Jedině bezohledným zkoumáním
od Josefa Kováře,
učedníka (1951)
Domníváte-li se, že musíte přijímat všechno, co vám dnešek přináší, jako absolutně nezměnitelné dění, před nímž se musíte s otupujícím rčením "že se nedá nic dělat" sehnout jako tažný kus pod jařmo žentouru, pak se dopouštíte hříchu proti sobě i proti duchu. Nic nemáme slepě přijímat, ale všechno bezohledně zkoumat, tak to od nás požaduje náš Pán!
Škola a noviny, rozhlas a knihy, všechno dnes šíří jednotnou nauku a to materialistickou, ať je to kdekoliv. Tato nauka je vydávána a také slepě přijímána za vědeckou, jednoduchou a pravdivou. Podívejme se zblízka na to, co říká, a zkoumejme to.
Jeden materialismus vyznává sice Boha, ale odmítá jeho zákony, jeho spravedlnost. Přiznává mu jen právo na lásku k lidem a to v takových formách, jaké lidé vyžadují. Ponížil tedy Boha na služebníka, který splňuje požadavky lidí, přijímá a uskutečňuje přání a pokyny představitelů těch, kteří ho vyznávají.
Jiný materialismus, který dobře známe, popírá Boha i jeho ducha. Život je pouze jakousi sloučeninou výsledků působení mnoha různých a složitých sil fysických a chemických v žijících bytostech. Všechno je jen hmota, rozum, to je jen jakási baterie fotobuněk a elektročlánků, a myšlení, to jsou takové páry nebo výpary z mozku. Duše má být nějaké fluidum v krvi. Zabijete-li tvora, vypustíte-li krev, je po duši. Jak jednoduché. A je to opravdu tak jednoduché?
Podívejme se na to zblízka.
Skutečná věda, která se dosud pohybuje jen na hranici hrubé hmoty a nic neví o tom, co je za těmi hranicemi, a je tedy skutečně jen materialistická, tvrdí, že se na světě nic neztratí. Mluví o nezničitelnosti hmoty, o přeměně hmoty v energii, o atomech a elektronech, o přeměnách prvků a dovede dnes dělat dokonce takové dokonalé přeměny jako v Hirošimě a Nagasaki, kde statisíce mužů, žen a dětí, dílen, škol, kostelů a nemocnic, parků, ptáků, obrazů, knih a květů v zášlehu několika vteřin proměnili v popel a dým. Ale pozor, nic se neztratilo. Všechno se jen proměnilo v atomy a energii, tyto se opět rozptýlily v koloběhu přírody. Víte, to vypadá jako nějaká schválnost. Všechno na tomto světě má své věčné trvání, i když v nějakých proměnách, jen ta duše ne. Ta se just musí ztratit, ta nesmí existovat. Kdož ví, jestli to není schválnost. Budete-li se však materialistů ptát, jakže to vzniká myšlenka z hmoty a co je to vůbec ta hmota, zjistíte, že to nevědí. Žádný z nich to neví. Zkuste to a přesvědčte se. Všichni užíváme elektřiny a nevíme, co to jest. I to slovo hmota je jenom myšlenkový útvar k pochopení nějaké skutečnosti, která je mimo naše vědomí. Celá ta věda a učenost, to jsou všechno konstrukce našeho mozku, a jak by mohl rozum vysvětliti něco, co je nad ním. Rozum, jako produkt hmoty, je vázán na hmotu, prostor a čas. Může proto pozorovati všechny viditelné jevy, pořádati a řaditi je do druhů, tříd a skupin, dávati jim jména. Nemůže však nikdy vysvětliti jejich podstatu. Zvláště je-li tato jinohmotného nebo mimohmotného druhu.
Proto filosofové, kteří se chtěli dobrati k podstatě světa a života, přiklonili se k spiritualismu.
Ani zde nemusím sahati k cizím vzorům a poslechněme si, co říká T.G. Masaryk (v Hovorech s Karlem Čapkem): "Nevím, co to je duše a jaká je a jaký je její život po smrti. Ale chce být svým já i po smrti a nechce se rozplynout. Nedovedu si představit, že by něco, jako je myšlení, poznání, mravní usilování mohlo nebýt k ničemu, že by se mohlo ztratit. Bez věčnosti duší nebylo by spravedlnosti, ani dokonalé rovnosti."
Abyste mi rozuměli, nechci nijak podceňovati vědu a její úsilí. Jsem přesvědčen, že není daleko den, kdy ona sama přijde s vědeckými důkazy o duši a její existenci i po smrti se stejnou jistotou a samozřejmostí jako již přišla na to, že mnohé látky jsou jen zhutnělé světlo a že krystaly jsou jen jiná forma energie, která je opět jinou formou nějakého záření.
Byla to dlouhá cesta od troglodyta až k Siru Rutherfordovi, cesta posetá ruinami lidských výtvorů, měst a chrámů, zapomenutých filosofií a kultur, zapadlých kmenů a civilizací, tisíciletí platných věr, zavátých v poušti zapomenutí. Vzpomeňme jen za našeho života nastalých změn. Jak se rozšiřovala Mendělejevova soustava prvků, jak věda opouštěla kdysi pevné a jediné hypothesy o složení hmoty; o tvaru země a jiných jevech života.
Stejně tak opouští dnes materialistické názory a začíná pronikati za hranice hrubé hmoty.
A je to jen lenost, která setrvává na včerejších poznatcích. Materialistický názor nám nemá co říci. Neví sám nic. Popírá vše, co není vidět, a přece ty hodnoty, které nejsou vidět, jsou ty nejvyšší pro lidského ducha. Všechno chybějící vědění nahrazuje fanatismem, tímto jasným projevem méněcennosti. Mnohomluvné traktáty a slabomyslné fráze a pochybné sliby o postačitelnosti hmoty, úspěchu či peněz k uspokojení všech potřeb člověka, to všechno byly a jsou jen klamy vyvozené z falešné premisy.
To je ztrnulost sama, nesoucí v sobě rychlou záhubu. Naše země je pokryta stopami takových zdánlivě dynamických civilizací, ženoucích se ke slunci. Jakmile dospěly k moci a vrcholu, shořely a zhasly jako papírový čert. Gigantické sochy na tichomořských ostrovech, kyklopské stavby Inků, opicemi obydlená zapomenutá města v džunglích Indie, pískem zaváté chrámy a pyramidy v pouštích, to jsou hmotné stopy hmotných civilizací.
A přes všechny tyto trosky nesou se tichá slova: "Nebe a země pominou, ale slova má nikoli nepominou." Tichá a věčně živá, tichá a přece tak naléhavá, jakoby mezi jejich zněním a dneškem neležela dvě tisíciletí, ale dvě hodiny.
"Hledejte nejprve království Božího a všechno ostatní vám bude přidáno."
" Já pak pravdu pravím vám, že jest vám užitečné, abych já odešel. Nebo neodejdu-liť, Utěšitel nepřijde k vám: a paklit' odejdu, pošlu ho k vám. A ont' přijde, obviňovati bude svět z hříchu, a z spravedlnosti, a z soudu. Z hříchu zajisté, že nevěří ve mne. A z spravedlnosti, proto že jdu k Otci, a již více neuzříte mne. Z soudu pak, protože kníže tohoto světa již jest odsouzeno. Ještět' bych měl mnoho mluviti vám, ale nemůžete snésti nyní. Když pak přijde ten Duch pravdy, uvedet' vás ve všelikou pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale cožkoli uslyší, tot' mluviti bude; ano i budoucí věci zvěstovati bude vám. Ont' mne oslaví, nebo z mého vezme, a zvěstuje vám." (Jan 16, 7-14)
Svět se rozpoltil na dva tábory. Jeden tábor obviňuje druhý, a budete-li zkoumat tato obvinění, najdete snadno, že nejvíce třísek vidí ta strana, která břeven ve svých očích neznamená. Chceme-li bezohledně zkoumat, nemůžeme být straničtí a pak snadno pochopíme, že obě zápasící strany nesou na svých štítech ideje, krásná hesla, špatně zakrývající škaredé cíle. Pro obě platí totéž heslo Havlíčkovo: "Nic jim nedávejte a nic jim nevěřte."
Chcete-li ve svém bezohledném zkoumání snadno rozeznati, co a kdo slouží zlu, abyste se tomu mohli vyhnout, pak vězte, že ostře viditelnou pečetí označil Lucifer všechny své trabanty: je to vůle k moci, touha vlastniti a vládnouti, vnucovati jiným svou vůli, ochota použíti všech prostředků k dosažení cíle. Nyní můžete pozorovat poslední křečovité vypětí všech těch nemyslících služebníků temna v boji o moc, aby mohli do své zkázy, která se na ně neúprosně valí, strhnouti všechno ostatní. Není hroznější viny v celém stvoření nad vinu těch, kteří rouhavě odpadli od Světla a dali se do služeb tmy. Proto musí neustále usilovati, aby v tom nebyli sami, aby měli společníky. A proto také zneužívají písma, řeči, vědy a všech jiných prostředků, čistých i nečistých, aby uplatnili své cíle, nadvládu nad celým světem, aby dokázali sobě i - Bohu, že Boha není a že oni jsou víc. Stejně jako materialismus je zneužíván jednou stranou, tak jest i spiritualismus pláštíkem, kryjícím jiné, ne méně odporné snahy a cíle. Ale všichni tito zneuživatelé všech ideí a prostředků na všech stranách mají jednu společnou a viditelnou vlastnost a to je ochota a schopnost používat násilí k ovládnutí nebo i zničení protivníka. V tom je dána záruka, že zlo se musí samo zničiti.
Vám pak Pán dal svou radu, abyste bezohledně zkoumali možnost, abyste se nepletli mezi koukol, který má býti ve žni oddělen a spálen.
Nedostali jsme příkazů k boji. Nebylo nám určeno tvořiti útočné nebo obranné voje, ani nám nebyli dáni generálové, setníci nebo kaprálové a frajtři za vůdce, které bychom měli poslouchati. Nejsme nikoho služebníky, ale svobodný lid. Nemáme být sluhy, ale činiteli Slova.
Je to nové pojetí starého smyslu života. Poselství Grálu jako proud světla nám ukazuje, jak lidstvo zbloudilo na své cestě stvořením, protože každé zjevení ze Světla proměnili slepí vůdcové v náboženství a pak v církev, vyžadující slepou poslušnost a slepou víru. A když slepý slepého vede, oba v jámu upadnou.
Chtějte být vidoucími v zářivém stvoření vašeho Tvůrce! V bezohledném zkoumání odmítejte každou slepotu, každou poslušnost, vyhněte se každému pokusu osob o zřizování autority, která by vydávala předpisy a vyžadovala poslušnost, uctívání osob a všechno to staré modlářství, které dosud vždycky udusilo každý pokus ze Světla o osvobození člověka.
Vy pak všichni bratři jste a máte jen jednoho Otce v nebesích! Nedělejte sobě mistrů na zemi! Jest jen jeden Mistr a Pán náš na nebesích! Všichni ti z lidí, kteří usilují o přední místa, o moc, a slibují vám blahobyt, štěstí a ráj na zemi, to jsou ti zbloudilí lháři a služebníci onoho arcilháře, blázna, který tvrdí v srdci svém, že není Boha. Náš Mistr a Pán dal své Slovo a ještě před tím svou radu, že jedině bezohledným zkoumáním můžeme dojíti k přesvědčení. Chcete-li vědět, čeho je třeba, aby se z národa, jednoho z mnohých, stal národ vyvolený, pak jsou to řady svobodných žen a mužů, kteří odhodí všechna pouta a okovy, ismy a názory a bezohledným zkoumáním se přesvědčí o pravdě, poznají pravdu a ona je osvobodí. Pak - svobodni - přestanou být gramofonovými deskami, přehrávajícími naučené věty a stanou se hořícími a zapalujícími nadšenými šiřiteli a činiteli Slova Pravdy. Sem patří vyznání Ježíšovo: "Oheň jsem přinesl na zem, což jiného bych chtěl než aby již hořel!" A nač by jinak Pán ve svém Poselství neustále volal "Probuďte se, osvoboďte se," kdyby nechtěl, abychom byli svobodným lidem, chodícím v zákonu a předcházejícím všechny ty, kteří směřují do království Božího.
