15 - Snoubení souvislostí
Každý okamžik života, každá minuta i vteřina je registrována a píšeme jí obraz své duše na desku zákonů. Zákon zpětného působení nám pak vrací v dalším osudu účinky.
Byl-li náš postoj k životu zdravý, jsou účinky nyní takové, že nám ponechávají základní milost zdraví. Nebyl-li čistý, pak osudová blížící se vlákna přinášejí zakalení, které si najde onemocnění nebo rozvine dění, v němž se vybije důsledek minulého provinění v duchu a síle naší viny.
Do tohoto však zasahuje současný vnitřní stav člověka. Dobré chtění zmírňuje zlé následky minula. Jsou to živoucí obrazce přežhavování nebo spalování, které se odehrávají na okruzích lidského vyzáření. Při stejném nynějším stavu člověka, jaký byl v době tehdejší viny, probíhá tato až k jádru člověka a způsobuje tytéž pozemské poměry. Stejně tvrdě, jak se tehdy zachoval on, postihne nyní osud i jej. Při lepším stavu vnitřní žhavosti těžká, tmavá osudová vlákna blednou a zjemňují. Jindy procházejí barevným ohněm tavícího procesu, ztrácejí se. Jsou to nejzajímavější obrazy snoubení se dobrých osudových vláken záření minulosti s dobrým chtěním nynějším, což má mnoho překrásných, požehnaných projevů, jež by bylo možno pozorovat v nepřetržitém upřímném zájmu a vytržení.
Snoubení! Co v tomto slově spočívá při lidském záření, při tvoření našeho osudu! Snoubení jasu skýtá několikerý jas a nové zušlechtěné projevy vzestupu duše a ducha v takové míře, že se nelze vymanit z úžasu krásy. Je to krása stále živá, chvějící a vlnící se, stupňující se i vyrovnaně klidná a přesto, že udržuje svůj pevný charakter, do určité míry proměnná, stále nová a svěží. S podněty výchvěvů, jejichž žhavá krása vytváří neustále nové obrazce snoubících splynutí.
Zde si člověk může nejlépe uvědomit, že v křížení záření je všechen život, všechno zušlechtění a jásavé využití, všeho přitakání životu, prostě nekonečná krása osudového i nad osudového dění.
Proto pociťování a pozorování záření při nemocech je neobyčejně zajímavé a poučné.
Mnohem zajímavější je však sledování záření zdraví při dobrých životních proměnách. Nejzajímavější a nejpoučnější je však sledování záření při odchodu z této země a to bezprostředně před tím a potom. Je to přepojování záření na jiné druhy projevů lidské existence, které přináší mnoho změn. Poučení pro život je tu nejpodstatnější, neboť přichází přehled výsledků jak duchovního života, tak mnohdy i celého bytí, jeho extrakt, jeho konečný závěr. To je nejpoučnější.
O těchto nádherných proměnných dějích stavu záření lze však stěží psáti. Slova nestačí vyjádřiti měnící se šíři proměn a sledovati je, jsou příliš hrubá, pomalá a nepružná a bylo by snad zapotřebí popsat celou knihu o jednom prožití, jestliže by mělo býti ozřejmeno nejpodstatnější bez nebezpečí ztráty souvislostí. Podrobných popisů však není zapotřebí, neboť každý člověk se má sám státi citovějším a naučit se prožívat zadním mozkem události, které k němu promlouvají řečí duchovního poznání.
Je vhodno tu upozornit, že strohé přemýšlení předního mozku toto vnímání přehlušuje, čímž se ono rychle v nitru ztrácí.
Zdravé citové prožívání je nejúčinnější a nejvlivnější vývojovou silou, neboť sahá do hloubek duchovního zrání pro věčné životní proměny a růst. Ono jde ke kořenům lidského duchovního zdraví, v němž spočívá záslib obnoveného života a ohniska jeho jasu.