radostí plniti své malé, stále vzrůstající úkoly v domě.

„Ano, jen kdyby nebylo vlivu spolužáků jinak vychovaných!“ bude mnohý odporovati.

Připusťme, že tento vliv může býti často velmi silný. Škodlivě může však působiti jen tehdy, neposkytuje-li rodičovský dům nutnou protiváhu.

K tomu patří především nutný požadavek, aby se rodiče nestavěli na jinou úroveň jako děti, aby je nepoučovali školometsky nebo neshlíželi k nim shora dolů, nýbrž aby žili s nimi! Musí proniknout do dětského myšlení a cítění, musí se snažit pochopit každé hnutí probouzející se duše.

Tak mnohá matka lehkomyslně ztratí navždy důvěru dítěte tím, že s opovržením zamítne hru, která se zrodila z dětské radosti, nebo že vypravuje v přítomnosti dítěte jiným osobám se smíchem o některém nesprávném výroku dítěte.

Matko, staneš-li se společnicí ve hře svého malého děcka, budeš přítelkyní velkého, aniž musíš být úzkostlivá o důvěru svého dítěte.

Jsou-li otec nebo matka přáteli svých synů a dcer, tím pak účinně působí proti našeptávání jiných lidí a pomáhají dítěti dostati se přes úskalí, jimž se nelze vyhnouti.

K tomuto přátelství rodičů a dětí náleží především sebevýchova rodičů! Přítel musí býti vzorem! Není možné, aby dítě mohlo v pravdě vzhlížeti vzhůru k rodičům, kteří jednají proti tomu, co je dítěti vštěpováno jako dobré a správné.

Nikdy jste se, rodiče, nad tím nezamyslili, že čtvrte přikázání neobrací se jen k dětem? „Ctěte otce a matku“ - - - to platí vám především! Máte býti takovými, abyste dělali čest svému povolání, danému vám od Boha. Vaše chování před dětmi má býti důstojné a hodné úcty!

Jedno z nejtěžších utrpení, které může člověka zasáhnouti padá na ramena dítěte, když pozná, že otec nebo matka přestupují přikázání Boží!

Ale k tomuto nejtěžšímu utrpení přistupuje také bolest dítěte, užívá-li matka vytáček, výmluv, kleje-li otec. Zanechává to dokonce i osten v duši dítěte, vidí-li, že chování otcovo u stolu nedosahuje té výše, jíž se jako dobrého chování na dítěti samém vyžaduje.

Jak často zardí se dítě nad jednáním nebo řečí svých rodičů. A tato červeň studu, která by měla polévat tváře rodičů, jednajících nesprávně, uvolňuje pouto mezi rodiči a dětmi, mezi domovem a mládeží.

Chcete-li „něco míti ze svých dětí,“ vy rodiče, pak bojujte o ně nikoli s nimi ani se školou nebo státem, nýbrž se sebou samými a svými chybami, se svou pohodlností!

 

 

Přidat komentář

Odeslat