12 - Čím je regulováno lidské vyzařování
Lidské vyzařování je proměnné, živé a pohyblivé. S každou povahovou změnou dostává jiný ráz, jiná seskupení a souvislosti, i když v základních rysech se nemění.
Nic v tomto vyzáření není stabilní, pevné, neproměnné. Mění se, zesiluje, doplňuje, nově utváří a kalí se nebo zjasňuje, nabývá nových barev a živosti. Jsou v něm záchvěvy životního tepu lásky i výšlehy rozhodnosti, hněvu, nadšení a touhy, prostě všech vnitřních prožívání a povahových reagování na ně. Čím více vnitřního klidu, tím jsou tyto výjevy vyrovnanější a vyzáření klidnější.
V základě se jedná vždy o onen již zmíněný trojitý zdroj vyzáření: o záření spravedlnosti, lásky a čistoty, které společně jsou podstatou všeho bytí, všeho vývoje a všeho trvání. Některá dílčí vyzáření mají převahu jednoho z těchto fundamentů bytí a podle toho se formují, vychvívají, zbarvují. Jiná jsou rovnoměrnou směsí, která jen ve vyrovnanosti vydává plný projev harmonie a krásy.
Také celkové lidské úsilí má býti zdravou směsí oněch tří základních složek lidské existence. Neboť tam, kde by čistota neměla v sobě lásku, byla by strohou, bezcitnou, nespravedlivou. Kdyby láska neměla v sobě usměrňující čistotu, byla by příliš měkkou a povolnou a tím nezákonnou. A spravedlnost bez lásky nebo čistoty by nebyla spravedlností, nýbrž strohým gestem rozumu.
V tomto celkovém lidském úsilí musí býti docílena u každého jedince osobní vyrovnanost. Jinak by nepůsobil harmonicky. Je-li snad například jeho povolání výkonem jediné ze základních složek, třeba spravedlnosti, nesmí tu přesto chyběti ostatní, neboť jinak by své povolání nemohl dobře plniti, neměl by předpoklady pro ryzí spravedlnost. Podobně u výkonu povolání, které má v sobě převahu lásky, nebo u výkonu povolání s převahou čistoty jako ku příkladu u ochranné stráže, vojenství, nesmí chyběti mimo přísné nesmlouvavosti a nedotknutelnosti i láska a spravedlnost, jinak by se zvrhlo v jednostrannou slepou tvrdost a násilí.
Tedy v těchto třech základních duchovních složkách lidské existence jest zcela nezbytnou vyrovnanost, aby mohlo býti plně v člověku učiněno zadost jak vládnoucí spravedlnosti, tak požehnané lásce i posvátné čistotě. Ony jsou základem bytí a působením i základem veškerého živého vyzáření. Bez některé z nich se celkové záření oslabuje a nezní plným akordem.
Kdo má v sobě přemíru čistoty na úkor lásky, odbočuje na cestu trvalé požadovačnosti, kdo má v sobě přemíru láskyplnosti, uchyluje se na cesty rozbředlého, neuváženého sebedávání přes zákonitou míru. Obě tyto složky, láska a čistota, jsou vyrovnané, když poslouchají vládnoucí vůli, která opět odposlouchává vědění z vůle Boží. To skýtá výhledy k jasné a přímé cestě vpřed a výš.
S těmito třemi základovými výchvěvy bytí je tvoření podle určení vývoje, v míruplnosti blaživých citů.
Pod nimi formuje zákonitost čtyřstrannou vyrovnanost svými kotvišti síly. Je všestranná, mocná, přirozená a je v ní síla pevnosti a soudržnosti, tlaku a vznosu i síla plynulosti.
Tělesné vyzáření, jež je vyzářením krve, se reguluje činností žláz s vnitřní sekrecí. Vyzařování jiných podstat je způsobováno druhem záchvěvů lidsky životních projevů.
Všechno lidské vyzařování je uzpůsobováno, zbarvováno a laděno: duchovním chtěním, sklony, schopnostmi a světlými omilostněními. Bytostnými zájmy, snahami, popudy a intenzitou duševních vlastností, vloh a darů. Jemnohmotně prožívanými a zpracovanými právy, povinnostmi a potřebami i silou proudění, výchvěvů a záření. Hrubohmotnými zjemnělými smysly a tělesnou krví s jejím složením, upravenými žlázami s vnitřní sekrecí i jinými tělesnými orgány, potravou, nápoji, vzduchem a okolím.
Je tedy různorodá hojnost toho, co ovlivňuje druh a barvy vyzáření. Dohromady tvoří všechno síť vzájemných souvislostí, nádhernou a nepodplatnou. Živé vyzařování nelze totiž předstírat. Proto je v něm klíč k pravdivosti, k prostému "tak jest".
Všechny kladné životní projevy zjasňují záření, záporné je kalí.
