Hledání Hospodina
Ferdinand Valík
(1973)
Úvodem čtení z Lukášova evangelia, 1 , 26-31.
V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazaret, ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Josef: z domu Davidova, a jméno panny Maria.
I všed k ní anděl, dí: Zdráva buď milostí obdařená, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami. Ona pak uzrevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha. A počneš v životě, a porodíš syna a nazůveš jméno jeho Ježíš.
Dále ze žalmu 69,30-31.
Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, Ó Bože, na místě bezpečném postaví mne. I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
A konečně z Matoušova evangelia 7, 12.
A protož všecko, jakž byste chtěli, aby vám lidé činili, tak i vy čiňte jim. Toť zajisté jest zákon i proroci.
Tolik čtení z Písma.
Boží mír a klid budiž mezi námi! Kdo se setkal v životě s Bohem, kdo uslyšel jeho hlas, prožívá v nitru obrat. Myšlenky Boží nalézají v něm místa a mění se ve slova a činy. Z jeho oživeného srdce vylévá se milost i do srdcí jiných.
Tiší a pokorní se radují v hledání Boha, vidí jej ve vesmíru, cítí jeho moc i ve svém srdci. I my se snažíme ztišit při pobožnostech, abychom slyšeli ten tichý hlas svého nitra, z něhož k nám promlouvá Bůh. Uklidněni pak a posilněni navracíme se do svých domovů, abychom ten Boží mír a klid přenášeli na jiné.
V úvodním evangelickém čtení jsme slyšeli, jak tiše přichází anděl Boží k Marii, se zvěstováním velikého poselství. "Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha." Zamysleme se nad svým životem. Nenalezli jsme i my milost u Boha? Není to milost, že k nám i dnes mluví mocně to slovo Boží? Není to milost, že se nechvějeme a nebojíme, že stojíme i tehdy, když druzí padají a klopýtají?
Tiší a pokorní se radují v hledání Hospodina -vidí jej ve vesmíru, cítí jeho moc i ve svém srdci. Touží po setkání s ním, aby pak spolu s ním kráčeli světem sloužíce jemu a pomáhajíce lidem v jejich potřebách.
Anděl přinesl Marii radostné poselství a čekal, jaká bude její odpověď. I dnes přicházejí na naši pozemskou pláň bytosti, aby připravovaly lidská srdce pro království Boží. Přicházejí, aby z našich úst slyšely závazný slib, daný ve svaté chvíli obecenství s Bohem. Slib víry, že za žádných okolností nezradíme Mistra, slib pokorného sebeodevzdání, že se nechceme v životě sami rozhodovat, nýbrž podrobit se vůli Boží, aby odpověď naše byla odpovědí Mariinou: "Hle, služebnice Páně, staniž se mi podle slova Tvého!"
Věčnou spravedlnost můžeme pozorovati v díle Božím, to je - v zákonech přírodních i vesmírných. Tuto spravedlnost každý pociťuje - mnohdy i proti své vůli - jak na sobě, tak i na druhých i všude kolem nás.
Jsou věci v životě člověka, které nelze s rozumem srovnati. Člověk myslí, že všechno ví a zná a zatím přicházejí chvíle, kdy se vším svým věděním a uměním je u konce. Jen málokteří přiznávají cosi vyššího nad sebou, co je nutká k přemýšlení o věcech, které nejsou dosažitelné lidským smyslům a nelze jich zvládnouti lidským důmyslem a lidskými silami.
Jak často slýcháme: "Osud tomu chtěl! Proti osudu nelze ničeho činiti." Ano, jsou velmi silné ruce osudu, které obepínají člověka. Osud se zdá být lidem krutý, nemilosrdný, jako nezkrotný živel, jako děsivá náhoda, zdá se, že v něm není ani lásky ani spravedlnosti, že je mstivý a že přináší jen neštěstí a bolest. Klne mu jedinec, klne mu lidstvo, stojící před ním tak bezbranné!
A přece v osudu je skryta ta největší spravedlnost, neboť osud, to jsou právě ony železné zákony ve stvoření, které pronikají celým vesmírem jako nervové provazce, přivozujíce zvratné působení. Toto pak zvratné působení je tak zvaný lidský osud. Tedy ten mocný a zdánlivě krutý osud není nic jiného, než vlastní výtvor člověka, něco, co spočívá v jeho rukou.
Nyní porozumíme i slovům apoštola Pavla k Tessalonickým: Ta jest zajisté vůle Boží, abyste se zdržovali od hříchu a aby uměl jeden každý z vás svým osudím vládnouti.
To znamená, člověče, potká-li tě nehoda, měl-lis dojíti k úrazu či zažil-lis neštěstí a podobně, zastav se! Je tu jakási výstraha! Jakési upozornění neviditelných poslů. Kolik takových poslů zaťukalo již u nás, aby nám přinesli poselství z jiného světa než je náš pozemský? A však i my jsme přeslechli jejich ťukání a neporozuměli jejich řeči.
Ve ztišení hledáme Hospodina. Ve ztišení ho poznáváme v Jeho dílech. Ve ztišení seznáváme, že Boží spravedlnost vykoná daleko více než mohou lidé dokázat šířením zákonů Božích. Síly vesmírné jsou tak mocné a dokonalé, že mohou vytvořiti tisíce životních forem, abychom vyrovnali, co bylo proti zákonitosti spácháno. Chceme-li žíti v míru a v pokoji, chceme-li býti šťastni a spokojeni, pak plňme Boží přikázání a slyšme zvláště dnešní evangelium: Proto všechno, jak byste chtěli, aby vám lidé činili, tak i vy čiňte jim! Toť zajisté zákon i proroci!
Abychom však nalezli Hospodina, musíme umět ztišit hlasy z vnějška, aby tajemství Boží přítomnosti přestalo nám býti tajemstvím. Umět ztišit hlasy z vnějška znamená: umět panovat nad svými myšlenkami, city, vášněmi a pudy. Hleďme na bouři na moři, jaké to divadlo, plné mohutnosti a hrůzy. A přece bouře bičuje jenom povrch mořský, hlouběji pod hladinou je naprostý klid, ticho, kam nepronikne ani hlásek ze zuřících živlů. Moře, toť obraz lidského života. Nezůstávejme jen na povrchu, pokusme se vniknout do jeho hlubin, tedy do vlastní bytosti, kde zaznívá ten hlas tichý. Tam je ta hlubina Boží bezpečnosti! Povrch světa nás potom neovlivní, svět k nám nebude moci rušivě zasáhnouti, budeme pány života.
Abychom našli tu hlubinu bezpečnosti, abychom našli Hospodina, je nutno umět se ztišit a soustředit. Jedni proto vyhledávají samotu, ať již doma či v přírodě, druzí hledají společenství lidí stejně smýšlejících v chrámech, jiní se zase shromažďují v duchovním obecenství v domácích pobožnostech, aby zaslechli ten tichý hlas Boží ve své duši.
Půjdeme-li naznačenou cestou, pak určitě nalezneme Hospodina, nitro naše se otevře a my - ve ztišení - uslyšíme ten tichý hlas Boží.
Modleme se:
Otevři. Bože náš, naše oči a uši, abychom vždycky viděli Tvé šlépěje a slyšeli Tvůj hlas, vybízející nás k následování Tebe.
Amen
