Ve světle Pravdy

Prostor pro čtenáře Abdrushinova Poselství Grálu

Poznání Pána

 

Abd-ru-shinovy přednášky byly publikovány v časopisech „Gralsblätter” a „Der Ruf” v době, kdy se lidstvu ještě neprohlásil a kdy jeho osobnost nebyla ještě známa. Přednášky měly velký ohlas u čtenářů a někteří si přáli poznat autora osobně, avšak nakladatelství mělo příkaz nedávat nikomu ani jeho adresu, ani jeho pravé jméno. Čtenáři do nakladatelství psali, ale byli odkazováni na pozdější dobu. Obvykle se s tím spokojili, ale někteří hledali dále a chtěli autora poznat osobně za každou cenu. Patřila k nim i jedna čtenářka z Belgie.

Tato dáma jela jednou vlakem. Hned jak nastoupila do vlaku, cítila, že je tam něco neobvyklého. Usedla a přemýšlela. Avšak něco ji stále zvedalo ze sedadla. Vnitřní neklid jí prostě nedovolil sedět a cosi v jejím nitru jí říkalo, že on je ve vlaku. Protože to byla žena velmi energická, vstala a začala procházet jednotlivými vozy. Stále nic. Až vstoupila do jednoho vagónu a věděla, že jej zde najde, tady jistě musí být! Ovzduší bylo úplně jiné, než kdy byla schopna pocítit. Šla tedy pomalu vagónem, až přišla ke skupině sedících pánů. Bystře se na ně zadívala. Potom přistoupila k jednomu a sáhla mu na rameno. Řekla: „Jste to vy! - Musím s vámi mluvit!”

Byla to jistě veliká opovážlivost, zvláště když uvážíme, o koho se jednalo. Ona však tehdy nemohla jinak, a tak dosáhla svého cíle. Dostalo se jí pozvání do Pánova sídla. Byla jednou z prvních.

K audienci přišla přesně ve stanovenou hodinu. Pán seděl ve své pracovně u stolu. Celá místnost působila harmonickým a klidným dojmem. U dveří stála židle pro návštěvníky. Další pak byla ještě u Pánova stolu. Pán odpověděl na pozdrav a rukou ukázal dámě na židli, která stála u dveří. Ona se však sebevědomě Pána zeptala: „Proč tak daleko?” Pán se laskavě usmál a ukázal tedy na židli vedle svého stolu.

Během audience paní poposedávala a neustále odstavovala svoji židli dál. Jas a síla Světla, která z Pána vyzařovala, byla tak silná, že ji v bezprostřední blízkosti nemohla snést. Když si tedy svoji židli odstěhovala po kouscích až ke dveřím, zvedl Pán své zářící oči a zeptal se jí: „Proč tak daleko?”

Tehdy se v oné ženě zlomilo její sebevědomí a nastoupila pravá pokora, kterou právě ona tolik potřebovala. Stala se pak jednou z prvních nositelek zlatého kříže Grálu.

Upraveno podle neznámého autora