Osobní záření
Jan Nedomanský
Část 4. – Vlivy na záření
62 - Centra sil
Vlivy na záření mají především magnetická centra všehomíra, kterých je velmi mnoho a vytvářejí je jak ostrovy ctností tak různá ohniska jasu a žáru i kotviště sil. Vše to se dá shrnouti pod pojem kosmického záření dobra.
Záření jsou různotvará, různorodá a různosměrná, podle druhu přijaté síly a jejího působení. To se projevuje v osobním vyzáření i v tělesných orgánech, které znázorňují druh působení a směr výchvěvů jednotlivých kosmických center sil.
K tomu přispívají z nitra osobní projevy bytí, získané při životním úsilí po vzestupu. Obé se spojuje v jednotu jásavé přirozenosti a spolupráce sil všehomíra s působením lidského tvora. V tom je křížení, snoubení, jednota a to jak úmyslů, tak tvořivých výchvěvů sil.
Mimo to působí na osobní záření hmotná ohniska sil, slunce, hvězdy i planety naší sluneční soustavy a jejich záření, včetně vlivů měsíce.
Vše to se dá shrnout pod jediný pojem kosmického záření dobra, vždyť všechno, co připravuje a udržuje život, je záření jedné prasíly všehomíra, přicházející z centra sil, z Boha. Její účinky a projevy jsou rozličné, různých druhů, tvarů i proudů, jež účelně udržují všehomír.
Z jednoty vznikly a jen jednota dobré vůle tvora se může s nimi spojovat, mohou se jimi zjasňovat a přijímat je, aby se spojily v celek harmonického souznění.
Tělo je těmito silami řízeno přímo, bez osobního přičinění ve vědomí tvora. K rozvoji duševního spojení a tím docílení harmonie s kosmem však musí člověk přispívat sám a tak dávati podnět k možnostem zapůsobení síly na stav jeho osobního vyzařování.
Řízení utvářejících forem je v silách samých, přítok sil a jejich vplynutí do osobního vyzařování závisí však na člověku, na jeho dobré vůli a na chtění po činech účelnosti a krásy.
Síly magnetické a tvořivé mají v nížinách této hmotnosti dalekosáhlý význam.
Na duchovní jasnost vyzařování má vliv především dvanáct duchovních ostrovů ctností, z nichž plynou magnetické vlny sil všehomírem a podporují v člověku získávání a zjasňování dobrých vlastností určitého druhu a směru.
Pak jsou to centra bytostných sil rozpuku, rozkvětu, zralosti a rozpadu, která se na zemi projevují každoročně jarem, létem, podzimem a zimou. I ta mají oživující vliv na lidské osobní vyzáření, svěžest, pohotovost, posílení a soustředění, mimo jiných sil.
Vraťme se však k vyzáření ostrova ctností. Ať je to jemný vánek vyšší vůle v šepotu pra-věčné moudrosti, vyrovnanosti, ušlechtilosti a hrdinství, nebo dech hřejivé lásky v žáru milosrdenství, dobrotivosti, přísnosti a důstojnosti, nebo jas čistoty, ženoucí k pohybu posílením bdělosti, cudnosti, věrnosti a pokory, to vše jsou přirozené pomoci přirozených center magnetických sil všehomíra. Pomáhají člověku státi se a býti vědomým tvorem velikých říší stvoření. Ne malým pozemským poutníkem, ale občanem velikého kosmu. Pozemská pouť je jen zastávkou či stanicí, na níž se má člověk naučit vzestupným zkušenostem a pochopit svou závislost na celku.
Lidskost je z vůle Stvořitele ve svém působení veliká, ale domýšlivým domněním lépevědění se stává zoufale malou a ubohou. Je to pak lidskost ztroskotanců života, mátožných stínů, nabubřelé domýšlivosti, i kdyby se snad někdy kryla pláštíkem vševědoucí vědy, která již tolikráte lpěla na svých dočasných poznatcích, aby je později odvolala a nahradila věděním novým.
I tentokráte tomu tak bude, neboť věděním o existenci nesmrtelného ducha v člověku a vyšších sil než hmotných ve vesmíru rozšíří se obzory vědění do závratných dálek skutečna. Nadhmotného, nadsvětového, kosmického skutečna, v němž žijí ještě jiní tvorové než lidé, vědomější, jasnější a bližší centru všech sil a veškerého pohybu sfér a oblastí nekonečna.
