Osobní záření
Jan Nedomanský
39 - Osobní ovzduší
Vyzáření, která jsou dále popsána, jsou výchvěvy zdravé lidskosti, která ve své všestranné plnosti je dosud ideálem lidství. Mnohé z popsaných okruhů vyzařují však u těch lidí, u nichž bychom je snad nehledali. U lidí zcela prostých, přirozeně myslících a cítících, duševně zdravých, rozšafných.
Duševní a duchovní zdraví se navenek projevuje především srdečností, upřímností, ušlechtilými vzněty, citem pro krásu, pro harmonii a věcným zájmem o vážné otázky lidského života a jeho smyslu, tedy ušlechtilou všestranností, při níž se neztrácí přirozená bodrost a skromné vědomí, že my, lidé, nejsme pány země, nýbrž jen dočasnými hosty na ní, kteří smějí sbírati zkušenosti ke stále zdokonalenějšímu duchovnímu růstu.
Vše, co nám bylo poskytnuto, je milostí, darem. Ani vyzařování, které vystupuje z člověka, není jeho vlastnictvím, třebaže on má na ně bezprostřední vliv. Je součástí výchvěvů vyzáření, která plynou stvořením z vyšších zdrojů, dopřávajíce tvorům použití a využití nejvyššího daru života, všeobsáhlého světla.
Tato vyzáření nelze si také představovat jako něco hmatatelného nebo kdykoliv viditelného. Jsou to proudění osobního ovzduší, podobná vzdušným proudům zemským a různým soustavám magnetičnosti, které, i když nejsou viditelné, jsou v účincích pociťovatelné.
Mnohdy se prostupují, kříží, protínají, jsou různých podstat a druhů. Vliv na ně má samo duchovní jádro lidské osobnosti, které je na této zemi svým původem nejvyšší a tím podmanivě výkonné. Jak odpovědné je proto lidské cítění, myšlení a jednání, jehož viditelné i neviditelné proudy a formy vytvářejí osudy jedinců a ve spojení i osudy národů a země!
Co člověk cítí, myslí a podniká, tím vším rozsévá, aby jednou opět sklízel. To ho naučí životní moudrosti, aby působil pravdivě, čestně a jasně, podle vůle věčných zákonů. Tím si přivodí mír, krásu a harmonii, neboť věčné zákony stvoření střeží a podporují jen radost a štěstí, prostě hodnotný život. Chmury jsou světlu cizí. Osobní ovzduší se tím stane průzračně čistým, osvěžujícím, důstojným. Takový člověk pak působí povzbudivě a vše, s čím přijde do styku, zjasňuje a přivádí ke stejnorodým záchvěvům mravní síly a odpovědnosti ze života.
Vyzáření kolem člověka jsou tedy především magnetické výchvěvy, tvořící různá seskupení. Síla, která jimi proudí, způsobuje určitý směr magnetických silokřivek. Je to však mnohonásobně živější a mnohotvárnější než lze popsati. Snad aspoň menší představu určitého zákonitého pořádku tyto náčrtky umožní. A hlavně vyjasní určitou existenci těchto vlnění, vycházejících z člověka a tak důležitých pro rozvoj plného zdraví. Jen zdravý člověk zdravě vyzařuje. Zdravý znamená přirozený, dbalý pořádku a čistoty tělesné, duševní a duchovní. Pak je pořádek i ve vyzařování, která jsou vyzářena podle povahy a úsilí člověka. I tato tak živá a proměnná vyzáření mají však svůj řád, své místo, svůj směr, své okruhy a svá radostná, klidná nebo jásavá vyzáření.
Každou změnou v člověku vyvstává změněný obrazec vyzáření kolem něho. Vždyť v těchto magnetických vyzářeních a výchvěvech hraje život své písně osobního projevu.
Člověk nemusí věřit v tato vyzáření, jestliže si je nemůže sám ověřit, ač stejnorodostí zjistitelná jsou. Nezjistitelnost je ve vlastní nemohoucnosti jasného vyciťování. Kolik věcí na tomto světě však bylo zdánlivě nezjistitelných, dnes běžných a ověřitelných. Vývoj jde vpřed a na cestě duchovního uzrávání je nezbytností stále jemnější cítění.
Kdo rád rozumově kritizuje a odsuzuje všechno mimohmotné, netuší, jak tím odsuzuje sám sebe a prohlašuje se za duchovně mrtvého. Opravdu živý člověk má a musí mít cit! Cit pro spravedlnost, lásku a pravdu, cit pro krásu ušlechtilého bytí. K němu směřoval celý náš nevědomý vývoj a má směřovat i všechno naše vědomé, zdravé úsilí.
Námaha, zaměřená výhradně na hmotu, je nezdravá a způsobuje ve všech lidských projevech tíseň, strach, útisk, všechny neblahé přínosy materialistického poblouznění. Přirozená věcnost je však jará, zdravá, vyrovnaná, ne omezená na hmotu, ne umíněná a násilnická. Vřazuje harmonicky do záchvěvů velikého a nádherného stvoření, cítí jeho dech, jeho vědomé projevy, jeho zjevení slávy, tuší úsilí vyšších a vědomějších světů a usiluje o nastolení řádu harmonie ve všech oblastech dómu věčna. Je to věcnost vědomých tvorů stvoření, uznávajících mravní zákony a řád všehomíra, jehož odleskem mají být i lidské zákony a řády. V tom jediném je záruka kýžené harmonie na zemi, uskutečnitelné ve spravedlnosti, nastolující štěstí a mír a vytvářející to tvořivé ovzduší, jež jedině slouží budoucímu úsilí dobré vůle.
