Ve světle Pravdy

Prostor pro čtenáře Abdrushinova Poselství Grálu

Právě přítomno

Přihlášení

 

MyČeši ♥ 

 

 

česká vlastenecká sociální sítí

 

Real time web analytics, Heat map tracking

Zrkadlo duše - o hľadaní Pravdy

  • Vlastimil
  • Avatar uživatele Vlastimil Autor tématu
  • Návštěvník
  • Návštěvník
11. zář 2012 20:01 #1392 od Vlastimil
Vlastimil odpověděl/a na téma: Re: Zrkadlo duše - o hľadaní Pravdy
Klec šla hledat ptáka
[/b]
Člověk možnost svobody, či lépe předurčenost ke svobodě, nosí v sobě. Jenomže okolo tohoto svobodného já, okolo vlastní svobody nastavěl jednu mříž za druhou. Vše na něm - jeho zvyky, jeho způsoby myšlení, jeho oddávání se úspěchu a požitku, jeho strach ze zklamání a z násilí - to vše se stalo mřížemi jeho svobody. Ano, se svou klecí se ztotožnil natolik, že ji považuje za svou vlastní bytost, ba dokonce za svobodu, takže své nekonečné já už není schopen vnímat.

V této situaci je pták, pravé já, úplně ztuhlý, složil křídla a leží v bezvědomí. Člověk neví nic o ptáku svobody a nevydává se jej hledat. Pohne-li pak pták z nějakého důvodu slabě křídly, ovane člověka lehce průvan. Teď pozná, že on sám je klecí svého vlastního pravého já, že jeho současný stav bytí a vědomí je vězením pro toho nezničitelného v něm. Jenže dosud neví, odkud k němu závan máchnutí křídel přichází, a tak se jej vydá hledat.

Ale pták přece neuletěl, aby jej člověk musel jít hledat mimo klec. Je v kleci, a ať jde tato kamkoli, nosí ptáka stále s sebou. Tento druh hledání je marný. Člověk může nalézt ptáka teprve tehdy, když pochopí, že je to klec, která ptáku brání žít v jeho nebeském elementu a drží jej v skrytosti. Musí rozplést klec, zrušit všechny falešné názory, falešné pocity, falešné zvyky. Falešné já musí ustoupit, má-li to pravé znovu žít.

Zdroj: Konrad Dietzfelbinger –
Kafkovo tajemství, nakladatelství Volvox Globator
[/i][/color]

Prosím Přihlásit se nebo Vytvořit účet připojte se ke konverzaci.

  • Vlastimil
  • Avatar uživatele Vlastimil Autor tématu
  • Návštěvník
  • Návštěvník
10. zář 2012 22:06 #1363 od Vlastimil
Vlastimil odpověděl/a na téma: Re: Zrkadlo duše - o hľadaní Pravdy
Každý člověk
[/b]
Každý člověk v sobě nosí malá či větší přání. Když chvíle toužebně očekávaného přichází, málokdo si ve svém štěstí uvědomí, že to, co jej oblažuje, nemusí být zrovna tím nejsprávnějším pro jeho lidský růst.

Vývoj člověka, poznávání zákonů Stvoření - na co to, vždyť jsme tu tak krátce. Blahoslaveni ti, kteří neviděli a uvěřili, že život nekončí smrtí a nezačíná narozením. Blahoslaveni ti, kteří si uvědomí, že veškeré jejich potíže vycházejí z nesprávného pojetí života, z jeho chybného chápání, z lidských omylů, z pošetilosti, z touhy po velikosti, po moci, po třeba malém, ale přece jen konkrétním kousíčku slova mít. Vše, co potřebujete, Vám život dává. Je jenom obtížné najít vnitřní nezlomnou víru v sílu a správnost božského vedení.

Naučme se klanět tomu, kdo nám dal život. Sklánějme se a ve svých myšlenkách děkujme Stvořiteli, Bohu, ne svému egu a "velikosti" jiných, mnohdy jen zdánlivě úspěšných lidí.

Pamatujme v radostech na nebezpečí pochybení, na snížení obezřetnosti, opatrnosti a v dobách smutku si neustále uvědomujme a připomínejme, že je to doba našeho očišťování, doba našeho duchovního růstu, zejména když trápení prožijeme v klidu, s pokorou a jestliže najdeme správnou cestu, jak dál. Život je hledáním východu z ponurého bludiště, cestou ke Světlu, k Pravdě, k Bohu. Na tuto cestu nám byla dána velká pomoc, která je ukryta v našich duchovních srdcích. Mnohdy nás smysly klamou, proto poslouchejme hlas svého srdce, své svědomí, a to i ve chvílích, kdy jejich rady bolí. Neboť kdo drobná ponížení snese, ten velká dobrodiní v příštím získá.

Vyňaté z knihy:
Co nám tělo říká, aneb Po stopách nemocí, Miroslav Hrabica
[/i][/color]

Prosím Přihlásit se nebo Vytvořit účet připojte se ke konverzaci.

  • Vlastimil
  • Avatar uživatele Vlastimil Autor tématu
  • Návštěvník
  • Návštěvník
10. zář 2012 19:18 #1358 od Vlastimil
Vlastimil odpověděl/a na téma: Re: Zrkadlo duše - o hľadaní Pravdy
O kázni a dáždnikoch
[/b]
Černošský kazateľ raz takto karhal svoje ovečky.
"Vaša nevera, bratia a sestry, je už naozaj škandalózna. Prišli ste sem, aby ste prosili Boha o dážď po takom dlhom období sucha. A čo vidím? Ani jeden z vás sa neodvážil priniesť si so sebou dáždnik!"

Kazimierz Wójtowicz
[/i][/color]

Prosím Přihlásit se nebo Vytvořit účet připojte se ke konverzaci.

  • Vlastimil
  • Avatar uživatele Vlastimil Autor tématu
  • Návštěvník
  • Návštěvník
10. zář 2012 04:51 #1330 od Vlastimil
Vlastimil odpověděl/a na téma: Re: Zrkadlo duše - o hľadaní Pravdy
Poznámka k lidskému hledání
[/b]
Mladý muž poznává na prahu dospělosti vícero dívek. Přátelí se s nimi, veselí i líbá je. Posléze si jednu z nich vybere a spojí s ní svůj osud. S vyvolenou partnerkou jde potom věrně životem přes všechny svízele a neúspěchy. Obdobně člověk hledající podstatu, smysl a úkol svého bytí se nejprve zvědavě rozhlíží po pláni duchovní. Poznává různé směry nabízející cestu k blaženosti a sebeuvědomění, vyzkouší rozličné způsoby léčby a pestré okultní praktiky. Získávané informace vyhodnocuje a pozvolna je vstřebává. Krok za krokem navazuje na niť své předlouhé minulosti.

Prakticky všichni hledající jdou zpočátku do šířky. Později však ti, kteří chtějí skutečně poznat, zůstávají stát na pečlivě zvoleném místě. Již nehltají povrchní zážitky. Nesledují všechny módní duchovní a léčitelské trendy. Počnou tvořit sami. Jdou ke kořenům, trpělivě kopou studnu k živé vodě, přestože vůbec neví, jak bude muset být hluboká. Odhazují kubíky těžké zeminy, oprošťují se od přehnané závislosti na hmotě a jejích výtvorech. Více vědomě a oddáni vnitřnímu vedení optimálně zvládají stále náročnější zkoušky. A přitom vědí, že asi neobjeví pramen, ale že spíše narazí jenom na pár kapek Ducha oživující vody. Možná až na sklonku života se o malý kousek přiblíží Poznání.

Každý máme jinou minulost a odlišné předpoklady pro budoucnost. Nejde tolik o to, abychom detailně poznali vnější, spíše se máme naučit otevírat, co nosíme uvnitř, a naplňovat obsah slov tolerance, odpuštění, pokora a láska. Když světlo srdce svítí člověku na cestu bludištěm hmoty, tehdy vždy spatřuje správný směr dál. Když ustrne ve způsobu, metodě a myšlenkách určitého duchovního směru, anebo, v ještě ne příliš dokonalém učiteli, potom slabší světlo jeho poznání, utlumované navíc běžnými starostmi, neozáří dostatečně okolí a člověk schází ze své ideální dráhy.

Naše přešlapy a s nimi související duševní a tělesné bolesti jsou příležitostí připomenout si, že uprostřed hrudi máme lampičku. Navenek obyčejnou, vždyť ji vlastní každý, ale s kouzelnou účinností, neboť je schopna ozářit celý svět. Prozatím neumíme plně využívat lampičku duchovního srdce, jímž dáváme i dostáváme. Neumíme spontánně a přitom moudře svítit, milovat a sloužit. Ale snažíme se, a to je dobře.
Miroslav Hrabica
[/i][/color]

Prosím Přihlásit se nebo Vytvořit účet připojte se ke konverzaci.

  • Vlastimil
  • Avatar uživatele Vlastimil Autor tématu
  • Návštěvník
  • Návštěvník
09. zář 2012 06:57 #1279 od Vlastimil
Vlastimil odpověděl/a na téma: Re: Zrkadlo duše - o hľadaní Pravdy
Profesionálové
[/b]
Můj náboženský život převzali profesionálové. K tomu, abych se naučil modlit, potřebuji duchovního učitele. Abych poznal, co se mnou Bůh zamýšlí, promlouvám s odborníkem na zření. Abych porozuměl Bibli, hovořím s učencem znalým Bible. Abych věděl, zda jsem zhřešil, či ne, potřebuji odborníka na morální teologii. A abych došel odpuštění, klekám před knězem.

Na ostrovech Jižního moře pořádal domorodý král banket na počest významného hosta ze Západu.

Když přišel čas pronést o hostu pochvalnou řeč, zůstalo Jeho Veličenstvo sedět na zemi a profesionální řečník, jenž byl pro tuto příležitost povolán, začal na návštěvníka pět chválu.

Po tomto chvalozpěvu se host postavil a chystal se rovněž promluvit.
Jeho Veličenstvo ho jemně zadrželo. "Nevstávejte," řekl, "vám jsem také najal řečníka. U nás na ostrově neponecháváme veřejné projevy na amatérech."

Ocenil by Bůh, kdyby byl můj vztah k němu více amatérský?

Anthony de Mello
[/i][/color]

Prosím Přihlásit se nebo Vytvořit účet připojte se ke konverzaci.

  • Vlastimil
  • Avatar uživatele Vlastimil Autor tématu
  • Návštěvník
  • Návštěvník
08. zář 2012 19:02 #1273 od Vlastimil
Vlastimil odpověděl/a na téma: Re: Zrkadlo duše - o hľadaní Pravdy
Nájsť Boha
[/b]
K istému rabínovi prišiel vedec a povedal mu:
Už som prečítal a preštudoval veľké množstvo kníh, ale s Bohom som sa ešte nikdy nestretol!"
Rabín povedal: "Tak si sa ešte dosť nesklonil!"
*
Učená ryba
[/b]
Ryby v jednej rieke si medzi sebou hovorili: "Ľudia tvrdia, že náš život je závislý na vode, ale my sme vodu ešte nikdy nevideli. Ani nevieme, čo to je."

Tu niektoré, ktoré boli múdrejšie než druhé, povedali: "Počuli sme, že v mori žije učená ryba, ktorá všetko vie. Pôjdeme za ňou a poprosíme ju, aby nám ukázala vodu." - Tak sa ich za ňou niekoľko vybralo. Dostali sa tak až do mora, kde sa stretli s múdrou rybou.

Keď ich vypočula, povedala: "Ó, vy hlúpe ryby! Vo vode žijete a pohybujete sa. Z vody ste vyšli, do vody sa opäť vrátite. Žijete vo vode, ale vy to neviete."
*
Čo rastie, to nerobí krik!
[/b]
Nenariekajme nad tým, čo už nemôžeme robiť - tešme sa z toho, čo ešte môžeme!
Ľudia používajú svoje ústa bohužiaľ príliš málo na mlčanie.
Nik nepotrebuje viac úsmevu ako ten, čo ho už nevie dať.

Neznámy autor
[/i][/color]

Prosím Přihlásit se nebo Vytvořit účet připojte se ke konverzaci.

  • Vlastimil
  • Avatar uživatele Vlastimil Autor tématu
  • Návštěvník
  • Návštěvník
08. zář 2012 06:51 #1231 od Vlastimil
Vlastimil odpověděl/a na téma: Re: Zrkadlo duše - o hľadaní Pravdy
Prečo si nevážia prácu matky?
[/b]
Sme viacdetná rodina, preto som zanechala svoje povolanie a venujem sa len rodine a chodu domácnosti. Pre zlý zdravotný stav sa ani v budúcnosti na tom nič nezmení. Toto postavenie má svoje výhody i nevýhody:

1. kladné - môžem si prácu zadeliť a čas ma nesúri;

2. záporné - denná stereotypná práca ma niekedy duševne ubíja (i keď mám rôzne záľuby) a cítim potrebu sebarealizácie.

Vážime si lekárky, inžinierky, úradníčky či predavačky, ale matka, ktorá zanechá svoje povolanie kvôli rodine, vo svojom okolí veľa neznamená. Aj keby mala neviem aké vzdelanie, považujú ju za primitívnu s pár triedami základnej školy. Navyše, ak je pri tom nejaký handicap, rovná sa nule. Prečo?

Zn.: domáca

Vždy som si myslel, že keby som bol ženatý, i keby sme mali žiť s rodinou v chudobe o chlebe a o vode, moja žena by nesmela byť zamestnaná. Ľahko sa dá spoznať, že tam, kde sú obaja - muž i žena - zamestnaní, obyčajne vládne únava a nervozita. Večer prichádzajú domov vyčerpaní a navzájom si vyčítajú, kto by sa mal viac pričiniť o domáce práce. Na nejakú večernú rodinnú pohodu im sotva zostane čas, energia i chuť. Pokoj a pohodu, do ktorej prichádza večer muž, ktorého žena nie je zamestnaná, by som nevymenil ani za tie najvyššie zárobky a ocenenia.

Ako slúžka

Ženy v domácnosti sa však obyčajne sťažujú na to isté. "Doma si pripadám ako slúžka," vravievajú.

Toto som nikdy nechápal. Či každá žena alebo muž v zamestnaní niekomu neslúži? Ale to akosi neponižuje. Keď však treba slúžiť svojim deťom, svojmu mužovi, to je už horšie. Že by sa naskutku priznávali ku svojmu egoizmu, v ktorom im ide len o ich česť a uznanie? Ale prečo?

Tu je niečo pomýlené. Poznal som predsa ženy, ktoré mali svoje deti a svojho muža skutočne rady a ktoré považovali službu v rodine za najväčšiu česť.

Len láskou

Sebarealizovať sa človek totiž môže len svojou láskou. Ničím iným. Každý iný spôsob sebarealizácie možno považovať za egoizmus, ktorý degraduje osobnosť človeka. 0 čo potom vlastne ide? Aby sme sa nechali manipulovať pomýlenými názormi svojho okolia, alebo aby sme sa realizovali v čím väčšej láske?

Ak sa hlásime k životu podľa evanjelia, musíme byť sami sebou, mať svoje zdravé evanjeliové sebavedomie a nenechať sa obalamutiť egoistickými názormi okolo nás. Znovu opakujem: sebarealizovať sa človek môže jedine svojou úprimnou, nepredstieranou, slúžiacou láskou. Lebo každá osobnosť rastie alebo klesá nepriamoúmerne s naším sebectvom a stúpa priamoúmerne s vzostupom našej lásky.

Jozef Porubčan, SJ
[/i][/color]

Prosím Přihlásit se nebo Vytvořit účet připojte se ke konverzaci.

  • Vlastimil
  • Avatar uživatele Vlastimil Autor tématu
  • Návštěvník
  • Návštěvník
07. zář 2012 14:34 #1223 od Vlastimil
Vlastimil odpověděl/a na téma: Re: Zrkadlo duše - o hľadaní Pravdy
Ruka a piesok
[/b]
Trinásťročný Jurko sa so svojou matkou prechádzal po morskom brehu.
Zrazu sa jej spýtal: "Mama, ako si udržať priateľa, keď si ho už niekto našiel?"

Matka sa na chvíľu zamyslela, potom sa zohla, nabrala dve hrste piesku a vystreté dlane obrátila smerom hore. Potom jednu ruku pevne zatvorila a piesok sa jej začal sypať pomedzi prsty. Čím viac pást zvierala, tým viac piesku sa jej sypalo z ruky.

Druhú ruku nechala otvorenú a všetok piesok ostal na nej.

Jurko sa s údivom prizeral a zvolal: "Rozumiem."

Bruno Ferrero
[/i][/color]

Prosím Přihlásit se nebo Vytvořit účet připojte se ke konverzaci.

  • Vlastimil
  • Avatar uživatele Vlastimil Autor tématu
  • Návštěvník
  • Návštěvník
06. zář 2012 16:16 #1208 od Vlastimil
Vlastimil odpověděl/a na téma: Re: Zrkadlo duše - o hľadaní Pravdy
Samé nálepky
[/b]
Život je jako opojné víno.
Každý si přečte vinětu.
Jen málokdo víno ochutná.

Buddha jednou uchopil květinu, ukázal ji svým žákům a každého z nich požádal, aby o ní něco řekl.

Jeden o ní proslovil celou přednášku.
Druhý o ní přednesl báseň.
Další podobenství.
A každý se snažil předčit toho druhého v hloubce a učenosti.

Samé nálepky!

Mahákašjáp se jen usmál a neřekl nic.
Jen on tu květinu uviděl.

Kdybych jen mohl poznat ptáka, květinu, strom, lidskou tvář.

Bohužel však nemám čas!
Svou energii věnuji luštění nálepek.

Anthony de Mello
[/i]

[/color]

Prosím Přihlásit se nebo Vytvořit účet připojte se ke konverzaci.

  • Vlastimil
  • Avatar uživatele Vlastimil Autor tématu
  • Návštěvník
  • Návštěvník
05. zář 2012 15:55 #1161 od Vlastimil
Vlastimil odpověděl/a na téma: Re: Zrkadlo duše - o hľadaní Pravdy
Zrajeme tím, co dáváme
[/b]
Proč si myslíš, že člověk má být v životě šťastný?" zeptal se mě před časem kamarád, zkušený psychiatr, jemuž jsem se, se slzami v očích, svěřila s osobním trápením. Od odborníka přes lidskou duši jsem pak vyslechla důrazné upozornění, že nejsme na světě proto, abychom byli šťastní.

Každá chvilka radosti a štěstí je zpravidla vykoupena spoustou malých či větších trápení, starostí, práce, bolesti. O to více je třeba vážit si chvilek štěstí, jimiž život neplýtvá. Je dobře, když si takové okamžiky dokážeme plně uvědomit a prožít. Ještě lepší je, když si je dokážeme sami připravit. Třeba tím, že pomůžeme někomu, kdo je na tom hůře než my a naši pomoc potřebuje. Nejen proto, že, podle duchovních zákonů, člověk zraje tím, co dává a ne tím, co má. Je totiž, díky Bohu, v lidské povaze, že jsme šťastnější, můžeme-li dávat, než pokud jen bereme.

Uvědomuji si to v situacích, jež už se staly součástí mého života. Když hážu dvacetikorunu do krabičky u figurky pejska, která v podolském bazénu vybírá na výcvik slepeckých psů. Dávám pár korun nevidomé dvojici, jež za každého počasí zpívá na ulici. Když při návštěvě humanitárního zařízení přispívám na jeho provoz. Vždy přitom v duchu děkuji Bohu, že si to mohu dovolit.

Ilona Manolevská,
vyňaté z časopisu Regenerace, krátené
[/i][/color]

Prosím Přihlásit se nebo Vytvořit účet připojte se ke konverzaci.

Moderátoři: Róbert
Vygenerováno za 0.644 sekund