Pamatuj si mě     Zapomenuté heslo?   Registrovat  

Osobní záření

Jan Nedomanský

 

38 - Hlavní období života v symbolech

 

Hlavní vývojová období lidského života souvisejí s temperamenty, jimiž je každý člověk za svého života ovlivňován. Procházeje pozemským vývojem prožívá dobu ranného dětství, školní věk, jinošství či panenství, léta vstupu do života, věk plné síly, věk zralosti a věk stařecký. Podle toho je i sedm temperamentů. Shrnují se však pro usnadnění a pro značnou podobnost ně­kterých do čtyř označení, známých pod pojmy: melancholik, cholerik, sanquinik a flegmatik.

Vypouštějí se tím vlastně převážně dětská léta, která však jsou odrazištěm pro celý život a mají na něj podstatný vliv. Než my si zde chceme ukázkově, v symbolech povšimnout jen, ně­kolika vývojových období, na něž má nejvýznačnější vliv formující příroda a její zákonitost. V symbolech, aby jádro věci, která spočívá v utváření duševního a duchovního vývoje, vyniklo ve své podstatě a čisté tvořivosti, která není sice hmatatelnou skutečností, ale tím věcnějším po­znáním posvátného a úctyplného lidství v jeho vývojových fázích.

Jsou zde uvedeny tři význačné doby vývoje bytosti ženského rodu, její doba dětství, pa­nenství a vstupu do života, pak tři význačné doby vývoje bytosti mužského rodu v době dětství, jinošství a mužném věku.

Pro ujasnění bylo zvoleno obrazové symbolické znázornění. Mužský věk zralosti je zná­zorněn více obrazy, pro ujasnění různosti druhů působení v jednom a témže věku.

Dítě ženského rodu, děvčátko, jež je duchovně dosud uzavřeno a lze je připodobnit k poupěti květiny znázorňuje (obraz č. 3). K onomu přírodně bytostnému dění, v němž můžeme nalézati vzor ušlechtilé, čisté krásy i přirozený vývoj. Jako poupě je ono duchovně uzavřeno a i chráněno, ač květ roste a vyvíjí se.

Pak nastává rozpuk a rozvíjení, (obraz č. 4), v němž spojení se sluncem ducha a jeho pa­prsky je nejkrásnější dobou snoubení ušlechtilosti a touhy duše s výšinami životního jasu, v němž jediném duch vyzrává k citově jemnému probouzejícímu se ženství, k přijímání světlých proudů prostřednictvím omilostnění. Vytvářejíc z tvořivých paprsků zázraky milostných změn spojujících vyzáření, stává se kněžkou čistoty, která horuje pro pohyb, pro kráčení vpřed k nepoznaným dosud krajům přirozeného lidství, kde kvetou květy citových výchvěvů a vznětí, na nichž jas čistoty hraje písně duchovní svobody, radosti a vděků. Neboť rozvíjející se listy duše jsou dosud nepopsané, nepoznamenané životními zklamáními a slabostmi. Je to doba jarého mlá­dí, nejkrásnější doba pozemského života, kdy duše má přímý výhled vzhůru do paprsků slunoe životního tepla, ač bytostný květ čistoty ji dosud chrání.

Žena na obraze č. 5 hledí v plném duchovním rozkvětu již také do stran a do hloubek ži­vota. Slunce duchovního jasu ji celou ozařuje, neboť stojí zcela otevřená, rozvitá, připravená k vědomému působení v lásce. Uchová-li si v nitru dívčí čistotu a dětskou nedotknutelnost ve věcech duchovního života, pak nikdy neklesne a květ lásky, na němž stojí, svou tíží nepošlape. Vznáší se na něm, neboť světlo duchovního jasu, jež dopadá shůry, ji nejen prosakuje a prostu­puje, nýbrž též přitahuje a povznáší, činíc ji vznosně lehkou.

Není-li život žen takový, jaký býti má, je především vinou těch, které se zpronevěřily da­rům čistého ženství nebo je proměnily v lesklé tretky. Zaměnily pravé zlato za pozlátko. Zářící půvab, kterým má sebe i okolí žena povznášet vzhůru, zaměňuje za svůdnost, s níž strhuje své ženství i zlákané mužství do bláta pudového rozkošnictví. Přirozenou záři citových záchvěvů zaměňuje za samolibost a za chtění býti s obdivem pozorována zhrublým okolím. Není jí posvát­nou cudnost, nedotknutelnost, věrnost, čímž ztrácí původní vznešenou ženskou důstojnost a stává se místo citové nádoby přirozeně kvetoucího ženství kaluží špíny na mravním bahně. Dnes se chce žena dokonce zvrhnout pomužštěním ve stvůru.

A přece musí znovu vykvést čisté ženství, má-li být lidský rod uchován a přiveden k ob­zorům vědomého lidství, které ví, že jediná přirozená lidskost je ta, která čerpá a roste v jasu sluncí mravních ideálů a zákonů věčna.

Žena, jejíž postava se vznáší čistým působením jemného ženství na květu lásky, je šťast­na. Neobtížena příliš hmotnými svody, vznosná nadtělesným zaujetím pro pravdu a pro krásu stvoření, vdechuje ve svém štěstí blažené ovzduší jemného čistého duchovního domova.

Jestliže žena podupe květ lásky svými jen živočišnými vášněmi, sklony k ješitnosti a výhradně hmotnými zájmy, tedy poklesky, pak pod její neúnosnou tíží květ čisté lásky v blátě hyne. A ona je nakonec vydána všanc zlu, které na ni má snadný vliv a způsobuje jejím prostřed­nictvím nesmírná utrpení. Ona již nerozeznává v tomto ubohém stavu dobro od zla, nemajíc čis­tou půdu pod nohama.

Znovuoživení může nastat jen vzklíčením nové, neosobní vroucí lásky a jejím nenáročným růstem ke světlu, původu veškerého dobra.

Člověku a tedy všem ženám, je dána v životě několikerá příležitost, aby dobro v sobě znovu oživily a tím daly vyrůsti znovu květu čisté lásky v nitru a oprostily se od tíže dosavadních poklesků. Využijí-li této nezměrné pomoci, pak mohou býti pozvednuty, očištěny a znovuzroze­ny. Žena se stane opět ušlechtilou ženskou bytostí se vznešeným duchovním posláním.

Mužské dítě, hoch, zraje v krystalu hrubohmotné zákonitosti v krychli. Je vnořen do sa­mých základů hmotnosti, aby v nich získal pevnost a zákonitost pro své příští mužné působení (obraz č. 6).

V době jinošství k tomu přistupuje vědění, směřující vzhůru, k východisku veškeré tvoři­vosti, ke světlu. V něm může jeho povaha čistě zráti a krystalizovati, aby se v povahových vlast­nostech mohl odrážeti lesk výšin a v něm on na zemi směl později působit a bojovat za lepší příští (obraz č. 7). Stojí uprostřed poznání zákonitosti, vznášeje se v ní, jestliže ho provází čisté tužby a dávají mu nutný, mladický vzlet a zápal pro vysoké ideály duchovního věčna. Nahoře je ohnis­ko sbíhajících se čistých snah a výslednic té zákonitosti, o níž jasně cítí, že vede vzhůru, vpřed, k vyšším postavením života, která musejí mít pevné základy a přece mladický zápal, jehož nej­přirozenější tužbou je působit odvážně a pevně na zemi pro rozvoj pravdy a spravedlnosti. Ty jsou nejvyšším ideálem k mužnosti se probouzejícího jinošství a naplněním v době pozdější, zralé mužské síly.

S věděním o stvoření, o jeho zákonitosti a silách, má vstupovat do života muž, spojený se základy hmotné části světů, jež jsou polem jeho životního úsilí. Věcnost a určitost jsou strážci mužné tvořivosti, která jen opravdovým věděním zraje k výšinám života. Vědění je v pravdě a spravedlnosti, které jsou mečem. Ten je současně symbolem životního boje a pronikání vpřed ve všech oborech aktivní mužské činnosti. Meč pravdy udává směr a cíl putování a skýtá stále nové a nové poznatky, rozšiřuje do nekonečna obzory lidského vědění (obraz č. 8).

Krychle, na níž stojí, znamená, že má stát pevně na poznaných zákonech hmotnosti a mít v nich oporu, základ. Nemůže stát, jako dítě, zcela ve hmotnosti a nevidět z ní ven, do vý­šek a dálek. Na jejich potřebách buduje své pozemské dílo, pro něž má v poznaných zákonech hmotnosti pevnou a čistou půdu pod nohama. Jinak též klesá do bláta, v němž nerozeznává měk­ký kal od jasné čistoty, nerozeznává čistý účel pozemských statků od bezcitného lpění na hmotě, nerozeznává povinnost neosobní služby od osobního uplatňování své vůle a podobné ožehavé otázky života. Jen tehdy, když zná zákony vývoje, pomáhající ke vzestupu a když na nich buduje, může svůj život úspěšně vést úskalím všemožných hmotných nástrah a dovést ho k duchovnímu cíli.

Činnost muže je ostrá, určitá a chladně věcná. Slouží jak k ochraně všech projevů života, tak k cestě vpřed. Je-li jeho působení klidné a mírné, má meč po boku zasunut do pochvy. (obraz č. 8) Jiný se ho drží jako mocné opory svého pevného postoje (obraz č. 9) a opět jiný ho třímá v zápalu nadšeného boje za pravdu a dobro (obraz č. 10), jsa jím veden k vítězství nad zlem. Je bojovníkem za nové, svobodné a ušlechtilé duchovní lidství. Ve chvíli nadšeného boje za pravdu mu pancíř mužné odvahy žárem a tlakem lásky k věci vystupuje od prsou vpřed a tvoří pevnou ochranu, štít, jímž se může krýt a odrážet veškeré útoky zla, nemohoucího mu ublížit. Neboť je bdělý, ostražitý a na vše připraven.

Obecně je tedy působení žen symbolizováno květinami, působení mužů krychlí a mečem. Negativní působení ženství se kříží s pozitivním působením mužství v celek tvořivých výchvěvů zdravého lidského rodu k novým jeho projevům a určením.

 

 

(obraz č. 3)


 

 

 

(obraz č. 4) Probuzení duchovního života dívky v čistotě 

(obraz č. 5) Vědomě v lásce působící žena

     

 

 

 

(obraz č. 6) Symbol duchovně nerozvinutého dítěte mužského rodu 

(obraz č. 7) Probouzení duchovního života jinocha

  

  

 

(obraz č. 8) Symbol vyrovnaného života muže 

(obraz č. 9) Symbol života muže, jehož oporou je spravedlnost

 

    

 

 

(obraz č. 10) Muž bojovník pravdy

 

 

 

Přidat komentář

Odeslat