I M A N U E L
Od Hermanna Wennga
Svaté jest Jeho jméno! Jeho Otec zřel a poslal, dal mu jméno, Věčný Věčného pojmenoval Syna Svého:
I m a n u e l !
A s Ním, který jméno jest, vzniklo stvoření v ničem, v temnotě; kolem Něho, který vyšel z Božího Světla vprostřed noci, kolem Něj vznikl život.; z Něho, který jest Vůle a Zákon a prapříčina všeho života, z Něj vzniklo všechno, co vně Božského jest; všechny světy, které kolem Něho zvoní a pějí, byly zrozeny z Jeho vůle. A bylo to, jak to Pán chtěl, neboť On jest Vůle Páně a Láska života!
Avšak Vševěčný Syna pojmenoval, tak byl věčný Syn a s Ním bylo všechno; byl Světlo v temnotě, a s Ním, se Světlem, zářícím prapočátkem všeho bytí, byli První, kdož vyšli ze svaté Vůle; byli současně s Ním, současně se jménem a věčností po Něm! On jest slovo Páně; jak pravil věčný, tak byl On a je stvoření, jež vzniklo dále z Jeho Slova a z Jeho Vůle, kteráž jest rovna Slovu a Vůli Páně, a Slovo stalo se šatem Velkolepého, ve kterém mohli Ho zřít později stvoření! Nebylo by Ho stvoření mohlo uzřít, aniž by bylo toho šatu, toho jména. Pán pravil: „Imanuel“, a Vznešený vystoupil ze Světla a byl řka:
„Otče, Jáť jsem! Jsemť připraven!“
Tak byl jeho šat Slovo, Jméno! A Jeho šat jest stvoření! Vzniklo první, když Jméno bylo vyřčeno; ten šat zrozen byl se jménem všech světů, všech kroužících sfér, plných nekonečných dálav zářícího Světla, všechny světy nejsou nic, než Jeho jméno! A pouze jej, to jméno, zří stvoření; bez jména toho, stvoření by nebylo! Ono vidí pouze to jméno, nikoliv Jeho samotného, jeho, jenž vyšel ze Světla, a nikdy nemohlo pohledět do stvořených očí!
Nemohli by Jej spatřit ni První, kdož vyšli z Jeho Slova a Jeho Vůle, kdyby Mu nebylo Věčným Pánem dáno jméno; nemohly by Jej zřít zástupy andělů, které nejsou nic, než Jeho Vůle - podle Vůle a Slova Páně; nic z všeho, které jest, nemohlo zříti Jeho samotného; vše zří pouze jeho šat; vše zří jen stvoření, ne však Jeho samotného; vše zří Jeho jméno, které jest vepsáno ve veškerém nebi, které jest vším, co všechny sféry zvoní a pějí, co všechna souhvězdí obkružují a miliardy sluncí září v barvách přepestrých, čím zvučí všechny světy, čím všechen život žije a radostně velebí: neboť všechno jest ze Jména, ze Slova!
Toto, ó člověče, mysli tak, že budeš chtíti Jméno mysliti, které nikdy nebudeš s to vymysliti, které nikdy nevydumáš, tak málo pochopíš život a Božskou Lásku! Ta beze Jména nemůže působiti v celém stvoření.
Neboť v Jeho Jménu vzniklo vše a vše jest v něm obsaženo; prvně Stvořitel vyřkl jméno Syna, i vznikl svět! Toto, ó člověče, mysli tak, že budeš chtíti Jméno mysliti, které nikdy nebudeš s to vymysliti, které nikdy nevydumáš, tak málo pochopíš život a Božskou Lásku! Ta beze Jména nemůže působiti v celém stvoření.
Neboť v Jeho Jménu vzniklo vše a vše jest v něm obsaženo; prvně Stvořitel vyřkl jméno Syna, i vznikl svět! Co však myslí si člověk, že bylo to jméno? Jeden závan a prázdný hlahol jeho úst, který odvane vítr, a nikdy více nebude nalezen! Ale člověk neví, že - řka Jméno - vyřkl zákon Lásky a Života, neb vše musí býti podle toho, z čehož to vzniklo – i vše vzniklo ze Jména, které Věčný Pán všech světů dal Věčnému Synu!
-----------------
Učení dalo člověku věčnou moudrost: na počátku bylo Slovo; to bylo za vše! A toto Slovo Páně bylo Věčného Syna jméno! Tenkrát Pán pravil: „Budiž Světlo!“ řka tak jméno Synovo. Tak jest Jméno život sám; Slovo, jež Pán vyřkl: I m a n u e l ! jest stvoření, kterým je stvořil!
Přes věčnosti veškeré pnulo se toto Slovo a lidský zrak zřel temné zemské nebe, jež bylo pojednou prozářeno! Vše, co jest na Zemi i ve všech nebích, jest věčné písmo, řeč a znak, jak Pán dal Synu, Své živoucí Vůli, ve jménu, v němž vše jest zahrnuto, co Velkolepý chce, co mělo vzniknout ze jména Synova, toho Syna, kterému On svěřil vládu nade vším, co jest, co kdy bude!
-------------------
A vše ukazuje jméno Páně v obrazech lidem! Vše byl člověk s to podle Jeho Vůle z této Vůle čísti, každý, kterýž jest dobré vůle, toho může; každý, kterýž nosí v sobě jiskru lásky všeho, jež proň září ze Jména, jest schopen zříti obrazů, kteréž jsou mu otevřeny!
Obrazem přirozeně jest pouze chabý odraz velkoleposti, která Ho obklopuje, Jeho, kterýž přišel z Božského, by byl vůlí Věčného a Všemohoucího! Jen nemnoho byl lidský duch schopen vytušiti z té slavně vznešené nenádhernosti, se kterou Věčný obklopuju Syna Svého ve Jménu, kteréž mu dal a v kterém jest zahrnuto všechno „bude“ i všechno „jest“, ze kterého vznikl tón, melodie, hudba sfér, která jest ve znacích, z nichž zformovalo se jméno: I m a n u e l !
Světlo, oslňující Světlo, veškeré Světlo nebeské obklopuje ho! Jako plamenná svíce před trůnem Nejvyššího stojí mu zpočátku I. Božské moudro a jest to láska, jež shůry září v oslnivém lesku, a stojí nad ním hvězda hvězd:
Jupiter ! V krouživém kruhu mu krouží moc a velkolepost všech světů. Tak osvětluje Světlem, písmenem I, veškerá nebesa písmeno L, neboť z planoucí Louče Světla vzešel život, Láska přidružila se k životu, ke všemu, co bylo stvořeno z Něho samotného, ze Světla a Božské moudrosti!
A z hvězdnaté noční oblohy Země zřel muž Jména a Božího podobenství M, kteréž značí: Láska stala se Mužem!
Všechna Moc jest Mu dána přes život Lásky – tak zvěstuje druhý znak, jelikož Božská Láska stvořila Muže a přišla do temnoty Země a rmoutila se; a byl stvořen Muž a byl stvořen Abdrushin, Abstraktní síla mezi lidmi, písmeno A, zemská ústa Syna Světla, tedy Nejvyššího, jenž přivedl lidi k záchraně a kterýž dal jim k naučení cestu Světla! „A“, paprsek z úst Věčného, ze Světla samotného, Jméno, potíralo tu sílu, temnotu vytvořenou lidmi! S „A“ kmitá v kruhu U!
A jest to krev, zapomenutá v noci lidí, kteří znovu jsou zákon! Abdrushin byl zavražděn, i skonal Ježíš na kříži! I upadl zákon života na zemi do temnoty! Však věčná síla, Synu dána ve Jménu, zahubila noc, i vůle lidí utonula! To jest „N“ Jména Nehynoucího, střed; jest to znak pro člověka a Noc a Následující stvoření, zároveň zvěstuje to, že Následující stvoření nezůstává, pomíjí a pomíjet bude, jakož pomine noc, tam Věčný věčného Syna Svého do Všeho, i bylo Světlo vprostřed temnoty!
To vše zvěstuje Jméno živoucího života, jež dáno bylo Synu coby šat před věčnostmi, to nebyla Zem ni lidský duch na pouti pozdějším stvořením; nic nebylo nežli jména v temnotě všeho, jež zvěstovalo, čeho událo se na Zemi a díti se i bude, neboť jest Jméno všeho života zákon neobkročitelný!
Sedm jest znaků Jeho, sedm hvězd kol hlavy Syna Člověka, světlem zářící, a sedm světů jest, kteréž ze jména byly stvořeny; vznikly a vzniknout i musely, neboť v Něm jsou vepsány, a On jest zákon života!
Zemský osud Syna Božího stál ve jménu krále Imanuele! Nebyl zván Ježíšem Nazaretským! Nezahynul snad o deváté hodině dne rukou člověka? A nebyla to Noc, kdy zemřel? I není „N“ ve jméně v pravé půli? Není pozemská smrt Syna Božího střed všeho světového dění? Nic nemohlo se dít, co není znak v něm, co není napsáno ve Jméně Syna.
Veškeré dění v celém stvoření musí se říditi podle Jména; neboť ono jest stvoření! Cesta stvoření jest ve Jméně, a ve Jméně zůstati musí! V něm jest všechno předobrazeno jsouc v něm napsáno, v živoucím Slově, životě stvořeném a ztvárněném věčnostmi a ve vší věčnosti nadále působím!
Nikdy nebude cokoliv jiného moci býti, vzniknouti, jinak se ztvárniti, než v Jeho Jménu, kteréž dal Mu Pán, stvořiv tím Světlo a kroužící kolo stvoření, knihy zákonů života. Tak jest psáno!
Tak jako Jeho Jméno napsáno bylo a jest a napsáno i bude skrznaskrz vesmírem, všemi sférami jakož i všemi světy, tak musí všechno býti nyní i potom; jak Věčný Věčného pojmenoval Syna Svého, tak musí se vinouti stvoření, tak musí se díti veškeré dění světové. Tak musí vzrůsti vše z živoucího, kroužícího, řinoucího se Světla, jež jest až ke spodku tkaniva, ke spodku všech hlubin, dolů až k Luciferovi!
A není snad i toto napsáno ve Jménu Králově? Nezří to snad každý lidský zrak, co stojí v těchto znacích, jež byly stanoveny přede vší věčností, dříve než byla Země, ni jiná hvězda, ni slunce kroužící a zářící na okraji hávu Jeho, ve Jménu Jeho, že On, síla ze Světla, jež z Božského přichází, spoutá Lucifera a Svou světlou nohou přišlápne krk temnotám? Nestojí snad na konci napsané „L“, hlava Luciferova, jenž měl býti nositelem světlého Lesku, a svatý oštěp, jenž Božskou mocí byl dán, by vedl lidi pozemské ke Světlu?
Nic není, ni nic býti nemůže, leda v Něm, ve Jménu Jeho! Neboť Světlo jest On a Světlo jest vším, i vyšlo Jméno z dechu úst Nejvyššího, a dech Nejvyššího jest životodárný život!
Malí jsou lidé, i jsou noc a temnota! Avšak jsou, kteříž měli býti korunou pozdějšího stvoření, vepsaní do srdce vznešeného Krále! Od prvopočátku! Avšak byli mu vepsáni do Jména, do šatu, jako Lítost! Jako opasek nosí ve Jméně pozdější stvoření, to jest mu označeno jako devátá hodina! N vyobrazuje pás! I nemusí všechna temnota, nepřítel Světla, nejhorší ničitel a nenávistník, nejhorší Jeho nepřátelé stále nostiti na hlavě Jména, Jména, které samo jest, Jeho vlastní vůle a život, znamení Kainovo, ono N, ono Ne! Zničení! N, tento kámen učiněného hada! Jak museli pak býti zváni všichni ti temní, ničitelé, ti, kdož nenávidí život, od Nebukadnezara přes Necha a Nera až k Napoleonovi a Nietzschemu. Ti všichni činili z pozdějšího stvoření Noc! Činili z něj „Ne“, Ničení života! Lásku přetvořili v Lítost! Laskavost přetvořili v Lucifera!
Tak museli se pojmenovat karikaturou vůle Boží, a přec se Jménem jsou spjati!
A proč nemohl být Syn Boží zrozen v Nazarethu? Neboť „N“ jest zničení a přeškrtnuto jest ve Jméně Králově, od té doby co lidé udělali z Prasíly, ze třetího kroužícího kruhu, krevní oběh, jenž krouží kolem Země! Od té doby, co z toho lidé učinili znak „Ne“, nosí jej napsané na čele veškeří nejškodnější „duchové zničení“, jakožto znak Noci.
Jest to Královo Jméno stvoření a lidského vzniku i osudu! Vzniklo z hlasu úst věčného Boha Jméno Synovo ve Svatém Grálu, jež tam jiskří a září jako krev, tak jako září síla ve svatém Jménu! Tak stojí to v něm napsáno, a tak to jest, i tak to bude! Tak září síla jako rubín ve Jméně a prostupuje všehomírem i prostoupí lidmi pozemskými a má se navrátit ke Světlu! Tak to říkají kroužící, zářící kruhy znaků, jež jsou šatem Královým!
Tudíž jest tak daleko, kam Jeho Jméno dosahuje, všechno bytí. Kde Jeho Jméno není, jest nic, noc, nebytí, zničení: neboť tak se nazývá jméno: A m e n, tedy „staniž se“!
Jeho Jméno nabylo formy a tvaru Láskou Božského Otce, Jehož Syna šat jest stvoření, jeho vznik, jeho bytí i jeho cesta! A jest to Jeho Jméno, Božského samotného avšak ne Jeho samotného, neboť On jest pouze Jeho tvořící a stvořené, forma vzniklé Lásky – a jest On sám. On, jenž přes všechno vznešené jest pro a ve Svém Jménu. V Něm stojí On před námi jako ztělesněná láska všehomíra a síla Prasvětla, jako všichni lidé a světy a podstata osudu a bytí a osud ve Jméně! Zří to všechna souhvězdí a všechna kroužící slunce a všechno Světlo, kteréž jest – tak naslouchej i ty, člověče, a slyš to, pochop, jak jen pochopit dokážeš: když myslíš Jméno, myslíš tak podstatu stvoření, a když Jméno vyslovíš, vyslovuješ Soud!
I M A N U E L !
Kde toto není, toto slovo, tento přemocný život, kde to nepracuje a tvořivě nezáří, tam jest prázdné NIC! Žádný tvůrčí Duch nedokáže pojmout hrůzu prázdnoty, která tam byla dříve, něž vyšlo Světlo do všehomíra a s ním i bytí!
Byla to noc, neproniknutelná noc, černé nekonečné prostranství neproniknutelného kovu, tvrdý a neúprosný, holá smrt, nekonečná nenávist a prázdný děs! I vyřkl Bůh Jméno! I bylo Světlo a vše těžké ustoupilo a stalo se lehkým! Byl všechen pohyb, všechen život a všechno bytí! Bylo Světlo v prázdnotě a stalo se velkým a nebylo nic víc krom nekonečně zářícího jasu, nebylo víc krom Jména! Nikdy nebyla noc a prázdnota, co bylo Jméno od věčnosti. To bude i ve věčnostech.
-------------------
Není to však tak, že jen jedno podobenství a jeden zvuk jest z celého světa a lidských osudů, z jejich vůle a dokonání v Něm, jenž jest zákon všeho živoucího! Formuje se to vše podle Něj a vše se řídí podle Něho, a všechno v něm musí zůstati, pokud nechce to nenávist namísto lásky, smrt namísto života!
Vše musí zůstati v Jeho hlasu, musí to zůstati ve Jménu! Dvě cesty jsou ve Jménu vepsány od samého prvopočátku, které mohly být pozdější stvoření a jeho koruna, člověk, podle jeho svobodné vůle, která svobodně byla mu dána, by sjednotil se se zákonem věčné Lásky! I svobodně šli také lidé dolů do temnot – i museli přesto setrvati ve Jménu – i došli Soudu! Ten pak není hlahol ni kouř ni symbol, není stín, jenž mizí v noci, odvátý ve větru, není hlas zmírající, sotva zrozený, nýbrž jest železný osud světů, ze kterého není úniku! Není úniku pro všechno, které se proti němu stavělo a které by chtělo prchnout od příčiny; On však jest život a zářící, jasné Světlo pro všechno, co touží žíti v Zákonu, v Něm, v Jeho věčné Vůli!
Pochopte, kdo to může a kdo tomu rozumí, kdo tomu dokáže porozumět! Nejmenuje se snad Irmingard „Čistá Lilie“ a nestojí ve Jméně Krále králů již od věčností; nebyla tam, ve Jménu Syna, kteréž děl věčný Bůh, tam nebyli lidé ni řeč ni souhvězdí ni zářící slunce? A neříkali jí Nahome, kdysi, „Květina Následného stvoření“, jejíž znak, „N“, spojil člověk s čistotou? Není v něm všechna čistota a všechno veliké, jež nás obklopuje? Není v něm předvyobrazená Maria a síla Světla v ní zrovna tak, jak Lucifer jest pod Jeho nohama, pod „E“, které jest Erda – Země; pod „E“, které jest Efezus?
------------------
Sedm znaků jest v Něm, ve Jménu, sedm jest to světů, jež kolem Něj jsou, i v nich, v sedmi, jest zakončeno i znamení Kříže! Vše musí se naplniti v Jeho Jménu, v Jeho znamení, v Jeho hodnotě, neboť Jméno jest zákon všeho jsoucího, všeho toho, co žíti chce a co jest. Neboť sedm jest také číslo Vůle a Pán jest On, kdo Jméno nosí přes vší vůli světa; On sám jest Vůle Věčného – a Láska jest Vůle Věčného!
Ne Láska, jak jí lidé rozumí! To nemůže snášeti život, nic, smrt. A láska musí překonat nenávist! Zákon života není zákon smrti; zákon nestrpí nic, co jest s ním v rozporu! Může snad Pravda trpět lež? Snáší Božská moudrost bludy?
A Jeho Hlava moudrost jest! A Jeho ústa jsou Pravda i Jeho dech jest síla a voda života! Jeho slovo jest život lidský, jakož i život veškerý; ti stvoření, ať už jde o ty, kteří hýbou silami všech světů v Jeho věčné vůli; ať už jde o houf čistých, andělů, ve který jest zakotvena Jeho nebeská harmonie: Jeho slovo jest jejich bytí, Jeho slovo jest Jeho jméno, jakož i Jeho jméno jest věčného Slova! Jeho jest stvoření; a bytí jest vepsáno veprostřed Jména a nosí ho, jako Jeho opasek nosí meč – a ten meč jest bytí! Jest to ostrost meče toho, ocelí učinění lesk. „N“ jest opasek Jeho! Ten meč jest bytí! A ten meč je Slovo! A to Slovo jest to bytí, jež jest mu opaskem! Bez milosti musí bytí – Jeho Slovo – zničit smrt, lež, blud, nebytí!
-------------------------
Jest mu napsáno ve znacích, jež činí vůli Páně viditelnou v Jeho Jménu jsouce stvoření, neznamenají jen, jak Jméno jest stvoření, neznamenají jen to, co děla ústa Páně: a tak to vzniklo – Jeho Láska stala se člověkem a přišla do temnoty, kterouž lidé vytvořili na Zemi pod vůlí a vedením Lucifera. A On vede znovu ke Světlu ty zbloudilé. Jak Jeho vůle byla od prvopočátku, tak musí se stát. Ne jinak! Tak musí se stát, jak Pán vyřkl jméno Synovo!
Lidské činy a vůle však nejsou světové dění! Lidská vůle není světový zákon a v celém stvoření nemá význam. Lidský osud – lidmi chtěný a utvářený – nestojí ve Jménu Králově; co lidé pojmenovali v dějinách světa, není nic než dějiny toho, jak lidé kráčeli pryč od Božské Vůle do zatracení, do Ničeho. Nemají nic společného se Jménem Krále! A proto, že ony dějiny nejsou v Něm, musí zaniknouti. Jsou marně napsána na zemi krví v hlubinách temnoty! Nejsou napsané ve Jménu ni v Knize života, v jeho zákoně; tak jest vše, co lidé kdy učinili, mysleli, chtěli, vytvořili podle své vůle a smýšlení, pomíjí a upadá, neboť nic z toho není v Něm a z Něj – jest to proti Němu! A vše, co kdy lidé trpěli, všechna muka a všechen žal této Země, a ve všech sférách temna, samotného pekla, jsou zbytečná muka a trápení! Jsou nic a jsou vyškrtnuti – a to jest, jak nikdy nevěděli, protože nejsou ve Jménu Krále!
A přece, co lidé stále chtěli ve vlastním zájmu – museli zůstat ve Jménu, zůstat ve stvoření, zůstat v zákonu! A pohleďte: jest to lítost, kterou lidé v Něm vytvořili zaznamenanou, jakož i vše, co jest a co bude!
Stojí to v něm napsáno: smetou Světlo do temnoty, smích do lítosti, lásku do žalu, vědění do ješitnosti – a Boží moudrost bude jim tak ztracena! Láska, rubín grálu, stane se krví a noc stane se bytím!
Avšak: nic nestojí ve Jménu, v Božském šatu o tom, že lidská vůle jest vůle stvoření, nýbrž stojí v něm a musí v něm stát, že lítost jest Jeho lítost a krev jest Jeho krev! Jelikož všechny zrůdné činy, které člověk vymyslel, Jemu se dějí! Neboť Jeho jest všechno; tak musí se mu dít, co každý zlý udělal!
Každý to viz a čti: jest to napsáno ve znění Jména, v hlásce, v hlasu Slova! Když Kain zabil Abela, obtočili se zády, lidé, „N“, Následné stvoření, Noc, „M“, Muž přerodil Božskou lásku v Mord! A všechna lítost stala se Jeho lítostí; z lidské viny stala se Jeho trápení, Syna Božího a Syna Člověka. Pak nutně vzniklo to, co trpělo za lidskou vůli a z viny lidské vůle!
Tak stojí na koni Jeho Jména napsaná Lítost Země a z Jeho lístosti stane se Světlo; nebo´t tak to bylo určené od prvopočátku ve vůli Jeho Otce, že se mělo stát ve věčném koloběhu síly a života, že navrátí se ona síla jako zbožňování zpět tam, odkud kdysi dávno vyšla. Že Světlo navrátí se ke Světlu!
Aby vyhubil lidskou vinu, přišel On do lítosti země a vzal na sebe břímě lidstva, kvůli kterému nemohli se lidé navrátiti k Němu, k Jeho Jménu, k věčnému a neobkročitelnému zákonu všeho života a všeho stvořen. Ze lži k Pravdě, z nebytí k bytí, zpět jako Jeho majetek, zpět k Jeho vůli, ze smrti k životu ve Jménu Věčného Syna Věčného, Krále králů, jehož Jméno zní:
I M A N U E L !
Amen.
do češtiny přeložil Prokop Zapletal