38 - Může býti pacient léčen současně dvěma magnetickými léčiteli?
Tato otázka vyžaduje především rozboru, proč vzniká nebo nastává potřeba léčiti se u dvou léčitelů? Je to snaha býti dříve vyléčen, nebo nedostatečnost ošetření u jednoho z nich a tím vznikající nedůvěra?
Ani jedno není správné. Síla plyne z jednoho zdroje léčivých sil a dvojím zprostředkováním není nitro pacienta otevřeno více, jinak řečeno, nemůže si nabrati více než je mu dovoleno v čase jeho tísně.
Nemá proto býti bráno ošetření u dvou léčitelů, čímž se účinek nestupňuje, naopak, ruší.
Nevstřebaná léčivá síla, zprostředkovaná prvým léčitelem se rozhání, mísí se s druhem síly jiné, čímž je rušena i plynulost a reorganizace nemocných orgánů, které tím jsou otřásány a postaveny do různých vibrací směsí záření. Někdy to může býti neškodné, jindy rušivé nebo i zhoubné.
Má-li nastati změna v osobě léčitele zářením, pak je zapotřebí po jeho ošetřeních vyčkati určité doby, aby síla i její účinek dozněl a tělesné obaly se připravily na jiné druhy výchvěvů léčivých sil.
Nejkratší termín je asi 6 týdnů. Méně jen tehdy, když dosavadní magnetický léčitel by se nechal ješitností strhnouti do kalu temných pokušení, vydávajících je za léčivé a rychlý zásah světlé síly k pomoci pacientu je nutností. To jsou ovšem případy málo známé, výjimečné.
Leč vraťme se k úvaze, proč pacient chce voliti jiného léčitele. Když je spokojen, není pro to důvodů a jeho nemoc nebo její uzdravení probíhá cestou osudových možností a účelnosti. Je především v jeho síle a chtění k dobru, kdy skončí jeho karmické zatížení a bude moci nastati uzdravení cestou milosti. S větší vroucností dostalo by se mu více ulehčujících zásahů a lehčích osudových dění. Závisí proto účinek léčivé síly a mnohost jejího přijetí především na něm samotném.
Je lehce pochopitelné při stavu dosavadní lidské duchovní lenosti, že místo většího vlastního vnitřního zvroucnění a duševní hybnosti je tu snaha pacientova po tělesně pociťovatelnějších způsobech léčení, které uspokojují rozumově a kladou menší požadavky na nutnost citového úsilí po niterném znovuzrození, které je účelem každé nemoci. Nemoc je přece upozorněním na nějaký nedostatek, je pobídkou k přerodu, k němuž dává všechny zákonité předpoklady, nutíc člověka v bolesti a utrpení zrekapitulovat svůj život a naladit jej na vážnější tóny prohloubenějšího nitra.
Nemoc je nepřítelem povrchností! Ona zvroucňuje a přivádí k pochopení smyslu života i mnoha osobních událostí, jež přece mají určitý účel a přinášejí tušení nebo plné vycítění, že tu je chtěn osudovostí mnohostranný užitek.
To by při volbě magnetického léčitele mělo býti především bráno v úvahu. Jinak je tomu, když se stal léčitel pacientu nesympatickým, nebo jeho způsob léčení nevyhovuje. Pak má léčení automaticky ustati, neboť zprostředkování léčivé síly je závislé velmi podstatně na důvěře pacientově a na jeho srdečnosti, s níž se otevírá přijetí síly. Jakákoliv upjatost, stísněnost, odměřenost nebo uzavřenost není prostředím, vhodným k přijímání.
Také magnetický léčitel má však možnost, ba povinnost odmítnouti léčiti toho, kdo nemá dosti vůle k dobru nebo kdo nedůvěřuje. Tím jej připravuje o draho cenný čas, když síly nevyužívá tak, jak by otevřeným nitrem měl a mohl. Zejména v těch případech, kdy pacient směřuje k životnímu záporu, nebo je ve vleku zla, mělo by léčení býti odmítnuto.