Léčivý magnetizmus
 
 
 
Jan Nedomanský
 

08 - Lidská malichernost



Jak jsme mi lidé malicherní, jestliže se zabýváme pouze pozemskými starostmi. Když nevidíme spojení nebes se zemí a necítíme nadoblačno nad zemí i v sobě, jestliže v nás jiskra ducha nedává zaznít ozvěnám ráje.

Jak blaženými bychom mohli být, kdybychom pečovali o království Boží, v němž by nám všechno k životu potřebné bylo" přidáno", to jest samozřejmě a prostě poskytnuto na cestě vývoje, neboť s tím vším bylo při lidsky duchovním výsevu na zem počítáno v nepře­berné hojnosti.                                                                                 .
Jen my lidé sami si činíme svým ulpěním na hmotě a tím zúženými obzory život tvr­dým bojem o chléb, nepoznávajíce vyšších obzorů a tím lehčích možností životního pobytu zde, vydatnějších a čistších.

Jak by byl život neskonale účelnější a jemnější, jak by odpovídal lidské důstojnosti! Celá země by se stala zahradou krásy, na níž by vědomý život vyzníval v lidských sídlištích, ve městech i ve všech vískách a samotách stejně intensivním vědoucím životem, v rámci stále svěží, stále nové a obnovující se přírody.

Příroda stala by se nám vskutku moudrou učitelkou a zjevující dílnou tvořivé účelnos­ti. Viděli bychom v ní jeden odlesk života vyšších sfér za druhým, neboť bytostná krása příro­dy je zjevením krás jemnějších a čistších úrovní, je projevem křížení hmoty s oživujícími by­tostnými silami. V tom spočívá tvořivá schopnost přírody.

I příchod lidských duchů na zem by nám byl pochopitelnějším a jevil by se nám něčím kouzelně krásným a účelným, velkolepě moudrým a dobrotivým. Vždyť je v něm krása a účelnost v jednotě. A jak člověk na zemi žije, takové si vytváří okolí, v němž bude žít po smr­ti. Buďto se bude často vracet na Zem, aby se na ní učil a odpykával svá provinění, nebo bude v jemnějších zemských okruzích dozrávat, aby se osvobodil od nečistého zakalení a mohl na Zemi pomoci pokroku a vývoji. Nebo se dokonce bude smět ubírat do jiných sfér říší stvoření, k ještě intensivnějšímu prožívání, jež se tam stává uctíváním Stvořitele veškeré velebné krásy úrovní.

Kde lidská svobodná vůle se stala zlovůlí, je tomu ovšem naopak. To je nyní u většiny lidí. Přes svá nevědomí o kráse a způsobu zrozování se však nikdo zrozený nevyhnul onomu nádhernému procesu vnoření své duše do pozemského těla na dobu pozemského života. Ne­vyhne se ani jeho odložení při odchodu z hrubé pozemskosti. Tento zákon nemohou lidé po­křivit nebo zrušit, je v něm mocný příkaz vývoje. Skvělými možnostmi častějšího pobytu zde na zemi je přivozováno neustálé zdokonalování věčného duchovního jádra v nás.

Při všem tom úchvatném životném dění je účastno vyzařování různého druhu, které se váže, spojuje a dělí a jež křížením dává vzniknout novému, ve skutečnosti však jen změněné­mu životnímu projevu.

Různé záření má přirozeně svou různou magnetičnost, různé souvztažnosti a potřeby a tvoří jednotlivosti ve velikém celku. Jednotlivosti i celek mají pevný řád, řád života, řád prazdroje veškerého bytí.