Ve světle Pravdy

Prostor pro čtenáře Abdrushinova Poselství Grálu

Právě přítomno

Přihlášení

 

MyČeši ♥ 

 

 

česká vlastenecká sociální sítí

 

Real time web analytics, Heat map tracking

Zrkadlo duše - o hľadaní Pravdy

  • Filip Jendrichovsky
  • Avatar uživatele Filip Jendrichovsky
  • Návštěvník
  • Návštěvník
29. lis 2012 15:33 - 29. lis 2012 16:21 #3836 od Filip Jendrichovsky
Filip Jendrichovsky odpověděl/a na téma: Re: Zrkadlo duše - o hľadaní Pravdy
Pravda sa nedá kúpiť.
Chosroes, perzský kráľ, sa proti všetkým očakávaniam zotavil po ťažkej chorobe. Tu si zvolal svojich radcov a povedal im: "Dnes by som chcel od vás počuť, čo si o mne myslíte. Nazdávate sa, že som dobrý kráľ? Povedzte bez obáv pravdu. Za to každého z vás odmením drahokamom".
Radcovia jeden po druhom predstupovali pred kráľa s peknými slovami a prehnanými chválami. Keď prišiel na rad múdry Elaim, povedal: "Pán kráľ, radšej by som mlčal, lebo pravda sa nedá kúpiť."
Kráľ povedal: "Dobre teda. Nedám ti nič. A teraz môžeš otvorene povedať svoju mienku."
Vtedy Elaim povedal: "Môj kráľ, chcete vedieť, čo si myslím? Myslím si, že ste človek s mnohými slabosťami a chybami, rovnako ako my. Ale vaše chyby majú oveľa väčšiu váhu, lebo celý národ stoná pod ťarchou daní. Myslím si, že vydávate priveľa peňazí na oslavy sviatkov, výstavbu palácov a predovšetkým na vedenie vojen."
Keď to kráľ počul, zamyslel sa. Potom dal každému radcovi po jednom drahokame, ako bol sľúbil. Elaima však vymenoval za svojho kancelára.
Na druhý deň predstúpili lichotníci pred kráľa. "Môj kráľ," povedal hovorca, "obchodníka, čo vám predal tieto šperky, treba obesiť! Lebo drahokamy, čo ste nám darovali, sú falošné."
"Viem," odpovedal kráľ. "Sú rovnako falošné ako vaše slová."
Poslední úprava: 29. lis 2012 16:21 od Filip Jendrichovsky.

Prosím Přihlásit se nebo Vytvořit účet připojte se ke konverzaci.

  • Vlastimil
  • Avatar uživatele Vlastimil Autor tématu
  • Návštěvník
  • Návštěvník
02. říj 2012 16:11 #2065 od Vlastimil
Vlastimil odpověděl/a na téma: Re: Zrkadlo duše - o hľadaní Pravdy
Baníkova lampa
[/b]
Jeden človek denne zostupoval do útrob zeme dobývať soľ. Nosil so sebou čakan a lampu.
Raz večer, keď sa vracal, mu v krivolakej nepohodlnej štôlni lampa vypadla z ruky a rozbila sa.
Bol takmer spokojný, že sa to stalo: "Konečne!

Už som mal tej lampy po krk. Musel som ju stále nosiť so sebou, dávať pozor, kam ju položiť, a myslieť na ňu ešte aj pri práci. Aspoň mám o jednu starosť menej. Som slobodnejší! A napokon... Tou cestou chodím už roky, nemôžem sa stratiť!"

Ale cesta ho čoskoro zradila. Ísť potme, to je iná vec. Urobil pár krokov a vrazil do steny. Začudoval sa, azda to nebola správna štôlňa. Ako sa mohol tak rýchlo pomýliť? Skúsil sa vrátiť, ale skončil na brehu jazierka, kam stekala voda.

"Nie je veľmi hlboké," pomyslel si, "ale keď spadnem takto potme, určite sa utopím."

Spustil sa na zem a vybral sa štvornožky. Doráňal si ruky i kolená. Vyhŕkli mu slzy, keď zbadal, že sa mu podarilo prejsť iba pár metrov a ešte stále bol na tom istom mieste.

Zrazu mu bolo náramne ľúto za svojou lampou.
Neostalo mu nič iné, iba pokorne čakať, že ho niekto príde hľadať, kúskom sviečky mu bude svietiť na cestu a vyvedie ho von.

"Tvoje slovo je svetlom pre moje nohy a pochodeň na mojich chodníkoch.
Výklad tvojich slov osvecuje, maličkým dáva chápavosť." (Ž 1I9, 105.130)

Bruno Ferrero
[/i][/color]

Prosím Přihlásit se nebo Vytvořit účet připojte se ke konverzaci.

  • Vlastimil
  • Avatar uživatele Vlastimil Autor tématu
  • Návštěvník
  • Návštěvník
01. říj 2012 20:44 #2062 od Vlastimil
Vlastimil odpověděl/a na téma: Re: Zrkadlo duše - o hľadaní Pravdy
Tajomstvo raja
[/b]
Jeden drsný surový samuraj raz navštívil malého mnícha.

"Mních," povedal mu, "vysvetli mi, čo je to peklo a čo raj."

Mních zdvihol oči, pozrel sa na mocného bojovníka a s najvyšším opovrhnutím mu povedal: "Mám ti vysvetliť, čo je peklo a čo raj? Tebe nemám čo vysvetľovať. Si špinavý a smrdíš. Ostrie tvojej britvy zhrdzavelo. Si hanbou, si pohromou pre kastu samurajov. Zmizni mi z očí. Nenávidím ta."

Samuraj sa rozzúril. Zalomcoval ním hnev. Tvár mu sčervenela. Nebol schopný povedať ani slovo. Vytasil meč a chystal sa mnícha zabiť.

"Toto je peklo," zamrmlal mních.

To samuraja dorazilo. Čo to toho človiečika muselo stať, keď riskoval svoj život, aby mu ukázal, čo je peklo!

Samuraj pomaly spustil meč, utíšil sa a zalial ho pocit vďačnosti.

"A toto je raj," zamrmlal mních.
***
Jeden statočný samuraj po dlhom hrdinskom živote prekročil prah večnosti a dostal sa do raja. Bol to veľký zvedavec a opýtal sa, či by sa predtým nemohol trochu pozrieť do pekla.

Jeden anjel mu urobil po vôli a zaviedol ho do pekla.

Ocitol sa vo veľkej sieni. V strede bol stôl s plnými taniermi šťavnatých, nevídane lákavých jedál. Stolovníci, ktorí sedeli okolo, boli vychudnutí, bledí a vycivení, až vzbudzovali súcit.

"Ako je to možné," pýtal sa samuraj svojho sprievodcu, "keď majú pred sebou všetky tie božie dary?"

"Pozri, keď sem prichádzajú, každý dostane dve paličky, čo sa používajú ako príbor na jedenie. Lenže tie paličky sú dlhé viac ako meter a musia sa držať úplne na konci. Iba tak si môžu vkladať jedlo do úst."

Samuraj sa zhrozil. Bol to pre tých úbožiakov strašný trest. Pri všetkom úsilí sa im nepodarilo vložiť pod zuby ani omrvinku.

Samurajovi to stačilo, nechcel už nič vidieť a hneď požiadal o návrat do raja.

Tu ho čakalo prekvapenie. V raji bola rovnako veľká sieň ako v pekle. Taká istá spoločnosť, okolo stola, taká istá ponuka vyberaných jedál.

A nielen to. Všetci stolovníci mali také isté vyše metrové paličky, ktoré bolo treba držať úplne na konci a tak si vkladať jedlo do úst.

Bol tu iba jeden jediný rozdiel. Ľudia okolo stola boli veselí, dobre živení a prekypovali radosťou.

"Ako je to možné?" pýtal sa samuraj. Anjel sa usmial. "V pekle sa každý snaží nabrať jedlo a vložiť si ho do vlastných úst, lebo tak to robili celý život. Tu je to naopak. Každý naberá jedlo a usiluje sa ho vložiť do úst svojho suseda."

Raj a peklo sú v tvojich rukách. Dnes. Teraz.
Bruno Ferrero
[/i][/color]

Prosím Přihlásit se nebo Vytvořit účet připojte se ke konverzaci.

  • Vlastimil
  • Avatar uživatele Vlastimil Autor tématu
  • Návštěvník
  • Návštěvník
28. zář 2012 15:57 #2013 od Vlastimil
Vlastimil odpověděl/a na téma: Re: Zrkadlo duše - o hľadaní Pravdy
Dar Mamonu
[/b]
Staré vyprávění
Byl jeden vládce, který byl nesmírně bohatý a mocný. Zdálo se, že nic nestojí v cestě jeho štěstí. On sám ale šťastný nebyl.

Chtěl mít absolutní moc nad vším v jeho zemi. Viděl ale lidi kolem sebe, kteří se zabývali sami sebou a o něho jevili malý zájem. Měl touhu proniknout a být přítomen ve všem jejich jednání a konání tak, aby všichni museli být na něm závislí v každém svém počinu.

Tato jeho touha či přání, nabývalo stále větších a větších rozměrů. Až jednou pojal rozhodnutí, že i duši zaprodá ďáblu, pokud se mu tento životní sen splní.

Jednoho dne přišel k branám paláce, v němž vládce sídlil, muž, jenž byl honosně oblečen a dožadoval se vstupu.

Poslu jenž ho měl ohlásit řekl: "Mám pro vládce velmi důležitou zprávu, která zcela změní jeho život. Jdi a ohlas mě a budeš odměněn."

Nato byl cizinec předveden před vládce. Ten si ho nedůvěřivě přeměřil a prohlásil. "Čím chceš měnit můj život? Chceš mi snad nabídnout zlato, či území, nebo snad otroky? To vše mám v hojné míře. K tomu, aby tvůj dar byl hoden toho co prohlašuješ, musíš mi nabídnout neskonale více !"

Cizinec se usmál a prohlásil:

" Tys řekl pane a tak se stane." Uklonil se a pokračoval. " Mám pro tebe dar darů. Dar jenž dosud nikdo v tomto světě nemá. Dar, jenž Ti zajistí vše o čem sníš. Dar, který způsobí tvou nepostradatelnost v každém okamžiku u všech tvých lidí." Uklonil se a zmlkl.

Vládce se zarazil. O něčem takovém vždy snil. Je ale možné tento stav získat jako dar od nějakého cizince? Jak by mohl on, který o něm nic neví, mu něco takového dát? Chamtivost a touha mu ale našeptávaly, že by se snad dalo něco takového získat. Rozhodl se proto dovědět se o cizinci více, aby zvěděl o čem je tu vlastně řeč.

"Jak se vlastně jmenuješ a jak můžeš vyslovit takovou nehoráznou lež. Čím mě to vlastně chceš obdarovat?!"

Cizinec se nenechal vyvést z klidu.

"Mé jméno je Mamon, říkají mi tak od ne paměti věků. Nazývají mě i jinak, jako Zlaté tele či Blahobyt, ale mé správné jméno je Mamon. Čím tě chci obdarovat víš nejlíp sám. Dám Ti do rukou úžasnou moc, s kterou tvá současná se nedá vůbec srovnat. Je tu ale jedna podmínka, kterou musíš splnit a to proto, abys mohl tuto moc používat. Tuto podmínku ale můžeš vyslechnout pouze Ty sám osobně. Nikdo jiný. Je to nezbytné a pokud by jsi nebyl ochoten jí splnit, pak nelze dar uskutečnit."

Vládce se zarazil. Dosud nikdo s ním nemluvil tímto tónem. Uvědomil si, že cizinec má asi skutečně možnost mu dát to, o čem mluví, jinak by přeci nejednal tak, jak toho byl právě svědkem.
Zatleskal a vyzval všechny k odchodu. Všichni neprodleně opustili sál.

Když osaměli, vyzval cizince k předání daru. Ten sáhl rukou jakoby do vzduchu a v ruce se mu ocitl pergamen. Podal ho vládci a řekl jediné slovo:

"Podepiš".

Vládce přelétl dokument očima a zjistil, že jde o smlouvu ve které se stanoví, že získá nesmírnou moc a bohatství ale zaplatí za to svou duší, což musí stvrdit svým podpisem.
Vládce pochopil, že má před sebou ďábla. Jeho touha ale byla větší, nežli vše ostatní.

Podepsal.

"Nuže" obrátil se na cizince,"tady je to co jsi chtěl a teď konej."

Cizinec opět sáhl do vzduchu. Smlouva se jakoby zázrakem ocitla v jeho ruce. On jí obratně hodil zpět do vzduchu a v ruce se mu ocitlo hned několik pergamenových cedulek.

"Tady máš fragmenty své smlouvy, které ti přinesou to po čem toužíš. Každou cedulku dáš svým poddaným jako protihodnotu za jejich práci, či za jejich zlato. Těch cedulek budeš mít tolik, kolik budeš chtít. Tak postupně získáš veškeré bohatství tvých i cizích lidí za pouhý pergamen. Na všech těchto cedulkách je tvé jméno a tvůj podpis. Lidi postupně ovládne touha po těchto cedulkách tak, že tvé jméno na nich budou skloňovat ve všech pádech a to ve dne i v noci. To jsi si přál, ne?"
Rozjařeně hodil tyto cedulky vládci a v úkloně se rozplynul.

Vládce byl zaražen. Nečekal takový vývoj událostí. Shýbl se a sebral cedulky ze země. Na každé bylo jeho jméno a číslice. Tak měl v ruce jeden Vladan, deset Vladanů, sto nebo tisíc Vladanů. Díval se na ně a nevěděl co si počít.

Uplynul rok a země byla Vladany zaplavena. Prošel další a další až přišel čas odchodu vladaře-Vladana z tohoto světa.

Ďábel který pro něho přišel mu ale oznámil, že smlouva s ním se ruší. Řekl doslova:

"Geniální nápad s úročením, z lidí udělal stádo, jenž je odhodláno pro peníze udělat cokoliv. Za to jsi poctěn tím, že jsi přijat do našich řad. Dal jsi nám dar nesmírné ceny."

Autor neznámy
[/i][/color]

Prosím Přihlásit se nebo Vytvořit účet připojte se ke konverzaci.

  • Vlastimil
  • Avatar uživatele Vlastimil Autor tématu
  • Návštěvník
  • Návštěvník
27. zář 2012 15:25 - 27. zář 2012 17:44 #1971 od Vlastimil
Vlastimil odpověděl/a na téma: Re: Zrkadlo duše - o hľadaní Pravdy
Byť sám sebou. :AB:
Žiť citom, myslieť srdcom...a hlava slúži.

Tie rôzne "izmy" sú rečou rozumu v zdanlivej službe duchu, ktorý potlačený v kútiku duše túži byť/mať...

Tak, ako tej pani v príbehu, deje sa človeku - duchu, ktorý nie je prebudený.
Poslední úprava: 27. zář 2012 17:44 od Vlastimil.

Prosím Přihlásit se nebo Vytvořit účet připojte se ke konverzaci.

  • igor k.
  • Avatar uživatele igor k.
  • Návštěvník
  • Návštěvník
27. zář 2012 07:43 #1927 od igor k.
igor k. odpověděl/a na téma: Re: Zrkadlo duše - o hľadaní Pravdy
Našou povinnosťou je proste byť. Mám v tom zmätok, nerozumiem tomu, ako to vyzerá " v praxi ". Mohol by to niekto, ak sa to vôbec dá, vysvetliť? Ďakujem.

Prosím Přihlásit se nebo Vytvořit účet připojte se ke konverzaci.

  • Vlastimil
  • Avatar uživatele Vlastimil Autor tématu
  • Návštěvník
  • Návštěvník
26. zář 2012 17:56 #1916 od Vlastimil
Vlastimil odpověděl/a na téma: Re: Zrkadlo duše - o hľadaní Pravdy
O lidském ja II.
Žena byla v kómatu a umírala.
Náhle měla pocit, že stoupá do nebe a ocitá se před soudní stolicí.

"Kdo jsi?" oslovil ji Hlas.
"Jsem žena starosty," odpověděla.
"Neptal jsem se tě, čí jsi žena, ale kdo jsi." "Jsem matka čtyř dětí."
"Neptal jsem se tě, čí jsi matka, ale kdo jsi." "Jsem učitelka."
"Neptal jsem se tě, co děláš, ale kdo jsi."

Snažila se seč mohla, ale na otázku: "Kdo jsi?" prostě nebyla schopná podat uspokojivou odpověď.

"Jsem křesťanka."
"Neptal jsem se tě, jaké je tvé vyznání, ale kdo jsi."
"Jsem žena, která den co den chodila do kostela a vždy pomáhala chudým a potřebným."
"Neptal jsem se tě, co jsi dělala, ale kdo jsi."

Očividně u zkoušky neprošla, byla totiž poslána zpátky na zem. Uzdravila se ze své nemoci a byla rozhodnutá přijít na to, kdo je. A rázem bylo všechno jiné.

Vaší povinností je být. Ne být někdo, ne být nikdo - neboť v tom tkví chtivost a ctižádost - ne být tím či oním - a vidět vše jen průzory - ale pouze být.

Anthony de Mello
[/i][/color]

Prosím Přihlásit se nebo Vytvořit účet připojte se ke konverzaci.

  • Vlastimil
  • Avatar uživatele Vlastimil Autor tématu
  • Návštěvník
  • Návštěvník
25. zář 2012 15:16 #1895 od Vlastimil
Vlastimil odpověděl/a na téma: Re: Zrkadlo duše - o hľadaní Pravdy
O nemocném tesaři
[/b]
Přišel nemocný tesař k léčiteli. Ten s Boží pomocí nahlédl do jeho nitra, slovem vyhojil jeho šrámy a ze znaveného těla sňal příkrov bolesti.

"Ó, pane, úžasný jsi", dí ten, jenž cítí se nyní jako znovunarozený. "Kde já mohu dosáhnout takové dokonalosti a potřebnosti pro druhé?" Tu léčitel vstane a teple se na něj podívá, řka: "Jdi a v životě, tak jako já, naplň své poslání. Ty nemůžeš dáti, co já, však dáváš mi svou prací dům, ve kterém bydlím a předměty, které užívám. Děkuji Ti za to.

Neboť tak jako mne vede Bůh a láska, tak vede i Tebe, neboť bez ní není života. Pokoj Tobě, příteli, bud' požehnán a nehřeš více."

Tesař naplněn těmito slovy šel dále životem. Zemřel v požehnaném věku bez těžších projevů nemocí stáří.

Vyňaté z knihy: Co nám tělo říká, aneb Po stopách nemocí,
Miroslav Hrabica
[/i][/color]

Prosím Přihlásit se nebo Vytvořit účet připojte se ke konverzaci.

  • Vlastimil
  • Avatar uživatele Vlastimil Autor tématu
  • Návštěvník
  • Návštěvník
21. zář 2012 15:02 #1698 od Vlastimil
Vlastimil odpověděl/a na téma: Re: Zrkadlo duše - o hľadaní Pravdy
Výňatok z knihy
„Svedectvo zo života po smrti“,
vydanej v roku 1992 nakladateľstvom Patmos v Karvinej
Zo tmy sa pred nami vynorili svetlá univerzity a bolo tiež možné rozoznať temné obrysy budov. Ariel zamieril na neďalekú skalnú plošinku. Tam sa posadil a vyzval ma, aby som prisadol k nemu.

Tým sa mi naskytla tiež príležitosť pohovoriť s nim o svojom želaní zvoliť si určité zamestnanie. S obavami v srdci zbieram odvahu k priznaniu, že túžim po tom, aby som niekedy vo svojom živote mohol vykonať užitočnú prácu pre nebo, podobnú jeho poslaniu.

S veľkým váhaním plynuli slová z mojich úst v obave, aby ma tento služobník Pána nepovažoval za človeka domýšľavého, ktorý pomýšľa na povolanie tak vysoké, ako je jeho. Moja obava bola zbytočná, lebo mi stiskoľ ruku a hovoril slávnostne a s radosťou: „Pán buď s tebou a pomáhaj ti vpred, brate!“

Radostné rozochvetie zavrelo moje ústa, slzy nadšenej túžby zaliali moje oči a moje pery sa vo vďaku dotkli ruky Arielovej. Ten deň hovoril so mnou dlho a vážne, uisťoval, že môžem dosiahnuť splnenie svojho želania, ak ma neopustí moja túžba a dôkladne sa pripravím k tejto dôležitej úlohe. S veľkou naliehavosťou upozornil ma na prekážky a mnohé pokušenia, ktoré bude nutné prekonať. V nich sa musím snažiť premáhať zlo, ktoré je vo mne, aby som sa od neho odpútal. Súčasne nabádal, aby som v dobe svojho učenia vždy radostne vykonával všetko, k čomu ma pošle Božia Prozreteľnosť.

„Čo musím činiť, aby som premohol svoje zlé náklonnosti?“

Na túto moju otázku široko ponímanú Ariel odpovedal rovnako obsiahle.
Vyzval ma, aby som si čo najlepšie vryl do pamäti všetky prežitia a poučenia, ktorých sa mi dostalo, a využil ich prakticky v každodennom živote. Moje srdce sa celkom otvorilo jeho nasledujúcim radám, ktoré mi dal na ďalšiu púť k môjmu vytýčenému cieľu.

„Predovšetkým pros Pána v modlitbe, aby tvoje oči boli udržované duchovne otvorené, schopné vidieť a poznať každé zlo, zvlášť v sebe samom. Modli sa, aby si dokázal správne poznávať vôľu Božiu, nechal sa ňou viesť, v Pravde stál a múdro jednal.“

„Cítim veľkosť v tvojich slovách, Ariel, žiaľ moje oči sú často uzavreté a ja nie vždy včas spozorujem toto zlo. Sú doby, kedy nedokážem vidieť, že vo mne je nejaké zlo.“

„V takých dobách by si mal poctivo skúmať sám seba,“ hovoril Ariel rozhodne, „ale nie iba povrchne, ale starostlivo a plný vážnej rozhodnosti. Skúmaj vždy vnútornú podstatu svojich myšlienok a konečný cieľ svojho srdca.“

„Pýtaj sa vo vnútri sám seba s najväčšou vážnosťou, čo miluješ najviac. Predpokladaj prípad, že by bolo odstránené každé obmedzenie, že by padli akékoľvek ohľady a bázeň pred trestom, takže by bolo možné konať čokoľvek i páchať akékoľvek zlo a ktorýkoľvek hriech bez špatných následkov. Potom skúmaj seba a sám pred sebou otvorene doznaj, či by si aj za takýchto okolností predsa jednal v každom prípade s dokonalou slušnosťou, poctivosťou a spravodlivosťou. Keď potom bude tvoje srdce takto odhalené pred tvojimi očami, polož sám sebe nekompromisne a pevne nasledujúce otázky:

• Milujem pravdu pre pravdu samú, alebo len preto, aby som sa ukazoval múdrym a dobrým pred inými?
• Milujem dobro, pretože je zo Svetla, a bojujem proti zlu a ošklivím sa ho, pretože prichádza z pekelných temnôt?
• A k mám želanie nastúpiť správnu cestu života, je motívom takéhoto želania rýdza, úprimná túžba slúžiť Bohu a blížnemu, alebo to všetko pochádza iba z nezdravej ctižiadosti vydobyť si meno, dobrú povesť a čestné postavenie medzi ľuďmi?
• Želám všetkým ľuďom bez rozdielu len dobro tak, ako sebe samému?
• Som spravodlivý ku každému presne v tej miere zhovievavosti, akú mám voči sebe samému, alebo mi činí potešenie, ak môžem niekomu ukazovať svoju moc a uškodiť?
• Necítim za istých okolností zadosťučinenie, keď môžem šíriť špatnú správu o niekom a ešte zveličovať?
• Uvažujem vždy bdelo, než niečo odpoviem v podobných vážnych prípadoch?
• Milujem svojich priateľov len pre dobro, ktoré je v nich? Nie je príčinou môjho postoja k nim len ich krása a zaujímavý vonkajšok, ich umenie jednať hladko a lichotiť?
• Neskrývam a neospravedlňujem niekedy svoje zlé jednanie pláštikom nejakej dobročinnosti?
• Neskrášľujem a nezmenšujem svoje vlastné chyby, tie isté, ktoré u druhých ľudí často prísne karhám a odsudzujem?
• Ospravedlňujem a potlačujem svoje vlastné previnenia, keď vyvstávajú v mojom svedomí a žalujú na mňa, alebo ich uznávam v celej ich ošklivosti, ľutujem ich a snažím sa ich napraviť?
• Túžim po vernej a trvalej láske k jednej jedinej žene? Nespôsobuje mi potešenie myslieť na lásku k viacerým ženám?
• A k vykonám niečo dobré, podľa svojej mienky, ďakujem Tvorcovi všehomíra, že mi dal k tomu silu a múdrosť, alebo zásluhu o to pripočítavam len sebe samému?
• Plne uznávam Božiu Prozreteľnosť vo všetkých udalostiach života?
• Pozdvihujem svoju dušu pokorne a s úctivosťou k Pánu, svojmu Bohu, zdroju všetkého, ktorý mi daroval život a z ktorého k nám plynie Pravda a dobro?
• Plne uznávam, že všetko zlo, ktoré je vo mne, vytváram jedine sám prestupovaním Božích prikázaní?“

Chvíľa mlčania nasledovala po týchto nedoceniteľných radách pre život. Ich hodnota prevyšovala všetko, čo som kedy počul od svojich skorších učiteľov. Vážnosť sa ešte zvyšovala vedomím, čie ústa mi ukazujú pravú cestu do kráľovstva Božieho.

Arielové otázky vnikali až do najvzdialenejších hlbín mojej duše. S tým postupne mizla blaženosť predchádzajúcich chvíľ a zmocnil sa ma zármutok i bolestná nespokojnosť s vlastným vnútorným stavom. Bolo mi jasné, že vo svetle týchto otázok sebaskúmania nájdem svoje odsúdenie.
„Bože pomôž mi!“ v úzkosti vyšlo z mojich úst. „Som vinný. Popravde nemohol by som na tieto otázky odpovedať tak, ako by to malo byť. Pre mňa niet nádej!“

„A predsa je nádej!“ znela jemná, ale určitá odpoveď. „Keby pre teba nádej nebola, potom by si nemal trpezlivosť vypočuť so záujmom a pozorne tak podrobné poučenie. To je dôkaz, že si už v pozemskom živote započal boj proti zlu. Všetci, kto to už v opravdivosti učinili vo svete prírodnom, môžu toto dielo tu dokončiť. Nepripúšťaj beznádej a len ďalej pokračuj! Podrž vo svojej mysli tieto a podobné otázky, opravdivo sa pripravuj, aby si sa dopracoval a vytrval v požiadavkách v nich obsiahnutých a potom budeš činiť pokroky vo svojom; postupe vpred. Nie je to tak ťažké, ako sa obyčajne myslí, len keď sa vykročí na túto cestu poctivo a odhodlane.“[/color]

Prosím Přihlásit se nebo Vytvořit účet připojte se ke konverzaci.

  • Vlastimil
  • Avatar uživatele Vlastimil Autor tématu
  • Návštěvník
  • Návštěvník
12. zář 2012 19:57 #1446 od Vlastimil
Vlastimil odpověděl/a na téma: Re: Zrkadlo duše - o hľadaní Pravdy
Vztahy - zrcadlo naší duše
[/b]
Všechny významné vztahy v našem životě jsou klíčem k odhalení skrytých částí nás samotných. Celistvosti a zdraví dosáhneme tím, že si tyto části naší bytosti uvědomíme, přijmeme je a budeme je milovat.

Vztahy mezi lidmi jsou různého typu a stupně blízkostí:

a) Se svojí rodinou jsme spojeni krevním poutem a tyto vztahy bývají nejpevnější, i když můžeme být rozdílní.

b) Cítíme silnou spřízněnost k osobě, se kterou jsme se potkali během minulých životů a nedokončili jsme svůj společný úkol. Z vnějšího pohledu můžeme mít jen málo společného, ale působí tu přitažlivá síla, které nelze odporovat.

c) Je nám dobře s lidmi, se kterými nás spojují na vědomé úrovni stejné názory. Potvrzují náš hodnotový systém a poskytují nám pocit bezpečí a jistoty. Něco společně sdíleného je nutné pro komunikaci v jakémkoli vztahu. Nemusí se přitom jednat o pozitivní společný zájem, protože dva lidi může spojovat i to, že se vzájemně nesnášejí. Takové spojení je může připoutat těsněji než pouta lásky.

d) Důvod, proč s některými lidmi špatně vycházíme, může být na nevědomé úrovni. To, co nás rozčiluje u ostatních, je často i v nás. Je důležité se dívat na svět jako na učebnu. Každý člověk pro nás má určitou zprávu, která nám má pomoci na naší duchovní cestě.

e) Problematický vztah míváme k někomu, kdo vyjadřuje něco, co je pro nás obtížné. Např. dívka, která se rozpláče při sebemenších potížích a říká si tak o soucit, jde nervy schopnému silnému typu člověka, který by ve skrytu duše také stál o pozornost ostatních, ale bojí se odhalit svou zranitelnost. Takový vztah nás má něčemu naučit.

f) Jiným případem je, když nás přitahuje osoba, která má vlastnosti nebo postoje, které obdivujeme. Ve většině případů nám to ukazuje, že stejná vlastnost je i uvnitř nás samotných - jen vědět, kam se podívat.

g) Přitahují nás jedinci opačného pohlaví, kteří mají rysy představující naše vlastní "skryté pohlaví". My všichni jsme muži i ženy nehledě na vnější vzhled, a hledáme tedy svou "druhou půlku", a často to vede k navázání partnerství...

h) Často nás přitahuje někdo, kdo uspokojuje oblasti našeho života, ve kterých cítíme určitý nedostatek. To vede k tomu, že si vezmeme někoho, kdo má peníze, inteligenci nebo širokou rodinu - něco, co v našem životě chybí.Také můžeme hledat někoho, kdo je silný a můžeme se o něj opřít. Nebo si můžeme vybrat člověka s duchovními zájmy, které nám chybí.

Zdroj: Dr. Christine R. Page - Léčivá síla čaker
[/i][/color]

Prosím Přihlásit se nebo Vytvořit účet připojte se ke konverzaci.

Moderátoři: Róbert
Vygenerováno za 0.643 sekund