Pamatuj si mě     Zapomenuté heslo?   Registrovat  

Připravte cestu Pánu! 

 

 

od Susanne Schwartzkopff 

 

Jak je to dávno, co zazníval hlas kazatele na poušti: „ Připravte cestu Pánu, urovnejte jeho stezku!“ Jak je to dávno, co mocný kazatel pokání Jan Křtitel zasahoval a rozechvíval lidi až do duše? Bezmála dvě tisíciletí se převalila ta tam od oněch dnů – dlouhá doba pro paměť pozemského lidstva a jen málo kapek v moři věčnosti. Dnes toto k nám opět volá a napomíná, jako bychom ho slyšeli, toho prožehnutého ohněm Vůlí Pána! Ale tentokrát není mezi námi. Již dávno dokončil svůj pozemský běh a nepřibližuje se v pozemském rouchu, aby opět sloužil svému Pánu svojí čistou věrností. Ve svém vzhledu ducha působí shora z výšin, ke kterým směl vystoupit spolu při velkém světovém dění, v němž nyní stojíme. A on není jediný upomínatel a volající. Mnoho Dokonalých, mnoho hlasů volá k nám každodenně z výšiny:

      „Připravte cesty Páně!“

V dlouhých bězích času byly tkány Světlem ze všech vláken pro hodinu Syna Člověka na zemi. Měl své služebníky najít a oni mu měli jeho cesty připravovat s láskou a věrností. Vyvolení služebníci byli obklopeni všemi pomocemi a byli zde dole s jistotou vedeni přes všechna nebezpečí temna. A byli dovedeni ke svému Pánu, když přišla jejich hodina splnění. Potom se otevřel jejich duch ve svém pohledu a jejich srdce zajásalo k Němu. Mnozí měli za sebou už dlouhý pozemský běh, když je zasáhlo volání. Měli připravovat cesty, na které chtěl Pán vstupovat ke svému národu. Ale právě ti, co byli obdarováni nejbohatěji, ti co dostali z lásky Světla největší dary, ti kteří byli vůdci celého zástupu, tak právě tito se nedostavili, když k nim vyšlo volání!  Sami chtěli být pánem!  Cesta, kterou mohli vystavět pomocí své síly a svých darů ze Světla, měla být a zůstat jejich vlastnictvím, na kterém chtěli stále více k sobě přitahovat národ. A když přišel Pán a ptal se po svých služebnících, které nyní potřeboval pro své dílo – tu se k němu otočili zády a přísahali, že ho neznali. V této hodině vtrhlo temno a zmatek na jejich cestu. Tu zavolali ty své, aby se kolem sebe pevněji shromáždili. Avšak množství bylo nejednotné, rozptýlili se na všechny směry, kam je zavolal nový vůdce pod novými prapory. Pán ale svůj pohled dávno odvrátil od nevěrných. Již je více neznal. Ústa Světla zavolala jiné služebníky. Věrný byl ihned na místě nevěrného, neboť rozličné jsou cesty Světla a početné vlákna v tkanivu velikého dění. Pomalu byla krok za krokem ražena cesta a urovnávána na mnohých drahách, které měly vést od Pána ke všem národům. Byli probuzeni duchové ve všech zemích, kteří spolupracovali, i když ještě nevěděli na jakém díle. Ale nadto neustále upomínají hlasy strážců z výšiny: „Připravte cestu Pánu! Blízko je hodina, kdy chce vstoupit k lidem!“ Co můžeme učinit? Takto se ptáme. Je třeba ještě něco více než jen být bdělý v blízkosti Pána? Je třeba ještě něco více než udržet věrnost? A odpověď povstala v našich srdcích: „Není dost udržet věrnost! Není dost být bdělý! Cesta Pána musí být každodenně připravována na to nové, aby jeho noha kráčela bez obtíží, aby nemusela váznout a zdržovat se, když chce pokračovat v cestě. Nesmí být na této cestě žádné kameny, žádné trny, které by ho mohly zranit“.
 
Všichni víme, co je to za kameny a trny, které by chtěly temné ruce hodit na cestu Božího Vyslance. Každá nejednotnost, každé váhání je ostrým trnem na cestě. Pán tím trpěl dost, od té doby co byl u pozemských lidí. Teď konečně mají rozkvést růže z těch trnů a potěšit ho svojí vůní. Dost dlouho také čekal na květy a na plody ze semena, které rozsel do všech duší. Nyní přichází ke sklizni – má nalézt ruce prázdné? Projde kolem prázdných ruk a nebude je znát. I když lidé budou volat a křičet k Němu:
 
„Pane, počkej ještě krátký čas, abychom také mohli nést plody! On je mine a bude to, jako by nikdy nebyli. Neboť; čas je naplněn! Už se nemůže čekat!
 
Tak se přichystejte každý den na to nové, ptejte se každé ráno: „Čím mohu dnes připravit cestu Pánu? Jaké myšlenky mohu poslat předem jako průkopnické do blízkosti a do dálky, které pomáhají Jemu a Jeho dílu?“
 
Ano, myšlenky jsou průkopníci: Spěchají ven do dálky, přijímají podobu a působí na mnohé jiné myšlenky, spojují se s nimi a táhnou jako ucelený dav k lidem, kteří jsou připraveni je přijmout. Tam obléhají opevnění srdce člověka a vstoupí, jakmile se otevře brána. Jací jsou to přátelé, mohou-li vtáhnout světlé, pěkné, vítězné myšlenky k někomu kdo je ještě malomyslný, ne zcela ještě důvěřivý! To je právě to, co dnes svět potřebuje, co si všichni hledající toužebně přejí: myšlenky a cítění sil, síly, vědomí vítězství! Nechme každý den, každou hodinu tuto neochvějnou jistotu vítězství, která spočívá v Pravdě v nás vyvstat a od nás nechat odejít do dálky! Vidíte před sebou mnohá, mnohá otevřená srdce, která se radostně dále otevírají, přijde-li k nim takový host! Ti lidé, k nimž se tito hosté připojili, nevědí, co se událo, vědí jen, že jsou veselejší a silnější, že k nim opět zavítala naděje a dala jim sílu pro jejich pozemské úkoly. A pokud jednoho dne u nich zaklepe Slovo Pravdy, pak budou připraveni; při prvním zvuku a tónu je to jako staré vědění, jako dlouho hledaná a postrádající zvěst.
 
A jásavě se budou shromažďovat k těm, kteří následují Syna Člověka a jeho prapor.
 
Toto je něco, k čemu se může připojit každý bojovník pro Svatý Grál na zemi a vznikne z toho větší požehnání, než jsme si dnes schopni myslet. V myšlenkách spočívá moc, kterou lidé příliš málo používají! Moc a nekonečně velká zodpovědnost! Neboť všechno slabé, dokonce i pochybující, bojácné, vlažné způsobuje zpustošení v citech lidí, kteří jsou dnes více než kdy jindy vnímaví pro všechna neviditelná proudění. A všechno silné a důvěřivé buduje, zřizuje ochranné valy a pevné věže.
 
Nakypřené jsou již všechny duše skrze vnitřní prožití, připravena je půda pro osivo mnohými pracujícími rukama. Člověk si ale volí, jestli to má být osivo temna nebo Světla! Veliké, divuplné dílo čeká nás, bojovníky pro Syna Člověka na zemi! Byla nám dána moc pro Světlo, moc působit na duše neviditelným, ale silně působivým způsobem, skrze naše myšlení, naše vroucí cítění a naše žhoucí vítězné chtění! Všichni jsme prožili sílu Světla, viděli jsme ji činit zázrak za zázrakem -  doposud jsme se spokojili pozorovat tyto zázraky v úžasu.
 
To nestačí! Dění musí vzniknout z každého prožití, dění, které slouží Světlu a tím mu děkuje za všechny jeho obšťastňující dary. Nebuďme už konečně jen přijímající, buďme konečně dávající! Plnýma rukama dávající, každodenně dávající! A naše dary ať nejsou jen láska a věrnost – mají být ohnivými plameny, mají uchvátit toho, koho potkají nebo mají nutit k rozhodnutí tam, kde se skrývá temné! Nyní se dělí temné od světlého chtění u všech lidí, takže Pán může vstoupit ke svým národům, které si ho nejlépe vroucně, toužebně přály a vyprosily! Na každém jednotlivém nositeli kříže se odděluje lidstvo ve světlo a temno – takto připravujeme Pánu jeho cestu! Nikoliv výzvou na souboj, nikoliv spory a oklikami, ne, ale skrze sílu vítězství, která z nás září, neodolatelně, nevyhnutelně!
 
Utvořte své myšlenky v ostré meče, v silné štíty, vy nositelé kříže, na něž září slunce Světla! Utvořte je ve špičatá kopí, která rozloží a probodnou nejhustší temno! Nechte vyrůst světlé útvary vašich čistých cítění a posílíte tím řady bojovníků a připravovatelů cesty! Každému poctivě chtějícímu, každému usilujícímu po Světle musí nyní přitékat ze všech stran síla stejně smýšlejících, musí ho přijmout do velkého neviditelného společenství, které ho jednoho dne má učinit viditelně obšťastněným! Nepropásněte pro toto jeden jediný den, neboť každý může být posledním před velkým, konečným rozhodnutím! Zvítězte naši bojovníci na zemi, kteří s námi jdete, s námi bojujete, i když nás nevidíte, nic o nás nevíte, kteří se ale však s námi cítíte spojeni skrze moc vůle vítězství, jenž nás všechny stejně naplňuje! Každý jednotlivý, který zvítězil, se stane novým připravovatelem cesty pro Pána a jeho poslání! Jak se má dít to obrovité dílo výstavby nové země, když se mnoho ruk nenatahuje k práci, když všechny nenaplňuje jednomyslná vůle! Připraveny musí být už teď, učiněn musí být první úder do houští rozbrojů a nepřátelství, aby sekera měla lehkou práci, má-li vyčistit širokou ulici! Každý den musí být prolomen nový kus cesty v pralesu temného chtění, každý večer musí zapadnout nad další trasou než předchozí den. Jak se bude radost osvobozených, probuzených na nás odrážet, jak bude dík vysvobozených duší stoupat k nebi a sjednocovat se s našimi modlitbami! Jak bude svítit vítězství Světla nad vydechující zemí! Vyšlete sílu ven, leťte do výše a vraťte se k zemi, která nás potřebuje, držte pevně meč Světla v neúnavné ruce! A zazpívejte si veselou píseň práce, až vymýtíte ty houževnaté, do sebe zapletené popínavé nádory temna! Vždy je pomoc Světla při nás, vždy je vítězství naše, neboť:
 
Bůh je s námi!
 
On, náš Pán, je přece ten „Bůh s námi“! On sám nás vede k vítězství! Jeho prapor nám vane vpřed, jeho Světlo a jeho síla svítí nám na hlavy!
 
Připravte cestu Pánu! Takto to neustále zaznívá do našich srdcí, ve všem co činíme. A pokud jsme uvolnili cesty pro světelná záření Slova, takže může zavítat ke všem hledajícím, potom nám kyne další; ozdobit tyto cesty tím nejkrásnějším, jež můžeme nalézt! Květiny v čisté kráse mají vzkvétat na okraji cesty, která kdysi nosila trny a mají potěšit Pána a občerstvit poutníky, pokud se jejich nohy znavily dlouhým putováním. Prameny radosti mají prýštit v háji a žíznivé občerstvit a naše radostné ruce mají podat číši žádajícímu po čerstvém nápoji.
 
Takto neste hrdě v pozdvižené ruce meč Světla, nechejte dopadnout paprsek Pravdy do temnoty a kolem dokola. Milost nás dovedla ke Světlu Pravdy, které jsme už dlouho ztratili v tom stále prudším pádu posledních tisíciletí. Bojovníkem pro Pána, jeho připravovatelem cesty chceme být každým úderem tepu našeho srdce, kterému opět on přinesl mír a štěstí.
 
A když jsou připraveny všechny cesty pro Pána, potom sestoupí z výšiny, ze které posílá svá volání dolů k lidem. A kam vkročí, tam se navrátí nový život a z duší odpadnou řetězy temnoty. Nepříliš hlasitý jásot Ho nejprve pozdraví – hluboce dojatí lidé budou do sebe žíznivě pít dech života, který od Něho vychází a zlatý lesk Světla, který z Něho září přinese umírajícím pomoc.
 
Vy nositelé kříže! Země stojí před svoji nejtěžší hodinou! Milióny lidí touží po vysvobození! Milióny lidí v tomto světě a na onom světě natahují k Vám ruce!
 
Potřebují Vaši pomoc, kterou jste zpečetěni ze Světla! Vyzařujte k nim vítězící sílu Světla, posílejte proudy nejčistšího chtění ven ke všem trpícím, žíznícím! Posílena vděčnou radostí se k Vám síla bude vracet a bude Vás povzbuzovat k novému působení! Takto připravujte od nynějška svému Pánu všechny jeho cesty!
 
 
 
AMEN.
===============
 

Přidat komentář

Odeslat