02 - Pásma nadzemských záření
Nad planetou Zemí se rozprostírá jemnohmotná síť tlaku z jasu oživujícího světelného záření. Objímá Zemi, prostupuje ji a způsobuje nad ní a na ní zázraky krásy, neboť ji spojuje s vědomým životem stvoření.
V síti záření jsou proudy nadzemských sil, veliké a mocné, jejichž působením člověk na zemi žije, ač je nezná a neví o nich, ale často je lehkomyslně popírá. Bez sítě záření by však vůbec nemohl vzniknout na této Zemi, to znamená, nemohl by na ní prožívat své vývojové uvědomování a zdokonalování, nemohl by zde vůbec být a žít.
Je to síť spojení s vědomým životem stvoření, síť různých barev záření, vln síly a výchvěvů jasu, síť, která reaguje jak na magnetičnost sluneční soustavy a vesmíru, tak i na magnetičnost ještě vyšších center jemnohotných kosmických sil ve stvoření. Tím udržuje Zemi v rámci kosmického řádu a pořádku, v rámci určitého stupně zralosti, určitého tepla a tím vhodných životních podmínek. Nemohlo by býti to, co jest, nebýti záření, která způsobují a zprostředkují vědomé výchvěvy života velikého a mnohostranného stvořenÍ. Jen z tohoto vyššího hlediska je zdrávo hleděti na zemi, na život na ní i na svůj vlastní život.
Jsou ještě další záchvěvy záření velikého stvoření, záření ještě vyšších a vědomějších center žáru. Jedním z nich, nejdůležitější pro vědomý život člověka na zemi v době jeho vývojového uzrávání ke zralosti, je duchovní jas výšin, který zakotvuje do všech oborů lidského působení vědomými lidmi a jejich činnostÍ. Země má být obohacována novým, vyšším rozvojem a očištěna od dosavadního šera nízkých a nepřirozených lidských zájmů, vzniklých z poblouznění a způsobujících zakalení.
Působení v duchovním jasu světla je nyní tím nejhlavnějším, co máme činiti. Světlá vlákna záření výšin putují zemí, každému lidskému tvoru přinášejí zvěsti vědomého kosmu a něco po něm chtějí. Jen spojením s nimi může člověk rozumět svému vyššímu nadzemskému původu, vnímat duchovní úkoly lidství a pochopit jsoucnost jemnějších a čistších podstat až k tušení vědění a poznání moudrosti velikého zákonodárce všeho bytí.
Obraz č. 1. znázorňuje trojný tlak jemnohmotné sítě záření kolem země, která vyvstává v moři éterné meziplanetární ochranné bytostnosti.
Zářením je působeno na zem a její obyvatele. Ono však není samo zdrojem záření, jakým jest již částečně záření bytostné a duchovní, která jsou samostatně utvářející. Jemno-hmotné jest pasivně rozechvíváno těmito vyššími silami a jejich září.
Co znamená prakticky působení sítě světla pro lidské duchy? Co jim chce říci a jaké povinnosti z toho vyplývají? Prosté plnění lidského životního poslání!
Ženy se mají státi těmi požehnanými tvory, jakými měly vývojově již dávno býti. Kněžkami Světla! Šiřitelkami zvěstí o kráse vyšších světů a zakotvitelkami jejich blaženosti a štěstí do oblastí hmotnosti. A mužové výkonnými orgány pravé výstavby, pro niž čerpají sílu z pravdy, budují z lásky a tvoří v čistotě. Jen tak může vzniknout čilý ruch pravé výstavby.
Lidští duchové nemají chtít přírodu znásilňovat a kazit ji, ale zušlechťovat a rozvíjet k většímu užitku a dokonalosti. Příroda sama o sobě ve své divokosti je krásná a svým způsobem nanejvýš účelná. Její mohutné plány obsahují staletí a tisíciletí.
Člověk příchodem na tuto zem vnáší do nespoutané přírody nové zušlechtění svými zájmy a snahami a svým lidským způsobem života. Pokud je veden vyrovnanou lidskostí, je průbojným pomocníkem přírody a vede ji vpřed do rozvoje nové krásy a k bohatším plodům její neúnavné životnosti. Jen tam, kde se povyšuje na bezohledného vládce a zapomíná na to, že je jen malou součástí velebného díla, tam přehání, škodí celku a nejvíce sám sobě. Je pak nevítaným hostem veliké domácnosti přírody a bude za to tvrdě postižen.
A přece by člověk mohl býti přítelem přírodního dění, jeho povzbuzovatelem a usměrňovatelem, aby plnil své lidské poslání. Kdyby především žena byla opravdovou ženou, již Stvořitel světů obdařil líbezností lidské bytosti a vyzbrojil ji něhou tvora, jemuž nic neodolá a vše ji radostně následuje v touze po Světle. Silou své přirozenosti, spojené se zářením výšin, může přetvořiti svět k rozvoji nebývalé krásy, oduševnělé, produchovnělé, prostoupené díky za radost života a jásavost slunného bytí.
Klíčem a nezbytnou pomocí k rozvoji výstavby nové země je proto ženství. Takové, jaké býti má a nyní být musí, chce-li obstát a spolubudovat dílo Světla na zemi k záchraně lidstva a požehnání tvorstva láskyplným spojením přírodních sil se silami výšin, se silami ráje.
Ženy při tom čeká nejradostnější úsek práce: svádění proudů oblažujícího světla k zakotvení a proměně světla. Jejich neviditelná činnost nemůže býti ničím bržděna, jen jejich vlastní liknavostí a lehkomyslnou povrchností.
Muži chtějí míti pravé, nezkažené, čisté ženy. V ničem důstojně ženském jim nebudou trvale bránit, naopak, se zalíbením přijmou čistá odhodlání k důstojné a vroucí a přitom úctyplné ženskosti.
To stojí za každé přemáhání a za každé ukáznění, za každou oběť, která se změní v životní radost a jas, neboť duchovní cíle nevyžadují obětí, nýbrž jásavé přitakání všemu ušlechtilému a radostnému.
Nová žena se stane proto nositelkou opravdové životní radosti, teplem domácího krbu a něžnou povzbuzovatelkou mužných činů a mužskosti vůbec. Žena, nositelka života a povzbuzovatelka světelných dění! Kéž se již probudí a nastoupí svůj úkol. Doma, v rodině, v ženských povoláních, při nichž zůstává tím, čím jest a k čemu byla určena: Prostřednicí života, učitelkou mravnosti a krásy, kněžkou čistoty.
Požehnání bude s ní a bude ji provázet a šířit se kolem ní ve štěstí všeho druhu. Dobrotivost života je nekonečná a její milosti jsou posvátným darem nového, světlého lidství. Žijme v lásce a láska bude u nás přebývati. Působme v čistotě a čistota bude naší ochranou. Jednejme ve spravedlnosti a spravedlnosti se nám dostane na konci vývojového putování světy. Tak nejlépe využijeme ono záření, které se k lidským duchům země snáší z úrovní jejich věčného duchovního domova a vytváří požehnané okolí zeměkoule v jasu sítě soustřeďující jemnohmotné síly, nad níž působí ještě vyšší síly všehomíra.
Obraz č. 1.
