30 - Tělesné vyzáření

Každý tělesný orgán má jinou barvu vyzáření a tím také jinou délku vln výchvěvů. Dél­ka vln odpovídá funkční činnosti příslušného orgánu, jeho druhu působení. Také barva vyzáření a intensita výchvěvů tuto činnost provázející je způsobována druhem funkční činnosti.

Každý orgán má proto z podstaty svého určení délku vln jemu vlastní a tím také mu od­povídající druh barvy.

Tělesné orgány samy jsou hrubohmotně spojeny mezi sebou různými systémy cév a nerv­stva v důmyslných sestavách. Ale mimo toto hrubohmotné spojení jsou tu též podivuhodné ob­razce vyzáření, které tvoří taktéž svoje důmyslné sestavy, ovšem jemnějšího druhu, nadéterické. Ty se spojují nebo odpuzují, kříží, doplňují, vydražďují, posilují, nebo v harmonickém rytmu spoluzachvívají, tak jak to žádá zájem plynulého průběhu a splňování úkolů. A tato vyzáření na­pomáhají hrubohmotným orgánům k plynulejšímu a tedy zdravému pohybu popudy a pobídkami svých vířivých proudů.

Je tedy tělesné zdraví závislé nejen na zdravých tělesných orgánech, ale též na jejich vy­záření, které je výslednicí bytostného tvoření. Bytostné je vždy pohotové a udržuje každý orga­nismus ve vzorném chodu, dokud člověk sám zákonitý chod této jásavé bytostnosti neruší svými nepřirozenými sklony. On to však činí. Nejen to, on brzdí všechno svým nedostatečným dušev­ním nebo duchovním vyzařováním, kterým měl posilovat a povzbuzovat.

Bytostné přírodní síly samy skýtají každému člověku plný rozvoj jeho tělesných sil, dáva­jíce mu tak znovu všechny podmínky k radostnému působení. Zhusta i proti jeho vůli. Jejich brz­děním si člověk sám překáží a způsobuje nemoci, vždyť ruší tvrdošíjně nejen chod veliké domác­nosti stvoření a země, ale i chod domácnosti těla, ke své vlastní škodě.

Pro bytostné síly je nemoc lidského těla porušením jejich řádu harmonie v těle, tak jako předtím ve světech myšlenek a citů.

Člověk místo krásných útvarů citů a květin myšlení pěstuje jedovaté býlí, místo jasných, průzračných rozhodnutí vytváří chuchvalce odporných spletí. Tím vším brzdí vývoj hmotnosti, místo aby ji povzbuzoval a způsobuje poruchy, které se mu pak trpce mstí.

Když důsledky těchto provinění pak zachvacují vlastní duši nebo tělo, nevzpomíná si, že to byl on, kdo vnášel do dění zmatek, který nyní přešel i do domácnosti jeho těla jako původci. Tím se mu přivádí v malém poznání, co spáchal ve veliké dílně bytostného tvoření, v jejich do­mácnosti, aby si mohl včas uvědomit své rušení přirozeného řádu stvoření a vřadit se do něj, ke své vlastní záchraně.

Nyní, v době očisty světa, nestačí jenom pasivně žít a trpět, člověk musí též aktivně pů­sobit, má nechat vyznívat své dobré vlastnosti v kladné práci na výstavbě království Světla, které se chce stát skutečností, nemá-li zajít celé lidské pokolení, vyseté na tento svět.

V soustavách vyzáření lidských osobností má vyznívat též jen harmonie, jas, dík! Má býti plynulé, čisté, jasné, mít pohyb vpřed i rotaci, aby se zachvívalo v zákonech vzestupu a bylo ob­ráceno v pravý čas k probíhajícím děním velkých etap vývoje, které na zemi jsou každoročně symbolizovány bytostně zemským jarem, létem, podzimem a zimou a nad nimi vévodícími třemi duchovními slavnostními výdechy čistoty, lásky a spravedlnosti.

Vyzáření jednotlivých hrubohmotných orgánů je stejné u všech lidí. Vyzáření duševní vy­plývá z barev získaných vlastností, vyzáření duchovní z uzrání ducha, usměrněného k určitému druhu působení