Kámen na Sionu
Od farára
Ferdinanda Valíka
(1951)
Úvodem čteni z evangelia Matoušova, kapitola 4., verše 1-4
Tehdy Ježíš veden jest na poušť od Ducha, aby pokoušín byl od ďála. A postiv se čtyriceti dnů a čtyriceti nocí, potom zlačněl.
A přistoupiv k němu pokušitel, řekl: jsi-li syn Boží, rciž ať kamení toto chlebové jsou. On pak odpovídaje řekl: Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží.
A ještě z 1. epištoly Petrovy, kapitola 2., verše 6-7 .
A protož praví písmo: Aj, zakládamť' na Sionu kámen úhelný, vybraný, drahý, v kterýž kdokoli věří, nikoli nebude zahanben.
Vám tedy věřícím jest poctivost, ale nepovolným kámen, kterýž zavrhli stavitelé, tenť jest učiněn v hlavu úhelní, a kámen úrazu, a skála pohoršení.
Tolik čteni z Nového zákona.
Boží mír a klid budiž mezi námi. Všechen svět se otřásá v základech a hroutí se to, co lidé věky budovali. Prach a dým zahalují výhled, že nelze ani na krok viděli.
Toužíme alespoň po paprsku světla, který by rozrazil temnotu kolem nás, abychom získali, obnovili a posílili víru, naději i sílu pro další život.
,.Aj, dnové jdou, dí Panovník Hospodin, že pošlu hlad na zemi, ne hlad chleba, ani žízeň vody, ale slyšení slov Hospodinových", předpovídá prorok Amos (kapitola 8., verš 11 )
Hlad je strašná věc. Kdo sám opravdu nehladověl, nepochopí. Snad ti, kdo pamatují první světovou válku, nebo ti, kteří byli v koncentračních táborech, mohou říci, co je hlad.
Sám ho poznav, nemohu nikterak podceňovat nedostatek chleba a žízeň vody. Ale z prorokových slov cítíme, že je zde ještě síla, hýbající světem a tvořící dějiny.
Dosud si mnozí lidé myslí, že ve věcech pozemských, ve hmotě je základ života, s ní že stojí a padá všechno: Jakmile však pochopí, že je tu cosi vyššího, mocnějšího, z čeho sama hmota má svůj vznik a čím je řízena, tu nastane skutečná revoluce, revoluce ducha.
Dojde k největšímu přelomu v dějinách, kdy lidé začnou stavět základy svého života podle zákonů Božích. Poznají, že člověk a lidstvo může prospívat jen jako nástroj a poslušný vykonavatel plánů Ducha svatého. Pak poznají, že všichni tvoří nedělitelnou jednotu, že osud jedněch je osudem druhých, poznají vzájemnou odpovědnost za sebe, druhé i svět.
Pak v bratrství si podají ruce a udělají čáru za tím, co bylo. Neboť všichni zhřešili a v tom není mezi nimi rozdílu, neboť všichni chodili po falešných cestách.
Je to zvláštní - v každém člověku i v každém národě je cosi ďábelského, co v určitém čase vyráží na povrch a kdy člověk i národ je schopen tak ďábelských činů, že to ani na rozum nejde. Toho všeho jsou lidé schopni, když se oddělí od Boha.
Toť i smysl dnešního evangelického čtení: "Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem, vycházejícím skrze ústa Boží." Tato věta nám zřetelně říká, že neposlouchá-li člověk řeč Boží, nemá-li tedy spojení s Bohem, nevěří-li v Boha, propadá bludu a pokušitel - Lucifer - satan si s ním dělá co chce.
Proč Ježíš nepodlehl pokušení, ďáblu, zlu? Byl ve spojení s Bohem. Toť ten úhelný kámen, který -žel - stavitelé zavrhli, jak jsme četli v první epištole Petrově.
Jediná pomoc a záchrana je v hledání cesty k Bohu. Cesty, která vede do vlastního srdce. V jeho největší hlubině totiž promlouvá Bůh k člověku. A Bůh dovede i nejnepatrnějšího tvora učinit svým nástrojem, jak o tom svědčí dějiny, jen dá-li se mu pokorně do služby.
Tak tomu bude, až lidé začnou opravdu hladovět a žíznit po slovech Hospodinových. Už nyní je mnoho těch, kteří jsou přesyceni kamením a jejich duše volá po výživném chlebě života. A nebude dlouho trvat a celým světem půjde toto volání a vysoko se zvedne vlna nové touhy.
Proces přerodu pokračuje úžasně rychle. Jen si vzpomeňte, co všechno se stalo za posledních dvacet let! Jako bychom seděli ve voze bez řidiče a brzd a sjížděli z kopce čím dále tím rychleji. Ani téměř nepostřehneme jednotlivosti, všechno se kolem nás jen míhá.
Jsme svědky a budeme ještě svědky, jak nejsilnější moci a hodnoty se rozpadnou ...a člověk bude ležet v sutinách, krvácející z mnoha ran a nejvíce ze své duše.
To bude ta chvíle, kdy Bůh, Slovo, ve své velikosti, lásce a milosrdenství se skloní k člověku. Člověk pozná Boha, svého Stvořitele, kterého dosud nechtěl znát a myslel, že si stačí sám. A tak místo Boha se mu stal vůdcem jeho ubohý rozum, pudy a vášně.
A však již nyní jsou jednotlivci, kteří tuší Boha, přijímají Jeho poselství a kteří ho nesou lidem v podobě hojivého balzámu soucitu, lásky, bratrské pomoci a milosrdenství, balzámu, který trpící lidstvo tolik potřebuje.
Vzpomínám na dobu svého zatčení - byl to čas utrpení, a přece dnes Bohu za něj děkuji, protože znamenal obrat v mém životě a očistění.
Tak je tomu i nyní s nemocným trpícím tělem lidstva. Všichni musíme projít bolestí a očistou. Věřím však, že jsou v tomto národě i v ostatních národech lidé, které si Bůh připravuje pro tento veliký úkol duchovní přeměny.
Již dnes se tvoří tiché skupinky a hloučky těch, kdo v pravé chvíli si podají ruce přes hranice a vystaví mosty vzájemného porozumění všech, kteří usilují k Bohu a těch, kteří ho hledají. Tak se budou sbližovat národové a začnou stavět znovu. Nebudou již opírat své dílo o násilí a moc, o bezpráví a chtivost, o staré představy a názory, ale jako základ jim bude vůle Boží, Jeho zákony, společný prospěch a užitek celku.
Na tuto dobu mysleli proroci, pro toto pokolení a pro nastávající svět přišel Syn Boží, aby jej zachránil a spasil.
A pokud se našeho vlastního národa týče, věřím, jsem si jist, že právě on má svou důležitou a vynikající úlohu v tomto čase a přicházejícím dění. Odedávna si jej Bůh připravoval, nejlepší své syny mu sesílal - to byli všichni ti, kterým Slovo Boží bylo štítem a pavézou.
A jenom čisté Slovo Boží to bude, které probudí národ. Národ objeví jeho cenu a hloubku a začne žít podle něho a dá tím příklad světu. Neboť budoucí společenství, budoucí kultura, pro niž je lidstvo připravováno, zbudováno bude na čistém evangeliu, na čistém Slovu Božím.
To je ten úhelný kámen na Sionu, která dosavadní stavitelé zavrhli.
Amen.
