Pamatuj si mě     Zapomenuté heslo?   Registrovat  

Odejdi v ústraní, člověče a slyš,

slyš vánek Božího ducha,

nechť do tebe vnikne a životem prožhaví

věčně znějící melodie stvoření.

Jdi a naslouchej v sobě, až skály promluví,

až touha vzplane k výši do svitu hvězd,

slyš a mlč,

vždyť před slovem lidským prchá duch.

 

 

Bouře

od Zuzany Schwartzkopffové

 

Střed léta.

Hlubokou modří plynou blaženě bílé obláčky.

Nakupeny do vysokých mračných hradů či rozváty v něžné plynoucí závoje, kreslí po daleko se rozprostírající obloze nádheru léta.

Tu náhle – co je to? Do všeho toho blaženého štěstí, do vší té jasné veselosti vjede ostrý tón. Je to pískající vítr? Je to hlas, volající nad zemí?

Jakoby z ničeho vyvstaly temné mraky a tíživé dusno se klade tísnivě na tělo i duši. Od západu rostou hrozivá temná mračna tak, jakoby je jediným pohybem posunula obrovská ruka.

Ticho. Na krátký okamžik bezdeché ticho.

Pak vybuchne příroda. Ptáci, křičíce, poletují kolem a obletují svá hnízda, malá zvířátka zalézají.

Nyní projede ječivě všemi větvemi fanfára bouře. Listí a suché větve létají do výšky, písek víří a vzduch je pln řezavých kaménků.

Člověk spěšně hledá svoje obydlí. Blaze tomu, kdo se dostane pod střechu, neboť nyní jsou všechny živly v činnosti! Vody se řinou k zemi dlouhými praménky a pronikavé blesky sjíždějí, tu a onde zapalujíce a vyvolávajíce úlek z ohně, jemuž utvořily cestu.

Rána stíhá ránu, hrom burácí. Zemi bičují hromy a blesky, bouře a déšť. Způsobují jí rány a rvou vše, co jim přijde do cesty.

Rovněž tak, jak rozbouření přišlo, se opět uklidní. Hukot bouřlivých melodií se ztrácí, jen v dálce ještě zuří hrom a po obloze se blýská.

Země leží stopena v slzách, jsou to však slzy radosti nad vykoupením a osvěžením po nesnesitelném dusnu. Prach je odvanut, trapné napětí uvolněno a tísnivé parno zažehnáno. Příroda dýše čistě a svěže. Z květinových kalíšků vystupuje s díkem sladká vůně. Země vydechuje pronikavou sílu.

Vrcholky se ještě tiše vlní a potom se ozve zpěv tvorů; nejprve jen tu a tam skromné ptačí cvrlikání. Brzy však spustí celý sbor a jásáním děkuje Stvořiteli za nově darovanou sílu.

Jeho noha kráčela mocně po zemi, zdálo se, že ji ve hněvu pokoří, avšak ve hněvu také daroval!

Zničení? Ne! Potoky si nalezly jinou cestu, zpuchřelé se vyvrátilo, aby udělalo místo životu mladému a s hor valící se laviny pochovaly to, co bylo zasvěceno smrti.

Ani jeden kámen se nepohnul, nebyl‑li postrčen sloužícíma rukama, ani jedno mračno nespustilo svůj příval na nepravé místo, žádný blesk nezapálil, kde zapálit neměl. Služebníci Boží byli u díla a provedli jeho svatou vůli!

Tak tomu bude, člověče, až Boží očistná vichřice přejde přes tvoji duši, burcujíc ji, tříštíc v ní mrtvé, lámajíc zpuchřelé a zapalujíc tam, kde má zapáliti oheň z výšin.

Boží soud tě přejede hněvivými, očistnými plameny a ty klesneš na kolena a skloníš konečně hlavu před Tím, který jest opravdu velký a mocný a je tvůj Pán!

Přestojíš-li vichřici, pak slzy díků a nepoznaného štěstí budou se řinouti z tvých očí a odplaví poslední, jež se nakupilo mezi tebe a Božskou vůli.

Nezapoměň: žádný blesk nezapálí tam, kde zapálit nemá! Žádná povodeň neprotrhne hrází, které nemají padnouti. V zániku klíčí nový život. Bůh, Pán drží jej již připravený ve své ruce.

Buď toho pamětliv. Věř a důvěřuj v přicházející bouři !

 

Přidat komentář

Odeslat