Volné či řízené myšlení?

 

Josef Kovář, učedník

 

Minule jsem mluvil o myšlení jako o zahradě, v níž duch jako zahradník pečlivě vybírá semena myšlenek, z nichž pak, jsou-li zasázena, okopávána a ošetřována - vyrůstají rostliny činů a věcí. Jistě si mnohý řekne: "... ale když to vždycky nejde. Já nevím co to je, ale najednou to na mne přijde, jako když se na mne svalí hora kamení, zachvacují mne třeba obavy a úzkost a já musím myslet na něco, nač bych třeba raději zapomněl."

Ona se to pěkně řekne, ovládat své myšlení, vybírat si jen libé, pěkné myšlenky a ostatní vytrhat, vyplet a vyhladit hned v počátku zrodu. Jak se máme zbavit myšlenek těžkých a chmurných, když na nás padají jako zeď, když je vidíme ve všech očích, čteme ve všech tvářích - když je jich plna? Vidíte - právě v takových myšlenkách objevíte ohromnou moc myšlení a přímo drtivou váhu myšlení jednotného. Když miliony lidi myslí stejně, vytváří moc, o jejíž síle nemáme ani ponětí a jejíž působeni podobá se mocnému působení živlů.

A přece ani taková vlna myšlení nemůže vniknout do ducha, který se neotevře, který se nedá ovlivniti. V Poselství Grálu máme uloženou radu, jak si počínati, abychom zůstali pány svého myšlení a tím i svého osudu. Tato rada zní:

"Udržuj krb svých myšlenek čistý!"

Co je to ten krb myšlenek? V originálu Poselství Grálu nacházíme slovo "Herd", což znamená také hnízdo -líheň, místo, kde se něco rodí. Jak se tedy rodí myšlenky? Málo toho víme o této jistotě nejdůležitější činnosti ducha. Věda se myšlenkami nezabývá. Protože jich není vidět, nemají rozměrů ani váhy a pro vědce positivistické a materialistické to, co není vidět, prostě neexistuje. Někteří z nich připouštějí, že myšlení je výrobek mozku, asi tak jako pocení je výroba potních žláz. Jen někteří opovrhovaní myslitelé dali se svésti na výzkumnou cestu do džungle tohoto, pro vědecký národ neexistujícího světa jemnohmotných forem a stali se z nich spiritisté a spiritualisté, jejichž jména se ve slušné společnosti nevyslovují a když, tož s jistým pocitem trapnosti, s jakým se mluví o tvorech padlých a neslušných. Ale ani tito odvážní neobjevili nových zemí - a to, co vykládají za nové objevy, zní jako pohádka. Telepatie, sugesce a moc myšlenek nabývala zázračných tvarů. Většina z toho jsou jen drobná, ojedinělá pozorování výběžků, jakýchsi konečků světa jemnohmotných forem.

Poselství Grálu v logické důslednosti ukazuje nám tento svět myšlenkových forem v poměrné rozměrnosti. Tato rozměrnost je velmi důležitá. Z ní poznáváme, kam co patří a k čemu je určeno.

Učíme se poznávati, že převážným rozměrem myšlenkové činnosti je třetí stupeň hrubohmotnosti. Hrubá hmota, kterou vidíme, vážíme a měříme, má trojí odstupnění. První stupeň je všechna hmota viditelná, těžká hlína a rostliny a těla všech druhů. Druhý stupeň - již neviditelných sil, které se alespoň viditelně projevují. Jest to magnetismus, elektřina a všechen pohyb, jevící se jako teplo, světlo a zvuk. Třetí stupeň hmoty, který jest ještě stejného druhu a proto může oba spodní stupně ovládati a prostupovati, jest svět myšlenek, myšlenkových forem.

Tyto myšlenkové formy jsou různých druhů. Myšlenky vděčnosti, lásky, radosti, jistoty, mají své určité formy, stejně tak i myšlenky závisti, nenávisti, strachu a hrůzy. Některé z nich, jako ztělesněné formy chlípnosti, lakomství, mstivosti a žárlivosti, jsou tak hrůzné, že je mnozí jasnovidní lidé nazvali elementály nebo démony.

Je málo těch, kteří mohou myšlenky vidět, ale téměř každý je může vycítiti. Sami říkáte, že tam i onde je nějak tísnivě, studeně bývá to zvláště v domě boháčů. A zase jinde, třeba ve skromném prostředí, je vám najednou tak lehce a příjemně. Je to vliv přítomnosti myšlenkových forem, které podle zákona přitažlivosti stejných druhů tvoří shromaždiště takových forem, jako se stéká voda do rybníků a řek, nebo jako se scházejí lidé stejných zájmů a zálib ve spolcích.

Z těchto nádrží nebo zásobáren přitahujeme svým přáním či chtěním takové formy, jakého druhu je toto naše přáni. Do této formy vléváme své osobní myšlenkové nebo citové chtění a tím jí dáváme svůj osobní ráz a vysíláme ji na své bližní či k jiné činnosti.

Jaký je tedy postup při této činnosti, kterou nazýváme myšlením? Proč myslíme na jedno a proč ne na něco jiného? Můžeme si vybrat nač máme myslet? A tu nám přicházejí na pomoc slova Ježíšova:

"Kde je poklad váš, tam je srdce vaše."

Tato slova nám pomáhají chytiti pachatele při činu. Ano, je to naše já, které si vybírá, posuzuje, odsuzuje a přisuzuje hodnotu věcem, lidem i myšlenkám a tím je odpuzuje nebo přitahuje.

Proč jeden muž následuje určitou ženu? Protože odpovídá představě ženy, jakou by chtěl mít. On jí ve své představě přisoudil ty a ony hodnoty - a pak musí na ni myslet, musí ji chtít, i když ty vlastnosti, které hledá, nemá.

Proč je jeden člověk vedle svého zaměstnání ještě fotbalistou, sběratelem známek nebo hráčem karet i když ví, že to nijak neprospěje jemu ani celku a proč není rybářem, včelařem nebo zahrádkářem, kteréžto záliby zkrášlují svět a prospívají člověku, který je provozuje?

Protože přisoudil vyšší hodnotu tomu, co právě dělá. Když se zeptáte proč - říká, že se mu to líbí. Proč se mu to líbí? Protože to vyhovuje jeho představám o žádoucí zábavě. Kdo vytvořil tyto představy? On sám, on přisoudil hodnotu vzrušení ze zápasu, ze sbírání známek, nebo ze hry, a vy, kdo jste z těchto zálib mnohé provozovali, potvrdíte mi, že to vzrušení a požitek je celkem stejný ze zápasu mezi dvěma muži či mezi více muži, nebo mezi mužem a rybou, že požitek je stejný ze sbírání známek nebo ze sbírání medu, tak jako vzrušení ze hry s kartami, či ze hry se semeny a klíčením.

Skrytým perem, pružinou, která člověka žene, aby si vybral nějakou tu zálibu, je touha po něčem novém. Veliká, palčivá, nikdy neuhasitelná touha po vzrušení, po dobrodružství, po poznání něčeho, co dosud neznáme.

V tomto letu a shonu po poznání stojí naše já na křižovatkách tisícerých cest a možností a vybírá si očima dítěte, které dostalo nějaké peníze na posvícení - z velikého množství všech těch sladkostí, hraček, lahůdek a tolika žádoucích věcí. Ačkoliv by mu byl užitečnější rohlík a párek - jistě si koupí raději turecký med a kyselou okurku, pendrek či slavíka z plechu na hvízdání.

Proč - protože tomu přisoudil hodnotu vyšší než jiným věcem a tím si to učinil žádoucnějším.

Zde máte zbraň a s ní i moc nad myšlenkami svými i cizími.

"Kde je poklad váš, tam je i srdce vaše." Tato Pravda je nevývratná, věčně platná a činí nás zodpovědnými za naše myšlení, které je příčinou a počátkem dění a skutků a tím i zodpovědnými za celý náš život.

Musíme se ponořit sami do sebe, hluboko, až k samému prameni, z nějž tryskají první krůpěje života, semena myšlenek, a tam postavit bystrého strážce, který dovede posouditi a rozlišovati semena dobrá od špatných. Není to tak těžké. Myšlenky, které způsobuji křivdu, utrpení, které rozvracejí přátelství a lásku, které ničí úctu a harmonii, ty jsou špatné, i kdyby se oblékaly v bělostné roucho pravdy obhájců spravedlnosti. Jenom pozemská spravedlnost je slepá - a proto máme všichni jakýsi odpor k jejím vykonavatelům.

Jenom pozemské "pravdy" jsou nahé a drsné, často urážlivé a sprosté, proto o ně nestojíme a ještě méně o ty, kteří je používají jako klacku, aby je otloukali o hlavy svých bližních.

Duch má jiná měřítka než rozum. Rozum nenávistně pronásleduje všechno, co není stejné jako on. Duch, jako jiskra z věčného Světla, je jako sluneční paprsek, který se laskavě dotýká kamene i květiny i drsné kůry stromů a čistých očí dítěte. Ze všeho vytáhne svým jasem a teplem touhu růst vzhůru ke Světlu.

Je to rozum, který ve Vás odsuzuje, pomlouvá a ubližuje, který sází semena dravého plemene kopřiv a bodláčí, aby zničil zahradu a zesměšnil zahradníka. Je to rozum, který rozeštvává a odůvodňuje rozkol a rozvrat, zatím co duch usiluje o jednotu, o jednu cestu, o jednu službu jednomu Tvůrci.

Duch, to naše pravé já, moudře a laskavě, jako dobrý zahradník, vybírá jen plné, dobré a zralé plody, protože ví, že semena z nich přinesou opět stejně dobré ovoce. Přisuzuje hodnotu jen myšlenkám, které zasazeny mezi lidi, přivodí vzrůst laskavosti, vzájemné úcty a trpělivého pomáhání.

Chceme býti lidmi ducha. Proto musí nejdříve mezi námi najít své středisko, svou centrálu, celé veliké nekonečné moře myšlenek dobroty, přátelství a lásky, aby se mohlo jako veliké požehnání rozlíti nad celým lidstvem.

( z Hlasu č.12 )