31 - Ochranné léčení
Pomocný zásah léčivou silou není určen toliko k uzdravování již propuknuvších nemocí. Může býti nejlepší ochranou v dobách, kdy se kolem člověka stahují chmury a tyto hrozí vniknouti do kruhů vyzáření. V této době přináší magnetické ošetření posílení, úlevu a pomoc, která zabraňuje zakaleným proudům dostati se do tělesného organismu a způsobiti v něm značných škod.
Zde jsme u předběžného léčení v pravém smyslu slova, u léčení, kdy dosud nevyvstaly hrubohmotné příznaky nemoci, ale vnitřní tušení dalo zneklidněním najevo přibližování se nebezpečí. Žel, že zneklidnění je již také nejvhodnější půdou k tomu, aby zakalení pronikalo a projevovalo se. Jak blahodárně tedy může zapůsobiti síla, která dodá nutnou ochranu, pohotovost a projasnění, jež nepřipouští niterné zneklidnění, jsouc oporou klidu a rozvahy!
Co se pak ještě vloudí, je tíže osudových vin, které musí býti prožity. Čím však budou prožity připraveněji a vědoměji, tím rychlejší bude jejich odpykání. Síla léčivého magnetismu otevírá brány k tomu plnějšímu vědomí, takže nemoc může býti nakonec využita jako dobrodiní ke vzestupu, ke vřazení se do správného působení citů a myšlení, jejichž práce je v zákonitosti přírodního pořádku.
Nejpůvodnější podstata ochranného léčení je tedy v doplnění vyzáření a v uvědomění si nutnosti přirozeného způsobu života. V něm si člověk, který svým životem usiluje o soulad se zákony přírody, udržuje zdraví, kdežto jakékoliv porušování zákonů jest voláním po nemoci. Pomáhati proto k přirozenému životu, jenž jest životem dobra, je nejpodstatnějším úkolem léčivého magnetismu. V tom může býti on vedoucím, neboť znalost záření je podstatou vědění o životě vůbec.
Život jest záření! Síla léčivého magnetismu posiluje osobní lidské záření, navazuje na ně, spojuje se s ním, skýtá mu správný druh záchvěvů i jasnost barev. Tím vede výš, k vědomému životu.
Poněvadž všechny životní projevy vyzařují, je tu dána cesta k poznání původu všech nemocí a jejich vzniku. V tom může býti pomoc nejpodstatnější.
Nesprávné myšlení, cítění a jednání sice tyto nedostatky dosti zjevně zapříčiňuje, kořen nemoci však bývá ještě dále, bud' v porušené vlastnosti a vloze, nebo v nevyvinuté schopnosti, či v neusměrněném sklonu a pudech, nebo v nevytříbených smyslech. Prostě v nedostatečně přirozeně živém vyzáření, nebo v poruše některého osobního lidsky životního nutného projevu. V minulosti i v přítomnosti.
