Část 1. Záření
Záření stvoření a kosmické
Dosud jsou všeobecně známa kosmická záření, jimiž jsou všechna záření, která přicházejí z oblastí mimo okruh naší zeměkoule. Tedy záření hvězdných sluncí, stálic a planet našeho hrubohmotného vesmíru. Lze je též nazvati zářením vesmírným. Mimo to jsou ještě éteričtější záření stvoření, obsažená v záření střední a jemné hrubohmotnosti, záření jemnohmotných a bytostných center sil, i záření duchovní z duchovních center velikého stvoření.
Záření stvoření je tedy jemnějších druhů než tak zvané záření kosmické. I velmi různých podstat, od záření jemnohmotného až po záření vysokých sil všehomíra. Jsou vždy zjistitelná jen stejnorodými smysly a nástroji.
Záření mají svou zákonitost, proplétají se i kříží, ale vždy v přirozeném a naprosto velebném pořádku. Zákonitost hrubohmotnosti země jmenujeme zákonitostí hmoty a jejích projevů. Střední a jemná hrubohmotnost má však také svou zákonitost lehčích hmot, jakož i svět duševní má zákonitost duševna a jeho projevů a taktéž i duchovní centra sil mají svou duchovní zákonitost. Těmto všem zákonitostem člověk podléhá a jejich poslušností si tvoří svůj dobrý nebo zlý osud.
Jak je to jednoduché a logicky do sebe zapadající! Člověk, král tvorstva, s tělem, duší a duchem, podléhá především hmotné zákonitosti jemnějšího duševna a zářivě jasného duchovna.
Záření stvoření přináší nesčetné pomoci k rozvoji lidstva po stránkách všech jejich potřeb. Nikdo není ochuzen, pokud se svým vnitřním stavem neochuzuje sám. I nejvyšší záření, duchovní, může každý člověk přijímati, pokud se mu otevírá nitrem vstříc.Otevření spočívá v rozkvětu dobrých vlastností v sobě a v uvolnění hlasu nitra, které duchovní záření vnímá. Vnímacím orgánem nitra, tedy ducha, je svědomí. Záření stvoření není omezeno na záření sluncí a planet, které známe pod pojmem kosmické záření. Pochází z vyšších ohnisek všehomíra. Veškerá záření však jsou živena z výsostného centra všech sil, z mocného a nevyčerpatelného Prasvětla.
