Osobní záření
Jan Nedomanský
22 - Vnitřní vývoj člověka
Zobrazíme-li niterné vývojové prožívání člověka od probouzejícího se zárodečného vědomí až k probuzenému lidskému sebevědomí, vyvstanou před námi oblasti vnitřního vývoje, jimiž on v uvědomování prochází a v nichž se projevuje a vyvíjí. Je to oblast: duchovní, bytostná a hmotná. Každá je rozdělena na dva oddíly (obraz č. 1).
Nahoře jsou mocné duchovní síly všehomíra. Jejich tvořivost a neustále působící záchvěvy vzbudily dřímající lidské síly v duchovním nevědomém zárodku. S těmito silami vešel duchovní zárodek, puzen touhou po vědomí, do vývojového koloběhu a může dosíci nakonec plného sebevědomého vyzrání, které opět skončí v oblastech živých a čistých duchovních sil, v nichž je pro něj život věčný.
Vývojově musel on sám projevit nejprve duchovní chtění a duchovní sklony, jimiž je pak řízeno celé jeho další bytí.
Sklony vznikly z jeho svobodného chtění, z počátků jeho vůle. Další prožívání ho vedlo k ochutnávání, které v tomto počátku bylo vedeno zájmy a snahami po vývoji a to čistě pudově. Pudy vyvstaly z touhy po vědomém životě a jeho dosud neuvědomělých projevech, z vnitřního žáru chtění po tvoření.
Na úrovni hmotností ho pobízelo vědomí povinností, potřeb a práv k probuzení hrubohmotných smyslů, které jsou aparáty ke vnímání střízlivé věcnosti, skutečnosti. Tyto smysly má však zušlechtit ke vnímání skutečností vyšších k vývoji, v němž přestává být pouze přijímajícím, ale kdy musí sám dávat, v proudech vln spoluprociťovat, vychvívat a vyzařovat, čímž v sobě oživuje dobré duševní vlastnosti, které každému vědomému člověku přísluší a bez nichž nedosáhne vzestupné zralosti.
Rozvinutím vzhůru směřujících vlastností probouzí se v něm světlé vlohy a hřivny darů. Ty rozvlní k plnému životu duchovní schopnosti, jimiž se člověk teprve stává člověkem.
Jen těmito schopnostmi se získává sebevědomí ve spolupráci se silami všehomíra.
A tu se mohou snésti svatá omilostnění, v jejichž žáru se uzavírá kruh lidského putování za vývojem a vplývá do jasného světla věčného života duchovních oblastí. Uzavřením kruhu vyvstává koruna lidského života, vyjadřující milost výšin vstupem do věčnosti.
Na celé niterné cestě životního vývoje provázela člověka svatá záře trojjedinosti. Kříž pravdy značí, že jen ve vůli Boží je počátek i konec kruhu vývoje k uzavření ve věčnosti. Lidský duchovní zárodek v záři kříže odcházel za vědomím. Pravé sebevědomí mohl jako člověk získat opět jen poznáním Pravdy, jejíž odlesk měl v sobě přivést k rozzáření, zpečetěním smlouvy nového života.
Na cestě vývoje mu pomáhala láska, aby se v něm rozhořel tep života žhavostí srdce, bušícího v zákonitém rytmu přitakáním životu a všem jeho pomocím. Láska má nejširší základnu a podporuje přímo všechny zájmy a snahy, pudy, vlastnosti, vlohy a dary. V ní musí člověk najít svůj duchovně bytostný sebevědomý žár ke splnění nejvyššího zákona lásky.
Třetí nesmírnou pomocí je čistota, v jejímž pohybu se odehrává obrat k výšinám, neboli zrod k sebevědomému vzestupnému bytí. Hvězda zrození září jako zaslíbení a jako bod obratu v nížinách hmotných potřeb, povinností a práv, aby zbystřenými smysly se rozvlnily v člověku k pohybu všechny jeho dosud získané životní projevy aby proudily, vychvívaly a zářily vstříc novým poznáním, až k vrcholu vědění o koruně života, věčném, tvořivém bytí.
Lidská čistota je věrnost. Věrnost duchovnímu poslání dovoluje nádherný vzestup k výšinám. V tom je vyslyšení a uskutečnění prvotního chtění lidských nevědomých zárodků stát se vědomými tvory v říši blaženého tvoření.
Sklony, pudy, smysly, vlastnosti a schopnosti tvoří pět hlavních stupňů vývoje, mezitím jsou čtyři mezistupně. Jsou to: zájmy a snahy - práva, povinnosti a potřeby - proudění, výchvěvy a záření - vlohy a dary.
Obraz vývojového prožívání lidského ducha svádí k představě celé veliké vývojové pouti lidského ducha stvořením. Ač má s ní značnou podobnost a souvislost, neboť člověk je celek v malém, přece jen je tímto obrazem znázorněno samo vnitřní prožívání, v němž člověk ovšem také vykonává cestu, cestu poznávání, ale pochod po ní se odehrává v nitru a tvoří etapy niterné duševní a duchovní vývojové zralosti.
Druh niterných sfér vnitřního rozvoje je naznačen odstíny barev, tvořících podklad. V těchto sférách lidského bytí se odehrává a jimi se podporuje a živí plamenný rozvoj od vědomí až k sebevědomí.
A přece je vše jediný, stále živý a vlnící se nedílný celek. Co v jedné oblasti vědění či sféře vývoje plně vyznívá, ozývá se i z druhé, jako součást živého působení a zachvívání celku. Tak kupříkladu smysly, které vyznívají a jsou používány nejvíce v tělesné pozemskosti, jsou i součástí duše a ducha, v nichž mají zjasněné poslání, jemnější, ale výkonnější.
Tak je to se vším. Nic vzestupného se neztrácí, vplývá jen jako extrakt zkušeností a prožití do vyšších forem bytí, do živých výchvěvů duchovní lidské jsoucnosti a tvoří její bohatství ve věčnosti.
Obraz č. 1
