Pamatuj si mě     Zapomenuté heslo?   Registrovat  

Co vyprávěla stará skříň…

 

Marie Halseband

 

U nejdelší stěny pokoje stála stará skříň. Byla bohatě vyřezávaná a vykládaná. Před mnoha lety ji vyrobil jeden mladý muž jako své mistrovské dílo.

Nyní stála skříň již po dvě století v domě jako nejváženější kus nábytku. Lidé se rodili a umírali, přicházeli a odcházeli, ona však zůstávala v nedotknutelném klidu a v jejích velkých přihrádkách vonělo běloskvoucí prádlo.

Když v domě vládlo štěstí a láska, stará skříň zářila a při otevírání vydávaly její dveře lehký, veselý tón, vysoký a jasný. Jakmile však byly v domě špatné myšlenky, hněv, nedorozumění, nenávist, tu byla i skříň temná a zlá a její velké dveře se otevíraly s hlasitým vrčením, které znělo úplně jako: „Nechte mne na pokoji, vy příšerní lidé!“

Ano, stará skříň měla svůj život, což se jednoho dne zřetelně projevilo.

Do domu přibyla mladá paní a s ní vstoupilo štěstí a radost. Vesele se pustila do práce a vyleštila starou skříň tak, že na ní zářily i všechny ozdobné zářezy. Její dveře často během dne zpívaly veselým tónem, neboť do jejího velkého vnitřku bylo ukládáno nové prádlo.

Když byla mladá paní sama, zdržovala se nejraději ve světnici, v níž stála stará skříň. Postavila si k ní vysokou židli a svůj šicí stolek a šila roztomilé věcičky pro děťátko.

Jednoho pošmourného deštivého dne nad šitím lehce zadřímala a tu byla probuzena zpěvavým tónem staré skříně. Podívala se na ni s údivem a tu uslyšela zřetelně starý hlas:

„Chtěla jsem Ti poděkovat za to, že si mne vážíš. Tak krásně jsem ještě nikdy za ta léta nebyla vyleštěna, začínám ztrácet vrásky. S tebou je tak útulno, že se u Tebe musí každý cítit dobře. Máš kolem sebe samé dobré myšlenky.“

„Ty umíš mluvit lidskou řečí?“ překvapeně řekla mladá paní. „Což má také nábytek život?“

„Když je zhotoven s takovou láskou, námahou a překážkami jako já, pak jistě,“ odpověděla stará skříň. „Povím Ti svůj příběh:

Když jsem procitla k životu, stála jsem v dílně velkého mistra. Pracoval na mně s neúnavnou pílí mladý tovaryš. Vynaložil na mne všechno své umění a všechnu svou zručnost, které byl schopen a vložil do práce také svou velikou lásku. Podaří-li se mu dílo, stane se mistrem a bude si smět odvést svoji nevěstu. Proto jsem také byla tak krásná a získala jsem život díky jeho touhyplným myšlenkám a přáním. Nevěsta byla dcerou mistra, u něhož pracoval a mladí lidé se už těšili na společný život, protože jsem byla den ze dne krásnější a už brzy jsem měla být dokončena. Kolem mladého tovaryše Jendy jsem viděla jen samé radostné myšlenky, jako u tebe. – Vidím totiž myšlenky, které žijí dále.

Ach, kdybyste to vy lidé věděli a mohli je také vidět! Znala jsem jednu starou paní, která mohla vidět myšlenky, ale ta ze samé ošklivosti onemocněla. Viděla, jak byli lidé špatní. Říkali o ní, že je bláznivá a pak jí dali pokoj. Žila sama v tomto domě a často se se mnou bavila. Ale promiň, zapovídala jsem se, to víš, stáří – chtěla jsem ti však vyprávět o Jendovi.

Tak tedy kolem Jendy jsem viděla poletovat veselé elfy a lehounké světlé útvary. Někdy, když přes jeho veškeré úsilí mu nešla práce od ruky, pomyslel na Lízu, svou nevěstu, a hned se objevily světlé řetězy z růží a práce se mu znova začala dařit. Tak to šlo všechno dobře až do doby, kdy se tam jednoho dne objevil tovaryš Ota, který u tohoto mistra pracoval už dříve, jak jsem zaslechla.S ním vstoupil do dílny temný mrak.

Když si mne prohlédl, uviděla jsem, že se mu usadil na zádech šeredný šedivý červ – byla to závist. Tento červ vystrčil hned svoji ohavnou hlavu na Jendu, ale kolem Jendy bylo tolik jasu, že k němu prostě nemohl. Vtom vstoupila do dílny Líza a Jendu něžně pozdravila. Zděsila jsem se, když jsem pohlédla na Otu a uviděla na jeho krku ošklivého zeleného hada, který očividně rostl. Byla to nenávist.

Ota chtěl také získat Lízu pro sebe a teď viděl, že už patří jinému. Během dalších dní a týdnů jsem viděla, jak se na Otův krk věší stále více šeredných forem. Ze zeleného hada se stal příšerný drak. Ota byl zcela obtížen zlými myšlenkami. I když jimi nemohl Jendu zasáhnout, vzala mu dlouhotrvající blízkost zla všechnu radostnou uvolněnost. Práci na mně vykonával beze zpěvu a bez úsměvu.

Jednoho dne jsem přece jen stála v plném lesku a nádheře úplně dokončená. Všichni mne obdivovali a nejvíce mladý pár, který byl pln blažených nadějí. Příštího dne jsem měla být ukázána mistrům městského cechu a Jenda se měl stát také mistrem.

Té noci – právě jsem se chystala usnout – se tiše otevřely dveře dílny a vešel Ota. Přišel ke mně a já jsem se ulekla, viselo na něm celé hejno zlých myšlenek. Odlétaly od něho a vracely se k němu ještě silnější a ošklivější.

Víš ty, mladá paní,“ přerušila se stará skříň, „tak je to s myšlenkami. Putují od tebe a hledají společníky stejného druhu. Proto se k tobě všechno radostné a krásné vrací znásobeno. Ale ke zlým lidem se vracejí zlé myšlenky také znásobeny. Ale poslouchej dále:

Ota vzal sekyru a udeřil do mne. Velice mne poškodil a já vykřikla bolestí a hněvem. Ota se však jen zasmál a odešel.

Ráno přišel Jenda. Když mne spatřil tak zle zřízenou, hořce zaplakal. Přišli mistři a viděla jsem i jejich myšlenky, několik jich bylo potěšeno, neboť žárlili na tu mistrovskou práci, ale většina měla soucit s mladým párem a byli rozhořčeni tímto hanebným činem.

A tak byl Jenda prohlášen za mistra pod podmínkou, že mne musí uvést do pořádku, jak jen to půjde. To bylo v domě radosti! Vládlo v něm štěstí a veselí. Otu od té noci už nikdo neviděl.

Jenda mne uvedl zase po pořádku, takže jsem byla obdivována jako pravé mistrovské dílo a já jsem zůstala s ním a sloužila mladému páru po celý jejich život.“

Mladá paní naslouchala bez dechu. „Milá, dobrá stará skříni,“ řekla poté, „co všechno jsi prožila! Musíš mi ještě hodně vyprávět. Víš, co se stalo s Otou?“

„Ani se neptej, „řekla skříň, „je to strašná historie. Všechno zlé se mu mnohonásobně vrátilo.“

„A co já?“ ptala se mladá paní, „vidíš u mne opravdu jen dobré myšlenky?“

„Vidím u tebe malou světlou dušičku, která tě obletuje,“ řekla stará skříň a významně zapraskala. „Brzy bude v domě nová radost!“

Přidat komentář

Odeslat