Pamatuj si mě     Zapomenuté heslo?   Registrovat  

Osobní záření

Jan Nedomanský

 

15 - Lidský vývoj ve dvanácti osobních projevech bytí

 

 

11. Světlá omilostnění

 

Ve všech dobách lidského vývoje byla seslána lidem k rychlejšímu zrání a rozkvětu světlá omilostnění, jako vláha přirozenosti čistým vznětům. Každé omilostnění přináší sebou zaslíbení světla, které plamenný záblesk ducha posiluje jasem vědění z centra všech sil.

Kolik milostí bylo již sesláno a kolik se stále snáší. Velká i malá. Jak nezměrné hodnoty plynou nevyužity, pohrdány, kolem nás, velebné a milostiplné!

Nesčíslný počet pomocí, sil, proudů a paprsků plyne k nám neustále ke zjevení krásy vyš­ších světů aby lidský duch byl schopen vřadit se do souhry stvoření a naučit se žít v harmonii bla­živého tvoření. Jako dech vyšších sfér snášejí se světlá omilostnění k lidským duchům, kteří z nich mohou čerpat, jakmile jen chtějí skromně přijímat. A opravdový, míruplný život, plný díků a blaživého citu tvořivé radosti je jen v přijímání. Vždyť všechno štěstí je výronem světlých ob­lastí. Tam není jiných zájmů než radostné tvořivé zachvívání ve vůli Boží. V ní žijí všichni i dobří a světlí tvorové všehomíra a v ní mají žít i lidé, aby vznikl na této zemi odlesk života jasných sfér.

Mnohý člověk procítil již dech omilostnění a srdce mu zjihlo jeho dotekem. Avšak málo­kdo ho využívá k tomu, co ono přináší, k rozšíření harmonie a krásy na zemi.

Zakotvovat neustálá světlá omilostnění a rozvíjet je činorodou prací je úkolem lidí, kteří poznali sebe sama jako nepatrnou část stvoření, z něhož chtějí ve skromnosti využívat všechno sesílané a přivádět to jak do duchovních záchvěvů na zemi, tak do hrubohmotných činů.

V tom je pokora sloužení. Pokora, v níž je odvaha a vzlet. Pak člověk plní úkol nositele a zprostředkovatele světlého záření do hmotností, jímž svým druhem samočinně měl a má být a dopřává tak mnoha jiným tvorům pohody výšin. Dosud činil opak a stal se brzdou vývoje. Dnes musí jít rázně vpřed a snažit se škody, seč dovede, napravit. K tomu může získat mnoho pomocí.

Omilostnění jsou dotekem výšin. Pro rozšíření dobra, pro nastolení pravdy, pro dosažení řádu spravedlnosti.

Někteří omilostnění lidé měli důležitá poslání na zemi. Byli to poslové světla, tak zvaní zakladatelé náboženství, proroci a někteří reformátoři. Jejich působení bylo všelidské. Zjevovali lidem vědění, které v určitém čase lidského vývoje jimi zakotvilo na zemi, aby ji oplodnilo novým posláním - k rozšíření obzorů těch lidí, v nichž zrála touha po vyšším a krásnějším.

Zářivé duchovní vědění je též milostí. K pochopení jeho důsledností a širšího významu je zapotřebí dobrotivého omilostnění, bez něhož máme rozum zastřen závoji lidské malosti.

Ke světlým omilostněním můžeme připočítat mimo vyciťování zákonitosti vědění též opravdovou a vzácnou duchovní jasnovidnost, jasnoslyšení a jasnocítění. To jsou milosti, které jsou propůjčeny člověku pro splnění zvláštního poslání. Mohou být krátce přechodné jako u pastýřů v Betlémě při narození Ježíšově, mohou však také být trvalejší nebo častěji se opakují­cí, V žádném případě není jasnovidnost hračkářstvím, jak se přičiněním fantastů, kteří nemají s jasnovidností nic společného, chce tvrdit. Má vždy svoje vědomé poslání.

Co se za jasnovidnost často vydává, je směsí přání a myšlenkového chtění, které vytváří okolnosti, jimiž se ukájí domýšlivost o cennosti nebo přednosti tak zvaného jasnovidného a činí ho zajímavým. On se však opájí směsí jím vytvořených myšlenek a citových tvarů, které jsou vlastním světem takto myslícího a ne věcnou skutečností.

Může se namítnouti, že myšlenkové a citové útvary jsou přece též skutečností. Ano, jsou, ale vlastní chtění a přání, která je libovolně vytvářejí, nemohou být vydávána za věcnou skuteč­nost nebo dokonce za zvěstování. Jsou a zůstanou vlastními výtvory člověka, který se ve své domýšlivosti jimi opřádá. Žel, zastírá jimi jasný pohled na pravdu, na skutečnou přirozenost a věcnost, z níž má on sám čerpat a učit se z ní nejvíce, ne svými fantaziemi poučovat druhé a másti je. Pravá jasnovidnost je výjimečná a přináší vždy zjevení. Víme již zmíněných pastýřích v Betlémě, Priama v Tróji při narození Kassandry, Marie z Nazareta při zvěstování andělově a jiné. Je to záležitost vždy velmi vážná a důležitá, která je prožívána celým srdcem, celou bytostí a chce důsledně plnit své určení.

Jasnovidnost a jasnoslyšnost jsou tedy omilostnění, výjimka, která má zvláštní poslání. Zjevující událost je při ní plně prožita. Jasnovidný člověk si zpravidla neuvědomuje, že se stal jasnovidným, jasnoslyšným nebo jasnocítícím, neboť jeho mysl je cele zaujata mocným prožitím.

Kdo se domýšlivě domnívá jím býti a má častá „vidění“ nebo „slyšení“, která tak jako tak nepřinášejí žádné opravdové hodnoty, ten se vlastním chtěním vytrhl ze střízlivé věcnosti k obí­rání se hračkami svých myšlenkových a citových přání. Ta neustále vyvstávají z vlastního sebe-přecenění, z pocitů obzvláštní důležitosti, tedy ze samolibosti. Pro takto „jasnovidného“ bylo by nejlépe, kdyby toho co nejrychleji zanechal a věnoval se zájmům mimo okruh svého milého já užitečným pracím a věcným poznáváním přírodních zákonů v jejich nádherné střízlivosti.

Světlá omilostnění jsou výjimečné dary pro vývoj lidstva v určitých dobách zralosti. Jsou vrcholem lidského osvícení.

Přidat komentář

Odeslat