JÁ A DŮM MŮJ

SLOUŽITI BUDEME HOSPODINU

 

od faráře Ferdinanda Valíka

(28. říjen 1955)

 

Úvodem čtení z knihy Jozue, kap. 24, verše 14-15:

Protož nyní bojte se Hospodina, a služte jemu v dokonalosti a v pravdě, a odvrzte bohy, jimž sloužili otcové vaši za řekou a v Egyptě, a služte Hospodinu.

Pakli se vám zdá zle sloužiti Hospodinu, vyvolte sobě dnes, komu byste sloužili, bud' bohy, jimž sloužiti otcové vaši, kteříž byli za řekou, bud' bohy Amorejských, v jichž zemi bydlíte: ját' pak a dům můj sloužiti budeme Hospodinu.

 

Dále z I. epištoly Petrovy, kap.1, verše 17-21:

A poněvadž Otcem nazýváte toho, kterýž bez přijímání osob soudí vedle skutků jednoho každého, vizte, abyste v bázni čas svého zde putování konali, vědouce, že ne porušitelnými věcmi, stříbrem neb zlatem vykoupeni jste z marného svého obcování toho, od otců vydaného, ale drahou krví jakožto Beránka nevinného a neposkvrněného, Krista, předzvěděného zajisté před ustanovením světa, zjeveného pak v časech posledních pro vás, kteříž skrze něho věříte v Boha, jenž jej vzkřísil z mrtvých, a dal jemu slávu, aby víra vaše a naděje byla v Bohu.

A konečně z evangelia Lukášova, kap.19, verše 37-44:

Když se pak již přibližoval k místu tornu, kudyž scházejí s hory Olivetské, počalo všecko množství učedníků radostně chváliti Boha hlasem velikým ze všech divů, kteréž byli viděli, řkouce. Požehnaný král, kterýž se béře ve jménu Páně. Pokoj na nebi a sláva na výsostech.

Ale někteří z farizeů, kteříž tu byli v zástupu, řekli jemu: Mistře, potresci učedlníků svých.

I odpověděv, řekl jim: Pravímt' vám: Budou-li tito mlčeti, kamení hned bude volati.

A když se přiblížil, uzřev město, plakal nad ním, řka: Ó kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly, ale skryto jest to nyní před očima tvýma. Neboť přijdou na tě dnové, obklíčí tě nepřátelé tvoji valem, a oblehnou tebe, a ssouží tě ze všech stran. A s zemí srovnají tě i syny tvé v tobě, a nezanechají v tobě kamene na kameni, proto že jsi nepoznalo času navštívení svého.

Tolik čtení z Písma.

 

Boží mír a klid budiž mezi námi!

Dnes slaví náš národ jeden z nejpamátnějších dnů: 28. říjen! Úvodem dnešního rozjímání poslechněme ještě jednou slova proroka Jozueho: "Bojte se Hospodina a služte jemu v upřímnosti a v pravdě... nelibí-li se vám však sloužiti Hospodinu, pak se rozhodněte dnes, komu chcete sloužiti... já však a dům můj sloužiti budeme Hospodinu!"

Toto mocné zvolání proroka Jozueho vyvěralo ze zvláštní situace. Bylo to v době, kdy Židé po dlouhém putování ze zajetí egyptského, po nesčetných svízelích, mnohém bloudění a zklamání došli konečně svého cíle - navrátili se do své vlasti. Zahajují nové období svých dějin, kdy teprve má býti národu dána příležitost k rozvinutí všech národních ctností a vloh, píle, vytrvalosti a dovednosti. V tomto historickém okamžiku předstupuje Jozue před svůj lid a staví mu před oči všechny dosavadní Boží skutky, Boží opatrování a vedení. Vidí, že národu je potřebí pevné životní osnovy, vysokého cíle. Nový způsob života vyžaduje i nového jasného programu pro život národní, rodinný i osobní. Proto klade svému lidu otázku: Komu budete nyní sloužiti?

A prorok nenechává národ v pochybnosti, nýbrž hned praví: "Otcové vaši sloužili modlám, avšak vy se bojte Hospodina a služte jemu v upřímnosti a v pravdě!"

Každá služba nějak zavazuje, ale služba Hospodinu je obzvlášť závazná a často velmi obtížná. Bůh má požadavky, ukládá povinnosti. Proto prorok nevnucuje službu Hospodinu, nýbrž praví: "Nelíbí-li se vám sloužiti Hospodinu, pak se rozhodněte dnes, komu chcete sloužit: buď bohům, jimž sloužili vaši otcové za řekou, nebo bohům Amorejských. Vyvolte si, dělejte jak chcete, ale:

já a dům můj sloužiti budeme Hospodinu!"

Těmito slovy mluví prorok dnes i k nám. V jeho slovech je obsažen jasný program i pro nás. Také doba našeho putování skončila. Byla to rovněž doba plná svízelů, překážek, nesčetných zklamání, cesta utrpení, která je vroubena nejen jezery slz, ale i potoky krve. Nikdy proto nezapomeneme onoho nejradostnějšího dne v dějinách našeho národa, 28. října 1918 ! Nikdy také nezapomeneme oněch svízelů, kterými musel náš národ projít v dobách utrpení ve válkách či útlaku.

Při této příležitosti vzpomínám dnes 30. září 1938, kdy bylo rozhodnuto odevzdat sousedům kusy naší vlasti. Slzeli jsme všichni, neboť na české půdě krvácel svět.

A právě tehdy jsem pochopil dnešní evangelickou stať, proč Ježíš plakal nad Jeruzalémem. Když Jidáš Krista zradil, Kristus byl smutný nad nevděkem svého apoštola - ale neplakal. Když byl Ježíš bičován a trním korunován, neplakal. Když nesl kříž na popravné místo, když byl křižován a znovu bičován - neplakal... ale když si vzpomněl na zkázu Jeruzaléma, hlavního to města své rodné země a na hrozný konec svého národa, poněvadž odepřel , přijmouti jeho evangelium, Slovo Boží, tehdy Ježíš zaplakal.

Co právě z tohoto momentu vysvítá ? To, že evangelium  Kristovo není nám jen pramenem víry a života, není nám jen  zvěstováním zákonů a vůle Boží, ale že evangelium Ježíše Krista  je nám zárukou udržení pravé svobody své, svobody národa, že je i zdrojem pravého vlastenectví.

Při našich shromážděních rozjímáme o Slově Božím, abychom Boha ctili a chválili, abychom nábožensky zvroucněli, mravně se zocelili, ve své víře se posílili... ale také proto, abychom se ve svém vlastenectví utvrzovali.

Slyšeli jsme v epištole Petrově: "vizte, abyste v bázni čas svého putování zde konali, vědouce, že ne porušitelnými věcmi, stříbrem a zlatem, vykoupeni jste z marného svého obcování, ale drahou krví..."

Totéž platí i o našem osvobození. Naše národní samostatnost byla zaplacena ne stříbrem a zlatem, ale potoky slz, horami utrpení a drahou krví synů a dcer národa.

Ona Petrova slova: "vizte, abyste v bázni čas svého putování zde konali," jsou totožná se slovy prorokovými: "Bojte se Hospodina a služte jemu v upřímnosti a pravdě!"

Náprava a záchrana lidstva spočívá jedině v chápání smyslu, krásy a ceny života, každého jednotlivého života, i toho nejmenšího a nejubožejšího! Neboť "co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale duši svou zahubí? Jakou dá člověk odměnu za duši svou ?" (Mat.16,26)

Jozue věří v sílu jedince. Věří v moc příkladu. Věří, že půjde-li on, půjdou i druzí. Nepůjde-li on, ani druzí nepůjdou. A tak se rozhoduje: ať slouží ostatní komukoli a čemukoli, já a dům můj sloužiti budeme Hospodinu!

Jozue bere na sebe plnou zodpovědnost. Neuhýbá práci výmluvou, že jeho služba stejně není nic platná. Právě, že téměř každý dnes takto mluví, proto se nic neděje. Pravda, nepomohu všem, ale pomohu někomu. A druhý pomůže také někomu - a už bude méně žalu a víc radosti, víc důvěry, víc lásky, jejímž nedostatkem se svět rozstonal.

Jozue nemluví však toliko o sobě, že bude sloužit Hospodinu. Praví "já a dům můj". Má za povinnost sloužit Hospodinu nejenom sám, ale cítí odpovědnost i za svůj dům, za ty, kteří jsou v jeho blízkosti, na něž má vliv.

Jak se šířilo prvotní křesťanství ? Od srdce k srdci, od člověka k člověku, od rodiny k rodině, od domu k domu, až zachvátilo veliké množství lidí, kteří dokazovali svou víru v Boha čistým, spravedlivým životem a ji pečetili i obětí svého života. Nejinak se může šířit duchovní obrození i v naší době a v našem národě.

Ne vnucováním, ne nábožnými slovy, ale příkladem, zářným příkladem, který sám volá, křičí a buší lidem do svědomí.

V naší smutné době, kdy národ stojí proti národu, kdy temnoty, chtějí ničit vše krásné a hodnotné pro budoucnost, v této době chceme býti svému národu, který milujeme celým svým já, celou svou bytostí, chceme býti místem, v němž zavládne duch Husův, který již tenkrát kypřil půdu v české zemi a zaséval sémě, jež nedlouho vzrostlo ve velikou duchovní i lidskou reformaci. V jeho stopách chceme kráčet a připravovat tak znovu národ k nové velké reformaci, k novému hlubokému obrození, z něhož vzešla spása národu a světu.

A tak, já i ty bratře a sestro, my všichni v tuto slavnostní chvíli, v tento významný den si před tváří Boží slibme slovy prorokovými:

Já a dům můj sloužiti budeme Hospodinu!

Amen