Poselství Grálu od Abdrushina

Ve světle Pravdy

Návrhy nového uspořádání organizace Hnutí Grálu

od učedníka Hellmuth Müller - Schlauroth

z roku 1962

H.Muller-Schlauroth_zm2

S některými jinými nositeli kříže, kteří byli PÁNOVI blízcí a kteří byli stejně jako já naplněni starostí, jsem proto vypracoval návrhy nového uspořádání organizace Hnutí Grálu.

Byly sestaveny v pamětním spise, který jsem předložil o slavnosti Lilie panu Alexandrovi, slečně Irmingard a celému kruhu učedníků. Pamětní spis předpokládal oddělení majetku Grálu od soukromého jmění rodiny Bernhardtovy. Uvedený majetek měl být převeden ze soukromého vlastnictví na vlastnictví přísně organizované, zakládající se společnosti.

Duchovní vedení mělo být samozřejmě ponecháno panu Alexandrovi a slečně Irmingard. Aby byly skutečně uvolněni pro duchovní vedení, měl jim být zajištěn stálý, pevný příjem, který je měl zbavit všech hospodářských starostí. Samozřejmě jim měl zůstat v osobním vlastnictví dům "Gralshöhe", získaný kdysi PÁNEM.

O tomto pamětním spise se jednalo v říjnu téhož roku, při setkání učedníků. Návrhy v něm učiněné byly zamítnuty učedníky z nedostatku občanské odvahy, ale především z nedostatku ochoty k odpovědnosti, a z materielních důvodů všemi členy rodiny Bernhardtovy. Stál jsem sám, jako v roce 1938, kdy se to stalo již jednou, když se měl učinit pro PÁNA neobvyklý krok. Musel jsem snést příval hanlivých slov, až po "Antikrista."

 

 

Opis

Vomperberg, září 1962

Tento spis má za úkol otevřeně a jasně poukázat na to, že by se celková organizace hnutí Grálu měla dát novou cestou. Dlouho jsme váhali s tímto spisem. Avšak zodpovědnost, kterou máme jako nositelé kříže a starost o budoucnost této záležitosti nás nutí, abychom se zřekli mlčení. V průběhu let nechyběly varovné hlasy jednotlivců k nedostatkům, které tu a tam vyšly najevo. Dnes panuje u stoupenců dalekosáhlá nespokojenost, pasivita a lhostejnost, a to i na Hoře.

HORA má být “stánkem Božím zde na zemi”, který se má stát svatým vzorným pozemským životem. Víme, že obyvatelé osady si takovým vzorným životem na sebe vzali nejtěžší úkol zde na zemi.

Za života PÁNA nebylo tak zcela těžké plnit tuto úlohu; neboť od něj opětovně vycházely podněty a činnost, připomínky a směrnice. ON osadu neplánoval (Můj cíl, 1936). Nechal ji vystavět na přání lidí, kteří HO o to prosili. JEHO cíl pro HORU byl duchovní: “Útočiště míru”, “Pramen duchovní síly”.

Dnes převažuje usilování o hospodářské udržení osady. Obyvatelé jsou přetěžování fyzickou prací a duchovní pohyb zlenivěl. Tím chybí také nutné vyzařování dolů do kruhů.

Již navenek působící nejistota právních a finančních poměrů hnutí a správy Grálu vzbuzuje pochybnosti a spory. Již oficiální označení “Správa Grálu Vomperberg, Post Vomp, Tyrolsko, Osada Grálu” vzbuzuje nejistotu, kdo vlastně za touto “Správou Grálu” stojí. Nelze rozpoznat, zda je tato správa orgánem nějakého spolku nebo soukromým vlastnictvím. Teprve když se podrobněji ptáte, dovíte se, že za tím stojí slečna Irmingard a pan Alexander Bernhardt, a že celkové pozemkové vlastnictví, pokud víme, je v pozemkovém katastru zapsáno na pana Alexandera Bernhardta.

Nejistota, která spočívá v zevnějšku správy Grálu, se ukazuje také u vedení obchodů. Jistě je k dispozici řádné vedení účetnictví. Není zde však žádný orgán sestávající z odborných zástupců členů, který by mohl nahlédnout do vedení účetnictví. Hnutí, které dostává příspěvky svých členů a dobrovolné dary, musí disponovat vedením účetnictví, do kterého by mohli nahlížet zástupci členů.

Dále je nejasné, v jakém vztahu je nadace Gralsbotschaft a nakladatelství Alexander Bernhardt ke správě Grálu a kdo prověřuje jejich roční fakturaci. Také vedení účetnictví správy Grálu pro Německo musí být prověřováno zástupci jejich členů.

Výše jmenované obchodní vedení různých míst hnutí Grálu neumožňuje jasně rozpoznat skutečné souvislosti. V žádném případě tím nemá být řečeno, že by zde uvedená nejasnost měla být zamýšlena. Avšak takové nejasné poměry na jedné straně rozsévají smrtelný zárodek nedůvěry, na druhé straně podporují pasivitu a slepou víru stoupenců. Přestože jsme sami také přesvědčeni o bezúhonnosti správy Grálu, byly však tyto nejasné poměry stále stěžejním bodem pro všechny dosavadní útoky odpadlíků v opakovaných novinových článcích, v procesech a jiných potupách.

Dnes již nežijeme v dobách, kdy mezi námi pobýval PÁN. Důsledky z toho nebyly také vyvozeny. Za dob PÁNA bylo mnohé možné, co dnes již možné není. Rozhodující, co dnes již není možné, je skutečnost, že majetek Grálu, získaný z větší části na základě darů je soukromým vlastnictvím rodiny, které podléhá dědictví, namísto vlastnictví hnutí Grálu.

Spojení soukromého vlastnictví a hnutí Grálu není pouze příčinou pro vylíčené nejasnosti právních a finančních poměrů; je také důvodem pro lidskou situaci v osadě:

Pro zaměstnance, kteří více či méně přinášejí oběti z ochoty nasazení, není možné za současných okolností rozpoznat, jestli jejich výkony jsou ku prospěchu hnutí Grálu nebo soukromých vlastníků. V tom spočívá živná půda pro rozmrzelost a nespokojenost.

Soukromí vlastníci se zase musí cítit být při používání prostředků k jejich soukromým účelům morálně zatěžováni a jsou proto také v jejich osobním životě vystavováni stálé kritice.

Dochází k tomu, že identita duchovních vůdců osady s vlastníky majetku Grálu má za následek, že volná, důvěrná spolupráce je od počátku ztěžována.

Dalším závažným důsledkem tohoto spojení je, že sl. Irmingard a pan Alexander jsou přetěžováni hospodářskými úkoly a starostmi o existenci osady a nejsou volní pro jejich úlohu duchovního vedení. To se projevuje jako těžká újma pro osadu a kruhy. Mnohé by vypadalo v současné době v kruzích jinak, kdyby s nimi udržovali duchovní kontakt místo s mezitím vytvořeném sdružením “Správa Grálu pro Německo”. Takovým bezprostředním kontaktem by do kruhů plynul nový život.

K tomu dodat: Adopcí se stala Marga Bernhardt dědičkou resp. spoludědičkou veškerého majetku rodiny Bernhardt. Oddělení soukromého majetku a majetku Grálu je tudíž nutné nejen z výše uvedených důvodů, nýbrž také z tohoto důvodu.

 

Pro nové uspořádání máme následující návrhy:

1.  Veškerý majetek Grálu bude převeden do vlastnictví spolku, který bude vytvořen.

2.  Sl . Irmingard a pan Alexander obdrží smluvené doživotní renty, na jejichž základě budou hmotně zajištěni. Tímto budou osvobozeni od ekonomických starostí a získají volnost pro vlastní duchovní úkol.

3. Orgánem spolku, který by byl současně zastřešovací organizací pro všechna sjednocení Grálu na zemi, by přicházely v úvahu orgány:

a) Rada nejstarších

b) Celkové zastoupení stávajících spolků Grálu všech zemí.

Do celkového zastoupení by jednotlivé spolky vyslaly své zástupce, za každou zemi alespoň jednoho, u spolků v zemích s větším počtem stoupenců by bylo vysláno více zástupců s přiměřeným zohledněním jejich počtu. Zástupci by byli voleni ve stávajících kruzích.

Rada nejstarších by sestávala z dvanácti členů. Museli by přináležet Grálu více než 15 let a být povolaní. Také v radě nejstarších by museli být zastoupeny země v menším počtu členů přiměřeným způsobem. Členové rady nejstarších by byli voleni celkovým zastoupením.

4.  Celkové zastoupení by vedle svého úkolu sloužilo k tomu, aby volilo radu nejstarších, k výměně podnětů a návrhů k podpoře hnutí Grálu. Také by je musela vyslechnout rada nejstarších při obzvlášť důležitých rozhodnutích.

5.  Rada nejstarších bude rozhodovat o všech záležitostech hnutí Grálu. Volí také jednatele, který dle jejích pokynů vede běžné obchody.

Spolupráce mezi radou nejstarších a sl. Irmingard a p. Alexandrem, kteří mají duchovní vedení, je nutné blíže specifikovat.

Jednatel má radě nejstarších ročně předkládat vyúčtování.

Nové uspořádání povede ke shrnutí dnes rozptýlených různých míst hnutí Grálu a tím ke zjednodušení a jasnosti.

Novým uspořádáním bude také vyloučena představa nějakých rodinných zájmů a tím bude teprve vytvořen předpoklad pro rozšíření Poselství na celém světě.

Aby došlo k tomuto rozšíření Poselství, které je naléhavou prosbou nás všech, doufáme, že se sl. Irmingard a pan Alexander neuzavřou nutnosti námi předneseného nového uspořádání.

Hellmuth Müller - Schlauroth

 

Vše kolem cenzury Poselství Grálu

 

==

 

 

Vorschläge für eine Neuordnung der Organisation der Gralsbewegung ausgearbeitet

von den Jünger Hellmuth Müller – Schlauroth.

Aus Jahre 1962

 

 

Mit einigen anderen Kreuzträgern, die dem HERRN nahegestanden hatten und die gleich mir von Sorge erfüllt waren, habe ich daher Vorschläge für eine Neuordnung der Organisation der Gralsbewegung ausgearbeitet. Sie waren in einer Denkschrift zusammengefaßt, die ich 1962 anläßlich der Lilienfeier Herrn Alexander, Fräulein Irmingard und dem gesamten Jüngerkreis vorlegte. Die Denkschrift sah vor, das Grals-Vermögen von dem Privat-Vermögen der Familie Bernhardt zu trennen. Es sollte aus dem Privatbesitz in den Besitz einer zu gründenden, straff organisierten Körperschaft übergeführt werden. Die geistige Führung sollte selbstverständlich bei Herrn Alexander und Fräulein Irmingard verbleiben. Damit sie für die geistige Führung wirklich frei würden, sollten sie durch Zusicherung bestimmter fester Einkünfte von jeglichen wirtschaftlichen Sorgen entlastet werden. Auch sollte selbstverständlich das seinerzeit von dem HERRN erworbene Haus "Gralshöhe" in ihrem Privatbesitz verbleiben.

Über diese Denkschrift wurde auf dem Jüngertreffen im Oktober des gleichen Jahres verhandelt. Die darin gemachten Vorschläge wurden von den Jüngern aus Mangel an Zivilcourage, vor allem aber aus Mangel an Verantwortungsbereitschaft, und von allen Mitgliedern der Familie Bernhardt aus materiellen Gründen abgelehnt. Ich stand allein, wie 1938, als es schon einmal galt, einen außergewöhnlichen Schritt für den HERRN zu tun. Ich mußte eine Flut von Schmähworten über mich ergehen lassen, bis hin zum "Antichrist".

 

Abschrift

Vomperberg, im September 1962

Diese Schrift hat die Aufgabe, offen und klar aufzuzeigen, daß in der Gesamtorganisation der Gralsbewegung ein neuer Weg eingeschlagen werden muß.

Wir haben lange mit diesem Schritt gezögert. Aber die Verantwortung, die uns als Kreuzträger auferlegt ist, und die Sorge um die Zukunft der Sache zwingt uns, unser Schweigen aufzugeben.

An warnenden Einzelstimmen zu hier und da sichtbar gewordenen Mängeln hat es seit Jahren nicht gefehlt. Heute herrschen in der Anhängerschaft weitgehend Unzufriedenheit, Passivität und Gleichgültigkeit, auch auf dem Berge.

Der BERG soll die „Stätte Gottes hier auf Erden“ sein, die durch vorbildliches Erdenleben geheiligt werden soll. Wir wissen, daß mit solchem Leben als Vorbilder die Bewohner der Siedlung die schwerste Aufgabe auf Erden auf sich genommen haben. Zu des HERRN Lebzeiten war diese Aufgabe nicht ganz so schwer zu erfüllen; denn immer wieder gingen von ihm Ansporn und Bewegung, Mahnungen und Richtlinien aus. Die Siedlung hatte ER nicht geplant (Mein Ziel, 1936). Er ließ sie um der Menschen willen, die IHN darum baten, aufbauen. SEIN Ziel für den BERG war ein geistiges: „Hort des Friedens“, „Quelle geistiger Kraft“.

Heute wiegt das Streben nach wirtschaftlicher Erhaltung der Siedlung vor. Die Bewohner sind durch physische Arbeit überlastet, und die geistige Bewegung ist zum Erlahmen gekommen. Damit fehlt auch die Ausstrahlung in die Kreise nach unten.

Schon die nach außen wirkende Unklarheit der rechtlichen und finanziellen Verhältnisse der Gralsbewegung und Gralsverwaltung erregt Zweifel und Mißverständnisse. So läßt es bereits die offizielle Bezeichnung „Gralsverwaltung Vomperberg, Post Vomp, Tirol, Gralssiedlung“ ungewiß, wer eigentlich hinter dieser „Gralsverwaltung“ steht. Man kann nicht erkennen, ob diese Verwaltung das Organ einer Körperschaft oder das einer privaten Besitzung ist. Erst wenn man eingehender fragt, erfährt man, daß hinter ihr Fräulein Irmingard und Herr Alexander Bernhardt stehen, und daß der gesamte Grundbesitz, soweit wir wissen, grundbuchlich auf Herrn Alexander Bernhardt eingetragen ist.

Die Unklarheit, die über dem Äußeren der Gralsverwaltung  ruht, tritt auch bei der Führung der Geschäfte in Erscheinung. Gewiß ist eine ordnungsgemäße Buchführung vorhanden. Es gibt aber kein sich aus sachverständigen Vertretern der Mitglieder zusammensetzendes Organ, das Einblick in die Rechnungsführung hat. Eine Bewegung, die Beiträge ihrer Mitglieder und freiwillige Spenden entgegennimmt, muß mit einer Rechnungsführung ausgestattet sein, in die eine Vertretung der Mitglieder Einblick hat.

Es ist ferner unklar, in welchem Zusammenhange die Stiftung Gralsbotschaft, der Stiftungsverlag und der Verlag Alexander Bernhardt mit der Gralsverwaltung stehen und von wem ihre Jahresrechnungen geprüft werden. Auch die Rechnungsführung der Gralsverwaltung für Deutschland muß von einer Vertretung der Mitglieder geprüft werden.

Die im vorstehenden beleuchtete Geschäftsführung der verschiedenen Stellen der Gralsbewegung macht es unmöglich, die wirklichen Zusammenhänge klar zu erkennen. Damit soll keineswegs gesagt sein, daß die hier angeführte Unklarheit beabsichtigt wäre. Aber solche unklaren Verhältnisse streuen einerseits den tödlichen Keim des Mißtrauens aus, andererseits fördern sie die Passivität und Blindgläubigkeit der Anhänger. Wenn wir selbst auch von der Lauterkeit der Gralsverwaltung überzeugt sind, so sind diese unklaren Verhältnisse doch stets der Angelpunkt gewesen für alle bisherigen Angriffe Abgefallener in den wiederholten Zeitungsartikeln, in den Prozessen und bei sonstigen Diffamierungen.

Wir leben heute nicht mehr in den Zeiten, in denen der HERR unter uns weilte. Die Folgerungen daraus sind auch nicht gezogen worden. Zu Zeiten des HERRN war vieles möglich, das heute nicht mehr möglich ist. Das Entscheidendste, was heute nicht mehr möglich ist, ist die Tatsache, daß der gesamte, zum größten Teil auf Grund von Spenden und Darlehen erworbene Gralsbesitz vererbliches Privateigentum einer Familie ist, statt Eigentum der Gralsbewegung zu sein.

Die Verquickung von Privateigentum und Gralsbewegung ist nicht nur die Ursache für die geschilderte Unklarheit der rechtlichen und finanziellen Verhältnisse; sie ist auch der Grund für die menschliche Situation in der Siedlung:

Für die Angestellten und Mitarbeiter, die mehr oder weniger aus Einsatzbereitschaft Opfer bringen, ist unter den jetzigen Umständen nicht erkennbar, ob ihre Leistungen der Gralsbewegung oder den Privateigentümern zugute kommen. Hier liegt der  Nährboden für Mißstimmung und Unzufriedenheit.

Die Privateigentümer wiederum müssen sich bei der Verwendung von Mitteln für ihre Privatzwecke ständig moralisch belastet und behindert fühlen und sind darum auch in ihrem Privatleben einer ständigen Kritik ausgesetzt.

Dazu kommt, daß die Identität der geistigen Leiter der Siedlung mit den Eigentümern  des Gralsbesitzes zur Folge hat, daß von vornherein eine freie, vertrauensvolle Zusammenarbeit erschwert wird.

Eine weitere schwerwiegende Folge dieser Verquickung ist, daß Frl. Irmingard und Herr Alexander mit wirtschaftlichen Aufgaben und Sorgen um die Existenz der Siedlung vällig überlastet und für ihre Aufgabe der geistigen Führung nicht frei sind. Dies wirkt sich als schwerer Schaden für die Siedlung und die Kreise aus. Manches würde heute in den Kreisen anders aussehen, wenn sie den geistigen Kontakt mit ihnen  direkt aufrecht erhielten statt der dazwischen geschalteten Vereinigung    „Gralsverwaltung für Deutschland“. Durch solchen unmittelbaren Kontakt würde neues Leben in die Kreise ziehen.

Hinzu kommt: Durch die Adoption ist Marga Bernhardt zur Erbin bzw. Miterbin alles im Privateigentum der Familie Bernhardt befindlichen Vermögens geworden. Die Trennung von Privateigentum und Gralsbesitz ist daher nicht nur aus den oben dargelegten Gründen, sondern auch aus diesem Grunde zwingend geworden.

 

Für die Neuordnung machen wir folgende Vorschläge:

1.  Der gesamte Gralsbesitz wird in das Eigentum einer zu bildenden Körperschaft übergeführt.

2. Frl. Irmingard und Herr Alexander erhalten zu vereinbarende lebenslängliche Renten,   durch die sie wirtschaftlich sichergestellt werden. Sie werden dadurch befreit von wirtschaftlichen Siorgen und für ihre geistigen Aufgaben frei.

3. Als Organ der Körperschaft, die zugleich Dachorganisation für alle Gralszusammenschlüsse auf derErde sein würde, würden die beiden folgenden Organe    in Frage kommen:

a) der Ältestenrat

b) die Gesamtvertretung der vorhandenen Gralszusammenschlüsse aller Länder.

In die Gesamtvertretung würden die einzelnen Zusammenschlüsse ihre Vertreter entsenden, für jedes Land mindestens einen, bei Zusammenschlüssen in den Ländern mit einer größeren Zahl von Anhängern würden unter angemessener Berücksichtigung ihrer Zahl mehrere Vertreter entsandt werden. Die Vertreter würden in den bestehenden Kreisen gewählt werden.

Der Ältestenrat würde aus zwölf Mitgliedern bestehen. Sie müßten mehr als 15 Jahre dem Gral angehören und Berufene sein. Auch im Ältestenrat müßten die Länder mit einer geringeren Mitgliederzahl in einer angemessenen Weise vertreten sein. Die  Mitglieder des Ältestenrates werden durch die Gesamtvertretung gewählt.

4. Die Gesamtvertretung dient, neben ihrer Aufgabe, den Ältestenrat zu wählen, dem Austausch von Anregungen und Vorschlägen zur Förderung der Gralsbewegung. Auch hat der Ältestenrat sie vor besonders wichtigen Entscheidungen zu hören.

5. Der Ältestenrat hat über alle Angelegenheiten der Gralsverwaltung zu beschließen. Er bestellt auch den Geschäftsführer, der nach seinen Weisungen die laufenden Geschäfte   führt.

Die Zusammenarbeit zwischen dem Ältestenrat und Frl. Irmingard und Herrn Alexander, die die geistige Leitung haben, ist näher zu regeln.

Der Geschäftsführer hat dem Ältestenrat jährlich Rechnung zu legen.

Die Neuordnung führt zur Zusammenfassung der heute zersplitterten verschiedenen Stellen der Gralsbewegung und damit zur Vereinfachung und Klarheit.

Durch die Neuordnung wird auch der Schein irgendwelcher Familieninteressen ausgeschaltet und damit erst die Voraussetzung für eine weltweite Ausbreitung der Botschaft geschaffen.

Um dieser Ausbreitung der Botschaft willen, die unser aller alleiniges Anliegen ist, hoffen wir, daß Frl. Irmingard und Herr Alexander sich der Notwendigkeit der von uns vorgetragenen Neuordnung nicht verschließen werden.

Hellmuth Müller - Schlauroth