Abd‑ru‑shinovy odpovědi na otázky
Otázka: V Poselství je uvedeno, že jednostranně přehnané přepěstění předního mozku má strašné duchovní následky. Má tento dědičný hřích také tělesné nevýhody?
Odpověď: Velmi mnohé, protože pozemské tělo je zařízeno na harmonický vývoj mozku a ne na jednostranný. Kdo zná význam mozku pro lidské tělo, bude mi hned rozumět. Falešným vývojem byly potlačeny velmi mnohé schopnosti tělesné, které by se byly mohly vyvinout k velkému užitku člověka. Jiné schopnosti mohly se zase jen velmi skrovně uplatniti. Všeobecně pak vzniklo mnoho nemocí, kterých lidstvo mohlo zůstat ušetřeno.
Toto vše způsobuje také trvalé zkracování doby pozemského života, které je velmi značné.
Teprve v pozdější době, po nové výstavbě, lidstvo v hrůze a ošklivosti pozná, jak mnoho i pozemsky zhřešilo tímto odchýlením se od zákonů stvoření a jaká škoda mu z toho vzešla. Mnohé nemoci naprosto zmizí a trvání života dosáhne překvapující délky.
Nemá žádného smyslu již dnes tyto věci podrobně rozváděti. Změny přijdou zcela samočinně a v takové jednoduchosti po přijetí nezkřiveného živého Slova, že změnění lidé budou jen potřásat hlavami nad předstíraným „vysokým věděním“ pokřivené doby, jejíž dutost se zjevila sama sebou a musela se shroutiti.
Otázka: Často bývá těžké správně poznat své bližní. Myslím to podle mého odhadování jejich vnitřních hodnot. A zklamání pak tolik bolívá. Mnohý člověk, který opravdu dokázal velké věci, vybarví se při bližším seznámení osobně jako zcela nepatrný. Jak je to možné?
Odpověď: Má‑li býti člověk poznán co do své vnitřní hodnoty, nejen podle pozemsky snad velkého díla, je nutno dbát maličkostí, v nichž se jeví jeho osoba.
Právě tak mnohé, nepozorované maličkosti ukazují vlastni, skutečnou osobnost člověka. Jen zřídka kdy stojí člověk ve svém díle, v nejčastějších případech staví toto před sebe.
Jen zralý lidský duch je sjednocen se svým dílem.
A jen takový je také skutečně živoucí ve svém každodenním působení, na rozdíl od mnohých, kteří jen automaticky konají svou práci, sami však stojí vedle svého díla.
Těmto posledním ovšem přirozeně chybí také radost z práce. I takoví lidé ovšem mohou být věrnými v plnění povinnosti, vidí v tom však jen nutnost, v příznivých případech jen k životu potřebnou nutnost. Nikdy však nenajdou v tom opravdového uspokojení, tím méně ovšem radost. Obyčejně jen žádostivě šilhají po něčem jiném.
Toto jiné má pak obvykle málo co činiti s prací, nýbrž jen se splněním přání po požitcích. To však smí vždy vycházet jen ze splnění povinnosti a z radostně vykonané práce; neboť pravá radost a nezkalený požitek, vzniká jen z vědomí věrného plnění povinností a vykonané radostné práce.
I při tom pozorujte lidi v maličkostech. Rychle poznáte zda svou práci konájí cele, tedy radostně nebo automaticky. Podle toho je lze oceniti.
Otázka: Mezi jiným mluví Abd‑ru‑shin ve svém Poselství o velkém zákoně ve stvoření, podle nějž jen v dávání může býti pravé přijímání. Byl bych velice vděčen, kdyby se mi dostalo ještě přesnějšího vysvětlení, jež by mé myšlení uvedlo k lepšímu porozumění.
Odpověď: Tento zákon proniká vše. Při bedlivějším pozorování není nijak těžko jej poznat a učit se z něho.
Nevztahuje se jen na vědomé a chtěné myšlení a jednání člověka nebo na jeho činnost v různých povoláních, nýbrž také na všechny události, považované za samozřejmé, protože se až do určitého stupně samočinně odehrávají.
Pozorujme své dýchání. Jen správně vydechující může a bude také zdravě a dokonale vdechovat. Ano, právě správným vydechnutím je k tomu uschopněn a donucen. To dává tělu zdraví a sílu.
Vydechováním člověk dává! Vydává něco, co jest ve stvoření užitečné. Uveďme jen kysličník uhličitý, potřebný k výživě rostliny. Tak je následkem pečlivého vydechování člověk uschopněn hluboce vdechovati, čímž do něj proudí větší síla než při dýchání povrchním.
Nelze tak ale činiti obráceně. Člověk může hluboce a s rozkoší vdechovati, aniž by byl samočinně nucen také důkladně vydechovati. Většina lidí právě vydechování provádí velmi povrchně.
Snaží se sice požitkářsky brát, ale nemyslí na to, že by měli také dávat.
Z opomenutí správného dávání, tedy dokonalého vydechování, vyplývá mnohé. V prvé řadě se člověk nedostane ke správnému využití dechu, a v druhé není tím vyvrženo a odstraněno všechno to, co je škodlivé nebo nespotřebované. Tyto zbytky musí tělo zatížiti a omeziti je ve správném vývoji, a z toho může časem vzniknouti mnoho nemocí. Kdo se bude dívat pozorně, uvidí v tom neustále působící zákon, že jen dávání umožňuje braní.
Není to jiné ani v hrubších tělesných věcech. Skutečné pochutnání si na jídle je možné jen trávením, tedy přeměnou a odevzdáním dalšího k výživě země a rostlin. Je to od toho bezpodmínečně odvislé.
Tak jako s tělesnými věcmi, je to i v záležitostech ducha. Chce‑li duch čerpati, tedy přijímati, musí přijaté přeměniti a dát dál. Měnění či formování před předáváním sílí a zoceluje jeho ducha. Zesílením se však duch stává schopnějším přijímati čím dál tím více a hodnotnější dary, protože udělal pro ně v sobě místo tím, že to, co přijal dříve, dával dál, ať již slovem, písmem nebo jiným činem.
Teprve toto předání mu způsobí ulehčení, jinak by dříve přijaté ho tlačilo, tísnilo, stále obtěžovalo a znepokojovalo a mohlo by ho nakonec i docela utlačiti. Jen dáváním může opět znovu přijímat.
Tyto lehce pozorovatelné a srozumitelné věci uvádím jen proto, abych tím poukázal na veliký, trvale činný zákon. Všechno dění ve stvoření podléhá tomuto zákonu. Jeho účinky jeví se přirozené na každé úrovni a v každém druhu přiměřeně změněnou formou.
Je možno tento zákon označiti také jinak, tím, že se řekne: Kdo přijímá, musí dávat dál, jinak dojde k ztrnutí k poruchám, velmi škodlivým a často i ničivým, protože jsou proti samočinně působícímu zákonu stvoření. A není žádného tvora, který by nepřijímal.
Otázka: Často jsem se v Německu setkal s tvrzením, že Abd‑ru‑shin je žid. Slýchal jsem to již dávno a v poslední době více než jindy. Z toho by vysvítal úmysl, způsobiti škodu a proto bych byl vděčným, kdybych mohl slyšet odpověď od Abd‑ru‑shina, který se dosud při všech takových útocích a i v této záležitosti taktně odmlčel.
Odpověď: Na Vaši otázku mohu Vám ihned prostě odpověděti: Tvrzení, že jsem žid je lží, a to velmi nemotornou lží, protože v tomto případě je možno beze všeho prokázat pravý opak, což v jiných případech takových šikovně vyvolaných pomluv nebylo pro zkreslování skutečností tak lehce možné.
Nestaral jsem se dosud o východiska této pomluvy v mém případě, ale stojí‑li tam všechno na tak slabých nohách jako tato směšná a samozřejmě také zle míněná lež, pak to asi nebude mít dlouhého trvání u není to dobré.
Před lety byla dokonce v jedněch německých novinách v témže úmyslu otisknuta moje fotografie. Viděl jsem, že byla pro tento účel retušováním tak upravena, to jest zfalšována, že nevykazovala žádné podobnosti s původním snímkem. Je možno, že dotyčné noviny byly tím obrázkem uvedeny v omyl. Ale já jsem i tehdy mlčel, protože se mi zdálo směšným říci k tomu byť i jen jediné slovo.
Chce‑li tomu někdo věřiti, aby proto mohl odmítnout má díla, nechtěje je čísti, nechť tak klidně učiní. Své přednášky nikomu nevnucuji.
Přes to, že je to pro mne naprosto vedlejší záležitostí, mám v rukou doklady mého původu až do l6tého století. Tyto důkazy byly shromážděny rovně a čestně myslícími lidmi bez popudu s mé strany. Jsou již uloženy na mnoha místech a byly již vícekráte předloženy na různých místech, aby zneškodnily stále se vynořující pomluvy.
Mé Poselství však je věcné a obrací se ke všem lidem, kteří smějí na této zemi krátkou chvíli žít. Jednal bych proti svatému zákonu Božímu, kdybych v tom chtěl dělat rozdíly pro zevnějšek.
