Osobní záření
Jan Nedomanský
27 - Záření – projev zdraví
Duchovní, duševní, jemnohmotné a tělesné záření! Jaká souhra může být mezi nimi. Vždy krásnější vývoj, nikdy nekončící melodie pohybu, harmonie barev i něha domovského tepla dýchá z výchvěvů a vlnění, ze živého vyzařování každé lidské bytosti, usilující o dobro. Usilující! Ne matně či ospale se teprve probírající z tisíciletého spánku ducha.
Žel, země nemá dosud lidí, vyzařujících plné zdraví. A dlouho ještě se budou muset lidé učit býti takovými, jakými měli již dávno být.
Plné zdraví předpokládá časté dávky duchovního pokrmu tak nezbytně, jako pokrmu tělesného. Na to lidé zapomněli, nebo rádi zapomínají. Duch v nich však přesto chce žít, on prahne po dávkách citových vjemů jako nápoji a věčných hodnotách pravd jako pokrmu. Pak teprve může ze sebe vydat sílu činění dobra v plné svěžesti a účinnosti. Jestliže si však člověk odpírá pokrm věčnosti a nápoj života, musí zemdlít a klesnout v prach pozemského rozumu a jeho zájmů, malicherných, úzkoprsých a celkovému zdraví škodlivých.
Čistý éter blaha z duchovního vědění je jako průzračný vzduch, nezbytný, oživující a okysličující naši duchovní krev k radostnému, svěžímu koloběhu v pravidelném výdechu svědomí, usilujícího o zdravou a neustálou duchovní bdělost. Vždyť jen duchovně žijící člověk je vskutku člověkem.
I samy duševní zájmy jsou již nedostatečné k nynější nutné plnosti dozrávajícího lidství. Tím méně pouze zájmy tělesné, hmotařské.
Pro tělo máme získávat nyní jen tolik, kolik nezbytně potřebujeme, pro ducha všechno! Neboť zde jsme již dlouho hladověli odpírali si, živořili a malátně se potáceli. A přece jen duch nám může dát životní jas, nádheru vědění, pojem krásy a účelnosti.
On udržuje zdraví v harmonii k milosti zrání a po našich protipřirozených jednáních nás vede k nutnosti nápravy. Je vlastně zcela nepochopitelné, proč člověk ruší svéhlavě harmonii, proč nežije v souladu se zákony, když tím sám trpí a trpět musí!
Duchovní a duševní zdraví je citovým lidem zjevné ve formách vyzářené niterné krásy. Tyto formy mají svou zákonitost, svůj koloběh, své proudy, svá magnetická skupenství a svou dobu zvýšené činnosti a souhry, prostě rovnováhu účelnosti.
Vždyť i tělesné zdraví je závislé na souhře funkcí všech orgánů. Ochabuje-li některý, trpí tím nutně celek. U těla to lehce pozorujeme, neboť nesoulad způsobuje poruchy a potíže, které jsou buď zjevné nebo bolestí pociťovatelné.
Poruchy záření pociťujeme též, ale jen v míře citlivosti svého jasného vědomí. Říkáme, někdy i bez zjevné příčiny: „Dnes jsem vnitřně jako rozlámaný, tupý, spráskaný, mám bol v duši, smutek, žal.“ To jsou následky duševní nebo duchovní disharmonie, následky zásahů do pořádku jemnějšího těla a jeho funkční aparatury, do harmonického zachvívání a duševního či duchovního záření a jasu.
Na tyto poruchy zdraví reagoval jiný druh řízené správy než mozek a to svědomí, nitro, zákon lásky v nás, to, co nás pojí se světlem, pravdou, s jasem čistých sfér, prostě se spravedlností, vládnoucí duchu.
Člověk jasně vyzařující je zdráv, zakalené vyzáření vyvolává nemoc. Snahou člověka by mělo proto býti, aby vyzařoval jas a harmonii, aby mu veškeré chmury zůstaly navždy vzdáleny. Je to v jeho zájmu. Ze světla a ve světle je jen radost, štěstí a mír.
