Nesprávná cesta

 

Už od Hippokrata měli všichni významní lékaři lidstva nějaký zákon a metody. Jejich zákonem byl zákon přírody a jejich metodou bylo umění tento přírodní zákon vyzkoumat, aby ho zužitkovali nemocnému lidstvu. Lidstvo by nikdy nepotřebovalo poznat nemoci, kdyby se bylo neodklonilo od zákonů stvoření a kdyby se stále více od pádu do hříchu neodchylovalo od Boha. Každý vnější děj má všude ve stvoření svůj vnitřní, tzn.: duchovní příčinu.

 

Kdyby bylo žilo lidstvo totiž v přísném respektování zákonů stvoření jen láskou k bližnímu, tak by se jeho součástí stala radost a nejbohatší pozemské požehnání. Ráj by se byl potom už dávno na zemi vyvinul tak, jak to bylo lidstvu od počátku odkázáno Bohem, Pánem. Ale od pádu do hříchu získávaly na zemi prostor všechny temné vlastnosti a znemožnily naplnění rajského stavu. Skrze nenávist přišly války, skrze lži přišel rozvrat, skrze vášně přišly nemoci, skrze odchýlení od Pravdy a od zákonů stvoření přišlo nakonec všechno neštěstí, které teď svírá celé lidstvo, jak se zdá bez záchrany. Rytmický proud života z Boha Otce byl přerušen tímto nedobrým jednáním lidstva, takže následkem musela být nemoc ve všech oblastech na této zemi.

 

Jak nyní došlo k nemoci člověka v původním smyslu?

 

Člověk má na rozdíl od zvířete mimo své duše také ještě ducha. Toto bude každému věřícímu jasné, přečte-li si v bibli 5. Mojžíšovu 12 verš 23. Tam se též poroučí: „Dávej však pozor, abys  nejedl krev; neboť krev je duše, proto nemáš s masem jíst duši!“ . . . . . .

 

Lidský duch pochází tedy od Boha od Pána a sice z Jeho Vůle, ze SVATÉHO DUCHA, který vládne za Boha Otce všem světům. S Ním je spojen skrze záření Světla, které mu vůbec teprve umožnilo putování z jeho původu až k zemi.

 

Kdyby byl zůstal lidský duch nyní čistý tak, jak vyšel v nevědomém stavu, tak by obdržel skrze prožití na zemi poznání nekonečné velikosti Boha a dokonalosti jeho zákonů a byl by se tímto stal v čistotě vědoucím lidským duchem k radosti svého Stvořitele. Skrze ‘pád do hříchu’ (pád do hříchu je příliš veliké vypěstování rozumu, předního mozku) a z pokušeních pocházejících z Lucifera, padlého archanděla se ale stal nečistý. Jeho charakter, který bych chtěl v této přednášce pro lepší pochopení pravých souvislostí pojmenovat „filtr duše“, se ušpinil, tedy zkalil a světlé paprsky věčné čistoty se už nemohly více přes tento ušpiněný filtr duše dostat na ducha v jejich původním složení. Čím špinavějším a čím ztuhlejším se nyní skrze tento povlak špíny tento filtr duše stal, tím více se stalo nakonec nemožné zasáhnout ještě ducha, takže se tento lidský duch v takových případech vyloženě zazdil, byl pohřben zaživa, přičemž už nemohl ani žádný takto tvrdý úder osudu rozbít tento silný pancéř duše. Jsou to ti lidé, o nichž Ježíš Kristus, Boží Syn, řekl: „Nechť však mrtví pohřbívají své mrtvé.“ - - - - - - - Tam, kde tento pancéř duše ukazuje ještě nějakou trhlinu a je-li ještě takto malý, tak je ještě možné spojení ze světlých výšin ke vězněnému duchu v pancíři. Tady ještě prosvítá ven slabý svit vězněného ducha, který touží po osvobození, ale není žel už z vnitřku ven a ze sebe dost silný, aby rozbil tyto tuhé zdi svého vězení duše, jenž si sám vytvořil. Zde pomůže už jen ze všeho nejtěžší osud, který Bůh Pán jednotlivým v dokonalosti svých zákonů posílá na vlas přesně odvážen na vahách, aby v mnohdy nejstrašlivějších prožitích, které Bůh Pán posílá lidskému duchu ve své věčné lásce, tedy zvenčí, aby rozbil mohutnými údery tuhý povlak duše. Klekněte na kolena, děkujíce Bohu Pánu kvůli těžkým otřesům tohoto duševního prožití za poznání a poté se napřimte, aby od nynějška osvobozeni jste konali vědomě a jasně už jen Vůli Boží, Vůli Pána. Blaze lidem, jimž ještě nastane vysvobození jako v poslední sekundě.

 

Skrze narušený filtr duše, který v nekonečné rozmanitosti v této nebo v jiné formě ukazuje zkalení nejjemnějšího závoj až nejtlustšího povlaku bahna, to nakonec dojde i k tělesnému onemocnění, protože, jak se to tak správně nazývá, duch je to, co tvoří tělo. A pokud mu není možné přes znečištění filtru duše přijímat všechny pozemským očím neviditelná záření ze světlých výšin které potřebuje, aby mohl zrát a tím splnit svůj pozemský účel, potom také není schopen, aby ze sebe zprostředkoval krvi jako nositeli ducha ty záření, které zase potřebuje krev, aby zajistila pravé složení pro výživu a pro zachování všech tělesných funkcí. Je to totéž, jak je to řečeno přeci i v 5. Mojžíšově, ‘krev nositelem ducha’.

 

Mohu znázornit jeden příklad skutečného děje u takového onemocnění: V lidové mluvě to znamená:“Ze závisti zežloutne!“ Tento tak správně pozorovaný děj se totiž děje ve skutečnosti tím, že změnou filtru duše následkem prožívané závisti nemohou již proniknout všechny barvy ze spektra paprsků na lidského ducha, nýbrž, že právě jako tady bude propouštěn jen žlutý. Následkem musí být, že tyto žluté paprsky, které jedině zasahují ducha, budou tam samotné také od něho opět odváděny přes krev do těla. Krev bude tedy v tomto případě z ducha ozařována jen žlutě. Následek z toho se musí nakonec pozorovat v samotném těle, které ovšem potom zežloutne. To je totiž potom tělesná příčina onemocnění jater. Tento orgán se nenazývá nadarmo: leb – er (játra). U tohoto právě uvedeného případu duševně způsobené žloutenky to musí vést pozvolna k procesu vysychání v celkové domácnosti těla a ke scvrknutí jater, pokud ještě předtím změnou duševní vlastnosti a s tím spojeného zlepšení filtru duše nemohly na ducha vniknout jiné barvy ze spektra paprsků. - - - V opaku k tomuto ději mimo to dochází nepozorností buď ve výživě nebo v udržení teploty (nachlazení) k onemocnění jater formou žloutenky, to tedy znamená zvenčí, kde přirozeně postačují vnější protiopatření, aby se odstranily čerstvé, tedy přechodné škody. Nechalo by se uvést bezpočet příkladů, kdy někdy bude vůdčí ve filtru duše tato nebo jiná barva spektra paprsků a bude ozařovat ducha. Všechny tyto barevné rozdíly jako vnitřní příčina narušeného filtru duše přinesou nakonec jako vnější výsledek tělesné, více nebo méně vážné onemocnění.

 

Úkol povolaného lékaře je proto, nezlepšit pouze vnější tělesné škody tím nebo tamtím lékem, když se jedná o vážné onemocnění, nýbrž zkusit mnohem více, léčit přes duši, to znamená uvést do pořádku narušený filtr duše. Toto je mu možné ovšem jen potom, pokud je mu prokazována vnitřní připravenost pacienty. Neexistuje-li u nemocného opravdové vážné chtění z ducha, tak nemůže rozhodně také sám vědoucí lékař pomoci a odkáže jako každý jiný jen na užití léků. Zde dojde nyní na hlubokou dobrotu srdce, na skutečnou lásku k lidem a na tu nikdy neselhávající trpělivost lékaře, aby nechal dozrát správný moment pro pomoc duši, pak ale také aby nepromeškal žádnou chvilku a zapůsobil pomocí nemoci, duševního strachu a bolestí těla na očištěného ducha. Vždy to bude ta láska, která pochází z Krista, která přináší skutečnou pomoc, ta láska, která samotná je ještě s to změnit úděl lidstva, pokud . . . . . se na ni pokorně dívá.

 

(Tuto přednášku přednesl veřejně Dr. Hütter před lety v Görlitzu)