Osobní záření
Jan Nedomanský
63 - Slunce
Přírodní zdroje vyzařování jsou zakotveny v hrubohmotnosti ve všech živlech, v slunci, vodě, vzduchu, ohni a zemi, v potravě, bylinách a přírodních léčivých zdrojích. Ony nám skýtají tolik, kolik k životu na zemi hrubohmotně potřebujeme.
Kolik blahodárných životních proměn přináší sluneční paprsky všemu stvořenému v nesmírném okruhu dosahu naší sluneční soustavy! Není slov pro tak všeobsáhlou činnost a pro výpočet toho, co způsobuje. Prostě vše, co vidíme na zemi a co můžeme svými smysly zaznamenat, ono utvářelo do všeho vdechlo svůj jásavý životní dech.
Veškerá vegetace touží po slunci a čerpá z jeho paprsků rozvoj svého bytí. V zeminách jsou uloženy jeho koncentrované paprsky, jimiž byly ony po miliony let prohřívány a sáty. Vodstvo by nemohlo působit, kdyby mu sluneční paprsky nedopřávaly teploty, která mu umožňuje plynulost (v mrazivém chladu stává se voda statickým ledem), prostě všechno, o čem říkáme, že není živé, udržuje slunce živým. Je na něm zcela závislé.
A co tvorové a člověk? Ti neméně potřebují ke svému životu slunce, bez nějž by nemohli přebývat na této zemi v mase a krvi. Jejich tělesné blaho je na něm zcela závislé. To je ostatně každému samozřejmé a není proto zapotřebí rozepisovat se o důležitosti slunečních paprsků pro celý lidský život a pro tělesné zdraví. Jeho gigantickou práci stejně nedovedeme nikdy dosti zhodnotit a ocenit. Je vhodné pouze podotknout, že i na barvy naší pleti, pleti ras, má vliv sluneční spektrum, v němž je původ všech barev a veškerého žáru hmotnosti.
Měli bychom však pokárat mnohé tzv. vyznavače slunce, kteří svým vystavováním těla přímým slunečním paprskům nesmírně škodí svému zdraví. Člověk není květina, která se cele rozevírá ve slunečních paprscích a přijímá z nich podstatné pro svůj život. Člověk se má sice též cele rozevírat, ale před paprsky sluncí duchovního jasu, jejichž původ je v oblažujících střediscích vyššího kosmického žáru.
Slunce naší sluneční soustavy, které skýtá tělům možnost života, není zdrojem pohybu lidského bytí, jak je tomu u vegetace. Není jediným udržovatelem lidského životního tepu, růstu a zrání. Ono nám sice skýtá veškeré podmínky pro tělesné bytí a všechno, co s tím souvisí, dokonce tak všestranně, že všechno, co vidíme, pomáhalo utvářet. Ono však není hlavním zdrojem života, z něhož my čerpáme. O tom již v této knize byla dostatečná zmínka.
Přemíra vystavování se přímým slunečním paprskům tělu škodí, je to počin neodpovědný a jednostranně přehnaný, fanatický. Kult nahoty pak škodí duši a ubíjí nejkrásnějšího pomocníka životem, přirozený stud.
V přemíře vystavování se přímým slunečním paprskům je tedy dvojí provinění. Stačí však jediné, aby naše tělo bylo vyvedeno ze zdravé rovnováhy.
Jestliže ku příkladu přemíra přímého slunečního záření rozruší krev, může způsobit nesčetně poruch v celém těle, zejména pak v srdci. Rozruší i nervstvo a způsobí poruchy toho jemného systému, který spojuje a přenáší zprávy a výchvěvy záření a samovolně reguluje tělesnou obrannou schopnost. Síť sluneční pleteně umíněnou přemírou vystavování se slunci vadne nebo je dlouhodobým proviňováním sežehnuta. Neméně škodlivě působí na mozky a na jemnou mozkovou substanci, které ubírá ostrosti, takže člověk malátní v myšlení i pohybech.
Kdybychom z těchto hledisek pozorovali účinek slunce, byli bychom udiveni jeho ničivostí. A přece vina je pouze v nás, v našich nepřirozených sklonech. Slunce je nositelem zákonnosti a zářivým pomocníkem hybné přirozenosti. Musíme se do této zákonitosti vřadit a ono nám pomůže kráčet zdravým životem po zemi.
K tomu si potřebujeme pouze ujasnit, že všechno, co vidíme a všechno, co požíváme, obsahuje koncentrované sluneční paprsky, takže jeho darů nepostrádáme. Je však záhodno si ujasnit, který sluneční koncentrát a v jaké míře potřebujeme pro svůj zdravý životní běh.
Jako nám není zapotřebí spěchat pro každou část potřeby vody do moře, tak není zdravou nutností vystavovat své tělo oceánu slunečních paprsků, které v sobě nesou mnoho jiných účinků, na něž musíme brát také zřetel. Není přece účelné zapudit jednu nemoc vznikem dvou či vícero nemocí jiných.
To se ovšem netýká pohybu na slunci. Pohyb je slunci milý! Vždyť ono samo nese ve svých paprscích pohyb v nejrůznějších druzích, tóninách, vlnách, kmitech a barvách, avšak v harmonické dokonalosti, která vyžaduje souvztažnost a souhrn v doplňování a všestrannosti.
Slunce je všelék! Totiž pramáti všech léků. Sluneční paprsky jsou nejvyšší tělesně životní potřebou, avšak být nečinným v přímých slunečních paprscích je škodlivé, při častém a nemírném opalování téměř sebevražedné.
Važme si slunce, jeho neustálé péče o rozvoj života země i vlastního života našeho, avšak nezneužívejme ho.
Slunce skýtá našemu tělesnému vyzáření patřičný jas, neboť je zdrojem všeho jasu v nížinách této hrubé hmotnosti. Zdrojem? Prostředníkem! Jsou i vyšší zdroje, z nichž slunce čerpá svou věčnou energii dávání.