Osobní záření
Jan Nedomanský
31 - Sytost barev vyzařování
Barvy vyzařování jsou živé. Jimi každá věc zjevuje svůj druh bytí a služby. Nejsou to barvy nanesené, ale živě vystupující z vnitřku, z nitra. To je zapotřebí mít stále na mysli, je-li mluveno o barvě vyzařování, neboť barva povrchu a barva vyzařování mohou být různé.
Člověk jako duch vyzařuje ze své podstaty fialově. A přece jeho tělo není téže barvy, ba nemá s fialovou barvou nic společného. Teprve přímé a živé vyzařování ducha dává vystoupit fialovému záření v duchovním okruhu.
Uvědomme si však, že člověk na zemi je lidským duchem s několika obaly, plášti, těly. Poslední je plášť tělesný, jímž se téměř výhradně zabývá lékařská věda a jemuž věnuje veškerou svou péči. Bude však nutno zabývat se též ostatními obaly, aby mohla být vystižena sama podstata nemocí a zdraví, to je porušené záření.
To lze však jen cestou záření, zjistitelného stejnorodými smysly, tedy převážně vycítěním. Neboť ani plášť astrální, ani jemnohmotný, ani bytostný neboli duši, ani ducha samého nelze zjistit tělesnými smysly. Projevují se vyzařováním, které nelze vidět hrubohmotným zrakem. Tak se budou muset užít nové prostředky k získání vědění o těchto složkách lidské existence na zemi, od nichž je především odvislé lidské zdraví. Vždyť každá nemoc pochází z nedostatku vyzařování.
Žádná barva není sama celkem. Každá je určitou částí podstaty, z níž získává svůj tón, svou stupnici jasu. Nejvyšší stupnici a též nejvyšší tón mají barvy jasné, světlé, jemné, nejhlubší tón mají barvy syté, tmavé.
Tyto druhy živých barev jsou i v podstatě každé bytosti. Pasivní neboli ženské druhy mají vždy však barvy jemnější, světlejší, vzletnější. Aktivní neboli mužské druhy mají barvy hrubší, tmavší, sytější a tím na hrubou hmotu působivější.
Zde jsou míněny čisté barvy, ne zakalené, do nichž se vloudila nečistota, tedy temno.
Tyto barvy mají svůj význam ve svém zcela vlastním druhu. Jak vedle sebe, tak i pod sebou. Vedle sebe jsou rovnocenné, pod sebou jsou v jakési hierarchické posloupnosti. Tím je jen míněno kupříkladu, že barva zlatá i stříbrná jsou barvami vyššího původu než barvy duhové a podobně. Sejdou-li se však na jedné úrovni, jsou stejně cenné, neboť jsou všechny potřebné k životu na ní. Některé ve smyslu praktičtějším, jiné ve smyslu ozdobném, povznášejícím.
Každý orgán je odleskem určitého ostrova ve stvoření, znázorňujícího výslednou činnost, Má tedy také jeho barvu a tón.
Barvy duchovních záření jsou nejjemnější. Čím nížeji, tím jsou sytější, takže barvy hrubo-hmotné jsou poměrně syté.
Všechny přirozené barvy záření jsou čisté a jasné. Také jejich tóny jsou čisté. Tyto tóny jsou tím vyšší, čím čistší je druh záření.
V lidském vyzařování je obsažena celá stupnice barev s četnými odstíny a tím též celá stupnice tónů, jimiž tyto barvy vyznívají. Neboť v člověku je obsaženo v malém veliké dění stvoření. Znát toto stvoření znamená poznávat i sama sebe a vřadit se do zákonů, řídících všehomír.
Tóny jsou vyznívání barev. Proto musí býti činnost člověka vybarvená, určitá, jasná, jinak nemohou barvy jeho záření znít. V přítomnosti nevybarveného člověka je také vskutku mdlo a prázdnota.
