VIII. O SMYSLU ŽIVOTA
Ferdinand Valík
Úvodem čtení z evangelia Matoušova 7,12,15-21
A protož všecko, jakž byste chtěli, aby vám lidé činili, tak i vy čiňte jim; tot' zajisté jest zákon i proroci.
Pilné se pak varujte falešných proroků, kteříž přicházejí k vám v rouše ovčím, ale vnitř jsou vlci hltaví. Po ovocích jejích poznáte je. Zdaliž sbírají z trní hrozny, aneb z bodláčí fíky? Takť každý strom dobrý ovoce dobré nese, zlý pak strom zlé ovoce nese. Nemůžeť dobrý strom zlého ovoce nésti, ani strom zlý ovoce dobrého vydávati. Všeliký strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá. Atak tedy po ovocích jejich poznáte je. Ne každý, kdož mi říká: Pane, Pane vejde do království nebezkého, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest.
Tolik čtení z Písma.
Boží mír a klid budiž mezi námi!
V minulém rozjímání jsme v našem přemýšlení o smyslu života dospěli k závěru: Člověk není pouze nejvýš organisovanou hmotou, ale je ve své podstatě duchem. Za účelem svého vývoje musel sestoupiti z oblasti svého domova - biblicky vyjádřeno z ráje - do hmotnosti. Jeho povinností, smyslem jeho bytí je poznat a uvědomit si, že sám je dílem vznešeného Stvořitele, kterého musí z celé duše a mysli své ctít a milovat. To znamená: usilovně poznávat vůli Boží, která je vetknuta v zákonech přírody a celého kosmu, a těmto zákonům se dobrovolně podřídit. To je smyslem života!
Dnes tento cyklus uzavřeme. Při rekapitulaci všech vývodů a logických uzávěrů šlehne leckomu hlavou myšlenka: proč nelze člověku proniknouti onu sílu a moc, která vše vytvořila a stále tvoří a řídí, a která každému z nás udělila paprsek světla ze své všemocné záře? Musíme si uvědomit, že my lidé můžeme pochopit pouze to, co náleží k světu našich pojmů. A jelikož jsme
disponováni pokládati za absolutní své pojmy o čase a prostoru, pojmy, jež jsou pouze relativní, proto jest naše porozumění a poznání uzavřeno pravdám, jež existují mimo naši sféru a jež nesouvisí s našimi pozemskými organickými schopnostmi.
Není třeba se neustále vznášet ve vyšších sférách, čímž pozemské uniká. Je důležitější poznávat zákony ve stvoření a jim se podřizovati, nežli chtíti pochopit Boha a proniknout jeho všemohoucnost. Pamatujme si: vše je dobré, co vyšlo z rukou Stvořitele; bohužel, že téměř vše se zvrhá v rukou člověka.
Vše se děje, odehrává v zákonitosti; příčina má své následky a následky příčinu. Jedno souvisí s druhým, vše je důmyslně skloubeno jako ohromným strojem, jehož součástky, jakmile odehrají svou úlohu, se vyměňují: včera naši známí, dnes my, zítra jiní a nakonec i ta naše pozemská planeta a po ní jiné a jiné. Proto: Memento mori! Člověče, Pamatuj na smrt! Smrt je pouze zdáním a ne koncem života. I když zemřeš, vlastně nezemřeš, nýbrž postoupíš jen o krok dál v taje Božího díla. "A protož všecko, jakž byste chtěli, aby vám lidé činili, tak i vy čiňte jim; tot' zajisté zákon a proroci." (Mat. 7,12)
Tím nám Pán Ježíš jasně ukazuje cestu. Konat své povinnosti, pozorovat svět a život, přemýšlet a zdokonalovat se a nikomu vědomě neubližovat. Pro sebe mnoho nežádat a vyhnout se pozornosti svého okolí; žít vnějškem pro jiné, ale vnitřním životem pro sebe. Pak člověk uspokojí svět a sebe zároveň; pak je harmonický a št'astný. Bohužel, lidé u většiny případů žijí obráceně. V sobě vidí střed všeho, sobě jsou láskou i cílem, jen sobě urovnávají životní cesty. Zapomínají, že nejsou zde pouze oni, ale i druzí, ku kterým musíme míti vztah, jak k jejich radosti, tak i k jejich bolesti a utrpení. Je nutno ne jednou ze svého pohodlí slevit a obětovat se. Proto nám Pán Ježíš při poslední večeři "zůstavil smysl životního utrpení a v srdce vštípil přesvědčení, že má člověk jeden druhému se obětovati a píti z kalicha života sladké i trpké, příjemné i odporné." Každý - byt' i malý - dobrý skutek, často i dobré slovo či laskavý pohled je skutkem, který ti bude připočten na věčnosti, nebot' "ne každý, kdo mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, nýbrž ten, kdo činí vůli Otce mého, kterýž jest v nebesích." Žít po vůli Boží v každém okamžiku našeho života, at' již v práci, při odpočinku či v rodině, toť základ pravého náboženství. Člověk bez náboženství nestojí tak pevně v žádném okamžiku, jako člověk věřící. Vzpomeňme jen Joba: "Hospodin dal, Hospodin vzal; budiž jméno Páně Pochváleno!" Smrt prvních křesťanů - vyhnání našich českých Bratří z vlasti.
Kdo má živou víru, tomu je vždy klidněji, ten žije spokojeněji a vyrovnaněji třeba při skývě chleba a džbánu vody, nežli boháč ve vší hojnosti, neboť není všechno zlato, co se třpytí, přijdou mnohdy těžké chvíle, kdy člověk malomyslní a ocitá se na pokraji zoufalství... ale víra v Boha jej zachraňuje. V takových těžkých chvílích chápe teprve člověk hořící keř, v němž se Hospodin zjevil Mojžíšovi.
V závěru našeho rozjímání slyšte obraz. Jednou přirovnal Newton filosofa k dítěti, které sedělo na břehu mořském a hrálo si se škeblemi. Ty škeble má dítě v rukou, ale rozhlédne se a vidí nekonečné moře. To nekonečné moře je všechno to, co nevíme a nezbádáme. A já nevím, ale věřím a vlastně ve svém nitru jsem o tom hluboce přesvědčen a tedy i vím, že je nějaká vyšší síla a moc nad námi, kterou nazýváme Bohem. A věřím, že duše neumírá s tělem. Nedovedu si představit, že by náš život pozemský byl všecko. Jistě je nějaký vyšší a další cíl. Je třeba v noci se zadívat na nebe, na němž září hvězdy - což to nejsou obrovské světy, jako naše země? Což není možný i tam život? A člověk vidí, jak se ztrácí v nekonečnosti. Touží po ní, touží vydati se na plavbu po neznámém moři.
I ty hvězdy nekolují v prostorech samovolně, ale v přísné zákonitosti. Jen naše galaxie, jejíž průměr činí 80 000 světelných let, obsahuje 100 miliard hvězd. Galaxií už bylo zjištěno 100
milionů. Průměr těchto galaxií, tj. tzv. supergalaxie, činí asi 100 milionů světelných let. Proč to říkám?
Proto, abychom skoncovali s náhodou, osudem, osudovostí. Není náhody! Všude na celém světě, v přírodě, v životě člověka, v celém kosmu není náhody, ale existuje pouze přísná zákonitost.
Proto nejen zbytečné, ale i nesmyslné jsou otázky: Proč to neb ono Pán Bůh dovolí? Proč to či ono dopouští…atd.
Bůh vetknul svoji vůli do zákonů stvoření. Vykonal svůj úkol stvoření světa. Teď má slovo člověk. Zde na zemi je jeho úkol. V čem tento úkol spočívá? Jeho úkolem je zkoumat a poznávat zákony ve stvoření a jim se podřizovat. Jinými slovy: plnit vůli Boží! A vodítkem pro člověka, aby správně poznával a chápal vůli Boží má býti čisté náboženství. Važme si proto čistého náboženství jako nejdražšího léku, který nelze koupiti v žádné lékárně. Střezme tento poklad všech pokladů jako oko v hlavě. Pak teprve jsme poznali pravý smysl života, který spočívá jedině v Bohu.
Amen
