Osobní záření
Jan Nedomanský
60 - Magnetičnost
Všechny magnetické výchvěvy a okruhy plni svůj účel v rámci celkového osobního vyzařování a postoje člověka k přirozeným potřebám vývojového dění. Nejsou něčím nepřirozeným a dokonce ne nadpřirozeným.
Jako každý magnet vysílá svou sílu do okolí a vysílat ji musí, pokud v něm síla je, tak také člověk, poněvadž je osobně magnetický, vysílá svou sílu do svého okolí. Rozdíl je pouze v tom, že magnet je neživá hmota a má pouze jednu vlastnost: přitažlivost. Kdežto člověk je tvor vědomý s různými vlastnostmi a četnými jinými projevy bytí. Ty všechny mají vliv na jeho vyzářené okolí a tvoří různá ohniska magnetičností, s různými vlivy, působením a účinky.
Je přirozené, že neživá hmota nemá tolik možností jako živá a vědomá bytost, která je svou vyšší podstatou také více magnetickou. Působí při tom magneticky přitažlivě nejen na hmotu, ale i na příbuzné podstaty a na potřeby vnitřních vývojových pochodů k uzrávání.
Lidský osobní magnetismus je složitější důsažnosti než magnetismus hmot a má také své jiné, i když podobné, projevy a účinky i jiný, lidským potřebám odpovídající průběh a dosah.
Proto různé tvary výchvěvů osobní magnetičnosti nejsou nepřirozeností, nějakou zvláštností, jsou přirozeným projevem lidské osobnosti, která nemůže být jiná při svém životním vyzrávání než magnetická.
Vždyť všechno je magnetické. Soudržnost hmot, zemská magnetičnost, kroužení planet kolem sluncí a celých slunečních soustav. Každý přírodní projev vegetace, každá i nejmenší rostlinná a živočišná buňka, to vše má svoji magnetičnost, v jejíž zákonitosti a potřebě se udržuje a svým způsobem slouží celku.
Různé okruhy lidské osobní magnetičnosti jsou přirozeným důsledkem osobního vývoje svědčícím o rozličných životních potřebách, svéráznostech a svébytnosti. Podporují účelné využití a zhodnocení všeho, co je vzestupnou životní nutností.
Rozvoj životní magnetičnosti, vyplývající z osvojování si zákonitých náležitostí vědomého života, je zákonem bytí a trvání.
Mnohé popsané okruhy byly již lidem známy nebo byly tušeny. Tak v křesťanství známý kruh záře nad hlavou, který má u obrazů světů znázorňovat jejich vyšší způsob vědomého života, byl správně vytušen nebo některým jedincem zřen či vycítěn a pak s vážností zobrazován. Kde není použit nesprávně, tam působí důstojně a s přirozeností, jež je duchovně živému člověku vlastní či samozřejmou.
Ovšem zda je takové zobrazování potřebné, je otázkou vhodnosti a vkusu. Proč zobrazovat člověka v pozemském těle s jemnohmotně magnetickým kruhem? I kdyby byl dokonalým! Kruhy přece nejsou a nebudou nikdy viditelné, jsou to jen dosahy magnetických polí.
Všechny živé i neživé věci vyzařují magnetická pole. Neznázorňují se však, ani ne tak k neznalosti, jako spíše pro potřebnost zůstat u věcného pojetí, ze kterého nemohou fanatikové a blouznivci činit své fantastické závěry a rejdiště.
Úvahy o magnetických výchvěvech lidského záření chtějí vnést i do dosud nejasných skutečností osobního magnetismu a jeho magnetických polí jasno. Pro věcné konstatování účelnosti a účinnosti získávaných dobrých vlastností a všech jiných životních potřeb vědomého vývoje a zrání, k celkovému prospěchu a pomoci. K užitku všem lidem dobré vůle, kteří cítí bohatost niterných stavů a mají smysl pro krásu prožitku, jenž není jen výsadou a výronem hmoty a rozumu, ale kotví v existenci jemných a čistých projevů duševního a duchovního života, v jehož království vládne jasný, suverénní cit.
