Léčení osobním magnetismem, jako každé přírodní léčení směřuje k témuž cíli, jaký je posláním lékařství všech dob. Pomoci nemocným ke znovuzískání zdraví.
Prostředky lékařské pomoci šly s vývojem lidského rozumu cestou věcného rozumového vědění, z jehož zkušeností sestávají, z poznatků a pokusů, ověřených na lidských tělech, případně zvířecích. Ve své snaze po naprosté korektnosti se drží převážně rozumových výpočtů, zabývajících se pomocí nemocnému lidskému tělu, tedy člověku, jak se nám jeví našimi poznávacími tělesnými smysly.
Léčení osobním magnetismem však není jen léčení hmotného těla, nýbrž léčením výchvěvů záření. Zabývá se nejen hmotnou existencí, ale též jemnohmotnou, jejíž záření je závislé na duševním i duchovním stavu. Proto i jejich objasnění je nutno věnovat péči a zájem.
I když se lze při sledování jiného přirozeného vědění přidržovat a věnovat jen zářením hmoty a přírodních energií, při sledování lidské osobnosti nelze zapomínat na další druhy záření, jejichž opomíjením by nemohl být průběh léčení a odůvodnění uzdravení nebo neuzdravení uspokojivý, úplný a tím i logický.
Člověk vyzařuje ze sebe přinejmenším také duševno. Je známo, že bud' duševní pohodu, harmonii nebo i duševní nesoulad. Ty nevyvěrají jenom z tělesných smyslů, nýbrž i z duševních prožívání. A jako existence duševních vjemů nemá svůj původ ve hmotném, v těle, v němž se sice zrcadlí a vychvívá, ale v duši, která je jemnější podstatou než tělo, tak duchovní zdravé cítění má svůj původ a zdroj ve stejnorodé podstatě lidského bytí, v duchu.
Člověk není mrtvá hmota. Kdybychom chtěli říci i jen oživená hmota, i tu bychom přiznávali, že ji něco způsobuje živou. A proč bychom hledali zdroje tohoto oživení jenom ve hmotě, když všichni cítíme, že máme také duši a ducha, jimiž jsme lidmi na rozdíl od zvířat. Jsme tvory, do nichž byla vložena jiskra vyššího původu, abychom jí, svou lidsky duchovní podstatou, působili na tomto světě k užitku a vývoji.
To cítí každý, kdo má cit, prochvívá to vědomím každého, kdo má svědomí, kdo nepotlačuje v sobě ušlechtilé lidské já sobeckými zvířecími pudy a obludnou nelidskostí.
Lidé, kteří v sobě znásilnili a uvěznili všechno duchovní, neporozumí ovšem ničemu mimo hrubou hmotu. Pro ty také vědění o jiných skutečnostech není. Zaměňují prostředek hmotného života za cíl a to s takovou zpupností a násilím, jakého jsme v posledních letech byli užaslými svědky.
S těmito lidmi nelze diskutovat, neboť jim,chybí podstatné pro pochopení: cit, svědomí, živá mluva duše a ducha! Popírajíce je, ztratili sebe sama, svou mravnost, své lidství, svůj duchovně radostný cíl a rozprodali se negaci, temnu, pudům, nenávisti, strohému, syrovému, ba surovému rozumu.
Chceme tu však sledovati vzestupné lidství, vedoucí k harmonii, k uzdravování nemocných, k přitakání životu a jeho ušlechtilým radostem, prostě věci, které povznášejí, které vedou od hmoty vzhůru k jasu duše, k teplu a kráse, k vroucímu životu ducha, k lásce a porozumění. Prostě k díku Tomu, kdo tyto světy stvořil a jehož jsou ony nezcizitelným, věčným vlastnictvím.
Spisek je jen malým výsekem vědění. Jiný stupeň pozorování může dáti jiné, další poznatky a výhledy. Všechny jsou stejně vítané a žádoucí na počátku rozvoje tohoto nového vědění.
