Napsal Jaroslav Koželuha
Kategorie: Jaroslav Koželuha
Zobrazení: 2609

 

Mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených

 

 

od Jaroslava Šimona Koželuhy,1994

 

"Takt' budou poslední první a první poslední, nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených “, praví Písmo, Matoušovo evangelium, ,20,16 a 22,14.

Tato slova jsou všeobecně známá. Méně znám je již význam povolanosti, zvláště ve vztahu k povolanosti národů. Čtenáři Poselství Grálu se zcela zákonitě dovídají nejen o povolaném a vyvoleném národě izraelském i německém, o jejich tisícileté přípravě na splnění povolanosti, ale i o velikém zklamání obou národů a to hlavně z přednášek "Otče ,odpust' jim, neb nevědí co činí!", "Povolaní" (která je jen v původním Poselství z roku 1932 a 1940),"A vyplnilo se...!" (také jen v původním Poselství) a nakonec z přednášky "18.duben 1937" také o povolanosti českého národa ke konečnému splnění úkolu podle Svaté Vůle Boží, které bylo zveřejněno ihned po povolání národa Synem Člověka v Hlasu č.6 v roce 1937 a nyní opět v plném znění v obnoveném Hlasu v č.0/ 1992.

Je zcela lidsky pochopitelné, že vážnost této zvěsti nemůže být ani dnes po 57 letech odsunuta stranou a nutí znovu a znovu, zvláště při rozšiřování počtu nových čtenářů Poselství Grálu k objasnění, k zaujetí stanoviska, zda toto povolání, proslovené Synem Člověka v památný den jeho 62.narozenin, tedy 18.dubna 1937,v hale na Svaté Hoře " za hukotu bouře a doprovodu oslňujících šlehů blesků a rachotu hromu", platí dosud, nebo neplatí a když, tak od kdy neplatí, a jak v tomto případě bylo toto povolání odvoláno a kým, když přece rozhodnutí Vůle Boží nemůže platit jen z roku na rok, ale bývá platné na celé věky. Plnil tedy národ český očekávání ze Světla nebo neplnil, nebo je teprve různými událostmi urychleně připravován na očekávaný čas a jak je připravován a jak se připravují i jednotlivci ? Je přece zcela běžné i v pozemské činnosti, že u každého kolektivu, ať pracovního, sportovního, konečně i u každé vojenské jednotky, musí být nejdříve dokonale připraveni jednotlivci, pak je řešena souhra v menších, či větších jednotkách a teprve nakonec souhra celku, tedy u povolaného národa souhra všech povolaných. To ale vyžaduje čas, zvláště u duchovního povolání (viz Poselství doznívá - Duchovní vůdce člověka). Čteme zde, že u povolaného zasahuje povzbudivě Boží určení, které je spojeno s mocným posílením. A poněvadž povolání je spojeno s mocným nástupem i silných vůdců z Grálu,je proto pro povolané často NUTNÁ DELŠÍ DOBA přípravy, neboť ve ZDÁNLIVÉ NUTNOSTI ČEKÁNÍ nastává oproštění ode všeho, co by povolaného mohlo brzditi nebo zdržovati, aby mohl dosáhnout svého cíle také v pravou hodinu. V tomto nutném čase musí být očištěn od tak mnohého, co by jinak vyžadovalo sta a sta pozemských let.

Proto NESMÍ ani povolaný národ očekávat, že mu bude ihned po povolání ustláno na růžích a že bude nedotknutelný vůči všem drsnostem země. Těmi je mu urovnávána cesta k uzdravení a tím je posilován.

Povolaný národ, tedy duchovní část pozemského národa, musí si být také vědom, že v době očist'ování nesmí si svou netrpělivostí klást nové kameny na cestu, jinak je musí pak nejdříve odstraniti, aby mohl pokračovat v nutném pochodu svého očišťování. Půjde-li národ s důvěrou svojí cestou, která mu byla vykázána v radostném žádání služby, pak se mu nemůže nic stát při odpykávání. Varování tedy zní: "Znavíte-li se však svou netrpělivostí, nebo selžete-li při nutném zdánlivém čekání, které ve skutečnosti není žádným čekáním, ale horečnou činností, pak budete vydáni všanc útokům nitek, které by mohly být oslabeny o světlou stěnu, zasunutou před povolaný národ. Netrpělivostí se světlá stěna zvedne a ponechá povolaného všanc plné síle nitek a mohou povolaného také zničit podle druhu osudu, který na něj čeká. (Duchovní vůdce člověka)

Povolaný musí také myslet na zákon pohybu při vysokém tlaku, který je v soudu zesílen. Kdo není ochoten přeměniti tento tlak užitečně k požehnání pro sebe a pro druhé neúnavnou činností, kdo nechce jíti s tímto silným tlakem, ten bude jím zkrušen a rozemlet jako překážka a neupotřebitelný rušitel míru. (Poselství doznívá - Bílý rytíř)

Proto ta veliká touha u mnohých, vědět jak plnit a jak splnit tuto důvěru Syna Člověka, poněvadž se v tomto případě nejedná o slovo lidské, pomíjivé a zakotvené jen ve hrubohmotnosti, ale jedná se tu o nezrušitelné Slovo Boží Vůle, která se tak rozhodla. A pak musí být každý ochoten a schopen naplnit je nezměnitelně podle příkazu, kterým začíná i celé Poselství Grálu: "Kdo se nesnaží,aby Slovo Páně také správně pochopil, TEN SE PROVIŇUJE !"

Kdo tedy zůstává lhostejným k tomu, že Vůle Boží položila na něj důvěru ve splnění a kdo se ani nezajímá, co se od něj očekává v tomto splnění, ten se těžce proviňuje a hřeší proti Bohu.

Tak to platilo po všechny věky. Také v Bibli v V knize Mojžíšově 7,6 čteme varování: "TEBE SI HOSPODIN, TVŮJ BŮH VYVOLIL ze všech lidských pokolení, které jsou na tváři země, abys jemu byl lidem zvláštním, mimo všechny národy, kteříž jsou na zemi. Nikoli proto, abyste byli početnější než kterýkoli jiný lid, přilnul k vám Hospodin a vyvolil vás."

A Mojžíšovi, který byl vyvolen dovésti národ do zaslíbené země přikazuje: (II Moj.32,33 a 33,14) "Vymažu ze své knihy toho, kdo proti mně zhřešil. A ty nyní jdi a veď lid, jak jsem ti řekl. Já sám půjdu s vámi a dám vám odpočinutí." Také žalm 33,8 připomíná, že co Bůh ustanoví, stane se : "Boj se Hospodina, celá země, všichni obyvatelé světa, žijte v jeho bázni. Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí. Blaze národu, jemuž je Hospodin Bohem, lidu, jejž si zvolil za dědictví!"

Jak zde, vážení čtenáři, nepřipomenout slova umírajícího adona Matatiáše jeho synu Šimonovi z knihy "Moji slavní bratři" od H.Fasta? Vždyť hovoří i k nám, k našemu duchu tak, že mizí rozdíl mezi národem izraelským a národem naším: "Dbej mých slov, Šimone, ježto tě vyzývám. Jsme národ malý, ano nepatrný, národ uvržený do divočiny cizinců. Jak jinak se udržíme na živu, než konáním dobra ? Nejsout' naše cesty cestami jiných a Bůh náš není jako jiný Bůh. Požehnán budiž Hospodin, Bůh Izraelův, i národ, který zachovává úmluvu jeho, neboť On praví: Kráčejte po cestách spravedlnosti, milujíce dobro a nenáviďte zlo! Tak vyvolil nás, národ tvrdohlavý, národ tvrdošíjný a podle jeho přikázání se nemáme sklonit před nikým - před nikým, Šimone! Měj hlavu vždycky vzhůru - jinak ať se Judea promění v divočinu ! Pro tebe, Šimone, tvoji bratři. Jsi strážcem bratra svého, ty a nikdo jiný a já ti je svěřuji, svěřuji ti je. A bude-li v Izraeli muž, žena nebo dítě, kdo nemá podporu, kdo potřebuje přispění, kdo volá o pomoc nebo o milost, pak neodvracej tvář, Šimone ben Matatiáš, nezatvrzuj srdce své, nezatvrzuj srdce své!"

V Hlasu č.0/1992 zmínil se pan Josef Kovář o jednání kolem platnosti tohoto povolání českého národa u pana Vollmanna a současně uvedl výňatek dopisu, ve kterém vyjádřil své stanovisko písemně slečně Irmingard, ve kterém mimo jiné píše: "Záležitost povolání není pro nás otázkou ani problémem. Události z roku 1937 hovoří zcela jasně a Pánova Slova se nedají vykládat různým způsobem. Jde jen o to, co si lidé pod pojmem povolaný národ představují. Povolaný národ má předcházet ostatním na cestě do Říše tisíce let. Tato cesta se vyznačuje tím, že je plná bolesti, protože je na ní vyléváno sedm misek Božího hněvu, že na této cestě je člověk zbavován svých dědičných práv. Rozumíme tomu tak, že mezi současností a Říší tisíce let,Božím královstvím, je temná rokle, plná zaslouženého trápení, jako jediná cesta, kterou má povolaný národ projít před ostatními a jim pak na této cestě pomáhat. Do této rokle se nikomu nechce přesto, že každý, kdo chce vejít do Říše tisíce let, jí projít musí. Nás, svůj povolaný národ, posílá Pán do této rokle první a my ji s očima upřenýma k Němu rádi jako první procházíme. Necítíme se tedy být vedoucím národem v Božím království, vyvoleným národem, který bude nad ostatními a bude je řídit. Cítíme se být povoláni k práci, k výstavbě, k těžkému prožívání. "A toto dění dalo podnět k mému zamyšlení nad naším národem "A budete mi národ svatý!" které bylo uvedeno v Hlasu č.l - 3/1993.

Od této události z l8.dubna 1937 uplynulo 57 let a stále vyvolává u některých lidí nové a nové pochybnosti, někteří hovoří i o nesplnění, zklamání, či o úplném selhání již za dva roky po povolání a to tím, že národ nevystoupil, jako kdysi husité, silou "Proti všem" a mnoho jiného, zavádějícího od důvěry Vůle Boží,od úkolu, od zjasnění si, co povolanost vůbec znamená a jaké povinnosti ukládají se povolanému.

Je dobře si uvědomit, jak oba povolané národy, izraelský i německý, byly připravovány tisíciletí a že ta příprava jim přinášela i nutná utrpení před ostatními národy. Ke splňování se přece nemůže přistupovat podle našich lidských představ, ale v bdělosti ducha se očisťovat, připravovat se a volat svého Pána za svého vůdce.

"Porozumění pro to přijde lidem až po očistě, až budou vyloučeny falešné duše, které matou a pro všechny ostatní začne vzestup v obnoveném rozkvětu!" (Původní Poselství - A vyplnilo se ...!)

Kdo by se chtěl tedy ukrýt před tváří Hospodinovou a dělat, že nevidí, neslyší, odmítá a zpochybňuje Jeho rozhodnutí, jak to kdysi učinili i Adam a Eva v ráji ? "I skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed stromoví rajského. I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi? Kterýžto řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý, protož skryl jsem se!"

Ale být nahým, tedy obnaženým, může být i každý v postoji k rozhodnutí Syna Člověka a to bychom jistě nechtěli. Měli bychom být oděni do šatu služby, aby se také na nás nevztahovalo podobenství o pozvaných ke svatbě, nemajících roucha svatebního, kteří by slyšeli své odsouzení: "Uvrztež jej do temností těch zevnitřních. Tam  bude pláč a skřípění zubů. Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených."(Mat.22,13-14).

Je vhodné pro úplnost tohoto zamyšlení nad povolaností národa uvést ještě znovu alespoň závěrečnou část ze zvěsti z l8.dubna 1937:

"A byl to zase tak pečlivě připravovaný národ, který Božímu Vyslanci podal číši plnou rmutu a utrpení. Nepochopením, zlobou a nenávistí ztrpčili jeho cestu až k zoufalství. I tento povolaný národ selhal. Sám sebe vymazal z věčné knihy života a jde vstříc svému osudu. VŮLE BOŽÍ TAK ROZHODLA. Všechna milost  a ochrana, všechno požehnání a pomoc Božích pomocníků bude odejmuta velkému národu, který zradil své poslání a dána jinému, malému národu. NÁRODU, KTERÝ VĚREN SVÉ TRADICI VŽDYCKY STÁT PŘI PRAVDĚ BOŽÍ, pilně a věrně přijímá Slovo Pravdy, snaží se podle něho žít a TÍM SE URYCHLENĚ  PŘIPRAVUJE stát se vyvoleným národem služebníků Božích, kteří budou učit všechny národy nové moudrosti ve Světle Pravdy. ŠŤASTNÝ  NÁROD ! A pak se modlil Pán ZA SVŮJ NOVÝ POVOLANÝ NÁROD. Prosil svého Všemohoucího Otce, aby vylil svou Sílu a své Požehnání na malý národ Jeho věrných, aby rozmnožil jeho možnosti a schopnosti k velikému poslání, K BUDOVÁNÍ KRÁLOVSTVÍ OTCOVA."

Je dobře číst tato slova správně: "k budování království Otcova". Ale tomu musí předcházet veliká očista! Důležité také je, aby pozorný čtenář Abdrushinových odpovědí na otázky z roku 1927 poznal, že povolání v roce 1937 nebylo vysloveno bez předchozího varování povolaného národa německého a to již o 10 let dříve v odpovědi na otázku, kdo je Krišnamurti? V odpovědi zde , čteme: "Čím dále bude pokračovati přicházející bída, tím častěji bude zaznívat volání po Synu Člověka, po jediném pomocníku v nouzi. Vždy mocněji bude se probouzeti touha po Něm, až konečně v nejvyšším zoufalství pozná Ho umírající Německo a obdrží Jeho pomoc. NESTANE-LI SE TAK, zůstane jen zánik a jiní povolaní vzniknou na místě těch, kdo zklamali, takže VEDENÍ KE VZESTUPU  LIDSTVA  NAKONEC  MŮŽE PŘIPADNOUTI  JINÉMU  NÁRODU,  KTERÝ  HO  JAKO  VŮDCE  ZAVOLÁ ! Neboť jen na Něm závisí úspěch, ne však na lidech, poněvadž jejich úloha a jejich povolání jest pouze v poznání tohoto Vůdce. A k tomu jsou schopnosti německého ducha nejpřiměřenější."

Tato varující slova jsou tak závažná, že stále přicházejícím novým generacím a čtenářům Poselství Grálu je správné povědět, co ještě následovalo a co bylo nám tehdejšími pamětníky zachováno. Především sami Čechové byli rozrušeni touto událostí tak, že učednice Dr. Bezděková napsala ihned po slavnostní pobožnosti v Praze Pánovi dopis, jak tato zvěst mezi čtenáři zapůsobila. Již 22.dubna 1937 jí Pán odpověděl:

"Mnohokrát děkuji za Váš dopis, který mě jako vždy potěšil. Píšete, že l8.dubna spočívala nad onou hodinou hluboká vážnost.Mezitím jste jistě slyšeli od pana Kováře, jaký byl její význam. Bylo to tedy u Vás správně procítěno. To, že má nyní vašemu národu povstat nejvyšší blaho, tak, jak by se mu o tom nikdy ani nesnilo, Vás, stejně jako pana Valíka, zřejmě rozechvělo. Velká zodpovědnost klade se tím také na všechny. PŘECE VŠAK MÁM K VAŠIM TAKOVOU DŮVĚRU, ŽE VĚŘÍM VE SPLNĚNÍ ! Přirozeně přitom neodpadne také nutné vytříbení.Toto se dokonce tímto obratem urychluje. Počítejte s tím a proto neselžete a buďte silni ! Dnes ještě nejste s to pochopit, jakou nezměrnou velikost přinesl l8.duben vašemu národu, jaká BOŽÍ MILOST TAK VAŠIMI PROUDÍ. Modlete se, aby tím lidští duchové procitli a stali se opravdovými lidmi Božími. Potom, ano, potom bude vaše země nejpožehnanější mezi všemi.

Přeji Vám všem to nejlepší a mnohokrát Vás zdravím!  Abdrushin."

Přes toto potvrzení, zpochybňují někteří - tak už to mezi lidmi bývá - tato Pánova slova tím, že slyšeli, že si Pán nepřál jejich zveřejnění a že tedy vlastně neplatí. Skutečnost je taková, že po zveřejnění přednášky z l8.dubna 1937 v Hlasu č.6/1937, napsal Pán učedníku Josefu Kovářovi tři dopisy (vedle mnoha ostatních z celé doby jejich spolupráce), a to 8.a17.7. a pak 15.10.1937, ve kterých - vedle jiných důvěrných sdělení - zmínil se i o zveřejnění Jeho promluvy o našem národu. Pokusme se porozumět, že pochopení všech dějů v té době vyžaduje vysokou zralost lidských duchů. Ale ta u všech nebyla a možná není ani dnes. Proto to byla ze strany Pánovy především opatrnost, jak z těchto dopisů vyznívá.

V dopisu z 8.7.1937 píše Pán:

"...I kdybyste byl ten článek nedal do Hlasu, nýbrž jednotlivě rozeslal, bylo by to špatné, neboť MOJE ŘEČ  BYLA  ŽIVOUCÍM  SPLŇOVÁNÍM, nikoliv zprávou pro lidi! Nic z toho nesmělo být oznámeno. ŽIVOUCÍ SLOVO SE  VYPLNÍ  TAK  JAK  TAK a když se o tom mluví, může to spíš škodit a překážet, místo prospívat..."

Z dopisu z 17.7.1937:

"...Článkem v Hlasu jste Poselství neohrozil, snad ale bych mohl já osobně v případě cesty mít ve Vaší zemi mrzutosti, způsobené těmi, kteří chtějí celou záležitost, tedy mou řeč, úmyslně špatně vykládat - a také toho se musím vyvarovat..."

A konečně z dopisu z 15.10.1937:

"Milý pane Kováři! Obdržel jsem Váš dopis, z něhož jsem se mohl těšit. Vám se nyní v prožívání vede ne jinak než se mně samému již často vedlo, jen jsem musel prožívat věci ještě mnohem více plné žalu.Také to přejde. Slečně dr. Bezděkové jsem svého času napsal jen důvod, proč jsem nechtěl přijet koncem září do ČSR, jak to bylo zamýšleno. Vy víte, že to byl jeden článek v Hlasu, který mne přinutil k tomu nepodniknout tuto cestu, která by mi byla jinak velkou radostí...Byla to opatrnost, dále nic. Nyní vyjde stále zřetelněji najevo, že každý lidský duch přes nejlepší chtění a také přes velkou věrnost se stále pokouší jít svými vlastními cestami. To všechno se musí ukázat, aby se to mohlo navzájem obrousit, aby se z těchto dějů mohly stát jednotné práce. Lidský duch není bohužel tak zralý, aby ještě mohl dosáhnout tohoto cíle sám ze sebe. Nezoufejte tedy, všechno se vyjasní a myslete na to, že se mně samému velmi často vedlo ještě mnohem tíživěji a musel jsem to také snést, abych na tom poznal lidi a jejich slabosti...S nejlepšími pozdravy   Abdrushin"

(Pan Josef Kovář ml. mně umožnil prostudovat si uvedené dopisy, které také v srpnu 1989, tedy v době, kdy se událost z 18.4.1937 zapírala, poskytl slečně Irmingard a panu Vollmannovi, kteří je neznali.)

Čtenář tedy, při pozorném vnímání, cítí velikost živoucího splňování, které se vyplní TAK  JAK  TAK. Tedy nic zde není o neplatnosti, jak se neznalí snaží vykládat, ale o splňování!

Ale čas utkal brzy další významnou událost. Dne 9.září téhož roku na společné večeři Čechů s Trigonem v restauraci Vomperhof ve Vompu po zazpívání hymny a Dvořákova Larga "Veliký tvůrce náš" řekla Paní Maria: "Národ, jenž takto zdraví svého Pána jako Krále hlasy lásky, údery srdce, díkem duše, jest povolán, aby se stal prvním národem na zemi, jenž jde v čele všech těch, kteří mají sloužit Pánu a Králi Imanueli. Amen."

Měly by tedy padnout neplodné úvahy a dohady o Svatém dění, které začalo při Pánových narozeninách l8.dubna roku 1937. Nyní bude jistě prospěšné, abychom si ujasnili nejdříve aspoň částečně, jak je podmiňováno naplnění povolání ve Velkém vydání Poselství, tedy v původním Poselství z doby života Pánova, podle přednášky "Povolaní":

"...Zaslíbení a proroctví mluví však o vyvoleném národě ! Může zde vůbec jít o německý národ jak se jeví dnes ? Ukazuje se jako vyvolený ? Mohu si uspořiti odpověď.

Býti povolaný je věc zcela jiná. Již Kristus říkal varovně: "Mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených! "To znamená, že z povolaných dojde jich jen málo ke skutečnosti splnění, protože POVOLANÝ  MUSÍ TOTO  SPLNĚNÍ  PŘIVODITI  SÁM železným úsilím, neobvyklou činností a pracovitostí. A jako jest tomu u jednotlivců, tak jest tomu i u národů. BÝTI  POVOLANÝM  ZNAMENÁ  MÍTI  V  SOBĚ POUZE  SCHOPNOST  KE  SPLNĚNÍ ! Neznamená to však, že by toto splnění spadlo povolanému do klína. TEPRVE  TEHDY,  KDYŽ  POVOLANÝ, TEDY  USCHOPNĚNÝ  NAPNE  VŠECHNY  SVÉ SCHOPNOSTI  NEZKRÁCENĚ,  KDYŽ  JICH  POUŽÍVÁ  V  ŽELEZNÉ,  NEOCHVĚJNÉ  PÍLI,  V TVRDÉM  ÚSILÍ  A  TUHÉM  ZÁPASE,  PAK  VYCHÁZÍ  MU  VSTŘÍC  NEOBYČEJNÝM ZPŮSOBEM  POMOC  SHŮRY  A  VEDE  HO  K  VÍTĚZSTVÍ.  TEDY  KE  SPLNĚNÍ  JEHO POVOLÁNÍ. Avšak ani tomu nesmí se rozuměti špatně. Neboť vyjíti vstříc se strany nadpozemské a silná pomoc nesmí se chápati obrazně. Síla ke konečnému vítězství jest vždy pohotově. POVOLANÝ  MUSÍ VŠAK  SVÝM  ÚSILÍM  A  SVOU  DOVEDNOSTÍ  JEMU  PROPŮJČENOU  PROPRACOVATI  SE TAK  DALEKO  KUPŘEDU,  ŽE  NARAZÍ  NA  TUTO  SÍLU  A  TATO  SE  PAK  S  NÍM  SPOJÍ.

Tedy zcela jinak, než jak si mnozí povolaní často myslí. BÝTI  POVOLANÝM  ZAVAZUJE! Povolanému vtiskuje se do rukou meč k boji v jeho schopnosti. Vládnouti tímto mečem a vésti ho k ráně musí vždy sám! Neprosněte tedy dobu, ve které jste již určeni vykonati něco velikého a která vás nutně povede k vítězství, jakmile se hnete ! I pro to může nastati "pozdě"! Tím jest pozdější vítězství desateronásobně, ba stonásobně ztíženo."

Toto všechno spolu s Pánovými slovy z citovaného dopisu "Přece však mám k vašim takovou důvěru, že věřím ve splnění vede nás k údivu nad lehkovážnými slovy některých o nesplnění. A nutí nás jistě k zamyšlení, vystupují před námi i staleté děje, formující národ k času naplnění...ale to nelze ani při kratičkém zamyšlení vložit do jedné věty. Bude-li to národ jednou potřebovat, pak jistě pronikne z Vůle Boží volání k uchu vědoucího a on poví národu, jak nitky všech událostí byly tkány Všemoudrostí a Prozřetelností Boží až k času povolání. Než se tak jednou stane, nech se vést, čtenáři, po cestičkách následného zamyšlení, co národu bylo vloženo do jeho kroniky, psané brkem z bělostného křídla anděla Božího k poučení, k napomenutí a nyní i k zamyšlení nad úkolem, vloženým na národ, duchovní národ, v důvěře našeho Pána:

 

 

l.

V úvodu bude jistě vhodné se zamyslet i nad státními symboly,které vždy promlouvají k lidu každé země tajemstvím věčnosti, odkud se utkává každému národu jeho duchovní poslání pro krásu národů a tak můžeme i my zde začít a odvíjet naše zamyšlení:

VLAJKA :

O ní napsal kdysi učedník Josef Kovář mimo jiné toto: "Sloup barvy rudé se ztrácí ve výšinách a značí nám plamen lásky, jímž mužové hoří pro Pravdu. K němu se pojí stejně vzhůru letící sloup barvy bílé. To ženy naše jsou. Jejich duše jsou čisté a bílé a cesta jasná jako bílý den. Jejich touha jest čistota. Oba sloupy jsou spojeny vznešenou nejvyšší symbolikou - blankytně modrý trigon, značící trojici - tělem učiněnou Božskou Spravedlnost, Lásku a Čistotu,přijal v sebe sloup naší statečné Lásky i vroucí touhy po Čistotě.Chybí mi slova pro vyjádření tak prostého a přece ohromujícího děje."

LEV A ORLICE :

Jsou to symboly dvou okřídlených Božských zvířat ve čtverci záření. V tomto čtverci vědoucích zvířat jsou soustředěna všechna  záření, jichž je stvořením třeba, aby se utvářela a přijímala formy. Mnozí známe následující vyjádření pana L.Siffrida: "Protože Bůh tento národ miloval, Lva jako symbol Síly do znaku mu daroval a pod tímto zvířetem vtisknuta byla slova PRAVDA  VÍTĚZÍ ! Jest nutno tomuto národu připomenout, aby přijal do svého znaku další  tři symboly Božských zvířat: ostražitost ORLOVU, tvrdost BÝKOVU, lásku a duchovnost SKOPCOVU! Až všechny tyto symboly Božských vlastností pojmeme ve své lůno lidskosti, teprve zavládne nad tímto národem svoboda a osvícení Boží milosti!"

HYMNA :

KDE DOMOV MŮJ,KDE DOMOV MŮJ...?

Tato píseň zazněla po prvé 2l.prosince 1834 z jeviště pražského Stavovského divadla v premiéře české hry "Fidlovačka" od J.K.Tyla. Píseň hlásá nejen myšlenku lásky k vlasti, ke krásné české zemi, ale mnohým duchovně vědoucím připomíná domov ve světlých výšinách, kde je ten pravý ráj na pohled. Píseň byla až do roku 1860 zakázána, protože probouzela lásku k zemi a byla každému Čechu nejen líbeznou, ale i dojemnou a oživovala touhu po vytvořeni ráje na zemi. Píseň komponoval František Škroup nedlouho před premiérou a v té době složil také Samo Tomášik, dlící tehdy v Praze, známou píseň "Hej Slováci! "Za 1. světové války zpívala se píseň "Kde domov můj" i na bojištích a po vyhlášení samostatnosti 28.října 1918 stala se státní hymnou spolu se slovenskou písní "Nad Tatrou sa blýska", jejíž text složil v roce 1844 slovenský básník Janko Matúška, který byl žákem Ludovíta Štúra.

2.

Píseň jako modlitba k Bohu. HOSPODINE, POMILUJ NY !

Vznikla po zániku Velké Moravy a je připisována svatému Vojtěchovi a první zmínka o ní je v Kosmově kronice z roku 1055. Byla u velké obecné vážnosti a hojně se používala při volbě a nastolení knížat, korunovaci, nastolení biskupů i jako válečná píseň na Moravském poli roku 1278 a vítání krále. Karel IV. nařizoval v korunovačním řádu, aby slavnostní obřad byl vždy zakončen touto písní. Dával ji zpívat i Mistr Jan Hus při svých kázáních, protože se obracela v důvěře k Bohu:

Hospodine, pomiluj ny!

Jezukriste, pomiluj ny!

Ty, spase všeho mira,

spasiž ny i uslyšiž,

Hospodine, hlasy našě!

Daj nám všem, Hospodine,

žizn a mír v zemi!

Krleš!Krleš!Krleš! (Smiluj se!)

 

 

SVATÝ VÁCLAVE

Je druhou nejstarší duchovní písní, vzniklou ve 12-13 století a stala se velmi oblíbenou, protože se obracela k našemu světci, usmrcenému v roce 935 jako k moudrému a mocnému přímluvci u Boha a Svatého Ducha a současně i jako k vítěznému pomocníku v bojích s nepřáteli. V takových chvílích se objevoval zázračně nad českými šiky a dodnes dlí v pověstech se svými rytíři v Blaníku, aby pomohl, až bude národu nejhůře. Píseň se zpívala za M.J.Husa i v Betlémské kapli a jejím zpěvem zdravil lid Jiřího z Poděbrad při jeho zvolení za českého krále. Roku 1408 schválila synoda zpívání této písně v kostelech. Náš lid v této písni hledal oporu i za 2.světové války a proto ji zpíval snad ve všech kostelech po každé bohoslužbě.

Svatý Václave,

vévodo české země,

kníže náš,

pros za nás Boha,

Svatého Ducha,

Kyrie elejson!

Ty jsi dědic české země,

rozpomeň se na své plémě,

nedej zahynouti

nám ni budoucím,

Svatý Václave,

Kyrie elejson!

 

 

KDOŽ JSTE BOŽÍ BOJOVNÍCI

Tato slavná táborská píseň se stala symbolem celého husitského hnutí. Byla to píseň bojová, zpívaná před bojem i přímo v boji, dokonce ještě v l6.století i proti Turkům. Skladatel není znám. Podle pověsti měl být autorem sám Jan Žižka, protože ji dopisem poslal l1.září 1422 domažlickým. Sám Bedřich Smetana napsal o této písni: "Na podkladě této melodie (tohoto husitského principu) se vyvine vzkříšení národa českého, budoucí štěstí a sláva, kterým vítězným hymnusem v podobě pochodu skončí skladba a tak celá řada symf. básní Vlast'."

A tato píseň zazněla i z české skupiny na Svaté Hoře u příležitosti 80. narozenin Slečny Irmingard, které byla také předána v německém překladu.

Kdož jste Boží bojovníci

a zákona jeho,

proste od Boha pomoci

a doufejte v Něho,

že konečně s Ním vždycky zvítězíte!

Kristus vám za škody stojí,

stokrát víc slibuje,

jestli kdo proň život složí,

věčný míti bude.

Blaze každému, kdo na pravdě sejde!

Tent' Pán velí se nebáti

záhubců tělesných,

velí i život složiti

pro lásku bližních svých.

 

Nepřátel se nelekejte,

na množství nehleďte,

Pána svého v srdci mějte,

proň a s Ním bojujte

a před nepřáteli neutíkejte!

 

Proto je, přátelé,čas zde doufat v Něho, že konečně s Ním vždycky zvítězíme!

 

 

 

VELIKÝ TVŮRCE NÁŠ

Koho by neuchvátily velebné tóny Larga od Antonína Dvořáka, koho by nevynesly vysoko k výšinám v nejhlubší pokoře a díku za dar života v doteku Všelásky Boží? Vždyť nejednou zazněly tóny této obdivuhodné modlitby i na Svaté Hoře:

Veliký Tvůrce náš, shlédni z výšin svých,

na věrné dítky své, srdcí oddaných.

Okem svým obzíráš moře široké,

slunce své vysíláš v dráhy vysoké.

Láskou Tvou vesmír jest, žije zachován,

Láska Tvá září k nám od nebeských bran.

 

 

3.

PRAVDA PÁNĚ VÍTĚZÍ !

Touha po žití v Pravdě Boží se prolíná životem českého lidu od časů Mistra Jana Husa přes všechny věky až dodnes. Položil základy k tomuto vztahu k Pravdě v pevném pořadí živoucího zákona:

 

HLEDEJ PRAVDU - každý ji hledej a když ji nalezneš, pak

SLYŠ PRAVDU - pozorně jí naslouchej a poznáš-li ji, pak

UČ SE PRAVDĚ - a snaž se poznat její velikost a když se jí naučíš, pak

MILUJ PRAVDU - protože Pravda a Láska jsou nerozdělitelné a když ji poznáš, pak

PRAV PRAVDU - všem, kdo ji hledají a je-li to nutné vystoupit proti nepřátelům Pravdy,pak

BRAŇ PRAVDU - a nikdy od ní neupusť pro něco jiného, ale

DRŽ PRAVDU - pevně ve svém srdci a bude-li to nutné pro svědectví Světla a z Vůle Boží, pak

BRAŇ TUTO PRAVDU Až DO SMRTI !

 

A tento zákon Pravdy přijali husité za svůj zákon a toto heslo měli vyšito na svých praporech. Dokonce když jeli na sbor do Basileje v prosinci 1432, rozvinul Matěj Louda z Chlumčan na svém voze již před Norimberkem táborskou korouhev s nápisem: "Veritas omnia vincit" - Pravda vítězí nade vším! A toto heslo je vyšito i na mnoha válečných praporech z obou světových válek a vlaje i na presidentské vlajce na Hradě českých králů.

Pravda byla i osobním heslem . Františka Palackého: "Svoji k svému a vždy dle Pravdy."

Zajímavě hovořil o Pravdě ve vztahu k moravské zemi pan Wenng v roce 1936: "Morava neříká svým obyvatelům o nic méně, nežli "Ústa Pravdy, která zvěstují Boží Lásku". Takový je význam slova Morava. A je to tak, jakoby obyvatelé této země čekali od času, kdy tato země obdržela toto jméno, na dobu, kdy k ní ústa promluví, od dob, kdy byla zjevena podstata země a jejích obyvatel v tomto slově. Duše, které přijdou k životu na této zemi,usilují k Pravdě a Lásce."

 

4.

Nyní však k zamyšlení nad povolaností:

Národ izraelský se mohl stát vyvoleným až pod těžkou knutou Egypťanů, naučil se bědami a silnou touhou po osvobození nahlížet do sebe samých i do duší svých utlačovatelů a jejich oko se naučilo hleděti bystřeji. A jejich modlitby, proniknuté bolestí, stoupaly mnohem vroucněji vzhůru. A  JEJICH  DUŠE SPĚCHALY  DUCHOVNĚ  PŘEDE  VŠEMI  JINÝMI  A  NÁROD  PŘEDCHÁZEL  TAK  DUCHOVNĚ  VŠEM  OSTATNÍM.  (Otče, odpust jim, neb nevědí co činí.) A když se snesla z výšin pomoc v příchodu Syna Světla, knížete Abdrushina a také Mojžíše, vykročili Izraelité na pout' pouští, která trvala 42 let. Na té poušti se učili podřizovat se vedení Hospodinovu v oblaku temném ve dne a světlém v noci, učili se důvěřovat ve Všemohoucnost Boží v téměř nepochopitelných pomocích ve všech životních potřebách, v bojích a také i v zákonech Božích, uložených do Desatera, které se stalo pomocí pro celý svět a celou věčnost.

 

5.

A ČESKÝ NÁROD ?

Sotva bylo vysloveno jeho povolání, dopadly na národ také bědy, dokonce od dřívějšího povolaného národa německého. Slovensko bylo odtrženo, země obnažena ztrátou pohraničí a pak následovaly známé bolestné události, které stály i mnoho lidských obětí. A tak, jako Izraelité se rozpomenuli v zoufalství na Hospodina, tak i mnozí v českém národě se rozpomenuli na knížete Václava, aby nedal zahynouti nám, ni budoucím. Při čtení knížečky „ Svědectví “, vydané v roce 1991 v Praze k 50.výročí úmrtí Abdrushinova, si nejeden uvědomí, že národ se skutečně v důvěře obracel k Duchu Svatému, k Parsifalovi v Hradu Grálu. Čteme zde, že když Pán dostal od pana Nedomanského dukát se sv.Václavem, řekl prý: "To není Václav, kdo je ochráncem vaší země, ale Parsifal."

Tedy lze se domnívat, že jak Izrael, tak i Čechové plnili aspoň částečně první část, která je součástí povolání?

 

6.

Když odpadla od našeho národa "pěst" bývalého povolaného národa, vyšli jsme téměř ihned, jako kdysi Izraelité, na poušť, na duchovní poušť, a putovali po ní skoro stejnou dobu jako oni, s obdobnými prožitími. Včetně toho , o němž se zmiňoval Pán Ježíš Markovi v knize Život Ježíšův na zemi: "Tak všichni národové podlehnou umírání ve dnech soudu, mimo jediný, o němž se ještě dosud nic neví. A před koncem síla Světla je vytrhne ještě jednou na krátko k moci a uplatnění. Všichni tito umírající se spojí a spojenými silami pozvednou se proti jedinému, ještě neopotřebovanému mladému národu, aby jej zničili." Jak se nezamyslet nad naším srpnem 1968, nad naším přepadením ze všech stran?

 

7.

Jenže na poušť se nechodí budovat, ale především prožitím najít svůj vztah k Bohu a tím si ujasnit i svůj úkol. Naučit se odolávat Luciferovu pokušení (jak tomu bylo i u Ježíše), učit se pokoře a také důvěře v Boha, i potřebné nezištnosti, jak to vyžaduje služba Bohu, jakožto základ veškeré činnosti, jako základní podmínka bytí vůbec (Propast vlastních přání}.Jak nádherně do této úvahy zapadá i prožití Siddharty Buddhy. Pokusme se jeho prožití převzít do našeho uvažování, jen místo oslovení "Siddharto" použijme oslovení "povolaný národe": "Pán všech světů, který tě dal vésti a připraviti, volá tě do svých služeb! Povolaný národe, chceš mu zasvětiti svůj život ? Chceš býti jeho služebníkem, věrným a spolehlivým, připraveným v každou hodinu? Povolaný národe, Pán všech světů očekává od tebe něco velikého! Vynalož všechny síly, abys to splnil ! Na tvé cestě ti hrozí, povolaný národe,jediné veliké nebezpečí: že se v blahobytu staneš nedbalým. Nyní, povolaný národe, znáš toto nebezpečí, proto se mu vyhni!"

Takže ta duchovní poušť, kterou jsme směli prožívat asi 42 let, podobně jako Izraelité, nás nutila k nelehkému prožívání a měla nutit k poznávání Boha, k učení se jeho zákonům...Našli jsme v té poušti poučení pro svou nynější a budoucí práci ? Využili jsme oné darované doby k práci na sobě, anebo k nečinnosti ?

 

8.

Mistr Jan Hus vytýčil svému národu program žití v Pravdě, jak jsem uvedl pod bodem 3. A tato Pravda vstoupila do tohoto národa Poselstvím Grálu - Ve světle Pravdy - v jeho řeči již v roce 1931, tedy téměř ve stejný čas jako v němčině do národa německého. A aby se kruh svatého dění uzavřel, přišel dokončit své poslání i M.J.Hus, tentokrát jako farář Československé církve husitské. Byl v roce 1937 povolán opět ke službě jako učedník, k šíření Slova jako kněz a to svým dávným jménem Johannes Hus. Působil až do konce života, do svých sedmdesáti let, ve Zlíně a věrně plnil úkol šíření Pravdy. Jak podivuhodně zní nám i dnes slova M.J.Husa, která varovně, poučně a povzbudivě pronesl měsíc před upálením, 10.6.1415, k věrným Čechům:

"Mistr Jan Hus, v naději sluha Boží, všem věrným Čechům, jenž Pána Boha milují a budou milovati, žádost svou vzkazuji, aby Pán Bůh dal jim v své milosti přebývati i skonati a v radosti nebeské na věky přebývati - Amen. Psal jsem list tento vám v žaláři v okovech, čekaje nazítří na smrt odsouzení, maje plnou naději v Bohu, abych pravdy Boží neustupoval a bludů, které jsou mně křiví svědkové svědčili, abych se neodpřisáhl. Také prosím, abyste se milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a Pravdy každému přáli!"

Jeho poslední slova v poslední den před upálením jsou naším napomenutím: "A všech prosím, abyste byli ustavičně v Boží Pravdě!"

 

9.

Touha vybudovat království Boží zde na zemi již před téměř 600 lety vedla přirozeně k hledání cest a způsobu zvaném "hádáni na Táboře, v Praze a jinde, protože nevěděli, jak začít to království Boží budovat. Ale my víme, či měli bychom vědět, protože máme Slovo Pravdy v rukou. Proto přišel dokončit M.J.Hus, proto jsme přišli i my. Víme jak? Myslíme na to?

 

10.

Tenkrát po smrti M.J.Husa nutila touha po pravdě scházet se "na horách" a to od dubna 1419 nejdříve na Březovém nebo Holém vrchu u města Bechyně, který pojmenovali biblickým jménem Tábor. Tam se později, 22.7.1419, sešlo přes 42 000 osob a zde byli si všichni bratrem a sestrou bez rozdílu stavu a tím počala slavnost ducha i srdce jímající. Bylo kázáno na určitých místech, mužům zvlášť, ženám zvlášť a dětem zvlášť. A přesto, že měli doma kostely a kněží, došlo 17.9.1419 k dalšímu setkání na Bzí hoře a zde bylo vydáno provolání ke všem věrným Čechům, že lid se schází k jednotě Božské o svobodu zákona Božího, spasitelný prospěch a počestné dobré všeho království, aby úrazové, zjevná pohoršení a rozdílové byli staveni a kaženi s pomocí Pána Boha. A zde, na Bzí hoře, je v závěru provolání poutníků téměř volání touhy v mnohých z nás dnes: "A proto vás, nejmilejší, žádáme a prosíme pro Pána Boha a pro naše spasení, abyste se s námi se všemi svorně sešli a sebrali na den sv.Jeronýma u Křížků,...abychom utvořili Božskou jednotu za svobodu Božího zákona a za prospěch a počestné dobré všeho království."

Proto již za 14 dní nato, dne 30.9.1419 dochází k velké všeobecné hromadě Bratří na výšinách

"u Křížkův" k Benešovu a zde se již volalo od kněží o sjednání průchodu slovu Božímu, napomínali národ, aby se milovali mezi sebou a pomáhali sobě vespolek i aby zmužile stáli při poznané Pravdě, nenáviděli lsti a úskoků Antikristových. A kněz Koranda vyzval Bratří, aby od této chvíle nechodili více s holemi, ale se zbraní!

 

 

11.

A tento čas volání Korandova do lidu českého jakoby se naplňoval po 570 letech Slovem Syna Člověka. Každý čtenář Poselství Grálu je si vědom, že přijetím Kříže Grálu přijal i meč čistých myšlenek a kopí dobrého chtění. Tedy jsme dokonale vyzbrojení Boží bojovníci pro vítězství Pravdy. Proto by mělo být voláno "do zbraně ! " a od této chvíle nositi zbraně přijaté ze Světla a jimi razit cestu Pravdě Boží. Uvědomit si také, že bratří z měst a vesnic vedla do shromáždění "na horách" touha po Pravdě i touha, připravit se při "skonání věků" ke společné práci na budování Království Božího.

 

12.

A když bylo nutné u husitů sáhnout po zbrani (my nyní po zbraních ducha), bylo přísně Janem Žižkou žádáno: "Teď se musíme a budeme bíti pro Boží při ! A hádání a sporů zanecháte. Kažte lidu vy všichni, jak nastává protivenství od Antikrista a zhoubců české země. Vyvolejte na kázáních, volejte trhem a po vsích, ať každý, kdo může pro starost a mladost, ať každý je vzhůru na každou hodinu. Ať mají zbraň připravenu, všichni pro vysvobození Pravdy Boží a našeho jazyka. V tom buďte jedné mysli. Ostatní, až bude nepřítel nás všech zhuben."

 

13.

A když se boj za Pravdu Boží rozhořel, usilovali Boží bojovníci husitskými manifesty, vysílanými i za hranice země králi Zikmundovi, do vojska míšeňského, markraběte Fridricha I. bojovného, do Benátek, Husitský manifest světu, Manifest českého národa všemu křesťanstvu, Bratrský list všem vůbec a j. Jimi volali Boží bojovníci ke všem v míru i za spanilých jízd v Německu, Polsku i ku králi Zikmundovi v Bratislavě: "Kdyby totiž milovali křesťanskou víru poctivě a zbožně, sami by vzali knihy svatého Písma a přišli by k nám a zápasili s námi zbraněmi ducha, jež jsou SLOVO BOŽÍ. A právě to by byla naše veliká touha po dlouhé časy, jejíž splnění, budiž žalováno Bohu všemohoucímu, nemohli jsme dosud nikdy dosáhnout. Přáli bychom si opravdu, aby již mezi námi a vámi přestala ona plenění a zabíjení a prolévání krve a aby byla utvrzena svatá a Božská jednota.

Pakli však lidé v této věci nechtějí jinak, než zpupně proti nám bojovat, tu si chceme vzít na pomoc Boha a jeho Pravdu a chceme ji hájit a chránit až k smrti!"

 

14.

A není bez zajímavosti, že tomuto času setkávání Čechů a Moravanů "na horách" se říkalo "doba předjitřní". Není snad tato doba, ve které Bůh zastřel svoji tvář a přenechal zemi vládě tmy, také takovou dobou předjitřní ? V přednášce "Jitro vzkříšení" čteme: "Na jemnohmotném nebi září již červánky na znamení, že tento den se blíží. Je již málo času do hodiny, jenž vás musí najít vyzbrojeny!" Je tedy zákonité, že do této doby má zde Bůh ty, kteří slibovali, že budou sloužit Jemu ve všech proměnách svého bytí, jak to stvrzují i denně v modlitbě "Jen tobě náležím Pane!" Je tedy skutečností, že se jedná o novou smlouvu mezi Bohem a těmi, kteří nesou Jeho znamení na svých čelech a přihlásili se k práci. Je dobré si to vrýt do své duše. Bůh je tímto aktem smlouvy odběratel a my jsme dodavatelé díla na novém království Božím, na budování chrámů a oltářů, ale v nás samotných, jak je zdůrazněno v přednášce "Co dělí dnes tak mnoho lidí od Světla?": "Ve vašem nitru stojí oltář, který má sloužit k uctívání vašeho Boha.Tímto oltářem jest vaše schopnost cítění. Je-li tato schopnost cítění čistá, máte spojení s duchovním a tím i s rájem! Pak můžete plně procítiti blízkost svého Boha, stejným způsobem, jako ji trvale prožívají v ráji věční praduchovní, se kterými jste v takových chvílích těsně spojeni." Lze si představit naším lidským způsobem, že Bůh tedy sleduje termíny, kvalitu díla a zda je práce vykonávána v modlitbě, radosti, ve zpěvu nebo v nechuti, zlosti, kritice, tedy zda je při této práci na " vinici Páně " prožita a naplněna každá minuta a vteřina, jak je tomu v celém Božím stvoření, zda si tedy Boží bojovníci uvědomují, že ve své jiskře ducha nesou také Vůli Boží, a ta přece pracuje neúnavně, bezchybně...a tak jako Vůle Boží je ihned činem, tak i chtění našeho ducha ihned vytváří stejně dobrodějné bytosti jako démony.

Myslíme na to a víme,co to znamená?

15.

K zamyšlení nutí i známé lidové rčení "do třetice všeho dobrého"! Pomysleme zde na věštce Nesometa (přednáška A vyplnilo se...! z původního Poselství). Zklamal a byla mu dána po druhé příležitost k odčinění jako králi Kašparovi. Opět zklamal a čteme, že mu byla dána poslední možnost!

Ale byly i dva povolané národy a zklamaly a náš tedy vstupuje do té poslední " třetice všeho dobrého ". Snad si umí každý představit, že pro konečné splnění budou asi vybráni ti nejlepší a nejvěrnější, kteří mají důvěru Otce, že se tentokráte již tito nedají zlákat světem, ale v pevném odhodlání ví, že na nich spočívá způsob vítězství tohoto Světla nebo jejich pád. Proto jsou tedy zde, mnozí jistě i ve splněni své vlastní prosby, aby dokázali, že ti dávní Boží bojovníci, zocelení boji za Boží Pravdu " konečné S  NÍM vždycky zvítězí!"

I na to je nutné nyní myslet a správně se rozhodnout!

 

16.

Přišli jsme tedy, abychom i jako národ splnili a proto jsme každý vycvičen v boji s jinou zbraní, tedy pro jiný úkol, jak tomu bylo i na válečných husitských vozech. Nyní je čas přistoupit k souhře všech zbraní. Ale docílit kvalitní souhry už vyžaduje vůdce, který umí vést k vítězství. A my dnes již víme, že za vůdce musíme volat Syna Člověka, neboť jen na něm závisí úspěch!

Voláme Jej ? Nezapomněli jsme snad i na tuto povinnost ?

 

17.

Ale i ve splnění souhry jednotlivců, tedy harmonie ducha, musí vládnout pevný řád: Vojenský řád Jana Žižky z Kalicha nařizoval: " Prvé než by které věci činili a rozkázali, aby se nejprve Pánu Bohu modlili, kleknúc a padnúc před tělem Božím a před tváří Boží, aby Pán Bůh všemohúcí ráčil svou pomoc dáti, a tu svou při Svatú provésti k své Svaté chvále a k rozmnožení toho dobrého a věrným k spasení a ku pomoci..

A tak budeme-li zachovávati, činiti a plniti artykule svrchu psané a spasitelné, Pán Bůh bude s námi svou Svatou milostí a pomocí, neb to přísluší k boji Božímu tak činiti, dobře křesťansky, v lásce zřízeni,

v bázni Boží živu býti, své žádosti, potřeby a naděje v Pánu Bohu setrvale bez pochybení položiti, čekajíce od něho věčné odplaty!"

Zde můžeme vidět, jak se stávala živou píseň " Kdož jste Boží bojovníci " s tou připomínkou, že

" konečně s Ním vždycky zvítězíme". " Proto retuj druh druhého, hlediž a drž se každý šiku svého!" Toto když dokážeme, mnohé bude ulehčeno k dosažení vítězství Světla !

 

18.

Důvěra v Boží pomoc, obsažená v té obdivuhodné husitské písni, že s Ním lze vždycky zvítězit, udivuje dodnes každého, kdo zavítá na místo prvního vítězství Žižkova malého houfce, složeného ze 420 osob, včetně žen, dětí a starců s devíti vozy a dvanácti jezdci v jižních Čechách u Sudoměře. Z toho houfce lze připustit nanejvýše 150 bojeschopných, ale proti nim ze tří stran postupovalo 2 500 až 2 700 železných pánů, k boji vycvičených - a přece ta hrstka zvítězila.

Tak stojíme i my,malý houfec stoupenců Poselství a zpečetěných proti ohromné mase bezvěrců a to jen ve viditelném světě. A tím stojíme na místě těch, " od kterých bude však mnohem více   požadováno, především, že všechno ostatní postavíme až za Slovo Boží."(Obět' - z Poselství doznívá)

 

19.

V tomto vážném zamyšlení nad úkolem národa nelze přehlédnout ani slova Komenského v Kšaftu umírající matky Jednoty Bratrské z roku 1650:

"Věk jeden pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoliv země na věky trvá. To se splnilo na všech, kteříž byli před námi a plní se na všech nás, kteříž jsme nyní a plniti se bude na všech, kteříž budou po nás.

Na tebe, národe český a moravský, vlasti milá, zapomenouti také nemohu při svém již dokonalém s tebou se loučení, nýbrž k tobě se nejpředněji obracejíc, tebe pokladů svých, kteréž by mi svěřil Pán nápadníkem činím,...Věřím i já Bohu, že po přejíti vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!  A pro tu naději dědicem tebe činím všeho toho, co jsem koli po předcích byla zdědila a přes těžké a nesnadné časy přechovávala, nýbrž i v čemkoli, dobrém, skrze práci synů mých a požehnání Boží, rozhojnění jsem přijala, to všechno tobě zcela odkazuji a oddávám,zejména:

Napřed milost k PRAVDĚ  BOŽÍ čisté, kterouž nám před jinými národy prve službou Mistra Jana Husa našeho začal ukazovati Pán a kterouž on s pomocníkem svým i jinými mnohými věrnými Čechy krví svou zpečetil. Ó vlasti milá! Ujmiž se zase práva svého jako svého, když tobě milosrdenství prokáže Pán, a PRAVDĚ SVÉ  PRŮCHOD  NAVRÁTÍ  PÁN,  SLITOVNÍK  TVŮJ!  Živ buď, národe posvěcený, v Bohu, neumírej, muži tvoji ať jsou bez počtu! "

 

20.

Ó vlasti naše milá, jak podivuhodné činy Prozřetelnosti Boží nutí k zamyšlení, jak malý tento národ dostával podobně jako Izraelité své proroky, muže milující přidělený jim národ český a pracující k cíli, aby Pravda Boží zde zakotvila a vítězila. Alespoň některé sluší zde připomenouti:

-          Císař Karel IV., nar. 1316, staví hrad Karlštejn, nejen pro důstojné uložení korunovačních klenotů, ale

údajně jako pozemský obraz Hradu Grálu, v něm kapli s komůrkou pro třídenní duchovní rozjímání,

jak to prý činívali rytíři Grálu na zemi.

-          O 50 let později vstupuje významně do duchovního dění národa Mistr Jan Hus, nar.1369, hlasatel

Pravdy Boží, kterou vytýčil tomuto národu program duchovní a za tu Pravdu také zemřel v Kostnici

na hranici.

-          O 20 let později po narození M. J. Husa působí již v Čechách nový buditel, Petr Chelčický, nar.1390,

který se v opaku k husitství stavěl proti násilí, věren příkazu " nezabiješ ". K jeho myšlence se

přihlásila Jednota bratrská. Byl pro ně semenem. Pozoruhodné je, že k Chelčickému se přihlásil i L.N.

Tolstoj, jako ke svému předchůdci.

-          Za 70 let po narození Petra Chelčického se ustavila ve Lhotce u Rychnova ( 1457), na které byl

zvolen za kněze a pak vysvěcen i za prvního biskupa Jednoty rolník Matěj z Kunvaldu. Bratří dali

národu nejvzácnější drahokam - Bibli kralickou, jejíž poslední vydání z roku 1613 se používá dodnes,

zatímco první česká Bible Svatá byla vydána roku 1488, tedy za 30 let existence Jednoty. Čeští Bratři

se rozešli do celého světa, většinou nuceně po Bílé hoře a nesli sebou slovo Pravdy a vzorný život do

mnoha zemí a tím duchovně oplodnili svět.

-          Ale již za 20 let po Petru Chelčickém rodí se moudrý husitský král Jiří z Poděbrad, nar.1592, snažící

se jako první o vytvoření společenství národů. Protože ctí Pravdu Boží a staví na této Pravdě, volí ji za

své životní heslo: " Pravda Páně vítězí !"

-          Pak o 120 let po narození krále Jiříka z Poděbrad vstupuje do duchovního dění národa i světa "Učitel národů " Jan Amos Komenský, nar.1592, jako poslední biskup Jednoty bratrské, který ve svém " Kšaftu" odkazuje: " Poněvadž i nám některým z národa českého Bůh svíci rozumnosti rozsvítil, že jsme při věci této nad onyno všechny jasněji prohlédli, nestavíme ji pod kbelec, ale na svícen, aby svítila všechněm, kdo v domu vlasti jsou, a kdo miluje světlo, aby plesal v světle tom a chodil v lesku jeho. Jazykem svým píšeme, protože národu svému píšeme. Mají jiní, kdo by je probuzoval, napomínal, vzdělával, mějme i my a Bohu, který po předešlých mrákotách hněvu tak rozkošnými paprsky nám svítiti začíná, vděčně děkujeme!"

-          A o 200 let po J. A. Komenském vstupuje do národa veliký Moravan František Palacký, nar.1798, kterého si národ pro jeho velikost ducha pojmenoval dokonce " otec národa ".K jeho duchovnímu odkazu národu českému patří toto vřelé přání: " Já jen z té duše přeji a Pána Boha prosím, aby milovanému a po všechny časy nad jiné těžce zkoušenému národu našemu co nejdříve dostalo se věrného vzpamatování a utvrzení se v bytu svém..." "Nezbývá mi nic jiného než toužebné přání, aby Bůh požehnal veškerému dílu mému, aby hojně posloužilo národu k poznání sebe samého a k uvědomění se čím je a čím býti má ! “    (Napsáno na jeho pomníku v Praze.)

-          A za 50 let po narození Fr. Palackého, "otce národa", vstupuje náš poslední velký myslitel osvoboditel národa z područí cizích národů Tomáš Garigue Masaryk - lidem českým pojmenovaný "tatíček", aby vyvedl národ na základě důkladného rozboru duchovních dějin národa k úkolu duchovnímu k naplnění svatých odkazů minulosti. Je vhodné uvést z jeho prací alespoň to, co se váže na úkol povolání: " Mně otázka česká je otázkou po osudech člověčenstva, je mně otázkou svědomí. Věřím s Kollárem, že historie národů není nahodilá, nýbrž že se v ní projevuje určitý plán Prozřetelnosti a že tedy je úkolem historiků a filosofů, úkolem každého národa, ten plán světový postihovat, místo své v něm poznat a určit a podle toho poznání co možná s nejplnějším a nejjasnějším vědomím postupovat pří vší prácí, i politické. Doptáváme-li se českých dějin, dostáváme odpověď, že národ náš vstoupil do dějin světových Husem, tím že vzal na sebe úkol promyslit křesťanství a odevzdat je očištěné od nálezků lidských všem národům. Národ český svým přemýšlením a životem vypracoval nejkrásnější církev křesťanskou - Jednotu bratrskou. Čtyři století žil národ český v zápase o čisté náboženství. Dvě století byl sice potlačen a přece roku 1781 se ukázalo,že tradice husitské a bratrské žily v úkrytu. Řekneš-li, že jsi Čech, musíš vědět, co máš dělat, musíš mít kulturní program. Má-li vzdělaný a uvědomělý Čech vědět,co má dělat, musí mít nějakou představu o poslání svého národa!" Tři jeho hesla byla: "Vědění je moc! Pravdou k právu! Nic není velké, co není pravdivé!" Proto do práce! Do práce! Do práce!

 

21.

Tento úkol vytyčuje však i Poselství Grálu. Z přednášky Vánoce: "Aby byl ve velikém zmatku v celém stvoření utvořen silný most, který by udržel zemi, jsou proto mnozí z vás pro tuto dobu vtěleni nyní na zemi ve splnění své vlastní prosby. Myslete na to, že vy pomáháte udržet tuto zemi, aby nezahynula."

"Vaším čistým chtěním bude dána milionům lidí příležitost, aby mohli po jistý čas ještě uzrávat a pak přece mohli vejít do Království Božího, které bylo již pro ně ztraceno. Neberte to proto tak příliš lehce!"

"Vy vyvolení a povolaní, nyní pro vás nastává splnění vašeho slibu."  Pochopíme-li tento zákon, že můžeme pomoci milionům, pak dostačí v tomto národě opět oněch 12 apoštolů jako Božích bojovníků.

Je to třeba domyslet z hlediska pochopení Poselství Grálu!

 

22.

Pochybnosti o možnosti splnění v tomto národě musí odvát i vědomí toho, že " více než polovina všech lidí v přítomnosti nepatří vůbec na tuto zemi " (Co dělí dnes tak mnoho lidí od Světla?). " Právě v největších hrůzách doby zví konečně lidé, že Boži láska jest daleka měkkosti a slabosti, kterou si dovolili lidé jí připisovat!"

Právě tato skutečnost vyvolává někdy ty nesprávné pochybnosti o schopnosti tohoto národa v pozorování mnohých dějů, nezachvívajících se ve Vůli Boží. Ani povolaný národ není tedy prost těch, kteří byli odsouzeni již před zrozením a na tuto zem nepatří.

 

23.

Kdo by neznal svatý příslib Syna Božího podle ev. Matoušova, 18,20: "Nebo kdekoli shromáždí se dva nebo tří ve jménu mém, tot' jsem já uprostřed nich"? Čtenář Poselství Grálu (Všudypřítomnost) si jasně uvědomí, že při pokorném zabývání se SLOVEM  Syna Člověka dosáhne toho, jako by byl u něj, neboť v takovém okamžiku je s ním spojen cestou záření, které také může zrcadlit obraz Syna Člověka. "On stojí před vámi v každé době, když HO opravdově hledáte a voláte v čisté prosbě. Neboť tím vstupujete svým duchem na spojovací cestu k němu a vidíte HO nebo cítíte!"

Proto každé setkání nad SLOVEM, setkání čtenářů kdekoliv, nechť jsou navazovány cesty k Synům Božím skrze SLOVO a tím vytvářeny mosty ke Světlu. Budeme-li tak činiti, budou Synové Boží uprostřed nás a pak mohou vést i své povolané nejen k naplnění slibu sloužit Světlu, ale i k radosti Boha Otce!

 

24.

Snad nejednoho vyvedou ze vtírajících se pochybovačných myšlenek o národě a jeho úkolu i slova umírajícího Mohameda: " Můj národe slyš ! Není dobře překrucovat Pravdu, i když se tak děje za nejlepším účelem. Teprve až bude mít národ pevnou vůli a bude chtít opustit nyní nastoupenou špatnou cestu, teprve pak vyvstane mu nový kalif, který ho bude moci vésti vzhůru!"

 

25.

Varování národu zaznívá i od připravovatele cesty Lao-Tsea:

"Strašlivou je však mzda toho, kdo ví o Bohu, ale neřídí se podle Jeho pokynů, kdo je vlažný a lenivý! Bratří, neochabněte ve službě Bohu, neboť na vaší věrnosti závisí blaho celého národa. Od vás bude Bůh jednou požadovat duše těchto lidí. Hleďte, ať svou vinou neztratíte ani jediné!"

 

26.

Z Poselství:

Pozemský člověk před svým Bohem:

"Co je pak do výstavby pozemské říše, není-li ke cti Boží a nepůsobí-li ve smyslu Boží Vůle, jíž dosud vůbec neznáte a kterou jste také nechtěli poznat, neboť vaše názory jsou vám nade všechno. Sloužiti a plniti povinnost vůči svému Bohu, k tomu nemáte chuti."

Zklamání.

"Tak se mi daří při všech mých slovech. Lidé jich nepřijímají, jak já to chci. A toto vědění přináší únavu. I kdybych se chtěl rozhodnouti opakovati vždy znovu jednou již řečené, tedy by tím nakonec přece nebylo dosti vykonáno a muselo by se to státi nuceným vysvětlováním bez konce, neboť lidé vždycky najdou nějaký nevyjasněný bod pro své malé myšlení!"

Člověče jaký jsi!:

"Pro vás pak, vyvolení a povolaní, nastává poslední třídění před začátkem. Jen ten, kdo je schopen vítězně prožít toto samočinné třídění, jen ten je pak skutečně vyvolen k činu ! K výstavbě v tisícileté říši. A to vše má sám ve svých rukou!

Strachuji se o vás, neboť při tom nemohu vám jinak pomoci. Sami musíte probojovat toto poslední, při čemž bud' obstojíte nebo padnete. Procházíte nyní ohněm očisty! Všichni lidé na zemi musí to po vás prodělat!"

V zemi soumraku:

"Růžové červánky tam v dáli jest touha po království Božím, která plane ve vás. Touhu po tomto království máte v sobě. Nechte padnout všechno to, co jste z falešných názorů v pozemském životě přijali i to, co jste k nim sami přibrali! Zahoďte to všechno a pokuste se svobodně vykročit k Pravdě ! Pravdě, jakou skutečně jest ve veliké prosté přirozenosti. Pak budete připraveni, abyste dosáhli cíle své touhy!"

Kříž Svatého Grálu:

"Místo zvolili jste sami ve vašem celém dosavadním bytí a jen odtud můžete proto plni síly stoupati vzhůru, aniž byste zbloudili. Přeji vám sílu k vítězství!"

 

ZÁVĚREČNÁ SLOVA

Mohla by snad být vynechána, neboť lze doufat, že se najdou čtenáři, kteří z tohoto zamyšlení uslyší ve svém nitru volání věků, hlasy Božích bojovníků, Bratří budujících nové lidství, duchovní vůdce i buditele, klestící nám cestu staletími až k tomu l8.dubnu 1937. Mnozí snad uvidí i vážné pohledy našich učedníků, jejich kárající pohled, či uslyšíme jejich varující slovo, abychom nesestoupili z cesty, kterou oni tomuto národu připravili. Mysleme i na ty tisíce neviditelných bratří, šeptajících v našich myšlenkách a usilujících nás vést po cestách Světla a Pravdy k tomu splnění,o které jsme snad prosili před svým zrozením.

Jak to pověděl František Palacký ? "Nepovzneseme-li ducha svého a ducha národu našeho k vyšší a ušlechtilejší činnosti, nežli jest u sousedův,nejen nedobudeme si čestného místa v řadě národů, ale neubráníme konečné ani přirozeného bytu svého! Naše obrození není dovršeno! Není a nebude dovršeno, pokud na základě našeho Bratrství, nešetříce zpráchnivělých a neživých forem oficiálního a vlastně jen matrikového církevnictví, nevyspějeme k pravé zbožnosti a k pravému člověčství."

Proto musí nastoupit nyní veliká touha, po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, splnit "do třetice všeho dobrého" a nechat se vést touto touhou mezi věrné Světlu, jimž také patří naše láska podle příkazu Páně, jak se setkávali Bratří "na horách" a z těchto shromáždění Bratří aby se nesla čistá a vroucí prosba k Synu Člověka, aby byl nyní naším jediným Vůdcem:

 

Pane a Králi náš IMANUELI !

Buď nám Vůdcem a Pomocníkem!

Rozmnož naše možnosti a schopnosti

ke splnění našeho poslání,

k budování království Božího.

Tvá přísnost buď s námi,

abychom nepochybili

a sloužili Ti tak do věčnosti!

 

 

(  hlas č. 5  )